11. Doplňte
Zdroj: Cvičení na podstatná jména
Téma
7 PÁDŮ
OBSAH
Diskuze
V diskuzi 1 - 7 PAD ( K, NA, U, POD ) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annabella .
Nevíte někdo rychle přiřazení pádů k předložkám k, na, u, pod?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel René.
k je 3. pád,
na je 6. pád,
u je 2. pád,
pod je 7. pád.
Zdroj: diskuze 1 - 7 pad ( k, na, u, pod )
Pády ve slovenštině
Ve slovenštině se o něco častěji než v češtině užívají latinské názvy pádů, které budou uvedeny níže. Slovenský jazyk má v podstatě 6 pádů, protože pátý pád již téměř nepoužívá, nahradil ho první pád.
|
1. pád |
KTO? ČO? |
|
2. pád |
KOHO? ČOHO? |
|
3. pád |
KOMU? ČEMU? |
|
4. pád |
KOHO? ČO? |
|
5. pád |
O KOM? O ČOM? |
|
6. pád |
KÝM? ČÍM? |
Zdroj: Pády
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
Zdroj: diskuze Přídavná jména
Pády latinsky
České i slovenské pády mají latinské označení.
Latinské názvy pro pády v českém jazyce
|
1. pád |
NOMINATIV |
|
2. pád |
GENITIV |
|
3. pád |
DATIV |
|
4. pád |
AKUZATIV |
|
5. pád |
VOKATIV |
|
6. pád |
LOKÁL |
|
7. pád |
INSTRUMENTÁL |
Latinské názvy pro pády ve slovenském jazyce
|
1. pád |
NOMINATIV |
|
2. pád |
GENITIV |
|
3. pád |
DATIV |
|
4. pád |
AKUZATIV |
|
5. pád |
LOKÁL |
|
6. pád |
INSTRUMENTÁL |
Významy pádů
Každý z pádů má svůj význam a náleží k určité informaci.
|
1. pád |
NOMINATIV |
Podmětný pád |
|
2. pád |
GENITIV |
Přivlastňovací pád |
|
3. pád |
DATIV |
Pád adresáta |
|
4. pád |
AKUZATIV |
Předmětný pád |
|
5. pád |
VOKATIV |
Pád oslovení |
|
6. pád |
LOKÁL |
Pád umístění |
|
7. pád |
INSTRUMENTÁL |
Pád způsobu |
Pády v latině
Sama latina využívá 6 pádů, přičemž ten poslední v sobě spojuje funkce několika dalších pádů, ablativu (ODKUD), instrumentálu (ČÍM), lokativu (V) a i dalších nových významů, například PROČ, V DOBĚ.
|
1. pád |
NOMINATIV |
|
2. pád |
GENITIV |
|
3. pád |
DATIV |
|
4. pád |
AKUZATIV |
|
5. pád |
VOKATIV |
|
6. pád |
ABLATIV |
Zdroj: Pády
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍJMENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Voplakalová.
Eva a Ema Novákovi nebo Novákovy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Eva a Ema Novákovi s měkkou koncovkou -ovi píšeme vždy v 1. pádu.
Naopak Novákovy s tvrdou koncovkou -ovy píšeme pouze ve 4. pádu. Při skloňování těchto podstatných jmen se řídíme vzorem pán (páni, ale vidím pány).
Příklady:
Eva a Ema Novákovi byly včera na plese.
Včera na plese jsem potkal Evu a Emu Novákovy.
Eva a Ema Novákovi dostali balíček.
Místo adresy bylo napsáno jen PRO EVU A EMU NOVÁKOVY.
Eva a Ema Novákovi mají kamarádku a chtějí jít na koncert.
Vstupenka ale platí pouze pro Evu a Emu Novákovy.
Zdroj: diskuze Příjmení
8. cvičení: Doplňte slovo do všech pádů
|
|
SKLIZEŇ |
RUZYNĚ |
KOBYLKA |
BOLEST |
KONEV |
|
1. |
|||||
|
2. |
|||||
|
3. |
|||||
|
4. |
|||||
|
5. |
|||||
|
6. |
|||||
|
7. |
Pády v češtině
V českém jazyce je 7 pádů. Žáci na základních školách se je učí v přesně daném pořadí, proto pak k jejich určování používají jen dané číslo.
|
1. pád |
KDO? CO? |
|
2. pád |
(BEZ) KOHO? (BEZ) ČEHO? |
|
3. pád |
(KE) KOMU? (K) ČEMU? |
|
4. pád |
(VIDÍM) KOHO? (VIDÍM) CO? |
|
5. pád |
OSLOVUJEME, VOLÁME |
|
6. pád |
(O) KOM? (O) ČEM? |
|
7. pád |
(S) KÝM? (S) ČÍM? |
Zdroj: Pády
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO TOMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marir waldhansová.
Jaký slovní druh je slovo tomu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo tomu je zájmeno. Komu? Čemu? Tomu. Zájmeno v 3. pádu jednotného čísla.
