Téma: 

abychom nebo abysme


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ABYCHOM, NEBO ABYSME?

Slovo abychom

Spojovací výraz ABYCHOM vznikl spojením podřadicí spojky ABY a kondicionálového tvaru pomocného slovesa být BYCHOM. Ačkoliv působí výraz ABYCHOM silně knižním dojmem, představuje jediný možný spisovný tvar.

Detail odstavce: Slovo abychom
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
Zveřejněno: 1.11.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: skloňování slova doušek

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek
Odesláno: 10.9.2017 uživatelem Jana Válková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ABYCHOM, NEBO ABYSME?

Slovo abysme

Tvar BYSME, a tedy i výraz ABYSME patří pouze do neformálních mluvených projevů. Jedná se o jazykový prostředek obecné češtiny, tudíž o nespisovný jazykový prostředek. Setkat se můžeme dokonce i s variantou ABY JSME, která se sice v praxi často používá, z hlediska spisovnosti je však považována za chybnou (takzvaně hyperkorektní) a rovněž nespisovnou.

Detail odstavce: Slovo abysme
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
Zveřejněno: 1.11.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Slovní druh slova jednotlivý a většina

Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP

Zdroj: diskuze Slovní druh slova jednotlivý a většina
Odesláno: 16.3.2017 uživatelem Martina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ABYCHOM, NEBO ABYSME?

Jaký je to slovní druh

Co se týče slovnědruhové příslušnosti, slovo ABYCHOM může být:

  1. spojkou podřadicí, jež připojuje mimo jiné vedlejší větu účelovou (Přišli jsme, abychom ti popřáli všechno nejlepší k narozeninám.);
  2. částicí, která uvádí samostatnou větu vyjadřující přání, obavu, rozkaz nebo zákaz (Abychom se tady zase za rok všichni ve zdraví sešli!).

Detail odstavce: Jaký je to slovní druh
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
Zveřejněno: 1.11.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pohromadě nebo po hromadě

Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo

Zdroj: diskuze Pohromadě nebo po hromadě
Odesláno: 13.9.2018 uživatelem Denisa
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

ABYCHOM, NEBO ABYSME?

Příklady použití slova ABYCHOM

Abychom se tu cítili jako doma, potřebujeme více světla a tepla.

Režisér Jiří Krejčík nás požádal, abychom se neostýchali a sedli si blíže.

Na koncert jsme přišli o dvě hodiny dříve, abychom měli dobrá místa.

Jen abychom tady byli spokojení a abychom zde žili až do smrti!

Maminka chtěla, abychom byli slušní a soucitní a pomáhali slabším a nemohoucím.

Abychom se vyhnuli ranním zácpám, vyjeli jsme raději už v noci.

Pilně a důkladně jsme se připravovali, abychom u přijímacích zkoušek obstáli.

Abychom tam tak potkali tu bláznivou sousedku!

Detail odstavce: Příklady použití slova ABYCHOM
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
Zveřejněno: 1.11.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: čárky ve větách

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Odesláno: 20.4.2017 uživatelem JIŘÍ
Počet odpovědí: 0

DRUHY VEDLEJŠÍCH VĚT

Vedlejší věta účelová

Vedlejší věta účelová vyjadřuje účel vzhledem k ději řídící věty. Nejčastěji bývá uvozena spojkou aby.

Ukázky použití

Šel do lékárny, aby nakoupil vitamíny.

Předstírali jsme spánek, abychom nemuseli jít do školy.

Detail odstavce: Vedlejší věta účelová
Zdroj: Druhy vedlejších vět
Zveřejněno: 21.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: skloňování slova doušek

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek
Odesláno: 9.9.2017 uživatelem Stanislava Jurdová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VYJMENOVANÁ SLOVA

Vyjmenovaná slova po b

být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.

Pozor: být (jsem), bít (tlouct), nabýt (získat), nabít (vsunout náboj do pušky, nebo natlouct), odbýt (ledabyle provést), odbít (odtlouci), dobýt (zmocnit se), dobít (baterii, nebo poraněnou zvěř), bidlo (tyč), bydlo (obydlí), býlí (plevel), bílý (barevný), bílí (natírá na bílo), černobýl, zlatobýl, abychom, kdybychom

Detail odstavce: Vyjmenovaná slova po b
Zdroj: Vyjmenovaná slova
Zveřejněno: 23.2.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní i y u zájmen my mi

Líbil se m tvůj náramek. M s tím nikdy souhlasit nebudeme. Pověděl m o svých plánech do budoucna. Ztratila se m nová kniha. Proč bychom s tím m měli něco dělat? M si to nemyslíme. Dobrovolně m dal opsat domácí úkol. Při volejbale m zlomil ruku. Dokud to m neodsouhlasíme, nikam se nejede. Proč m nikdo nerozumí? Matematika m moc nejde. M přijedeme až zítra večer. Dopřáli m trochu soukromí. Chtěl, abychom si ho m vážili. M se usmíváme jen na přátele. Babička m popřála krásné narozeniny. M učitelé půjdeme do stávky. Oblíbené kotě m včera uteklo ze zahrádky.




Detail odstavce: Slovo abysme
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Odesláno: 25.1.2017 uživatelem Ing. Jaroslav Mokrý
Počet odpovědí: 0

KDYKOLIV NEBO KDYKOLI

Psát kdykoli, nebo kdykoliv?

Není rozdíl, použijeme-li kdykoli nebo kdykoliv (podobně jako kdokoli nebo kdokoliv, cokoli nebo cokoliv, kamkoli nebo kamkoliv, ačkoli nebo ačkoliv, odkudkoli nebo odkudkoliv a podobně), protože ani jedna varianta nenese žádný stylový příznak (není ani knižní, ani zastaralá) a jde o dvě zcela rovnocenné podoby zakončení: -koli-koliv. Důležité však je, abychom v jednom textu pro stejné případy volili jednotnou podobu.

Správně tedy můžete psát například:

Kdykoliv/kdykoli teta přijela, něco nám dovezla.
Přineste do výtvarné výchovy cokoli/cokoliv, co se bude k podzimnímu tématu hodit.
Tato nemoc může postihnout kohokoli/kohokoliv z nás.
Jakkoli/jakkoliv se rozhodne, vždy to bude špatně.

Detail odstavce: Psát kdykoli, nebo kdykoliv?
Zdroj: Kdykoliv nebo kdykoli
Zveřejněno: 16.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Otázka proč

Dobrý den,
nevím, jestli jsem správně pochopila Vaši otázku, ale pokusím se o možné vysvětlení...
Vidíte-li např. v názvu knihy nebo na reklamním letáčku napsáno "Proč marketing?", nejde o chybu. V tomto případě totiž mluvíme o tzv. elipse (výpustce), což je vynechání slov nebo vět v textu, které jsou všeobecně známé nebo vyplývají ze situace a kontextu.
Zvlášť výrazně se eliptický způsob vyjadřování uplatňuje právě v určitých typech textů nebo jejich částech: adresách, dotaznících, formulářích, tabulkách, jízdních řádech, rozvrzích hodin, anketách, ale také telegramech, (novinových) titulcích, tirážích, reklamě, firemních štítech, heslech (na transparentech), sloganech, příslovích apod. Především však jde o typický prostředek mluvené řeči.

