Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

BÁSNĚ K VYTISKNUTÍ


BÁSNĚ K VYTISKNUTÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Recitace byla dříve nedílnou součástí výuky literatury. Dnes již její obliba upadá, i přesto má ale krásný přednes básně své nepochybné kouzlo.


Jaroslav Seifert

Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).

V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.

Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.

Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.

Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Básničky jsou velmi hezké

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.

Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.

Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci

Hádanky o ovoci a zelenině k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát.
  • Černají se v lese, na slunci i na pasece,
    Jejich keře píchají, ale plody chutnají.
  • Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem.
  • Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
    na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček.
  • Kdo každého rozpláče?
  • Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
    Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
  • Komu srubnou hlavu a krev neteče?
  • Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
    Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
    A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři.
  • Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
    Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí.
  • Má tvar pistole nastříkané žlutě.
    Když je na stole, dělá nám chutě.
    V horké černé Africe, živí se jím opice.
  • Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
    Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
    Naříkají kuchaři, když mě málo povaří.
  • Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
    Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku.
  • Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
    A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost.
  • Podobá se zvonu, ale nezvoní.
    Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních.
  • Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
    Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše.
  • Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
    Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky.
  • Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
    Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
    Sloupnou si je se solí kluci pihovatí.
  • Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
    kdo ji svlečou, slzy z očí tečou.
  • Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
    tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče.
  • Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
    kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí.
  • Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku.
  • Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.
  • Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
    Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších.
  • Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
    Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání.
  • Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.
    Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Příběh

Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína Cyrusová.

Chtěla bych nějakou básničku pro recitaci do školní soutěže.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žofie.

vše je vpoho. vyberte si neco, co se vám zamlouva delkou, nebo abyste to zvladli. neni to lehke, ale ja to dokazala. tak to zkuste taky. ja si treba vybirala tak, ze 2 basnicky sme meli v pracovnim sesite ve skole, tak ty

Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ

Vyjmenovaná slova k tisku

Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.

Vyjmenovaná slova po b

být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.

Vyjmenovaná slova po f

Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.

Vyjmenovaná slova po l

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.

Vyjmenovaná slova po m

my, mýt, myslit (myslet), mýlit se, mys, myš, hlemýžď, mýto, mýtit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mys, sumýš

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice, Myslov, Mysletín, Chomýž aj.

Vyjmenovaná slova po p

pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely, Spytovice aj.

Vyjmenovaná slova po s

sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.

Vyjmenovaná slova po v

vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.

Vyjmenovaná slova po z

brzy, jazyk, nazývat

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Ruzyně

Zdroj: článek Vyjmenovaná slova k vytisknutí

Příběh

Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žofie.

máte to krásné, ale vadí mi, že mezi každou básní je reklama na ty samé básničky.
děkuji

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
  • Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
  • Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
  • Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
  • Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
  • Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
  • Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
  • Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
  • Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
  • Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
  • Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  • Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
  • Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
  • Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
  • Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
  • Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
  • Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
  • Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
  • Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
  • Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
  • Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
  • Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
  • Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
  • Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
    Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
  • Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
    velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
  • Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
    Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
  • Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
  • Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
  • Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami
  • (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Hádanky pro děti

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý.
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb.
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka.
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři.
  • Který tkadlec chodí nahý?
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek.
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to?
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon.
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    děl

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Příběh

Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.

To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.

Jémináčku, to jste mě zaskočila ! Mnou napsané rýmování
by se mělo nacházet právě na těchto stránkách.
Oslovil mě šéfredaktor Luboš Simon.
Básně budou zveřejněny v textové podobě na webu http://www.pravopiscesky.cz.
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
xxx další pořadová čísla jsou :
11017
11018
11019
11023
11025
11062

