BÁSNĚ PES JIŘÍ ŽÁČEK BÁSNĚ TEXTY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Dubnové pranostiky se vesměs týkají rychlých změn počasí v měsíci dubnu. Název měsíce je odvozený od slova dub. Počet dní v tomto měsíci je 30. První den tohoto měsíce se nazývá apríl, lidé si ho spojují s nejrůznějšími žerty. Na měsíc duben často připadají i velikonoční svátky.
Pranostiky na jednotlivé dny v měsíci dubnu
1. duben: svátek má Hugo
PRANOSTIKY:
Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem.
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika předpokládá, že počasí na jaře bude střídavé. Druhá pranostika uvádí, že pokud v tento den prší, tak bude pršet i v květnu.
2. duben: svátek má Erika (dříve svatý Teodor)
PRANOSTIKA:
Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud prší v tento den, tak bude hodně pršet i v květnu.
3. duben: svátek má Richard
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. duben: svátek má Ivana (dříve svatá Isidora a Izidor)
PRANOSTIKY:
Na svatého Izidora oráč i ptáče si radostí zaskáče.
Pomine Isidora, pomine i severák.
VYSVĚTLENÍ:
Protože je již začátek dubna, tak se otepluje a to činí radost jak zemědělcům, tak i ptactvu. Druhá pranostika říká, že už by měl přestat foukat severní ledový vítr.
5. duben: svátek má Miroslava (dříve svatý Vincenc, Fedul)
PRANOSTIKY:
Svatý Fedul teple zadul.
Svítí-li slunce na svatého Vincence, starej se o víno pro žence.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika odkazuje k teplému dubnovému počasí a druhá k budoucí úrodě vína.
6. duben: svátek má Vendula (dříve svatý Celestin)
PRANOSTIKY:
Na svatého Celestína nemáš-li, sedláčku, zaseto, je to tvoje vina.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika slouží jako varování pro zemědělce, že už v tuto dobu by mělo mít zaseto, aby měli dobrou úrodu.
7. duben: svátek má Heřman a Hermína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. duben: svátek má Ema
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
9. duben: svátek má Dušan
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. duben: svátek má Darja (dříve Daria, Darya)
PRANOSTIKA:
Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika radí zasít len v tento den, aby byl při sklizni krásný.
11. duben: svátek má Izabela (dříve papež Lev)
PRANOSTIKA:
Na svatého Lva papeže travičky se už nařeže.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika říká, že v tuto dobu už bývá nová zelená tráva vhodná jak na pastvu, tak pro drobné zvířectvo.
12. duben: svátek má Julius
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. duben: svátek má Aleš (dříve Ida)
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.
Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den,
pokud jste pozorně četla náš článek, tak v jeho úvodu je vysvětleno, že plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Neplnovýznamová slova, která svůj význam získávají až ve spojení se slovem plnovýznamovým, jsou předložky, spojky a částice.
Vy v první větě mluvíte o větných členech, a pak se ptáte, jak je to se zájmenem či předložkou. Nelze míchat dohromady tyto dva termíny (slovní druh x větný člen).
Výše jsem tedy uvedla, jak je to se slovními druhy, nyní stručné vysvětlení k větným členům.
Větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, tedy výše uvedená podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce (v některých případech i citoslovce). Z čehož vyplývá, že zbývající slovní druhy, ty neplnovýznamové (předložky, spojky a částice), nejsou samy o sobě větnými členy, bývají jen jejich součástí (např. na kole, zelený a modrý svetr apod.).
Nepleťte si tedy prosím slovní druhy a větné členy…
V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
Kopretina, 1965
Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
Morytáty a legendy, 1968
Domácí úkoly, 1970
Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
Postřižiny, 1976 – próza
Krasosmutnění, 1979 – povídky
Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
Každý den zázrak, 1979 – povídky
Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
Kluby poezie, 1981
Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
Jiří Žáček se narodil 6. Listopadu 1945 ve městě Chomutov. Literatuře se nevěnoval hned, nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a pak i stavební fakultu na České vysokém učení technickém v Praze. Pan Žáček také pracoval ve vodohospodářské správě v Benešově u Prahy. Pak se začal věnovat literatuře a stal se redaktorem, nejprve v nakladatelství Československý spisovatel, pak v nakladatelství Carmen i v časopise Vlasta. Od roku 1994 je spisovatelem na volné noze. Za svůj život získal několik ocenění. Naposledy v roce 2015 medaili Za zásluhy. Kromě básní a pohádek pro děti píše také básně pro dospělé. Jeho básně vynikají smyslem pro humor, parodií a nevyhýbá se v nich ani ironii a kritice.
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína Cyrusová.
Chtěla bych nějakou básničku pro recitaci do školní soutěže.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žofie.
vše je vpoho. vyberte si neco, co se vám zamlouva delkou, nebo abyste to zvladli. neni to lehke, ale ja to dokazala. tak to zkuste taky. ja si treba vybirala tak, ze 2 basnicky sme meli v pracovnim sesite ve skole, tak ty
Koledování v Čechách k Velikonocům neodmyslitelně patří, k tomuto zvyku samozřejmě patří různé koledy, jejichž texty se často liší v závislosti na krajích, v nichž vznikly. Zároveň se texty mnohých koled „inovují“ a vznikají koledy nové, modernější, často takové, aby pobavily členy domácnosti, u nichž se koledníci zastaví. Koledy mají různé délky, a i náročnost textu se velmi různí. Jiné jsou koledy pro dospělé a jiné pro malé děti. Samozřejmě ale existují i koledy takříkajíc univerzální, jimiž se nikdy nic nezkazí. Koledování je sice určené hlavně pro muže a chlapce, ale někdy se jej mohou účastnit i dívky (většinou se jedná o malé děti), v pozdějším věku jsou pak dívky těmi, které otevírají koledníkům.
Určování slovních druhů je jedním z nejpraktičtějších cvičení v českém jazyce. Umožňuje žákům pochopit význam a gramatickou funkci jednotlivých slov a zároveň zlepšuje porozumění větám i celému textu. Níže najdete několik typově odlišných textů vhodných k procvičování.
„Ráno jsem se probudil dříve než obvykle a potichu jsem vyšel z domu. V zahradě bylo ještě šero a vzduch byl chladný, ale příjemný. Když jsem otevřel branku, uviděl jsem kočku, jak sedí na plotě a dívá se do dálky.“
Text 2 – popis
„Náš školní dvůr je poměrně velký a obklopují ho vysoké stromy. Uprostřed stojí dřevěná pergola, která poskytuje stín v horkých dnech. Děti zde často odpočívají nebo si hrají různé hry.“
Text 3 – odbornější styl
„Slovní druhy tvoří základní stavební jednotky jazyka. Každý slovní druh má své charakteristické vlastnosti a využívá se v konkrétních gramatických situacích. Správné určování pomáhá při analýze vět i při psaní textů.“
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