Zdroj: diskuze Otázka proč
Odesláno: 31.7.2016 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DIKTÁTY NA VYJMENOVANÁ SLOVA S CHYTÁKY

3. online diktát

Pijí včely pyl? Nezmýlil se, když tuto událost označil za historický milník. Za své činy budeš pykat. Při hře mě nebaví pikat, raději se schovávám. Slepýš je beznohý plaz podobný hadu. Kdy slepíš tu rozbitou vázu? Myslivec nabyl klidu a znovu nabil svou brokovnici. Výr velký dokáže udolat i lišku nebo srnče. Vodní vír je nebezpečný i pro zdatného plavce. Vtom se zablýsklo blízko nás. Hrách vyseješ na jaře a už v létě na něm budou viset zralé lusky. Šaman vymítal z nemocného zlé duchy. Pravé neštovice se u nás již podařilo vymýtit. Musíme zasít spoustu obilí, abychom mohli všechny zasytit.

Detail odstavce: 3. online diktát
Zdroj: Diktáty na vyjmenovaná slova s chytáky
Zveřejněno: 23.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Psaní velkých písmen s háčky

  • Pokud chceme na počítači napsat velké písmeno s háčkem (například Š), zmáčkneme nejprve caps lock (tím dosáhneme toho, že píšeme velká písmena), pak zmáčkneme zároveň shift a klávesu s háčkem a poté písmeno, které chceme změkčit. Pak je třeba vypnout klávesu caps lock, abychom dále nepsali velkými písmeny.
    V případě písmene Š je postup tedy: 1. zmáčknout caps lock; 2. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 3. zmáčknout písmeno S; 4. zmáčknout caps lock.

  • Druhou možností je, že se vynechá klávesa caps lock a současně s klávesou S se zmáčkne klávesa shift. Postup: 1. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 2. zmáčknout současně shift + klávesu písmene kterou chceme změkčit (S)

  • Pokud by se nedařilo, všechna písmena se dají vyhledat pod: vložit - symbol - najdete požadované písmeno, kliknete na něj, kliknete na vložit a pak zavřít.

Detail odstavce: Psaní velkých písmen s háčky
Zdroj: Psaní velkých písmen
Zveřejněno: 25.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: slovní druh u slova TŘEBA

prosím, zda slovo TŘEBA je příslovce , částice nebo i spojka ?

děkuji za odpověď

Majka

Zdroj: diskuze Slovní druh u slova TŘEBA
Odesláno: 9.11.2017 uživatelem Majka Hlavatá
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

MOTIVAČNÍ CITÁTY

Přátelství

  • Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti. (Anglické přísloví)
  • Milovat není nic jiného, než věnovat přátelství právě tomu, koho máš rád, aniž vyhledáváš jakoukoliv potřebu nebo prospěch. Výhody totiž vykvetou z přátelství samy od sebe, i když jsi je tam sám nevyhledával
  • Nejdůležitějším úkolem přítele je, aby ti byl nablízku, když se mýlíš. Když máš pravdu, jsou po tvém boku téměř všichni. (Mark Twain)
  • S přítelem schopným kritiky po boku můžeš jít rychleji vpřed. (Johann Wolfgang Goethe)
  • Přátelství je věc, kterou nikdo nikdy nezničí, krom tebe samého. (Autor neznámý)
  • Celý život čekáme na výjimečného člověka, místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné. (Hans Urs Von Balthasar)
  • Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti. (Anglické přísloví)

Detail odstavce: Přátelství
Zdroj: Motivační citáty
Zveřejněno: 16.9.2016

MOTIVAČNÍ CITÁTY

Život

  • Přestaňte porovnávat svoji první kapitolu s mojí patnáctou kapitolou. Všichni jsme na různých úrovních našich životů. (John Rampton)
  • Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. (Aaron Hass)
  • Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede. (Arthur Charles Clarke)
  • Nikdy nesmíš čekat, až tě život vezme za ruku a povede tě...musíš se sám zvednout, jít a vzít život do vlastních rukou!
  • Máte jen jeden život. Tak ho žijte podle sebe a ne podle očekávání druhých.
  • Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. (Autor neznámý)
  • Nechte ostatní vést malé životy. Nechte ostatním, aby se hádali kvůli maličkostem. Nechte ostatním, aby plakali nad svými bolístky. Nechte ostatní, aby dávali svůj osud do rukou druhých lidí. Vy to však dělejte jinak. (Jim Rohn)
  • Život je krásný! Když prožíváš štěstí, tak ho dávej druhým. Když máš bolest, nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit. (Neznámý autor)
  • Život by měl být plný mnoha přátelstvími, protože milovat a být milovaný je největším štěstím člověka. (Sydney Smith)
  • Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hraj ji. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho. (Matka Tereza)
  • Klíč k dobrému životu je tento: Pokud neplánujete o něčem mluvit během následující hodiny svého života, tak potom to nepatří mezi hlavní priority vaší existence. (Richard Carlson)
  • Život je příliš krátký na to, abyste promarnili jakýkoliv okamžik přemýšlením o tom, co si o vás druzí lidé myslí. Za první, pokud by ve svém životě měli něco lepšího na práci, neměli by čas posedávat a probírat vás. To, co je pro mě důležité, nejsou názory ostatních na moji osobu, ale důležitý pro mě je můj názor sám na sebe. (C JoyBell C)
  • Schopnost převzít odpovědnost za svůj život spočívá v odmítnutí negativních myšlenkových vzorců. Už se více nevracejte k tomu, co se nepodařilo, ani se nezaměřujte na to, koho za to obvinit. Neztrácejte čas vytvářením překážek na vaší cestě k úspěchu. Místo toho se uvolněte a můžete se zaměřit na to, jak být úspěšným. (Lori Myers)
  • Pracoval jsem celý život na tématu vědomí, ať už je to uvědomění si těla, uvědomění si mysli, uvědomování si emocí, povědomí o vašich vztazích, nebo povědomí o vašem prostředí. Myslím, že klíčem k transformaci vašeho života je být si vědom toho, kdo jste. (Deepak Chopra)
  • Žij, jako kdyby si měl zítra zemřít. Uč se, jako kdybys měl žít věčně. (Mahatma Gandhi)
  • Nikdy není příliš pozdě stát se tím, čím jste mohli být. (George Eliot)
  • Žij tak, jak si budeš přát, abys žila, až budeš umírat. (Christian Furchtegott Gellert)
  • Neexistuje něco, jako nespravedlnost; vím, že žijeme naše životy, abychom se učili a bavili. Přitahujeme si k sobě problémy, abychom si na nich zkoušeli své síly...Kdybych neměl tyto problémy, měl bych jiné, které by představovaly stejnou výzvu. (Richard Bach)
  • Život je dobrý, bez něho bychom byli všichni mrtví.
  • Každý okamžik našeho života buď vytváříme, nebo ničíme naše sny. (Stuart Wilde)
  • Je mnohem lepší žít svůj nedokonalý život než žít život podle někoho jiného dokonale. (Bhagavad Gita)
  • Tajemství života... je spadnout sedmkrát a vstát osmkrát. (Paulo Coelho)

Detail odstavce: Život
Zdroj: Motivační citáty
Zveřejněno: 16.9.2016

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

Romantická vánoční přání

  • Nejkrásnější dárek k Vánocům? ... přece Ty, broučku!