Zdroj: příběh Vlk a koza

Logické hádanky pro starší děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží lesem zajíci. Jeden přede dvěma jeden za dvěma a jeden mezi dvěma. Kolik běží zajíců?
  • Co je to? V každé minutě je to jednou a v momentě dvakrát?
  • Dva muži hrají tenis. Sehráli celkem pět setů a každý z nich vyhrál tři. Jak je to možné?
  • Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se navštíví a seznámí se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo?
  • Jde deset opičáků po lávce a ten jeden spadne. Kolik jich přejde lávku?
  • Je deset malířů na stavbě a přijde šéf a říká: „Půlka dolů“ kolik jich tam zůstane?
  • Je to těžké, ale nic to neváží, co je to?
  • Jirka zbožňuje jahodové knedlíky a dokáže jich za hodinu sníst 32. Jeho bratr Péťa sní stejné množství za 3 hodiny. Za jak dlouho sní oba dohromady 32 knedlíků?
  • Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je synem mého otce.
    Kdo je na obrazu?
  • Mám doma šuplík a v něm jsou smíchané bílé a černé ponožky. Kolik ponožek nejméně musím vzít ze šuplíku, abych měl určitě alespoň dvě stejné, barvy?
  • Máme k dispozici devítilitrovou a čtyřlitrovou sklenici. Jak s jejich pomocí odměříme šest litrů?
  • Matka má sedm dětí, polovina z nich jsou kluci. Jak je to možné?
  • Matka s otcem mají šest synů, každý syn má jednu sestru. Kolik členů má rodina?
  • Mění to tvar, ale je to stále kulaté. Co je to?
  • Může si vzít muž svou vdovu. Proč?
  • Na rybníku naroste za jeden den 1 leknín, za dva dny 2 lekníny, za tři dny 4 lekníny, za čtyři dny už tam narostlo 8 leknínů, za 5 dnů 16 leknínů. Za 30 dnů zaroste úplně celý rybník. Za kolik dní zaroste přesně polovina rybníku?
  • Na stromě byla jablka. Zafoukal vítr, jablka na stromě nezůstala, jablka ze stromu nespadla. Jak je to možné?
  • Některé měsíce mají 31 dnů. Kolik jich má 28 dnů?
  • Otec shrabe 7 kupek listí a syn 3 kupky listí, když to shrabou dohromady, kolik to bude kupek?
  • Představte si situaci, že máte otce se synem, které musíte rozestavit tak, aby syn stál za otcem, ale zároveň před synem aby nikdo nestál. Jak otce a syna postavíte?
  • Tři horolezci podnikli výstup na dosud nepokořenou horu. Když však vystoupali na vrchol, našli zde tři zmrzlá těla. Jak je to možné?
  • Tři kamarádi šnorchlují v jezeře, ale poté, co se vynoří, mají pouze dva mokré vlasy, jak to?
  • Ve stáji jsou lidé a koně. Celkem je zde 22 hlav a 72 nohou. Kolik koňů a kolik lidí je ve stáji?
  • Víte, co dělá osel, když na něj svítí slunce?
  • Víte, kdo má největší problémy, když ho bolí v krku?
  • Víte, proč Smrtka seká trávu kosou?

Zdroj: článek Logické hádanky pro starší děti

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSEŇ PRO 5. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.

dobry den prosim delsi basne jsou hezke ale kratke dekuji za vas cas

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Báseň pro 5. třídu

Hádanky z Hobita k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Bez hlasu pláče, bez nehtů štípá, bez nohou skáče, bez pysků pípá.
  • Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní.
  • Beznožka leží na jednonožce, dvounožka sedí na třínožce, čtyřnožka dostane zbytek.
  • K oku v tváři blankytné se točí v tváři zelené zas jiné oči. První oko na to vece: „Ty mi podobné jsou přece, jenže jsou to oči nižší než já – oko v téhle výši.“
  • Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš.
  • Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá, věčně pije na své zdraví v brnění, co nerezaví.
  • Není ji vidět, není ji cítit, není ji slyšet, nejde ji chytit. Je za hvězdami a pod horami a vyplňuje prázdné jámy. Byla tu předtím a přijde pak a nakonec ti vytře zrak.
  • Třicet běloušů na rudé líše, napřed žvýkají, potom dupají a pak stojí tiše.
  • Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí.

