Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

BÁSNIČKY O ZVÍŘATECH SEIFERT


BÁSNIČKY O ZVÍŘATECH SEIFERT a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Recitace byla dříve nedílnou součástí výuky literatury. Dnes již její obliba upadá, i přesto má ale krásný přednes básně své nepochybné kouzlo.


Jaroslav Seifert

Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).

V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.

Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.

Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.

Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Poradna

V naší poradně s názvem JIŘÍ ŽÁČEK - BÁSNIČKY O JARU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.

Potřebují básničku o jaru,tři sloky pro druhou třídu.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Znám jednu básničku o jaru na 3 sloky a kousek.
Milé jaro, kde jsi
Veronika Baudyšová

Milé jaro, kde jsi?
Vidět nikde nejsi.
Sněženka nám vykvetla,
paní Zima utekla.

Zelená se tráva,
slunce už zas vstává.
Probudí se květiny,
já mám brzy jmeniny.

Kytičky si zpívají.
všechny jaro vítají.
Těší se i černý kos,
začíná už ale noc.

Já už musím také spát,
o jaru si nechám zdát.

Zdroj: příběh Jiří Žáček - básničky o jaru

Báseň nejpokornější

Na hoře vysoké a klonící se k městu

stoje

s rukama rozpiatýma,

jsem prorok, který ukazuje cestu

a chudým věstí slavný zítřek jejich,

jsem mudrc

který radí v beznadějích,

v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne,

jsem ten, jenž v revoluci střelí první,

jsem ale také ten, jenž první padne

a který první přiklekne, by zavázal raněným rány,

zázračný jako bůh

a mocný jako bůh,

jsem víc,

jsem ještě mnohem víc

a přece nejsem nic,

než milosti zástupů pokorně odevzdaný

básník

Jaroslav Seifert.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Vějíř

Jaroslav Seifert
(6 slok básničky od Jaroslava Seiferta)

Až na dně skříně schovaný byl,

popsaný verši, čísly dat.

Ač mamince jsem jednou slíbil,

že nebudu jej otvírat,

ten vějíř se mi hrozně líbil,

a já jsem musil lhát.

~

Málokdy klíček zapomněla,

však jednou zapomněla přec,

a sotva vyšla, ruka smělá

našla ten vějíř nakonec.

Však přece se mi ruka chvěla,

když držel jsem tu věc.

~

Nerozuměl jsem veršům z něho,

namáhaje se sebevíc;

říkaly cosi tajemného

o lásce, kouzlu tanečnic.

Strach měl jsem, ale nevím z čeho.

Co věděl chlapec? Nic.

~

V krabici lístky myrty voní,

zpět chvatně dal jsem vějíř k nim,

i šáteček jsem složil do ní;

dodnes to lépe neumím.

A hle, co mi to v hlavě zvoní?

Poslouchám, byl to rým.

~

Být básníkem! Jako jím byli

autoři veršů z vějíře.

A ruce mé se pokusily

nesměle sáhnout po lyře.

Přede mnou ležel papír bílý,

arch za dva halíře.

~

Vzpomínka někdy něžně bodne.

Pokud lze mluvit o vině,

viníka nikdo neuhodne.

Snad vějíř, snad ta jedině,

jež zapomněla jednoho dne

ten klíček u skříně.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Rýdl.

Napadlo mě :
O vlkovi a koze napsal Zdeněk Rýdl
Říkali mi rodičové, nejen mamka, i táta,
na noťasu pořád sedíš, budeš celá hrbatá.
Na škole jsou různé kroužky, takový i makový
hned zítra někam přihlásíš se, a bude to hotový !

Hledala jsem hledala, nabídka je veliká
ale běhat někde za balonem, no, to mi nic neříká
V nové hale je prý stěna, na ní horolezci,
viset někde na špagátě, no, to taky nechci !

Nakonec jsem rozhodla se, rodičové, lidičky
postavím se před mikrofon, budu říkat básničky
V klidu sedím na noťasu, učím se to říkání
No a naši spokojení, vlk se nažral a koza se zachrání !

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

To je super

Zdroj: příběh Vlk a koza

Housle

Jaroslav Seifert
(6 slok básničky od Jaroslava Seiferta)

Rok nebo dva jsem hrál

a hrozil se těch chvílí.