  • Štědrý večer už se blíží a mě stesk po Tobě u srdíčka tíží.
    Jeden dárek pod stromečkem bych si přála jen, a tím by se mi splnil můj nejkrásnější sen.
    I Ježíškovi už jsem dopis psala, že jen Tebe bych si přála.

  • Až začnou na Štědrý den padat sněhové vločky z nebe, vzpomeň si na nás a na to, že miluji jen Tebe. Zvedni hlavu směrem k nebi a každá vločka co Ti spadne na tvář je ode mě políbení.

  • Posílám Ti seznam všeho, co bych chtěl od Tebe letos k Vánocům: Tebe.

  • Až koledy budou hrát, pověsíme pod strop jmelí, políbím Tě a budu si přát, ať jsme spolu život celý.

  • Poslala jsem ti k Vánocům anděla, aby na tebe dával celý rok pozor, ale vrátil se mi, protože andělé se nemusí navzájem opatrovat.

  • Až Ježíšek u stromku zacinká, má bude na Tebe vzpomínka, že krásně jeden dar by mi postačil: objetí, polibek a Tvé náručí!

  • Jen jeden dárek k Vánocům bych chtěla, abych tě navždycky u sebe měla!

  • Budou Vánoce a to má být každý se svým blízkým. S tím koho miluje. A proto mám jediné přání na Vánoce. Abychom my dva byli spolu a nejen na ně ale také potom. Kráčet spolu cestou i necestou.

  • Miláčku, už se nemůžu dočkat, až si Tě rozbalím.

  • Jedno přání já prý můžu mít. Tak co by to tak mělo být? Pod stromeček já bych chtěla tebe, má studená postýlka mě samotnou zebe. Tak o mém přání teď už víš, je jen na tobě, co mi pod stromeček nadělíš!

  • Miláčku, jestliže si rozbalíš vánoční dárky ode mě, buď opatrný! Každý z nich sálá láskou a vášní, s nimiž jsem je vybírala, balila a ukládala pod stromek!

  • Ty jsi můj bílý sníh, který potřebuji o Vánocích, ty jsi můj led, který potřebuje mráz, ty jsi můj lyžař, který potřebuje sráz. Ty jsi mé vše.

  • Až rozsvítíš první svíčku na stromečku a rozsvítíš zářivou prskavku, v tu nejkrásnější chvíli v roce si vzpomeň na tu, která Ti přeje ty nejkrásnější VÁNOCE.

  • Ježíškovi do nebe poslal jsem dopis, tam mého dárečku je popis. I když už na Ježíška nevěřím, pořád běhám ke dveřím a čekám jenom na Tebe. A až mi Tě přivede, budu štěstím bez sebe.

  • Přeji Ti nádherné Vánoce a pod stromečkem všechno, co si budeš přát. Já mám velké přání, ale pod stromeček mi jej nikdo nemůže dát. Mé velké přání jsi totiž TY!!!

  • Když se lidé u stromečku schází, vždy mi něco schází, už vím! Jsi to ty a tvůj krásný smích, když vidíš sníh.

Detail odstavce: Romantická vánoční přání
Zdroj: Vánoční přání
Zveřejněno: 23.10.2018

VZOR OTEVŘENÉHO DOPISU STAROSTOVI MĚSTA

NESOUHLAS S VYBUDOVÁNÍM SKLÁDKY

Adam Novák
Nová ulice 123
Pelhřimov
393 01

Václav Černý
Starosta města
Městský úřad
Dlouhá ulice 45
Pelhřimov
393 01

Pelhřimov, 20. června 2016

Nesouhlas s vybudováním skládky za městem

Vážený pane starosto,

obracím se na Vás jako na rozhodujícího činitele našeho města, v němž má rodina žije již téměř sto let. Minulý týden jsem se zúčastnil zasedání Rady města Pelhřimov a musím říct, že mě a mé okolí velmi zklamal Váš postoj k vybudování skládky za městem.

Během voleb jste svým voličům sliboval, že uděláte vše, aby se prostředí a okolí našeho města zkrášlilo, a aby na Vás mohli být Vaši voliči hrdí. Jako Váš volič jsem věřil, že dostojíte svému slibu, a proto mě zklamalo zjištění, že jste povolil stavbu skládky za městem, kde se rozkládá náš městský lesík, který je celoročně hojně navštěvovaný místními obyvateli, tak i turisty. Skládka nejenže bude nejen ošklivou jizvou na tváři našeho městečka, ale zároveň tak přinese zkázu místa, které navštěvují a milují všichni obyvatelé našeho města.

Vím, že i vy toto místo často navštěvujete, nejednou jsem Vás zde potkal při procházce se psem, a proto Vás prosím, až se příště budete tímto lesem procházet, dívejte se kolem sebe, abyste na dalším zasedání věděl, o co vše, chcete naše město připravit. Třeba uvidíte všechny ty maminky s kočárky, které se lesem procházejí, nebo si možná všimnete dětí, které na zdejších stezkách řádí na kolech bez obav, že je srazí nějaké auto. Možná Vás zaujmou i starší občané, jako jsem já, kteří zde v létě hledají trochu chládku a klidu. Možná Vaše oči zbystří při pohledu na pelhřimovské rodiny, které do tohoto lesíka o víkendech vyrážejí na společné rodinné výlety. A tyto lidi vy chcete připravit o místo, které je spojuje a na které jsou právem hrdí. A to nemluvím o zvěři, která v tomto lese žije a kterou Váš pes tak rád lesem prohání.

Nejspíš jste dospěl k názoru, že naše město nějakou skládku potřebuje. V tom Vám nemohu odporovat, ale jsem si jistý, že umístěný jste zvolil velmi špatně, a to nejen z ekologických důvodů, ale jistě i ekonomických. Kvůli cyklistickým trasám, které se v lesíku nacházejí, se k nám sjíždějí cyklisté a turisté z blízkého i dalekého okolí, což přináší finanční prostředky pro řadu obyvatel našeho města a i pro město samotné. Rozhodnutím toto místo zničit tak ublížíte i místním podnikatelům, což je zcela v rozporu s Vašimi předvolebními sliby. Nenuťte nás, abychom se museli stydět za to, že jsme Vám ve volbách dali své hlasy.

