AKCE SE KONÁ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Píšete pozvánku, oficiální oznámení nebo jen krátkou zprávu a najednou zaváháte: je to „akce se koná“, nebo snad „konná“? Právě tahle drobná nejistota patří mezi časté pravopisné chyby, které dokážou zkazit dojem i z jinak perfektního textu. Přitom řešení je jednodušší, než se zdá, jen je potřeba pochopit, odkud se jednotlivé tvary berou a proč některé z nich v češtině vůbec neexistují.
V následujících řádcích se proto podíváme nejen na samotné spojení koná × konná, ale i na časté vazby jako koná se, se koná nebo akce se koná. Ukážeme si typické situace z praxe, vysvětlíme význam slovesa konat a upozorníme na místa, kde lidé chybují nejčastěji, aby se vám podobná nejistota už nikdy nevrátila.
FAQ – Často kladené otázky
Je správně „akcese koná“ nebo „akce je konná“?
Správně je pouze akcese koná. Tvar konná je v tomto významu chybný.
Může se někdy psát „konná“?
Ne, ve významu děje nebo události se tvar konná nepoužívá. Jde o pravopisnou chybu.
Jaký slovní druh je „koná“?
Koná je sloveso, konkrétně 3. osoba jednotného čísla slovesa konat.
Je rozdíl mezi „koná se“ a „se koná“?
Z hlediska pravopisu ne. Rozdíl je pouze stylistický a ve slovosledu.
Proč má slovo „výkonný“ dvě n?
Výkonný je přídavné jméno odvozené od podstatného jména výkon, proto má dvě „n“. Se slovesem konat nesouvisí.
Patří „konat“ mezi spisovná slovesa?
Ano, jde o plně spisovné sloveso, které se často používá v úředních a formálních textech.
Lze místo „koná se“ použít jiné sloveso?
Ano, v méně formálním stylu lze použít například „probíhá“ nebo „bude“, ale význam se může mírně posunout.
Je chyba napsat „konná akce“?
Ano, takové spojení je pravopisně i významově nesprávné.
Jak se vyhnout chybám v podobných výrazech?
Doporučuje se ověřit si základní tvar slovesa nebo použít jazykovou příručku, případně si pomoci dosazením jiného tvaru.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kaufnerová Zdena.
Píšu Vám, mám dotaz, prosím o tvrdou a pro mne možná bolestnou odpověď.
Mám šanci uhájit život, ??
Je mi 73 let, třicet let se starám a vytvářím zázemí synovi.Má invaliditu III. st.
Studoval Stavební fakultu-kousnutí klíštětem, Lymská Boreliosa, následně propukla u něj Schizofrenie.
Bylo mi tenkrát 43 let, jeho otec odešel, vydržel žít s chorobou mého syna 4 roky. Prodal půl domu.Zůstali jsme. Syna nekontaktuje , nevypomůže, stydí se za něj.Já sestra na chir klinice v Plzni-jediné co mne drželo při životě-abych to vše ustála.
Nespočet přesčasů, navíc práce ,aby byly peníze, aby jsme žili slušně.
Majitelka spodní poloviny domu poslední dva roky 2018-2020 pronajímala agenturám,
bydlelo zde 8-12 cizinců, převážně Rusové-Ukrajinci,bylo nesnesitelné, nepořádek rvačky , hluk v nočních hodinách.Byla to nelegální ubytovna.
Nikdo to neřešil- stěžovala jsem si,-marně.
V říjnu 2020 nový majitel spodní části-Je to Ruský podnikatel.
Provádí stavební úpravy, -nemá stavební povolení- dotazovala jsem se na St,odbor UMO Doubravka.Plzeń
Parkuje velkou dodávku na společné příjezdové cestě od vrat ke garáži- znemožńuje mi vyjíte ven z mých prostor.Přivolaná policie-nepomůže, máme se dohodnout.On řekl, že mám na něj zaťukat a on mi umožní vyjít ven.To pokládám za nepřijatelné.Tento RUS se chová jako majitel, a nerespektuje ,že já jsem, spoluvlastník, dle katastru- většinový-
Nutí mne abych pokácela velké vzrostlé borovice-jsou na mém pozemku-sázel ještě otec mého syna,potom ,po rozvodu rozděleno a on prodal..