Já jsem vás proklínal

a vy jste se mi mstily

úpěním zoufalým

z hlubiny nitra svého.

Však už vás zahalím

do sukna zeleného.

~

Když zaskřípěl váš hlas,

stiskl jsem vám krk štíhlý.

Tak moci rozbít vás

úderem těžké cihly.

A pak vám rozšlapat

kobylku, hmatník, luby!

A neuměje hrát,

k těm houslím byl jsem hrubý.

~

Záhy je pokryl prach

kdes mezi harampátím.

Čas plynul v jiných hrách;

už se k nim nevrátím

a lehce oželím

tu nudu věčné škály.

Housličkám zpuchřelým

pak struny popraskaly.

~

Už vím, že to byl hřích,

a pykám za tu vinu.

Jak vděčně zlíbal bych

dnes ruku maminčinu!

Tenkrát je koupila

a zbožně přinesla je.

Ó léta zpozdilá! -

Zní housle. Někdo hraje.

~

Vzpomínám na kloučka,

možná už zmoudřel lety.

A smyčec zlehoučka

vyhrává flažolety,

po strunách poskočí

a měkce padá na ně.

Kdo mi to na oči

zezadu stiskl dlaně?

~

Kdo je to? Cožpak vím.

Hlas šeptá: Řekni jméno,

a já ti položím

svou hlavu na rameno.

Kdybych je říci směl!

Však mlčím jako němý.

Housličky, jen bych chtěl

poprosit: Odpusťte mi.

Báseň ze sbírky Šel malíř chudě do světa:

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PRO DĚTI K RECITACI 5. TŘÍDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annča.

Máte o jaru min 4 sloky?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milánek.

Básnička o jarní fialce má 4 sloky a je vhodná pro děti z prvního stupně.

Fialka
Alena Chudobová

Fialka se pyšní květem,
jejíž vůně vládne světem,
intensivně krásou voní,
ranní rosa padá do ní.

Květ fialky z trávy kouká,
je jím plný les i louka,
drobný kvítek všem je známý,
jeho vůně mnohé mámí.

Violky, kvítečky něžné,
fialovomodré, sněžné,
svojí něžnou krásou hýří,
všude kolem vůni šíří.

Po sprše jarního deště,
libá vůně vzrůstá ještě,
slunce zjasní jemný kvítek,
nejdrobnější z vonných kytek.

Zdroj: příběh Básničky pro děti k recitaci 5. třída

Hora Říp

Jaroslav Seifert
(11 slok básně od Jaroslava Seiferta)

Viděl jsem hory plné ledu,

však zpívat o nich nedovedu.

~

Jiskřily dálky nad hlavami

jak bleděmodré drahokamy.

~

Jímala závrať při pohledu,

zpívat však o nich nedovedu.

~

Když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,

~

na nebi mráček běloskvoucí

- přestane srdce chvíli tlouci.

~

Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.

~

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,

~

aby je vrazil ve chřtán dračí

a motýl spěchá po bodláčí;

~

a jako krůpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.

~

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

~

zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!

Báseň ze sbírky Jaro, sbohem:

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Poradna

V naší poradně s názvem OD PONDĚLÍ DO PÁTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Loudík.

Prosím o název básně...

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Malovaná pohádka

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Koho do ní namaluju,
aby byla v pořádku?

Princeznu a Babu Jagu?
Draka, co má dračí spády?
Honzu nebo loupežníky?
Sebe a své kamarády?

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Potom vám ji celou povím,
umím ji i pozpátku.

Zdroj: příběh Od pondělí do pátku

Domov

Jaroslav Seifert
(11 slok básně od Jaroslava Seiferta)

Ty prosté věci, jež jsem miloval,

toužil jsem míti věrně kolem sebe.

A byl to ráj a já se o něj bál

a viděl jsem, že ztratím v nich kus nebe.

~

Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,

až odejdeš, už cizí budu tobě.

Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.

A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.

~

I dvířka kamen žárem zsinalá

v koutečku při zdi, kde se pěkně klímá,

tesklivě na práh za mnou volala:

Přijď ohřát se, kdyby ti bylo zima.

~

Když jsem byl děcko, matka prosila:

Blíží se bouřka , zůstaň blízko domu.