Žádám Vás proto, abyste znovu uvážil Vaše rozhodnutí, které obyvatelé našeho města nepovažují za správné, a našel jste jiné, pro nás i pro Vás výhodnější řešení.

S pozdravem

Adam Novák

Detail odstavce: NESOUHLAS S VYBUDOVÁNÍM SKLÁDKY
Zdroj: Vzor otevřeného dopisu starostovi města
Zveřejněno: 24.6.2017

VZORY SMUTEČNÍHO PROJEVU

Smuteční projev pro maminku

Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,

Život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během svého žití ztrácí řadu předmětů i iluzí, stejně tak jeho existenci na tomto světě provází i těžší ztráty, jako jsou ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad ztrátou jedné nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování. Ztráta této obětavé ženy Barbory Strakové je těžká nejen pro nás, její milovanou rodinu, ale i pro Vás, její přátelé, známé i kolegy. Její náhlý skon zasadil těžkou ránu do našich životů a my se z ní společně musíme vzpamatovat. Nesmíme truchlit, má maminka by si to nepřála, nechtěla by vidět smutek ve tváři nikoho z nás, vždyť i za svého života se nám v těžkých chvílích snažila vyloudit alespoň malý úsměv na tváři. Říkávala, že i malý úsměv je vstupní branou na cestu radosti. A i její poslední okamžiky na tomto světě byly plné přání, abychom po této cestě společně kráčeli s milou vzpomínkou na ni, na ženu, která do posledního okamžiku nemyslela na sebe, ale jen a pouze na své blízké. Její ztráta nás bolí, ale radujeme se z toho, že jsme dostali šanci těšit se z maminčiny přítomnosti a z její lásky, kterou šířila mezi své blízké po celý svůj život. Dovolte mi, abych se s Vámi jménem naší zarmoucené rodiny podělila o to, kým pro nás má maminka Barbora Straková byla.

Má milovaná maminka se v létě roku 1970 narodila na severu Čech mladému hajnému a jeho ženě. Stala se jejich nejstarší dcerou, která jim v průběhu let pomáhala vychovávat další tři děti, samé chlapce. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi ovlivnilo, stejně jako otec, který jí učil vše, co znal a co tolik miloval. Už jako malé dítě se naučila rozpoznat hlasy ptáků a podle stop lehce poznala, které zvířátko se prohánělo lesními houštinami. Vždy otci pomáhala starat se o řadu lesních zvířátek, která kvůli svým nemocem skončila u domu hajného. Stejně tak ho každý víkend doprovázela na jeho lesních toulkách a návštěvách blízkých i dalekých krmelců, u kterých společně pozorovali krmící se zvěř. Jejich společné chvíle v lesích pro ni byly vším, naučila se les a jeho obyvatele velmi milovat, i proto v ní ticho v temných lesích nikdy nevzbuzovalo strach jako v mnohých z nás, ale vždy jen krásné vzpomínky, pocit domova a blízkosti milovaného otce. I jeho vlivem se rozhodla pro studium veteriny, přestože jí řada lidí odrazovala a místo těžkého studia jí doporučovala usadit se a starat se o děti. Přestože studium bylo velmi náročné, maminka se nevzdávala a usilovně bojovala. Má maminka se ale ve svých cílech nenechala zviklat a dosáhla splnění svého dětského snu. Stala se z ní zvířecí lékařka zaměřená na lesní zvěř. Stala se tak jasným důkazem toho, že i dětská přání se mohou plnit. Po ukončení svého studia si našla práci zde v šumavských lesích, kde se stala velmi vyhledávanou veterinářkou. Všichni oceňovali její profesionalitu stejně jako milý a laskavý přístup k zvířatům i lidem. Přestože byla v zaměstnání šťastná, něco jí chybělo. Ta pravá láska, a tak jí její nejlepší kamarádka Jiřinka seznámila s milým učitelem, který se stal láskou jejího života. Nebylo tedy divu, že se svatbou na nic nečekali, a když jsme se jim narodili my, dva synové a dcera, bylo její štěstí úplné. Měla vše, co si kdy přála, krásnou práci, milujícího manžela, tři roztomilé děti, s nimiž se mohla těšit z jejich úspěchů a stejně tak je utěšovat v případě životních zklamání. Naše maminka nás velmi milovala, přestože ve své práci trávila mnoho času, vždy si našla chvíli, aby s námi probrala naše bolístky, radila nám při našich trápení a povzbuzovala nás k plnění našich snů. Nikdy nás nerozmazlovala, protože sama věděla, že jen cílevědomou prací dosáhneme toho, co si přejeme. Jen díky ní se z nás stal doktor na chirurgii, profesor na univerzitě a úspěšná podnikatelka. To naše maminka nás motivovala a vždy nám říkala, že nic není nemožné. Stačí jen chtít. Osud si s mou milovanou maminkou i těžce pohrával, chvíle štěstí vystřídaly smutné okamžiky, plné ztráty. Náhle ji opustil její milovaný otec, záhy i matka a chvíli po nich ji po těžké nemoci opustil také milovaný manžel. Má maminka pro své milované truchlila, ale naučila se jít dál a nás vedla k tomu samému. Vzpomínky na ně si uchovala a předávala je dál svým dětem a vnoučeti. Po ztrátě rodičů i manžela se o to víc upnula na nás děti, byla si vědoma toho, jak může být život krátký a přála si, abychom ho prožili na plno a podporovala nás v tom. Stála při synu Alešovi, i když se rozhodl, že odejde pracovat do Velké Británie, stejně tak podporovala mě, když jsem se rozhodla, že budu vychovávat dítě sama. Nikdy naše rozhodnutí nekritizovala, vždy vyslechla, poradila a pomohla. Stejně jako pro nás byla milující matkou, pro mého malého syna se stala milující babičkou, která ho učila hrát na piano, četla mu večer pohádky, společně poznávali krásu místních lesů, předala mu svou lásku k přírodě a ke všemu živému. To samé si přála naučit i další vnoučata, ale nebylo jí to dopřáno. Náhle nám jí tragická nehoda vyrvala z naší náruče. Ale ne z našich srdcí. V nich zůstane navždy. Nikdy nezapomenu na ty krásné chvíle, kdy mi v noci před spaním rozčesávala vlasy a vyprávěla pohádky o krásných princeznách a statečných mládencích, nezapomenu ani na moment, kdy jsem dokončila školu a v maminčiných očích jsem zahlédla nekonečnou pýchu, navždy ve mně zůstanou ty krásné vzpomínky, na okamžiky kdy nás s bratry brala do lesů a dělila se s námi o lesní tajemství, navždy mi v srdci bude znít její milý hlas, zvonivý smích, stejně jako mě po zbytek života bude hřát vzpomínka na její laskavý dotyk, který dokázal každého zbavit řady bolestí. Má maminka bude žít navždy ve mně, v mých bratrech, v mém synovi, ale i ve vás, v lidech, kteří pro ni tolik znamenali. Stejně tak bude ale žít i v šumavských lesích, které nám nikdy nedovolí zapomenout na ženu, která pro ně tolik vykonala.