Nutí mne ,abych zateplila dům- --STŘECHA ISOLACE, PLÁŠŤ DOMU jsou společné.
Nemohu ve svých letech- již nevydělávám, jediná naše reserva 400 000 kč- na nejnutnější, situace-výdaje- nehodlám investovat do zateplení domu.
Musím investovat do energií- po dobu co budu žít a užívat je,
Dnes bez jakéhokoliv upozornění zavřel vodu- vykonává stavební práce ve své bytové části.
Přivolaná policie- byli vlídní- ovšem jsou to sousedské vztahy-problem-který nehce nikdo řešit- -řekli-má příště mne upozornit-poučili jej.
Je to člověk, který lže, telefonní číslo které mi, poskytnul-prý kdybych něco chtěla- tam nezvedá telefon, sdělil mi právník ,kterého jsem najala a prosila o pomoc, aby mi pomohl .....nějak..... abych zde mohla dožít.Složila jsem nemalou částku, a měla pocit - že právník -sympatisuje s tím Rusem dle reakcí na mé dotazy a stížnosti.Zatím nic se neděje.
V listopadu 20 jsem zlomila si stehenní kost, jsem po operaci, špatně chodím-o berlích, snažím se zvládnout situaci, řeším domácnost, nutné záležitosti,
ale už ztrácím veškerou sílu, cítím beznajděj, nevidím nikde východisko, pomoc, zastání.
Proč mám pocit že Rus čeká, až stará zemře a s bláznem si potom poradí snadno. Brečím, když toto píšu.Zatím na mne vyvíjí nátlak, stresuje mne.
Mám ještě se nějak usilovat-,nebo by bylo lépe ,aby stařeny a postižení¨
opustili tento svět?Protože já už více se usilovat nezvládám.
Děkuji ... že toto někdo přečte
Spojení akcese koná patří mezi nejčastější praktické příklady, kde se chyba objevuje. Gramaticky jde o tvar slovesa konat se ve 3. osobě jednotného čísla. Sloveso zde vyjadřuje, že určitá událost skutečně proběhne.
Typické správné použití vypadá například takto:
Akcese koná v plánovaném termínu.
Přednáška se koná v aule školy.
Festival se koná za každého počasí.
Ve všech těchto případech by podoba konná byla chybou, protože nejde o přídavné jméno, ale o slovesný tvar.
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Tvary koná se a se koná jsou z hlediska pravopisu správné oba. Rozdíl mezi nimi není v gramatice, ale ve slovosledu a stylu. Čeština umožňuje poměrně volné pořadí slov, zejména u zvratných sloves.
V běžné praxi se častěji setkáte s variantou se koná, která působí přirozeněji v oznamovacích větách. Varianta koná se se může objevit například v úředních oznámeních nebo v textech, kde autor klade důraz na samotné sloveso.
Sloveso konat patří mezi knižnější výrazy a často nahrazuje běžnější slovesa dělat, činit nebo vykonávat. Používá se zejména v oficiálních textech, oznámeních, pozvánkách nebo právních formulacích.
Zvratná podoba konat se pak vyjadřuje, že určitá událost, akce nebo děj probíhá či proběhne. Právě proto se s ní setkáváme ve spojeních jako akcese koná nebo schůze se koná.
Sraz studentů našeho gymnázia se koná již tuto sobotu. Koná jen svou povinnost. Přednáška se koná ve třídě 4. A. Až dokoná svou práci, může se věnovat zábavě. Překonej se aspoň kvůli mně. Co ten toho pro společnost vykonal!
Chybný tvar konná se objevuje především v textech, kde autor váhá nad pravopisem a snaží se ho „pojistit“ zdvojeným písmenem. V češtině jsme zvyklí na přídavná jména se dvěma „n“, například výkonný, a právě tato analogie vede k omylům. Slovesný tvar koná ale s těmito přídavnými jmény nijak nesouvisí.
