BĚHEM JAKO PŘEDLOŽKA

Řešení

1. cvičení na určování slovních druhů

kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který  (zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny (zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž (zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem (sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce), volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se  (sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno), působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno) tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko (příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas (příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile (příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o  (předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko (příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno), pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni (zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších (přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme (sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho (číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce), mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť (částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).

2. cvičení na určení slovního druhu

Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)

Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)

Každý ho měl rád. (zájmeno)

Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)

Podívej se, co se stalo! (zájmeno)

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)

Když mně se tak nechce! (částice)

Mám volno jen v neděli. (příslovce)

Jen se neboj! (částice)

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)

Už budu hodný! (částice)

To  mi slibuješ už několik dní. (příslovce)

Slyšel jsem jen slabounké tik tak. (citoslovce)

Kdybych tak vyhrál milion! (částice)

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky. (spojka)

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli. (příslovce)

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte. (příslovce)

Procházeli jsme se kolem řeky. (předložka)

Kam jdeš s tím kolem? (podstatné jméno)

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed. (příslovce)

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu. (předložka)

Naproti domu je krásná zahrada. (předložka)

Bydlím hned naproti. (příslovce)

Střela šla těsně vedle. (příslovce)

Neběhej pořád a posaď se vedle mě. (předložka)

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)

Vídávám je spolu pořád. (zájmeno)

Místo do práce musel k lékaři. (příslovce)

Jindra přišel o vynikající místo. (podstatné jméno)

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.

Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Dobrý den,
pokud jste pozorně četla náš článek, tak v jeho úvodu je vysvětleno, že plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Neplnovýznamová slova, která svůj význam získávají až ve spojení se slovem plnovýznamovým, jsou předložky, spojky a částice.
Vy v první větě mluvíte o větných členech, a pak se ptáte, jak je to se zájmenem či předložkou. Nelze míchat dohromady tyto dva termíny (slovní druh x větný člen).
Výše jsem tedy uvedla, jak je to se slovními druhy, nyní stručné vysvětlení k větným členům.
Větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, tedy výše uvedená podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce (v některých případech i citoslovce). Z čehož vyplývá, že zbývající slovní druhy, ty neplnovýznamové (předložky, spojky a částice), nejsou samy o sobě větnými členy, bývají jen jejich součástí (např. na kole, zelený a modrý svetr apod.).
Nepleťte si tedy prosím slovní druhy a větné členy…

Zdroj: příběh Slova plnovýznamová

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

AŤ

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

Příběh

Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Kočky žijí v našich domácnostech velmi dlouho

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julda.

Kočky - podstatné jméno
žijí - sloveso
v - předložka
našich - zájmeno
domácnostech - podstatné jméno
velmi - příslovce
dlouho - příslovce

Zdroj: příběh Prosba o radu

Druhy předložek

Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).

Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).

Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.

Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.

Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).

Ukázka:

Kolem – Podstatné jméno – Jel s kolem na výlet.

Příslovce – Jel jen tak kolem.

Předložka – Jel kolem řeky.

Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.

Předložka – Díky tobě večer neusnu.

Blízko – Příslovce – Stál moc blízko.

Předložka – Ubytoval se blízko nás.

Zdroj: článek Předložky

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Červinka.

Většinou se spolu na všem shodneme?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olda.

Většinou - příslovce
se - zájmeno zvratné
spolu - příslovce
na - předložka
všem - zájmeno
shodneme? - sloveso

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je

Určení slovního druhu slova „během“

Slovo během může být v závislosti na kontextu třemi slovními druhy, a to podstatným jménem v 7. pádu, příslovcem, nebo předložkou. Prvotně bylo slovo „během“ podstatným jménem v 7. pádu od slova běh, pak se z něj vyvinula nevlastní předložka pojená se 2. pádem. A z ní pak vzniklo příslovce, které se ale obvykle používá hlavně v promluvách (méně často je slovo „během“ napsáno jako příslovce).

Ukázka:

Podstatné jméno – S během musel skončit.

Předložka – Přišel během vystoupení.

Příslovce – Přišel až někdy během. (Z kontextu musí být jasné, během čeho přišel.)

Zdroj: článek Během, jaký je to slovní druh?

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iriska6.