Svět byl tak krásný, moje rozmilá,

a krásnější byl pod rachotem hromů.

~

Růže mi řekla: Voním silicí,

kdo po mně sáhne, zbloudit lehce může.

Když dotkla se mě ústa na líci,

ústa mi řekla: Voníme jako růže.

~

A mluvil oblak: V zemi tajemné

uvidíš možná věže krásných hradů.

A nato řekla: Chvátej podél mne,

uslyšíš záhy hukot vodopádu.

~

Srdce, jež bilo pod věncovím cév,

říkalo přitom: Já ti něco skrývám.

A ozval-li se sladký ženský zpěv,

pravila touha: To já ti v něm zpívám.

~

I vtiskla matka ret mi na čelo

a řekla: Sbohem. Šel jsem bez rozpaků.

Vždyť v tichu, v kterém nic se nedělo,

slýchal jsem ze tmy dunět kola vlaků.

~

Po letech klepu doma na dveře,

na prahu suk a vyšlapaná škvíra.

Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?

Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá.

~

Okno je kalné, prohnil jeho rám,

už netkví pevně v starém, vetchém zdivě.

Kyvadlo stojí, neví kudy kam.

Jen křížek na zdi čeká trpělivě.

~

Podíval jsem se v šero zrcadla,

a poznal čas i cítil jeho tíži.

A v náruč té, jež v prach se rozpadla,

ten, který přišel, pomalu se blíží.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PET SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NICOL.

Dobrý den nezna nekdo lehkou petislokovou basnicku ?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.

Básničku Vám můžu napsat na počkání, pokud máte představu o čem by to mělo být a pro jakou příležitost. Napíši Vám návrh a editace, úpravy textu jsou neomezené. Zdeněk Rýdl

Zdroj: příběh Básničky pet slok

Verše o růži

Jaroslav Seifert
(8 slok básně od Jaroslava Seiferta)

Měl jsem ji na památku

kdos drahý mi ji dal;

pak hrst růžových plátků

jsem z okna rozsypal.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Vlak je již v prudkém letu,

ach, bože, proč ten

spěch?

A jeden z těchto květu

uvízl ve vlasech.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Jsou lásky přeukrutné,

pak vzdycháš do dlaně.

A končívají smutně

tak jako v románě.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Vždy musíš něco ztratit

a něčeho se vzdát,

je líp se nenavrátit

a jenom vzpomínat.

~

Ty tomu věříš?

Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spat.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Básničky jsou velmi hezké

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.

Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.

Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci

Básnické sbírky Jaroslava Seiferta

Kromě Maminky napsal Seifert řadu dalších básnických sbírek:

  • Město v slzách (rok vydání 1921)
  • Samá láska (rok vydání 1923)
  • Na vlnách TSF (rok vydání 1925)
  • Slavík zpívá špatně (rok vydání 1926)
  • Poštovní holub (rok vydání 1929)
  • Jablko z klína (rok vydání 1933)
  • Ruce Venušiny (rok vydání 1936)
  • Jaro, sbohem (rok vydání 1937)
  • Zhasněte světla (rok vydání 1938)
  • Vějíř Boženy Němcové (rok vydání 1940)
  • Světlem oděná (rok vydání 1940)
  • Kamenný most (rok vydání 1944)
  • Přilba hlíny (rok vydání 1945)
  • Ruka a plamen (rok vydání 1948)
  • Šel malíř chudě do světa (rok vydání 1949)
  • Píseň o Viktorce (rok vydání 1950)
  • Maminka (rok vydání 1954)
  • Chlapec a hvězdy (rok vydání 1956)
  • Koncert na ostrově (rok vydání 1965)
  • Odlévání zvonů (rok vydání 1967)
  • Halleyova kometa (rok vydání 1967)
  • Morový sloup (rok vydání 1968 - 1970)
  • Deštník z Piccadilly (rok vydání 1979)
  • Býti básníkem (rok vydání 1983)

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Rýdl.

Napadlo mě :
O vlkovi a koze napsal Zdeněk Rýdl
Říkali mi rodičové, nejen mamka, i táta,
na noťasu pořád sedíš, budeš celá hrbatá.
Na škole jsou různé kroužky, takový i makový
hned zítra někam přihlásíš se, a bude to hotový !