Dalším důvodem je i to, že spojení jako akcese koná patří spíše do formálního, úředního nebo knižního stylu. Pokud si pisatel není jistý významem slovesa konat, má tendenci tvar upravovat podle domnělých pravidel, která zde ale neplatí.
SPONTÁNNÍ AKCE – Spontánní akce jsou neplánované akce, které vznikly bezděčně, bez jakýchkoliv příprav. Řada lidí tvrdí, že spontánní akce jsou v životě nejlepší.
SPONTÁNNÍ BUBNOVÁNÍ – Spontánní bubnování je přirozený způsob hry na hudební nástroje, nebo jiné nástroje a přístroje, které nahrazují ty hudební. Jedná se o nenucený projev vycházející jen z citu rytmu, bez znalosti různých hudebních pojmů. Spontánně bubnovat se dá klidně i s obyčejnou pet lahví naplněnou luštěninami. Jde o vlastní procítění, ne o společenská pravidla a normy.
SPONTÁNNÍ ČLOVĚK – Spontánní člověk je jedinec, který jedná nenuceně a přirozené podle svých pocitů a potřeb.
SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ – Spontánní chování, je takové chování, které je bezprostřední. Jedinec se chová, jak chce, bez ohledu na vhodnost. Vychází ze situace, v níž se nachází.
SPONTÁNNÍ MUTACE – Spontánní mutace je pojem z genetiky, kdy jde o to, že k mutaci došlo neplánovanou akcí mechanismu DNA.
SPONTÁNNÍ NÁPAD – Spontánní nápad je myšlenka, která vznikla náhodou a bezděčně.
SPONTÁNNÍ PNEUMOTORAX – Nejprve je třeba vysvětlit, co je to samotný pneumotorax. Jedná se o nahromadění kyslíku nebo jiného vzduchu v dutině kolem plic. Spontánní pneumotorax je jedním ze základních typů tohoto onemocnění. Spontánní pneumotorax vzniká často jako důsledek nějakého plicního onemocnění (například cystické fibrózy), také se v některých případech objevuje u vysokých mužů, kteří mají toto onemocnění v rodině). Spontánní pneumotorax se tak nazývá proto, že vznikl bez zjevných vnějších příčin (žádné proražení hrudníku, nic). Spontánní pneumotorax se nemusí léčit, pokud není rozsáhlý a nejsou dechové potíže. V jiném případě dochází k odsátí vzduchu.
SPONTÁNNÍ POROD – Spontánní porod je takový porod, který začal zcela přirozeně a při němž dochází k narození dítěte poševní cestou (pokud by ale nastaly komplikace, může i při spontánním porodu dojít k lékařským zásahům).
SPONTÁNNÍ POTRAT – I spontánní potrat je přirozeným jevem, který se často vyskytuje. Jedná se o to, že plod je samovolně z těla ženy vypuzen během první 20 týdnů těhotenství. Příčinou takového potratu nebývají vnější záležitosti (sport, práce, stres, sex atd.).
SPONTÁNNÍ REAKCE – Spontánní reakce je taková reakce, která je zcela nepřipravená a nenucená. Vychází z pocitů jedince bez ohledu na vhodnost této reakce v určitých situacích.
SPONTÁNNÍ TANEC – Spontánní tanec je takový tanec a pohyb, který se neřídí žádnými vnějšími pravidly. Člověk tancuje, jak chce, jak cítí rytmus bez ohledu na nějaká společenská pravidla.
Jednoduchou pomůckou je dosazení jiného tvaru slovesa konat. Pokud můžete bez problémů říct „akce se konala“ nebo „akce se bude konat“, pak je jasné, že správně píšete pouze jedno „n“.
Jakmile by vám dosazení jiného tvaru nešlo, jde pravděpodobně o chybu. Přídavné jméno konný či konná totiž v tomto významu v češtině vůbec neexistuje.