Zdroj: článek Hádanky z Hobita

Poradna

V naší poradně s názvem OD PONDĚLÍ DO PÁTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Loudík.

Prosím o název básně...

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Malovaná pohádka

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Koho do ní namaluju,
aby byla v pořádku?

Princeznu a Babu Jagu?
Draka, co má dračí spády?
Honzu nebo loupežníky?
Sebe a své kamarády?

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Potom vám ji celou povím,
umím ji i pozpátku.

Zdroj: příběh Od pondělí do pátku

Hádanky o jaru k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Každý na to kouká, civí. Na jaře se dějí divy – rozkvete vždy jeden pán. Víte který? ...
  • Kdopak jsi, kytičko, že jsi tak maličká? Uprostřed máš sluníčko, okolo běličká.
  • Kdo se dívá do zahrady? Kdo tě hřeje u vody? Kdo tě hlídá s kamarády? Zlatá koule z oblohy.
  • Malá kytka celá bledá ze sněhu ven cestu hledá. Při teplotě na nule rozkvétají ...
  • Na nevelkém stonečku spousta žlutých zvonečků. Každý z nich má k jaru klíč. Copak je to? ...
  • Trojdílná sukýnka bílá a malinká, nosí ji panenka, má jméno ...
  • Ve své sytě žluté kráse pampelišce podobá se. Nápověda pro Bělu: „Jsou to květy ...!

Zdroj: článek Hádanky pro děti na jaro

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSNĚ PRO 5. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sofie.

Potřebuju nějaké sedmi slokové basničky. Nemá někdo tip jakou

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Básně pro 5. třídu

Vtipné hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Co je domov důchodců?
  • Co je to, má to čtyři kola a spoustu much?
  • Co je to, má to zuby, ale nic nejí?
  • Co je to, neustále to mění tvar a přesto je to kulaté?
  • Co je to, před použitím je to černé, v průběhu červené a nakonec šedé?
  • Co roste kořenem vzhůru?
  • Jak zavoláte hasiče v Japonsku?
  • Jak zjistíš, že jsou dva sloni v lednici?
  • Jednou dírou dovnitř, dvěma děrami ven, až když jste venku, teprve jste vevnitř, co je to?
  • Kde musíte postavit dům, chcete-li, aby všechna jeho okna směřovala na jih?
  • Kdo má vpředu dvě oči a vzadu mnohem víc?
  • Kdo mě krmí, zmenšuje mě, kdo mi ubírá, zvětšuje mě, kdo jsem?
  • Kdo to dělá, nechce to, kdo to kupuje, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom, co je to?
  • Má otce i matku, ale nejsem jejich syn, kdo jsem?
  • Má to 6 nohou, dvě hlavy, dva páry uší a chodí to po čtyřech, co je to?
  • Na jakém místě je nejdřív dnešek a pak až přichází včerejšek?
  • Novorozený černoušek má černé ruce, černé nohy, černé oči, černé vlásky, jakou má barvu zubů?
  • Proč dávají bílé ovce víc mléka než černé?
  • Proč je matematická cvičebnice smutná?
  • Předhoníš-li na závodech druhého běžce, kolikátý poběžíš?
  • Víš, proč nosí Superman tak těsné oblečení?
  • Víte, za jaké situace může být muž panna? Kdo se živí zuby druhých?

Zdroj: článek Vtipné hádanky pro děti

Ecce homo

Jan Neruda
(6 slok básně k recitaci na recitační soutěž)

Před skříní výkladní zde stojím v zadumání,

a hlava má se bolně k prsoum sklání.

Dva obrazy tu drží zrak můj v poutu:

Zde »Ecce homo«, tam zas v druhém koutu

»Když na lid český padla persekuce«.

Dva obrazy, tak různé ve svém vidě,

a klíčící přec v stejné lidstva muce !