Hledala jsem hledala, nabídka je veliká
ale běhat někde za balonem, no, to mi nic neříká
V nové hale je prý stěna, na ní horolezci,
viset někde na špagátě, no, to taky nechci !

Nakonec jsem rozhodla se, rodičové, lidičky
postavím se před mikrofon, budu říkat básničky
V klidu sedím na noťasu, učím se to říkání
No a naši spokojení, vlk se nažral a koza se zachrání !

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Popelková.

Výborně, děkuji mnohokrát. Ještě dnes si básničky určitě přečtu. Přeji pěkný den.

Zdroj: příběh Vlk a koza

Pavučina

Jaroslav Seifert
(4 sloky od Jaroslava Seiferta)

Četl jsem verše Vrchlického,

když náhle po knize

pavouk mi leze bezevšeho.

- Maminko, zab ho, bojím se ho!

- Proč? Nosí peníze.

~

A pavoučka jsme nezabili.

Kde však byl jaký kout,

pavouci síť nám zavěsili.

Musili jsme je každou chvíli

smetákem odtrhnout.

~

Ač od těch dob je nevyháním,

jsem věčně bez peněz.

Co kdyby - vzdechnu s pousmáním

a laskavě se dívám za ním,

pavoučku, klidně lez.

~

Až tuhle! Mezi dvěma klasy,

když po dešti jsem šel,

spatřil jsem síť. To bylo krásy!

A tolik stříbra nikdy asi

jsem už pak neviděl.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Příběh

Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PET SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NICOL.

Dobrý den nezna nekdo lehkou petislokovou basnicku ?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.

Vymyslíte mi prosím básničku k 60 narozeninám taťky, když bych Vám poslala nějaké indície?

Děkuji za odpověď

Zdroj: příběh Básničky pet slok

Motýli

Jaroslav Seifert
(8 slok básně od Jaroslava Seiferta)

Když chlapci jarem rozcuchaní

bělásky v hrsti nosili,

běloučký pel jim zůstal v dlani.

Ubohá křídla motýlí!

~

Motýly znám i každou kytku.

Hle, právě sedl na římse

žluťásek! Kdepak mám svou síťku?

Však nesmím ven a učím se.

~

Z počtu mám desetinnou tečku,

pak zeměpis a mluvnici.

Zkroušeně sedím u stolečku

a jaro běží ulicí.

~

Hospodařil jsem špatně s časem.

Dnes praží slunko do oken,

a já tu sedím nad atlasem,

odříkávaje spoustu jmen.

~

Nikobary a Andamany,

Borneo, Jáva, Celebes.

Motýlek stříbrem postříkaný

třepetá se až u nebes.

~

A babočka a oko paví,

když atlas jsem si rozvíral,

na mapě sedí blízko Jávy;

a na Borneu admirál.

~

Černopláštník je na rovníku

a chlubí se svým sametem

a okáč v stéblech poledníků

houpe se jako nad květem.

~

Hleděl jsem dlouho v očka křídel,

zatajiv dech, bych nesvál pel.

dokud jsem hezčí neuviděl.

Pak na síťku jsem zapomněl.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Píseň

Jaroslav Seifert
(3 sloky básně od Jaroslava Seiferta)

Až už to bylo klubko,

pletací drát a míč,

ať už to byly housle,

hodiny, lampa, klíč,

po jezu voda sklouzla,

a všechno je to pryč.

~

Ať smích to byl, ať slzy

a hořké slovo k nim,

vždy ústa maminčina

přimkla se k ústům mým.

Všechno už odplynulo

jak nad střechami dým.

~

Kdybych se mohl vrátit,

nevím dnes ani kam.

Vidím, jak vítr vzdouvá

záclonku, kterou znám.

Vtom bouchl někdo dveřmi,

a všechno je totam.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Poradna

V naší poradně s názvem VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sofie.

Máte tady hezké básničky. Jenom že tu není na recitační soutěž pro prví stupen.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Tady jednu máš, koukej :-)

ŘÍŠE SNŮ (Tereza Rýparová)

Každý večer pod peřinou,
než přijde čas jít spát,
čte mi mamka knížku oblíbenou,
co chci, si nechám zdát.