Nikdy se nestaň pesimistou... pesimista má pravdu častěji než optimista, ale optimista si užije více zábavy a nikdo z nich běh událostí stejně nemůže změnit. (autor neznámý)
Velcí myslitelé rozebírají nápady. Průměrní myslitelé diskutují o událostech. Přízemní lidé pomlouvají jiné lidi. (Eleanor Rooseveltová)
Nic na světě nemůže vzít místo vytrvalosti. Talent to není. Není nic rozšířenější než neúspěšný člověk s talentem. Není to ani genialita, neoceněný génius je téměř rčením. Není to vzdělání. Svět je plný vzdělaných lidí na mizině. Vytrvalost a odhodlání jsou samotné všemocné. Zaklínadlo „Vytrvej“ vyřešilo a vždy vyřeší problémy lidské rasy. (Calvin Coolidge)
Pokud se zaměříte na to, co ve svém životě už máte, zjistíte, že vždycky dostanete více. Pokud se budete zaměřovat na to, čeho vám v životě chybí, nikdy nebude mít dost. (Oprah Winfrey)
Nejsem produktem mých okolností. Jsem produktem mých rozhodnutí. (Stephen Covey)
Pokud chcete dosáhnout trvalé změny, přestaňte se zaměřovat na velikost svých problémů a začněte se zaměřovat na svoji vlastní velikost. (T. Harv Eker)
Nic na světě není úplně špatně. I stojící hodiny ukazují správně dvakrát za den. (Paulo Coelho)
Chcete zjistit, kým jste? Neptejte se. Konejte! Akce vymezuje a definuje, kým jste. (Thomas Jefferson)
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. (Anatole France)
Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. (Epiktétos)
Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes. (Marcus Valerius Martialis)
Buď vděčný životu, protože ti dává šanci milovat a pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy. (Henry Van Dyke)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Příležitosti nepřicházejí, vy je vytváříte. (Chris Grosser)
Neptej se sebe, co svět potřebuje – zeptej se, co tě nutí žít, a potom to udělej. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří chtějí žít. (Howard Thurman)
Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí. (Christian Nestell Bovee)
Nepřej si, aby to bylo snadnější. Přej si být lepší. (autor neznámý)
Nemůžeš vždy kontrolovat okolnosti ve svém životě, ale můžeš kontrolovat svůj postoj vůči těmto okolnostem. (autor neznámý)
Uprostřed pohybu a chaosu, udržujte uvnitř sebe klid. (Deepak Chopra)
Znáš mé jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělala, ale ne čím jsem prošla.
Nedovol nikomu, aby s tebou špatně jednal. Važ si svého srdce, své mysli, těla a duše.
Stále máš ještě čas změnit cestu, po které ses vydal.
Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat.
PRAŽSKÝ ORLOJ – psaní velkého písmene je u Staroměstského orloje komplikovanější. Důležitá je zde souvislost. Pokud se jedná o název, mělo by být ve slově pražský velké P, tedy Pražský orloj. Pokud se ale jedná o geografické vymezení orloje (tedy to, že se orloj nachází v Praze), tak p bude malé (pražský orloj).
PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK – pražský krysařík je označením plemene psa, a proto se jedná o obecné pojmenování, a proto se píše ve slově pražský malé p.
PRAŽSKÝ MAJÁLES – U tohoto spojení slov, je situace obdobná jako u pražského jara. Pokud se tedy jedná o konkrétní název akce, bude P velké (Pražský majáles), pokud je to ale obecné označení pro majáles, jehož pravý název zní nějak jinak, bude p malé (pražský majáles).
PRAŽSKÝ PŮLMARATON – Oficiální označení této akce zní Pražský mezinárodní půlmaraton. V tomto označení se píše tedy velké P.
PRAŽSKÝ DENÍK – V tomto případě se jedná o název konkrétních novin, a proto se píše velké P (Pražský deník).
PRAŽSKÝ VÝBĚR – Jedná se o název pro českou rockovou skupinu, a proto se píše velké P (Pražský výběr).
PRAŽSKÝ HRAD – Jedná se o konkrétní název stavby / instituce, a proto se píše velké P (Pražský hrad; Hrad). K Pražskému hradu patří také zahrady, které se nazývají Palácové zahrady pod Pražským hradem.
PRAŽSKÝ FOTBAL – Označení fotbalové organizace se píše s velkým P (Pražský fotbalový svaz), pokud je ale myšlen všeobecně fotbal v Praze, tak se píše p malé (pražský fotbal).