Zde bůh v své slávě — tam lid ve své bídě,

zde rek a vítěz — v zoufalství tam hrdinové,

zde oběť za všechny — tam oběti přec nové.

Zde kazatel, jenž velkým slovem učí,

že v světě volni mají býti lidé každí —

tam jedni v svatém jeho jménu dravě vraždí

a druzí v témže jménu bez vin umírají !

~

Paprsky slunce po obrazech hrají —

křeč prsa svírá mi a hlava hučí,

ret chvějný zašepotal v divém strachu:

A bude vždy tak, božský lidstva brachu ?!

~

Jen málo jar a let jsem padesáte.

Má mysl letí zpět ku mládí době svaté,

kdy ideálů strom byl bujným květem bílý;

já věřil, každý národ s svobodou že myslí stejně,

kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně,

že celé lidstvo k jednomu již kráčí cíli

a dávno srdcem k bratrství se shodlo

Ej — cítím podnes, jak to v prsou bodlo,

a cítím podnes kamenitou tíži bolu,

když poprv vítr skutečnosti ledné

ve větvích zahvizd' svoje sloky bědné,

a květy prchaly jak žhavé slzy dolů !

~

Než — hlava brzy zas se hrdě zvedla:

toť bludná náhoda jen hru svou svedla!

Však neměl jsem již nadál žíti v míru —

zas náhle rozlehly se kolem bouře,

zem s nebem v boji, kol jak plno kouře,

květ sfouknut mžikem, větve utlučeny

a odmeteny ve zoufalém víru —

~

A přece zase upomínka zbledla,

zas zazelenal strom se pomučený,

a také hlava má se znovu zvedla.

Až nadešel ten souzený mně den !

Blesk za bleskem a nebe otevřené,

hrom náhle udeřil v můj zmládlý kmen

a roztrh' od vrchu jej do kořene.

A duše stromu schla a schla, až zchřadla —

a hlava olovem již k prsoum padla — —

~

Ach nikdo trpčí slovo nevynes':

než »Ecce homo !« — »Ecce homines !«

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

Jen dál!

Jan Neruda
(7 slok básně k recitaci na recitační soutěž)

Z bouřného času jsme se narodili

a krok za krokem v bouřných mračnech jdem

vstříc hrdě vznešenému svému cíli,

šíj kloníce jen před svým národem.

My věděli, co na nás cestou čeká;

byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —

toť jenom česká hudba odevěká,

my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !

~

S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,

jak byl by z rukou božích vyšel dnes;

jenž dosud v prsou nese idól žasný,

byť byl i před věky již za něj kles'!

Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —

dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:

ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,

zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !

~

Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,

den nový vzešel k nové práci nám,

jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —

však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !

Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,

vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,

je za korábem jenom brázda lesklá –

napněte lana — vzhůru plachty — dál !

~

Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,

že přízeň doby není jasna tak !

což růže neodvírá svoje květy,

když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?

Pryč s klímotem již u kormidla lodi:

kdo chvíli stál, již stojí opodál,

den žádný dvakráte se nenarodí,

čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !

~

Nám slunce jako jiným skráně zdobí,

nám po noci jak jiným vzchází den,

jsme jako jiní syny velké doby, —

ta žádá však si celých mužů jen !

Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,

by truchlý rej náš plesem zas se zdál,

ty zlatá naděj, smavá troufalosti,

nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !

~

My nevíme, co budoucnost nám chová —

však ještě žije českých bitev bůh,

a pro vítězství veliká a nová

je dosud širý dost ten český luh !

A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —

nám stačí hlas husitský na chorál,

dost v zemi železa na dobré meče,

i v krvi železo — jen dál, jen dál !

~

Ach hleďme pilně ke korábu svému,

jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,

a věrně, toužně přilneme-li k němu,

zas šťastna záhy bude Česká zem !

Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,

čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —

to lidské moře nezná odpočinu,

Ty též ho neznej, stále měj se k činu,

dál, Národe náš drahý, věčně dál !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

Ufo, ufo, ufoni

Jiří Žáček
(6 slok básně k recitaci pro děti od Jiřího Žáčka)

Ufo, ufo, ufoni

přiletěli k Mimoni,

snesli se k nám na zahradu

pod velikou jabloní.

~

Je to vážně k nevíře –

vyskákali z talíře

a hned se mě vyptávali,

co jsem vlastně za zvíře.

Já jsem člověk, živý tvor,

přednáším jak profesor,

nejmoudřejší ze všech tvorů,

vládce země, vod i hor...

~

Řehtali se velice:

Jste jen pyšné opice!

Máme pro vás připravenou

rezervaci v Africe!

~

Světovláda člověčí

zeměkouli nesvědčí,

experiment Člověk končí,

ohrožoval bezpečí!

~

A mě hrůzou polil pot,

vždyť jsem člověk a ne skot...

A v tom začal zvonit budík,

což mi prvně přišlo vhod.

~

Jdu se projít k potoku,

pes mi běží po boku...

Přestaň strašit lidi ve snu,

zatracený Hitchcocku!

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci 9. třída

Říkadla pro Madlu a pro Kadla

Jiří Suchý
(9 slok básně k recitaci od Jiřího Suchého)

Kokrhal kohout kokrhal,

až bránici si potrhal.

Jakmile dozní pašije,

slepice mu ji zašije.

~

Letěla kachna, letěla,

hajný ji trefil do těla.

Zdá se mi, že ta kačena

nebyla příliš nadšena.

~

Daroval táta kotěti

pilulku proti početí.

Co si s ní kotě počalo,

o tom se příliš nepsalo.

~

Běžela liška k Táboru,

podlezla cestou závoru.

Jel kolem rychlík z Opavy

a liška už je bez hlavy.

~

Zpíval kos Božce fistulí,

že se k ní večer přitulí.

A když se ptáče ohlídlo,

Božka mu šlápla na křídlo.

~

Šine se slepýš po břiše,

po břiše pana Juliše.

A jeho žena Marie

mu k tomu zpívá árie.

~

Hryzala myška překližku,

fošna jí spadla na šišku.

Zůstala ležet na ponku

a myšák si vzal Japonku.

~

Zobali, vrabci zobali

igelitové obaly.

Když už je zobat nemohli,

tak si je dali na hlavy.

~

Stěžovala si slepice,

že prý je slabá na plíce.

A tím končíme říkadla

Jak pro Madlu tak Pro Kadla.

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci 9. třída

Anděl strážce

Jan Neruda
(3 sloky básně k recitaci na recitační soutěž)

Ne, ne — já nebyl žádným bílým květem !

Já nerozkročil jasný se tím světem,

má cesta nešla krajinami míru:

jak divá řeka, která v skalách bouří,

tak plná pádů, plná byla vírů,

dno v černých tmách a povrch v šedém kouři.

Že přece nejsem skvrnitého čela,

že život nezkován meč na dvousečný,

že duše v propast zhouby nevhučela,

jen Tobě jsem, Ty anděle můj, vděčný.

~

Tys náhle stanul mezi mnou a skutkem,

Tvé oko jako hrob se hlubně tmělo,

jak lilje klonilo se krásné tělo,

a s nevýslovným děl Jsi se zármutkem:

»Což svému k smrti zmučenému lidu

ni chvilkového nechceš popřát klidu ?

Chceš klesajícímu pod břevnem kříže

na vyschlá bedra přidat hanby tíže ?

Chceš, Tvá by na hlavu mu padla vina,

on studem hořel za Tě, svého syna ? «

A zdrcen klečel jsem a v hlasném lkání

mé srdce sbíralo se ku pokání. —

~

Já nedím: »Bohu dík, jsem lepší jiných!«

kdož smí se přímit, než se život zhroutí,

než poslední doběhne z hodin stinných,

že cesty kal mu roucho neposmoutí ?