Detail odstavce: Smuteční projev pro maminku
Zdroj: Vzory smutečního projevu
Zveřejněno: 20.12.2017

POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU

Vzor popisu pracovního postupu

Zde je několik vzorů pracovních postupů:

Recept na palačinky

Ingredience

  • 1 špetka soli
  • 400 ml mléka
  • 2 vejce
  • 200 g hladké mouky
  • olej na smažení

Postup

Hladkou mouku rozmixujeme se špetkou soli, mlékem a dvěma vejci tak, aby vznikla správná hustá směs vhodná pro palačinky.

Na pánev s rozpáleným olejem vlijeme přibližně jednu malou naběračku směsi. Palačinku smažíme z obou dvou stran dozlatova.

Na hotové palačinky naneseme libovolné množství čehokoliv, co nám chutná. Vhodné jsou marmelády, tvaroh, pudink nebo masová či zeleninová náplň.

Recept vystačí přibližně na 8–10 palačinek v závislosti na velikosti pánve a tloušťce palačinek.

Ptačí budka

Připravil jsem si pro vás návod, jak postavit pro ptáčky na zimu jednoduchou ptačí budku.

Potřebné nástroje

  • pilka
  • vrtačka a vrtáky
  • metr tužka
  • hoblík nebo smirkový papír

Potřebný materiál

  • prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm
  • prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm
  • vruty do dřeva
  • barva a štětec

Popis postupu

  1. Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem.
  2. Ke zhotovení budky použijeme smrková prkna 20 mm silná, aby chránila obyvatele budky před vnějším chladem, teplem i deštěm. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky.
  3. Vyřízneme podle nákresu jednotlivé části budky.
  4. Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky.
  5. Prkno přední a zadní stěny budky musíme hoblíkem nebo rašplí zkosit tak, aby stříška k těmto stěnám dolehla celou plochou. Úhel si vyznačíme pomocí přiložené boční stěny.
  6. Nyní máme vše připraveno ke smontování. Nejprve si však předvrtáme otvory pro vruty. Kdybychom tak neučinili, mohlo by se stát, že při sešroubování budky její jednotlivé části popraskají. K sešroubování jednotlivých dílu použijeme vruty do dřeva o délce 40 mm. Budka se musí občas čistit, a tak má mít odnímatelnou stříšku nebo jednu ze stěn. Proto jsme pro spojení dílu použili vruty, a ne hřebíky. Lze ji tak snadno rozšroubovat.
  7. Máme-li budku sešroubovanou, připevníme k její zadní stěně závěsnou lištu. Lišta zhotovená z laťky 8 x 50 cm slouží k přichycení budky na strom. Tento krok však můžeme vynechat, pokud již máme pevné stanoviště pro umístění naší budky.
  8. Budku opatříme vhodným ochranným nátěrem. Natřeme ji nenápadnou hnědou nebo zelenou barvou, výraznějších barev se totiž ptáci bojí. Pokud však nemáme k dispozici žádnou vhodnou barvu, nic se neděje. Budku můžeme nechat klidně i nenatřenou.

Židle

Nejdříve se ujistíme, zda zakoupená kuchyňská židle obsahuje všechny potřebné díly k sestavení. Dále si vyčleníme obsah dle potřeby k sestavení krok za krokem a připravíme nářadí i jednotlivé šroubky, které jsou součástí zakoupeného zboží.

Návod k sestavení židle

Uchopíme zadní díl židle a pomocí příslušných šroubků a šroubováku k němu přiděláme boční příčky.

K již sestavené části připevníme přední nohy spojené příčkou a vytvoříme tak stojící model židle.

Na tuto kostru položíme sedací část židle.

Židli poté převrátíme a sedací část připevníme ke spodní části kostry pomocí šroubků (vždy 2 na jednu příčku).

Hotovou židli vrátíme do původního stavu a přetáhneme přes ni potah z textilie.

Opět židli převrátíme, abychom textilii zafixovali ve spodní části pomocí sponek.

Na závěr se ujistíme, že jsme všechny předem nachystané díly použili a nic nám nezůstalo navíc! Teď už stačí popřát jen příjemné posezení.

Detail odstavce: Vzor popisu pracovního postupu
Zdroj: Popis pracovního postupu
Zveřejněno: 27.3.2017

CHARAKTERISTIKA

Charakteristika maminky

Osnova

1. Moje maminka
2. Její vlastnosti
3. Vztah k naší rodině
4. Maminčiny kamarádky
5. Maminčin vztah k našemu okolí
6. Práce
7. Zájmy
8. Co si o sobě maminka myslí
9. Shrnutí