PRAŽSKÝ DOPRAVNÍ PODNIK – Konkrétní název této společnosti je Dopravní podnik hlavního města Prahy.
Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.
Příklady klávesových kombinací:
ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)
ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)
ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)
CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)
CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)
CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)
CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)
CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)
CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)
CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)
CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)
CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)
CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)
CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)
CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)
Několikanásobný větný člen je takový
větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou
platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.
Několikanásobné větné členy oddělujeme
čárkou v případě, že:
nejsou spojeny spojkami a, i, nebo
(anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami,
pokud jsou jiném poměru než
slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
jsou k sobě přiřazeny bez spojek
(Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
jsou jednotlivé výrazy
několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé
poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi
nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
jsou spojeny dvojitými
spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli
jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy,
které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu,
nebo v maloobchodech.
spojky nebo a či vyjadřují
vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z
několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba.
Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
spojka nebo vyjadřuje opravu
výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.
Několikanásobné větné členy neoddělujeme
čárkou v případě, že:
jsou několikanásobné větné členy v poměru
slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na
zahradě máme jabloně a hrušky.
spojky nebo a či vyjadřují vztah
mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
jsou jednotlivé výrazy
několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím
příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve
škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
se jedná o ustálená slovní
spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama
noha.
v případě, že se jedná o dvojité
spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti.
Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.
2.
Přívlastek postupně rozvíjející
Přívlastek postupně rozvíjející je
zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a
na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další
adjektivní přívlastek.
Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou
neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.
Pábitelé jsou knihou pojmenovanou přímo po typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je typická pro jeho tvorbu. Pábitel je člověk, který se dokáže uspokojit a rozptýlit naprostými maličkostmi. Nachází si své malé libůstky a často poněkud zvláštní koníčky, kterými se zabavuje a které dodávají jeho životu zajímavý tón. Ten mu ostatně dodává už sama postava svým vlastním podáním skutečnosti – při rozhovorech s ostatními mají Hrabalovy postavy tendenci přehánět, zveličovat a soustředit se zejména na to, co samy chtějí říci. Ačkoliv jsou Hrabalovy knihy výrazně dialogické, při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná ani tak o dialog, jako spíš o dva vzájemně propletené monology. Pábitelé jsou povětšinou postavy vyčleněné někde na okraji společnosti, bez nějaké společenské prestiže nebo dokonce vážnosti. Svými příběhy, pohledy na svět a zálibami se z nich ale stávají lidé zajímaví a ojedinělí, ač pořád trochu zvláštní. Nevšednost postav přitom poznáváme právě díky jazykové hře, kterou autor rozehrává zejména v prostoru přímých řečí. Hrabalův umělecký úhel pohledu odhaluje v lidech vymykajících se konvencím (ať už myšlenkovým, či institucionálním) doposud neviděnou ryzost, blížící se skoro jakési zvláštní formě svátosti. Jedná se o sbírku povídek.
Místo a doba děje:
Městečko u vody – Nymburk, pražská periferie – Libeň, různé hospůdky
Kniha staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.
Obsah:
První povídka v knize Pábitelé má název Jarmilka. Hlavní postavou je stejnojmenná mladá žena zaměstnaná v kladenské Poldovce, vypravěčem je pak jeden z tamních dělníků. Jarmilka je těhotná, otec dítěte si ji ale nechce vzít, nejdříve se nechce znát k dítěti, později ani k Jarmilce samotné. Ta je ze situace nešťastná, a přestože je její milenec idiot a hulvát, miluje ho a chtěla by s ním být. Pro radu si chodí k vypravěči, kterého oslovuje „strýčku“. Nastoupí na předporodní dovolenou, porodí krásné dítě, ale z ní samotné jako by nešťastná láska a zkrachovalý ideál o rodinném štěstí vysály život.