S rytíři z věže princezny
zachránit můžu zcela.
Ty bývaj tak krásně líbezný
a říkají slůvka vřelá.

S ptáky létám k oblakům.
doletět chci až k duze.
Ve tmě se vyhnu přízrakům,
těch mohla bych se bát tuze.

Pro zlato na ostrov pokladů
s piráty vydat se můžu,
přes trní dostat se do hradu,
tam vzbudit Šípkovou Růžu.

Sotva pohádka skonči,
už bývá zase ráno,
protáhnu ruce, promnu si oči,
zas mi to uteklo samo.

Každý večer pod peřinou,
než přijde čas jit spát,
čte mi mamka knížku oblíbenou,
zas sny si nechám zdát!

Zdroj: příběh Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Poradna

V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Langr.

Nemohu najít básničku od J. Žáčka,
text začínal: Přišel klobouk do prodejny hlav.....
Třeba mi někdo pomůže.
Děkuji Lubomír Langr

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Přišel klobouk do prodejny hlav, zdvořile se smekl na pozdrav. Tu básničku znám. Tady je.

Kloboukovy trampoty
Jiří Žáček

Přišel klobouk do prodejny hlav,
zdvořile se smekl na pozdrav
a hned spustil:
- Pane prodavači,
vracím tuhle hlavu,
co se pořád mračí.
Takovou já nosit nebudu,
protože mi dělá
ostudu!

Vyberte mi novou hlavu
do práce i pro zábavu.
Hlavu s párem uší,
ať mi pěkně sluší.
Hlavu, co má vždycky
dobrou náladu.
Přineste mi, prosím,
jednu ze skladu!

Prodavač jen vzdychl:
Těžké přání!
Takovéhle hlavy
nejsou právě k mání.
Poradím vám ale rád -
Podejte si inzerát!

Značka: Hledám hlavu
v zachovalém stavu.
Hlavu, co má nápady.
Ani hloupou, ani nafoukanou,
zkrátka bez vady.
Hlavu která potěší.
Nabízím jí přístřeší.

Četly jste to?
Přihlaste se, hlavy,
ať jste z Prahy nebo Bratislavy!

Zdroj: příběh Básničky od Jiřího Žáčka k recitaci

Chudý

Mám okno,

v něm pluje jarní den

jak lodička na řece s růžovým praporem,

mám psa,

ten má lidské oči,

mám modrý notýsek

a v něm

třiatřicet krásných, dívčích jmen,

mám ostrý kapesní nůž a pistoli,

v kravatě jehlici s rubínem,

mám milenku tančící na jarním trávníku,

(večer s ní chodívám za hřbitov do polí

a protože je kadeřnice,

voní jí ruce, tváře a vlasy,

jako by místo do peřin v kytici růží včera ulehla si)

a ještě abych nezapomněl,

mám prázdnou škatulku od krému,

za oknem smutný, vyschlý kořenáč,

v kabátě květinu

a v duši pláč.

~

Jsem-li doma,

nemusím se dívat stále do ulice

i na hvězdy se dívám,

na hřeben hraji

a zpívám,

prsty si bubnuji na dubový stůl

a je mi, jako by mě někdo obejmul.

~

Jistě si řekne mnohý :

tohle by pro mě věru málo bylo

a jestliže to tobě stačí,

mně by to nestačilo, ——

ó ano, já bych byl přec také radši,

kdybych měl víc,

však já jsem moudrý chudý:

já totiž zvídám v drahách hvězd

a věřím

v komunistický manifest,

věřím, že přijde jednou den,

kdy i já budu spokojen,

věřím,

že i já budu jednou pánem

a vysoko, vysoko, vysoko nad Prahou

poletím aeroplánem.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Příběh

Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Saul.

Bajka volební
(Volně dle Ezopa)

Jiří Žáček

Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme si velevola,
ať nám kráčí v čele!“

Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvolili si velevola
a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva
přesto bučí: „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“

V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Standa.

To je úplně skvělé.
Škoda, že to není uveřejňováno před každými volbami.
Moc děkuji

Zdroj: příběh Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok

Konec války

Nesouce na čele ohnivá znamení,

na těle rány, jež se rozjitří,

z celého světa přišli k nám ranění,

z nichž jedni nechtěli, nechtěli,

ale přece umřeli

už zítra nebo pozítří;

a druzí žili na vzdory smrti, na vzdory ranám a bolesti,

jak živé pochodně neštěstí.