K charakteristice jsem si vybrala mého nejmilejšího člena rodiny, se kterým mám toho nejvíce společného. Moje maminka se jmenuje Karolína Chudá a je jí 40 let. Maminka žije s naší rodinou v rodinném domku v malé vesničce blízko Českých Budějovic. Maminka je malé a štíhlé postavy, má dlouhé černé vlasy, které nosí často svázané do copu. Má zelené oči, rovný nos a hezký úsměv. Maminka nosí hezké fialové brýle a také se moc hezky obléká.
Moje maminka je moc hezká, milá, přátelská a sympatická. Má spoustu kamarádů, protože každému ráda pomůže a poradí. U nás na vesnici k ní chodí spousta dalších maminek na návštěvu, protože vědí, že si maminka na ně vždycky udělá čas. Moje maminka se vždy chová tak, aby nikomu neubližovala. Nikdy nikoho neuráží a nepomlouvá, jak to dělají jiní lidé. Maminka to nemá ráda a nerada takové nesmysly poslouchá. Také je upřímná a říká, co si myslí. Maminka je také velmi chytrá, vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní ve velké firmě. Proto je také dochvilná, nerada chodí do práce pozdě, nechce, aby na ní někdo musel čekat. Také často říká, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Je spolehlivá, když mi něco slíbí, vždycky to splní. Vím, že se na ni můžu vždy spolehnout. Maminka si na mě vždy udělá čas, i když má spoustu práce. Nejradši na ní mám, že udrží všechna tajemství, která jí svěřím a vždy když se trápím, tak najde způsob jak mě potěšit a rozveselit. Trošku mi na ní vadí, že je hodně starostlivá, hodně řeší, co mám na sobě, jestli mi není zima, nemám hlad, nebo mě někdo netrápí. Vím, že to myslí dobře, ale někdy to dost přehání. Maminka umí být také velmi umíněná, pokud si něco zamane, tak s ní nikdo jen tak nepohne, to trápí hlavně tatínka, který se s ní nerad hádá, protože ví, že nikdy nevyhraje. Pokud chce maminka něčeho dosáhnout, je ochotná tomu obětovat veškerý volný čas a sílu. Někdy sice bývá smutná, ale vždy si dokáže najít něco, co ji znovu motivuje a nabije pozitivní energií.
Maminka je srdcem a duší naší rodiny. Pokud by nás neřídila, pravděpodobně bychom spoustu věcí nezvládali v takové pohodě jako doteď. Maminka vychází s tatínkem, i přes občasné neshody, výborně. Často jí slyším říkat, že jsou na líbánkách. Vždycky ji mrzelo, že nemá více dětí, ale pro mě a mého staršího bratra by udělala cokoliv, klidně by za nás i dýchala, kdyby to bylo potřeba. Můj bratr s ní nevychází tak dobře jako já, protože má pocit, že ho maminka často sekýruje. Zároveň ale Lukáš ví, že to maminka dělá jen proto, že chce, aby se měl jednou v životě dobře a něco z něho bylo. Přestože se tedy hádají, nemyslí zlá slova nikdy vážně. Maminku mrzí, že nemá tolik času, kolik by si přála, aby mohla častěji navštěvovat svoje rodiče, kteří bydlí v severních Čechách. Často jim ale píše a volá jim. Neustále na ně myslí a vede nás s bratrem k tomu samému. Pro maminku je rodina to nejdůležitější v jejím životě, a přestože má ráda i jiné věci, nic jí není přednější.
Maminka má spoustu kamarádek, které k nám rády chodí na návštěvu. Maminka s nimi také jednou týdně vyráží na zumbu do Českých Budějovic. A jednou měsíčně spolu v sobotu vyráží na „dámskou jízdu“. Obvykle zajdou někam na dobrou večeři a pak se jdou pobavit. Maminka je ráda, že se může s kamarádkami odreagovat a nemusí pořád jen myslet na povinnosti doma a v práci. Se svojí nejlepší kamarádkou chodí také o víkendu běhat, nebo na projížďku na kole. Vždy se vrací usměvavá a odpočinutá. Tatínek je rád, že si maminka našla kamarádky i na vesnici.
Maminka je na naší vesnici spokojená, má tu prý vše, co potřebuje. Je tu krásná příroda, milí sousedé, malý obchůdek a do většího města do práce a na nákupy to není moc daleko. Navíc se s námi ráda chodí v létě koupat a v okolí je mnoho jezer a rybníků, kde můžeme v létě trávit čas. Také je v okolí spousta věcí k vidění, a proto nás maminka bere často na výlety, abychom poznali krásy okolí. Maminka je tu šťastná a já si neumím představit, že by žila ve městě, kde by neznala všechny sousedy.
Maminka pracuje jako hlavní účetní ve velké firmě a má pod sebou několik zaměstnanců, za které je zodpovědná. V práci už maminka tak milá není, bývá velmi přísná a trvá na dodržování jasně daných pravidel. Nemá ráda, když se někdo fláká, nebo svaluje vinu na druhého. S takovými lidmi umí rychle zatočit. V práci si ji nadřízení pochvalují, protože ví, že je na ni spolehnutí a že vždy odvede práci na jedničku.
Maminka má ráda spoustu věcí, ale bohužel ji kvůli rodině a práci nezbývá na zábavu mnoho času. I přesto mám někdy pocit, že její den musí mít alespoň čtyřicet hodin, jinak by to vše nemohla stihnout. Ve volném čase maminka ráda podniká různé výlety po okolí, společně navštěvujeme různé hrady a zámky. Také si ráda zasportuje, někdy běhá, jezdí na kole, cvičí zumbu. Zkoušela také jezdit na inlinech, ale to jí moc nešlo, a tak to vzdala. Velmi ráda pečuje o svoji zahrádku, kterou máme u domu, má tam zasazenou zeleninu, ale i květiny. Když má zahrádku hezky upravenou, ráda si sedne s knihou na houpačku a dívá se na svoji dobře odvedenou práci. Jako malí jsme si s bratrem přáli spoustu zvířátek, ale teď se o naše psy, kočky, králíky i slepice stará spíše maminka. Asi proto ji mají zvířátka z naší rodiny nejraději, protože pro ně má vždy nějaký pamlsek a vlídné slovo. Maminka vždycky říká, že by si chtěla najít ještě trochu volného času na učení dalšího cizího jazyku. Zatím umí anglicky a německy, a to je podle ní prý málo.
Moje maminka je k sobě příliš kritická, vždy na sobě vidí jen samé chyby. Neustále by na sobě něco zlepšovala, ale ani pak by nebyla úplně spokojená. Vždy říká, že se jí v životě povedly jen dvě věci, a to jsme my s bratrem.
Maminka je a bude vždy mým vzorem. Je neuvěřitelné, co všechno sama zvládá a nikdy si nepostěžuje. Doufám, že až já jednou budu mít vlastní děti, že se budu chovat jako ona a že i já jim půjdu příkladem, jako moje maminka šla mě. Myslím, že nikdy jí nedokážu dostatečně vyjádřit, jak moc jí mám ráda, ale věřím, že ona to ví.

Detail odstavce: Charakteristika maminky
Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno: 26.2.2017

VZORY SMUTEČNÍHO PROJEVU

Smuteční řeč na pohřbu tatínka

Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,

Smutek, zoufalství, beznaděj a velké množství slz, to je to, co v tuto smutnou chvíli vidím před sebou, a také to, co cítím ve svém zlomeném srdci. Bolest, která je v této síni a hlavně v našich srdcích přítomná vychází z těžké životní ztráty každého z nás. Dnešním dnem nás opustil milovaný manžel, otec, dědeček, strýc, přítel i kolega Emil Novotný. Jeho odchod z tohoto světa byl dlouhý a velmi bolestivý, i přesto můj otec snášel statečně vše, co si pro něj paní smrt nachystala. Bojoval s ní, nevzdával se a nic jí nedal zadarmo. Do svého posledního okamžiku na tomto světě se snažil, abychom na něj mohli být právem pyšní. Bojoval proti své zákeřné nemoci pro nás, nejen proto, aby mohl být s námi, ale hlavně proto, aby nám byl vzorem, ukázal nám, že se nikdy nemáme vzdávat, ani když dopředu víme, že vyhrát nemůžeme. Můj otec se stal pro mě a mé blízké stal ideálem nejen toho, jak by člověk měl prožít svůj život, ale i toho, jak by si měl svůj život chránit. Dovolte mi, abych vás teď i já trochu jeho životem inspiroval.