Hlavní postavou povídky Pan notář je starý muž sepisující na začátku povídky svoji závěť. Diktuje ji mladé sekretářce a my tak narážíme na kontrast mezi postavou staršího muže, který už se v životě chystá jen na smrt, a postavou mladé dívky, těšící se z krás světa. Ve druhé části povídky navštíví pan
Existuje několik variant smuteční hostiny, které se liší ve finanční i časové otázce. První varianta smuteční hostiny je ta, jejíž cena není tak vysoká a zároveň není ani časově náročná. Jedná se jen o malé setkání s nejbližšími příbuznými a přáteli zemřelého, které trvá jen zhruba půl hodiny a jehož náplní je jen přípitek. Pozvaní smuteční hosté se tedy sejdou na vybraném místě, spolu si připijí na zemřelého, mohou sklenici vína případně zajíst nějakým malým (obvykle slaným) občerstvením a po rozloučení s rodinou zemřelého odcházejí. Tento typ hostiny není ani časově a ani finančně náročný, pokud tedy pozůstalí nezvolí nejdražší víno na trhu.
Dražší jsou varianty smuteční hostiny, při nichž už se počítá s obědem. Takováto hostina se pak může konat v restauraci, která se nachází blízko místa smutečního obřadu, nebo v domě zemřelého, nebo v domě jeho blízkých příbuzných. Ani smuteční hostina konaná v restauraci se nijak výrazně neprodlužuje, obvykle je její součástí přípitek na počest zemřelého, krátký dvouchodový oběd, případně malý dezert, po jehož konzumaci pak smuteční hosté postupně odcházejí. Tato hostina tedy trvá maximálně dvě hodiny.
Posledním již zmíněným typem smuteční hostiny je varianta, kdy se kar koná v domě někoho z rodiny. V takovém případě občerstvení na smuteční hostině zajišťuje rodina, která ho může objednat z restaurace, nebo ho sama uvařit. Možností je, že i někteří smuteční hosté donesou něco malého k snědku. Takováto rodinná smuteční hostina se obvykle skládá nejen z přípitku na počest zesnulého, z oběda a dezertu, ale i posezení, které se může protáhnout i na několik hodin. Je potřeba, aby na něj byl zajištěn dostatek občerstvení.
Řečník by se na tuto akci měl řádně připravit nejen tvorbou vhodné smuteční řeči, ale i svým vzhledem a vystupováním, aby působil důstojně. Při smuteční řeči musí řečník jednat s klidem, není vhodná přehnaná gestikulace, ani přecházení z místa na místo. Řečník by měl přijít k místu projevu a na něm po celou dobu zůstat. Jeho projev by měl navíc začít mírnou úklonou směrem k rakvi se zemřelým a stejně tak by měl i končit. Vždy tím řečník vzdává zemřelému čest. Řečník je navíc také první osobou, která vyjadřuje soustrast pozůstalým tím, že jim jako první kondoluje, až po něm přichází na řadu ostatní smuteční hosté. Vzhled řečníka je také velmi důležitý, je třeba, aby respektovat společenská pravidla i ohledně odívání, protože na pohřbu bude jednou z nejvýraznějších osob. Řečník musí být vhodně oblečen, pro muže to znamená obléknout se do tmavého obleku ideálně černé barvy, pokud se pohřeb koná v zimě a venku, je třeba, aby měl i tmavý kabát. Muži nesmí zapomínat i na vhodnou obuv, není možné, aby řečník přišel ve sportovní obuvi, i kdyby byla tmavé barvy. Vhodná je tedy společenská obuv, která je řádně vyčištěná. I špinavé boty totiž u řečníka nepůsobí dobře. Muž by měl být také čerstvě oholený a mít i upravené vlasy. Stejná pravidla platí i pro ženy, těm se doporučují tmavé šaty také ideálně černé barvy, ale je možná i jiná tmavá barva. Místo šatů můžou mít i tmavé společenské kalhoty s tmavou halenkou, nebo tmavý kostýmek. V případě pohřbu v zimě venku musí mít žena tmavý kabát. I u žen je důležitá vyleštěná společenská obuv. Na pohřbu by žena řečnice na sebe neměla strhávat pozornost výrazným make-upem, nebo účesem, líčení by proto mělo být decentní.