~

Na cestě od nádraží

milenky čekaly na ně jak jarní stromořadí,

jehož větve div se nepřeváží

radostí z jejich návratu a veselostí z mládí;

jich ústa červená byla jak větev, která rudě kvetla,

po jejímž dotyku lačná ústa práhla

a odkvétaly-li v paprscích horkého světla

ovoce na nich zrálo, jež ruka dychtivá si utrhnouti práhla.

~

Pod jejich úsměvy se v sladké snění přeskupily zmatky,

přes břehy rtů se drala láska jemně

a ze dnů šedivých se staly najednou svátky.

A klíny jejich byly jak hladina jezera v Jerusalemě,

jež v slunci skvíc se tiše, bez hnutí,

čekala až jen anděl s nebe slétne, by ji zčeřil

dotykem milostných perutí;

blahoslavený, kdo lomu zázraku věřil

jak stará legenda jej vypráví

v evangeliu sv. Jana, v kapitole páté,

že totiž ten se rázem uzdraví,

kdo prvý vrhne se v hlubinu vody svaté.

~

Nešťastní o svém štěstí snili

v hlubokém smutku, v těžkém žalu svém

a v klidné vlny klína ženy se vroucně pohroužili

s náručí otevřenou,

aby jim aspoň dobrá žena byla osudem,

když už jim osud nebyl dobrou ženou.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Báseň úvodní

Hranatý obraz utrpení

je město

a sama veliká událost před tvýma očima,

čtenáři,

otvíráš knížku prostou a nevtíravou

a píseň počíná.

~

Svou slávou

nezvítězilo město nade mnou,

svým majestátem a velikostí mě neočarovalo,

miluji hvězdy, lesy, prameny, louky a květiny

a navrátím se v jejich náruč tajemnou,

však dokud z bratří mých trpěti bude jediný,

nebudu šťasten,

a nespravedlivostí světa vzbouřen,

dál jako teď,

opřen jsa o zeď fabriky, budu se zalykat kouřem

a píseň svoji pět.

~

A přece mi cizí je ulice,

letí jak prudce mrštěný šíp, aby dobyla světa,

a v rytmus mé krve se nikdy nezladí běžící řemeny a kola,

jsou jimi spoutány ruce mé a rukou tisíce,

aby, když srdce volá,

nesměl a nemohl obejmout druh druha;

kdybych však do lesů uprchl k pramenům, květinám a lani,

takový smutek by mé srdce zchvátil,

že nerozhlédna se ani,

co je tu krásy, ticha a horoucnosti,

do města bych se vrátil,

do toho města, jež člověka uvítá železnou ctností,

kde ani slavík nezpívá a nevoní jedlový les,

kde zotročen není jen člověk,

ale i květina, pták, kůň i pokorný pes.

~

Čtenáři dobrý, jenž pročítáš ty řádky,

zasni se na chvíli a věz to,

že hranatý obraz utrpení před tvýma očima

je město;

vždyť člověk cítí jako květina:

nelámej, netrhej, nešlap.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Zpívaná modlitba

Trnovou korunou ponížen

z boha na člověka,

lámaje rozdal svůj krásný sen

a nyní čeká,

kdy bude vyplněn.

~

Kdy naplněna budou lidská srdce

láskou jeho, až by přetékala

a zatím revoluce

krutá,

spravedlivá

do dlaní dává každému,

bohatému i chudému

stejný díl.

~

O pane, opust nás, hle, už se připozdívá.

~

Ve jménu lásky neodpouštíme

spáchaný hřích,

ve jménu lásky tvrdě mstíme

životy hladových

a příkoří,

jež člověk stvořený k obrazu tvému,

činil bratru svému

na zemi,

na nebi,

na moři.

~

Však básník jen se přece jenom rmoutí:

Pane,

když už tě mučili mukou nehodnou muže,

uvivše tobě trnovou korunu z růžového proutí,

proč ti v ní nenechali aspoň ty růže !

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jan Novotný


básničky o zvířatech recitační soutěž 4 třída
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
básničky od jaroslav seifert
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.