Zdroj: diskuze Jaký slovní druh je slovo tomu
Krátké shrnutí o zájmenech
Zájmena:
- zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
- shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
- příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
- určujeme u nich:
- odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
- orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
- očíslo (jednotné, množné)
- opád (7. pádů jako u podstatných jmen)
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Určení slovního druhu slova „během“
Slovo během může být v závislosti na kontextu třemi slovními druhy, a to podstatným jménem v 7. pádu, příslovcem, nebo předložkou. Prvotně bylo slovo „během“ podstatným jménem v 7. pádu od slova běh, pak se z něj vyvinula nevlastní předložka pojená se 2. pádem. A z ní pak vzniklo příslovce, které se ale obvykle používá hlavně v promluvách (méně často je slovo „během“ napsáno jako příslovce).
Ukázka:
Podstatné jméno – S během musel skončit.
Předložka – Přišel během vystoupení.
Příslovce – Přišel až někdy během. (Z kontextu musí být jasné, během čeho přišel.)
Pravidla použití
U slova chvíle může být tedy problém v pravopisu u 3., 4. a 6. pádu jednotného čísla, kdy je správný jen tvar "chvíli", protože se jedná o podstatné jméno rodu ženského podle vzoru růže (= růži). Zdůvodnění je tedy lehké a rychlé.
Zdroj: Chvíli nebo chvíly
Jak na to
Předložky „s“, „se“ se pojí se sedmým pádem, u knižních zastaralých spojení se může objevit i u 4. pádu a může se objevit i ve spojení s 2. pádem, pokud se jedná o spojení, které vyjadřuje pohyb z povrchu pryč.
Naopak předložky „z“ , „ze“ se pojí jen s pádem druhým.
Jak se příslovce tvoří a píší
Příslovce se často tvoří odvozením od přídavných jmen, například od přídavného jména krásný se dá odvodit příslovce krásně. V českém jazyce se objevují i příslovce, které vznikly ustrnutím prostého pádu, jako je například příslovce kolem, nebo spojením předložky se jménem, příkladem je příslovce zpravidla.
Zdroj: Příslovce v češtině
Lichokopytník a sudokopytník – skloňování
Slovo lichokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo |
množné číslo |
|
1. pád |
lichokopytník |
lichokopytníci |
|
2. pád |
lichokopytníka |
lichokopytníků |
|
3. pád |
lichokopytníkovi, lichokopytníku |
lichokopytníkům |
|
4. pád |
lichokopytníka |
lichokopytníky |
|
5. pád |
lichokopytníku |
lichokopytníci |
|
6. pád |
lichokopytníkovi, lichokopytníku |
lichokopytnících |
|
7. pád |
lichokopytníkem |
lichokopytníky |
Nesprávné tvary
Slovo ubikace pochází pravděpodobně z italského ubicazione (poloha) či ubicare (umístit), proto nepatří mezi vyjmenovaná slova a psaní s -y- je chybné.
Chyby ve skloňování tohoto slova se snad ani není možné dopustit – skloňuje se pravidelně podle vzoru růže, viz výše. Pozor možná jen v 7. pádu čísla množného, abyste se nepřiklonili k nespisovné koncovce -ema.
Zdroj: Pravopis ubikace
Správné dělení slova lichokopytník
li-cho-ko-pyt-ník
Slovo sudokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo |
množné číslo |
|
1. pád |
sudokopytník |
sudokopytníci |
|
2. pád |
sudokopytníka |
sudokopytníků |
|
3. pád |
sudokopytníkovi, sudokopytníku |
sudokopytníkům |
|
4. pád |
sudokopytníka |
sudokopytníky |
|
5. pád |
sudokopytníku |
sudokopytníci |
|
6. pád |
sudokopytníkovi, sudokopytníku |
sudokopytnících |
|
7. pád |
sudokopytníkem |
sudokopytníky |
Vysvětlení
Osobní zájmeno MY vyjadřuje podmět v množném čísle, a tím v podstatě určuje, že podmětem je skupina osob, do které patřím i já (my všichni včetně mě). Například: My (= naše skupina) se v lese neztratíme. My (naše skupina včetně mě) nemáme rádi lež.
Zájmeno MI je variantou výrazu mně. Zájmeno MI se tedy používá v 3. pádu u osobního zájmena já (komu? Čemu? Mně/mi). Zájmeno mi nikdy není podmětem vzhledem k pádům, ke kterým se vztahuje. Například: Půjč mi (= mně; mé osobě) tužku. Nelíbí se mi (mně; mé osobě) tvé lhaní.
Zdroj: Pravopis my / mi
Kdy psát mně a kdy mě
V psaném projevu může některým z nás činit problém, zda do daného kontextu patří právě mě, nebo naopak mně.
Pokud si nejste schopni zapamatovat, že mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu a mně se používá vždy ve 3. a 6. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.
Například do dané věty vložte dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě (například: Nepojede tam beze mě/mne ani náhodou. Seznámila mě/mne se svým přítelem.). Když to není možné, napište mně (například: Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Komu se uvedený způsob objasnění moc nelíbí, může to zkusit třeba tak, že v dané situaci doplní tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě (například: Beze mě/tebe tam bude nuda. Ale mě/tebe nepozvali.), když lze do věty doplnit tvar tobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě tu knížku půjčit nechce. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
A jelikož se říká, že do třetice všeho dobrého, tak vám nezatajím ani třetí „berličku“. Když si řeknete například bez Tondy (či vidím Tondu), je správně mě, protože slovo Tonda má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Tondovi (o Tondovi), pak je správně mně, protože slovo Tondovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.
Zdroj: Pravopis mně/mě
Předložky
Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.
Předložky se obvykle pojí s určitými pády.
Zdroj: Předložky