Však tolik vím, Ty Jsi-li při mém boku,

že srázem každým pevného jdu kroku.

Tvou ruku líbám, k Tobě vzhlížím slze,

zář Tvého zraku veď mne v světa mlze,

Tvé křídlo nadšené mne přenes přes propasti,

anděle strážný, svatá lásko k vlasti!

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

Moje barva červená a bílá

Jan Neruda
(4 sloky básně na recitační soutěž)

Ten rudý prapor náš s tím bílým vedle polem —

jak bije, šlehá po svém bidle holém !

Hned plapolavě v rušnou dál se nese,

hned truchle choulí se a zimničně se třese,

a barva barvu v divé honbě stíhá,

až v očích, ve lbi, v srdci se nám míhá.

Viz — viz! teď ve výši se vzdmula krev

a po ní varem tryskla bílá pěna ! —

teď vítr zadul — náhle nový zjev —

hle návěj sněhu, krví pokropená ! —

a teď jak bílá holubice by se byla vznesla

a mihem do plamenů sražena zas klesla ! — —

myšlénku volá, myšlénku nám drtí

hned vedle barvy života ta hrozná barva smrti.

~

Ej vždyť ten prapor jak ty naše děje !

Když kroniku svou drahou do ruky si berem,

tu jedna stránka, jak když anděl sám ji pěje

a psána brkem z bělostného jeho křídla,

však druhá psána již zas rudým ďábla perem

a namočeným v kouřná pekel vřídla.

A jaké děje, taký ten náš lid!

zlo — dobro, démon — bůh jej žilobně probíhá,

dnes jak by zářné z úběle byl slit

a zítra tělo ssedlou krví plíhá.

~

Tvář jeho chvílí červená a druhou chvílí bledá,

dnes bílé křtěňátko — kmet zítra ubodaný,

dnes jasný učitel, jejž lidstvo k nebi zvedá —

a zítra mučedník zas lůze ve psí daný.

Tak kolotáme vratkým životem se stále,

nám každý bílý den se do červánků zmhouří,

a červánky — ach víme — novou věstí bouři:

bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dále !

~

Dvě číše zvedám květně pozavilé,

v té jedné víno červené a v druhé víno bílé:

vy barvy dvě, dvě světla, přes věky nám svěťte

a národ bojem, mírem k slávy chrámům veďte !

A pakli lidstvo po zemi se hlubným mořem vlní,

Čech bílý, rudý korál buď, jenž moře vzdorně plní;

a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí,

Čech buď Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi;

a pakli lidstvo podobá se nebes hvězdné tváři,

Čech buď v ní jitřenkou a rudým Marsem záři ! —

Leť vzhůru, prapore náš rudě svěží !

jak Spartáné v svém rudém bitev kroji

pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí —

ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži !

Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,

Přemyslův orle plný vzdušné síly —

pod tebou květ se rozlož krásou tklivý :

jak bílý bůh to národ spravedlivý !

Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese,

pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se,

z červánků slunce vyskoč, lehni českým polem —

buď v Čechách bílý den a plno růží kolem.

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

ZAJÍC A OSEL

Miloš Kratochvíl
(5 slok vtipné básně
k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Kouká osel na zajíce

jak se v trávě válí:

"Uši máme stejně dlouhé -

proč ty jsi tak malý?"

~

"Byl jsem taky velký osel,"

zajíc smutně mrknul,

"jenže na mě přišla bída.

Hlady jsem se scvrknul."

~

"Ubožáčku!" hýkl osel,

citem rozechvělý,

a hned běží, aby sehnal

mrkev, jetel, zelí...

~

Všechno nosí zajícovi

pod nos do pelíšku.

"Hodně jez a to ti vrátí

správnou oslí výšku"!

~

Zajíc chroupe a jen funí

jak mu to jde k duhu -

z dobráka si chytrák snadno

lží udělá sluhu.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jan Novotný

 Mgr. Jana Válková


básně k recitaci ukázky
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
basne na pohřeb
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.