Můj tatínek se narodil před jednašedesáti lety do lékařské rodiny. Na své dětství prožité v Rožnově pod Radhoštem vždy velmi rád vzpomínal, na jeho prohánění s kamarády po místních lesích, plavení se po řekách, i rajtování koní na rozlehlých loukách. Od malička patřil k těm lidem, kteří se cítí nejlépe obklopení náručí přírody, i proto většinu dní svého dětství raději venku, než uzavřen s knihou doma. Právě jeho láska k přírodě byla příčinou konfliktu s jeho rodiči, kteří si velmi přáli, aby se i jejich syn mohl pyšnit vysokoškolským diplomem a aby kráčel v jejich stopách. Můj otec ale netoužil jít po cestičce, kterou mu jeho drazí rodiče vyšlapali, raději si zvolil vlastní cestu, plnou životních výmolů, odboček i zajížděk. Navzdory přání rodičů se stal lesníkem. Práce, která se mohla zdát jeho rodičům podružná, získala v jeho rukou nové rozměry. Můj otec dělal vše, aby ji plnil co nejlépe. A protože se nikdy nebál těžké dřiny a přál si aspoň trochu usmířit své milované rodiče, současně při zaměstnání vystudoval i vysokou školu zaměřenou na lesní inženýrství. Jen díky jeho píli, neochoty vzdát se, i když byl během svého studia vystaven mnoho nelehkým situacím, se mu podařilo dokázat svým rodičům, že se o svou budoucnost dokáže postarat sám. Pýcha rodičů mu byla cenným zadostiučiněním. Můj tatínek byl zpočátku velmi šťasten, měl milující rodiče, dobré zaměstnání, krásné místo k žití. Při pohledu na šťastné ženaté přátele radující se ze svých potomků, cítil, že jim závidí. Sám si velmi přál najít lásku, která by ho provázela zbytkem života. Jeho pocit osamění zesílil, když mu zemřela i jeho drahá maminka. Ztráta jednoho z rodičů ho velmi zasáhla, přál si načas se uchýlit do ústraní, a proto se přestěhoval do malé vesničky Milošovice. Místo samoty zde našel to, co dlouho hledal, svou lásku. Má maminka Magdalena se do něj zamilovala na první pohled, chvíli jí trvalo, než dobyla jeho srdce, ale nikdy vynaložené námahy nelitovala, protože tatínek jí to po zbytek svého života vracel svou láskou i přátelstvím. Přestože se někdy hádali a dny jejich společného života nebyly vždy zrovna slunečné, milovali se a nedokázali si představit život jeden bez druhého. Pocity štěstí z narození dvou synů jim kalil jen smutek nad ztrátou otce. Má a bratrova výchova se stala pro tatínka vším, bylo mu jedno, co budeme studovat, důležité pro něj jen bylo, aby se z nás stali slušní mladí muži, kteří jsou v životě velmi šťastní. A tento cíl se mu splnil, i proto s námi mohl prožívat naše studijní úspěchy, radovat se spolu s námi s přijetí na prestižní zahraniční univerzity, těšit se ze setkání s našimi životními partnerkami, šťastně očekávat narození našich dětí, jeho milovaných vnoučat. Prožíval s námi vše, co správný rodič prožívá, radoval se s námi stejnou měrou, s jakou nás utěšoval ve chvílích zlých. Stál při nás vždy, když jsme ho potřebovali a nikdy ve své lásce k nám, našim dětem a ke své ženě nepolevil. Stejně jak vychovával nás s bratrem, podílel se stejnou měrou i na výchově svých milovaných vnoučat, které učil nejen lásce k přírodě, zvířatům, rodné zemi a rodině, především ale lásce k životu. To můj otec naučil mě, mého bratra a naše děti, že úsměv mnohokrát zmůže více než křik, že rozum vítězí nad lidskou hloupostí, že i zvířata mají duši a milují bez podmínek. To otec nás naučil, že vše, co člověka v životě potká, má nějaký vyšší důvod. Naučil nás, že rodina je nadevše. I zprávu o své nemoci bral jako zkoušku, v níž musí naše rodina obstát, ne jako jednotlivec, ale jako celek. Věřil, že jeho úkolem při této těžké zkoušce není přežít, ale poučit nás o důležitosti rodiny a síle lidské vůle. Můj otec byl rád, že jeho poslední chvíle na tomto světě strávil v kruhu rodiny, která chápala důležitost rodinné sounáležitosti a lásky. Tatínek celé rodině vštípil svou vážnou nemocí i poslední ponaučení, že smrtí to nekončí, pokud na zemi zůstává někdo, kdo vás miluje.

Německý filozof Immanuel Kant kdysi pronesl: „Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.“ Můj otec se příchodu své smrti nikdy nebál, i když věděl, že je již blízko a vztahuje po něm své ruce. Nebál se, protože věděl, že i když nás opustí, tak s námi navždy zůstane. Zůstane v každém v nás, bude žít v našich vzpomínkách na společné chvíle, navždy ho uvidíme při pohledu do očí našich dětí a vnoučat, při vyprávění rodinných anekdot uslyšíme jeho zvučný, bodrý smích, ve smutných chvílích našich životů ucítíme jeho laskavý dotyk a tichý hlas, který nám vlévá novou naději do žil. Můj otec Emil Novotný sice opustil tento svět, ale dokud my nedopustíme, aby vzpomínka na něj zemřela, tak bude žít i nadále. Bude žít na místě, odkud ho ani smrt nedokáže vyrvat. Bude žít v našich srdcích a my si vzpomínky na něj budeme hýčkat, protože můj tatínek si to zaslouží za to, jakým byl a co pro nás všechny udělal. Milujme ho i nadále, radujme se z toho, kým byl, těšme se z přítomnosti lidí, které tak miloval a nikdy na něj nezapomínejme.

Detail odstavce: Smuteční řeč na pohřbu tatínka
Zdroj: Vzory smutečního projevu
Zveřejněno: 20.12.2017

CHARAKTERISTIKA

Charakteristika sama sebe

Osnova

1. Kdo jsem
2. Moje povaha
3. Já a rodina
4. Nejlepší přátelé
5. Vztah k Liberci
6. Škola
7. Moje zájmy
8. Co si o sobě myslím
9. Shrnutí

Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.
Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“.
Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti. Vždycky mi ale se vším pomůžou, ať už nechápu látku ve škole, nebo mě jen vyslechnou, když si potřebuji postěžovat. Také někdy mívají bláznivé nápady, třeba nás v sobotu brzy ráno vzbudí, že jedeme na výlet a pak nás táhnou do šíleného kopce. I přesto je mám ale ráda a myslím, že lepší rodiče bych si přát nemohla.
Nikdy jsem neměla moc kamarádů, ale vím, že mám tři kamarádky, na které se opravdu můžu spolehnout. Všechny tři jsou o rok mladší než já, a tak se ve škole vídáme jen o přestávkách. Často si ale ve škole píšeme dopisy, které si pak vyměňujeme. Mám na nich ráda, že mají podobné zájmy jako já a taky jsou tak trochu osamělé a nemají moc jiných kamarádů. Jejich kamarádství je pro mě velmi důležité, i když se mi někdy spolužáci posmívají, že kamarádím s mladšími holkami. Mně to ale nevadí, protože jsem ráda, že jsem si tyhle kamarádky našla.
Já jsem nikdy nechodila moc ven. Nemám ráda dětská hřiště, hlavně ne ta v okolí našeho paneláku, protože mi buď přijdou hrozně špinavá, anebo si na ně chodí hrát Aneta. Tak jako tak se radši těmhle hřištím vyhýbám. Raději trávím čas doma. Kamarádky mě někdy přemlouvají, abych s nimi vyrazila na výlet na kolech po okolí, ale já si vůbec neumím představit, že bych jezdila na kole po Liberci, přijdeme mi to tady všechno takové zmatené. Ráda se ale chodím dívat na obrazy do místní galerie, nebo když se někde vystavují umělecká díla. Na taková místa chodím ráda, protože je to tam čisté a upravené a všechno působí moc pěkně. Liberec jinak ale moc ráda nemám, přijde mi velký, špinavý, hrozně neupravený. Také se mi nelíbí, že se musím po Liberci dopravovat autobusy nebo tramvajemi, protože ty bývají přeplněné a lidi se tam nikdy netváří mile. Mám ráda ale výlety s rodiči na Ještěd, kde je vidět krásně do okolí, jen nad Libercem se často snáší ošklivá mlha způsobená místními komíny. To mě pak vždy mrzí, že nežiju někde na druhé straně Ještědu, kde je krásně čisto.
Do školy ale chodím ráda, táta nás tam často vozí ráno autem, abychom se nemuseli mačkat v autobuse. Ve škole mě nejvíce baví anglický jazyk. Hrozně ráda poslouchám a překládám si anglické písničky, a tak se v hodině vždycky naučím nějaké nové slovíčko, které se mi pak hodí. Hrozně ráda maluju, ale ve škole mě výtvarná výchova příliš nebaví, protože nám paní učitelka nikdy nedovolí kreslit, co chceme. Ráda maluju koně, ale to nám ještě nikdy nedovolila, pořád malujeme nějaké krajiny. Myslím, že mi ve škole jde docela český jazyk. Rodiče říkají, že je to proto, že hodně čtu. Vůbec mě ale nebaví matematika a fyzika. To jsou předměty, kterým vůbec nerozumím, i když se opravdu snažím. No a nejvíce nesnáším tělesnou výchovu. Sport mi vůbec nejde a spolužáci se mi často smějí. Nejraději mám ale ve škole přestávky, které můžu trávit s kamarádkami. Také se mi líbí školní exkurze, na kterých chodíme do divadla, muzea i galerie. Hrozně ráda mám naši třídní učitelku, která s námi řeší naše problémy vždy s úsměvem.
Moji sourozenci chodí na spoustu kroužků, já ale radši trávím čas doma, kde mohu poslouchat písničky a malovat. Rodiče mě přihlásili do výtvarného kroužku, ten mě ale nebavil, a tak jsem tam přestala chodit. Rodiče se nejdřív zlobili, ale pak mě nechali. Hrozně ráda maluju temperami, které mi vždy kupuje babička, když přijede na návštěvu. Také ráda poslouchám hudbu. Někdy poslouchám i starší písničky, které poslouchali moji rodiče, když byli mladí, ale to nesmím nikomu říct, aby se mi nesmáli. Také si ráda čtu, mám moc ráda všechny čtyři díly Stmívání od Stephenie Meyerové a Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. K Vánocům jsem dostala všechny tři díly Sirotčince slečny Peregrinové, a už jsem si ty knihy také velmi oblíbila. Někdy také chodím ráda nakupovat oblečení. Většinou ale chodím s kamarádkami, protože ty mi dobře rozumí. Hrozně ráda nosím džíny, obyčejná trička a dlouhé mikiny. Nesnáším legíny, které teď nosí snad všechny moje spolužačky. Také ráda chodím na výstavy a do galerií. Mamka říká, že je to moje vášeň a asi má pravdu. Trošku ale rodiče trápí, že nemám žádnou vysněnou školu. Chtěli by, abych se po základní škole hlásila na právní školu, nebo na ekonomickou, ale já bych byla asi raději cukrářkou, nebo kuchařkou. Přestože jsem sama ještě nikdy nevařila. Pořád to považuju ale za lepší než se mořit s paragrafy a čísly. Také by mě možná bavilo pracovat jako překladatelka, ale to bych asi musela mít lepší známky.
Rodiče říkají, že každý člověk je originál, já si ale nepřijdu nijak výjimečná. Jsem průměrná žákyně průměrného vzhledu průměrných zájmů bez žádných zvláštních schopností. Není na mě nic, co by člověka připomnělo se nade mnou více zamýšlet. Možná občas působím sobecky, ale ve skutečnosti mám svoji rodinu velmi ráda a žádného člena rodiny bych nevyměnila, i když se někdy tvářím, že ano.
Bylo velmi těžké napsat svoji charakteristiku, protože člověk si nerad přiznává svoje chyby a já vím, že jich mám hodně. Jsem sobecká, výbušná, protivná, někdy líná, stydlivá a málo komunikuji s okolím. Přesto vím, že jsou na mě věci, které jsou hezké. Jsem spolehlivá i nápomocná, umím docela dobře anglicky a hezky maluju. Vím, že některé věci bych na sobě měla změnit, ale myslím, že mám na to čas. Nebo z toho, jak říká mamka, vyrostu.

Detail odstavce: Charakteristika sama sebe
Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno: 26.2.2017

KDYKOLIV NEBO KDYKOLI

Kdykoli/kdykoliv – význam

Slovo kdykoli/kdykoliv vyjadřuje libovolnost, namátkovost, co se týče výběru doby. Znamená to, že se něco děje v libovolnou dobu, v libovolné době; v kteroukoli neurčitelnou nebo blíže neurčenou dobu, nebo se teprve bude dít v kterékoli blíže neurčitelné nebo neurčené době; lhostejno kdy.

Například: Může k nám přijít kdykoli (kdykoliv). Byli jsme unavenější než kdykoli (kdykoliv) dřív. Knihu si můžete vypůjčit kdykoli (kdykoliv).

Ve funkci spojky vyjadřuje časovou totožnost libovolně stanoveného časového určení s dějem věty řídící a lze jej nahradit slovy pokaždé když.

Například:Kdykoli (kdykoliv) přijel, byla jsem šťastná. Zpívej si, kdykoli (kdykoliv) se ti zachce.

Detail odstavce: Kdykoli/kdykoliv – význam
Zdroj: Kdykoliv nebo kdykoli
Zveřejněno: 16.10.2016