Prosím o určení slovních druhu. Děkuji.

Včera byl krásný výlet s rodinou a užili jsme si plno legrace.
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Včera - příslovce
byl - sloveso
krásný - přídavné jméno
výlet - podstatné jméno
s - předložka
rodinou - podstatné jméno
a - spojka
užili - sloveso
jsme - sloveso
si - zájmeno
plno - příslovce
legrace - podstatné jméno

Zdroj: příběh Prosba o radu

Řešení jedno slovo více slovních druhů

Má peněženka je prázdná. (zájmeno)
Bratr má peněz dost. (sloveso)
Nasadil si klaunovský nos. (podstatné jméno)
Nos talíře na stůl. (sloveso)
Tamara jí ráda zeleninu. (sloveso)
Koupíme jí rajčata a papriky. (zájmeno)
Važte si svého zdraví. (podstatné jméno)
Jirka pokaždé zdraví pana Nováka. (sloveso)
Všichni byli zdraví. (přídavné jméno)
Kolem hřiště se zelenaly stromy. (předložka)
Zítra pojedu kolem, tak se stavím. (příslovce)
Musel s kolem do opravny. (podstatné jméno)
Pokladní deník má na starosti paní Novotná. (přídavné jméno)
Pracuje tam jako pokladní. (podstatné jméno)
Byl jsem tu už před týdnem. (příslovce)
Tu knížku jsem nesehnal. (zájmeno)
Sešli se jen tři bývalí spolužáci. (číslovka)
Tři si to místo, ať tě tolik nebolí. (sloveso)
Přijdu k vám večer. (příslovce)
Byl krásný letní večer. (podstatné jméno)
Ukaž tu pětku tatínkovi! (podstatné jméno)
Tatínkovi bratři jsou starší než on. (přídavné jméno)
A to se podívejme. (částice)
Koupil rohlíky a chleba. (spojka)
Že by doopravdy nepřišla? (částice)
Myslím, že určitě přijde. (spojka)
Běhám, ale nebaví mě to. (spojka)
Ale to je mi novina! (částice)
Nesměj se tak hloupě. (příslovce)
Tak už konečně pojď! (částice)
Přišla, aby nás zkontrolovala. (spojka)
Aby se jí tak něco stalo! (částice)
Stojí vedle mě. (předložka)
Jsem z ní úplně vedle. (příslovce)
Jdi tam místo mě! (předložka)
Sedni si na moje místo. (podstatné jméno)

Zdroj: článek Slovní druhy

Poradna

V naší poradně s názvem PRO VELKÝ ZÁJEM BYLA POHÁDKA HRÁNA I O PRÁZDNINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Košťál.

Prosím o slovní druh Pro.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo Pro je předložka.

Zdroj: příběh Pro velký zájem byla pohádka hrána i o prázdninách

Seznam předložek

Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.

• à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
• během - nevlastní - 2. pád – během dovolené
• bez – vlastní - 2. pád – bez mobilu
• beze – vlastní - 2. pád – beze mě
• blízko – nevlastní - 2. pád – blízko domu
• cestou – nevlastní - 2. pád – cestou zákona
• dík – nevlastní - 3. pád – dík tobě
• díky – nevlastní - 3. pád – díky tobě
• dle – knižní - 2. pád – dle názoru
• do – vlastní – 2. pád - do domu
• jménem – nevlastní – 2. pád - jménem krále
• k – vlastní – 3. pád - k tobě
• ke – vlastní - 3. pád – ke stolu
• kol – knižní – 2. pád – kol zahrady
• kolem – nevlastní - 2. pád – kolem domu
• kontra – cizojazyčná – 1. pád – Jestřáb kontra Hrdlička; význam této předložky je slovo „proti“
• kromě – nevlastní – 2. pád – kromě tebe
• ku – vlastní – 3. pád – ku devíti
• kvůli – nevlastní – 3. pád – kvůli rodičům
• mezi – nevlastní – 7. pád – mezi domy
• mimo – nevlastní – 4. pád – mimo provoz
• místo – nevlastní – 2. pád – místo mě
• na – vlastní – 4. pád + 6. pád – na stůl + na stole
• nad – vlastní – 4. pád + 7. pád – nad stůl + nad stolem
• nade – vlastní – 4. pád + 7. pád – nade dveře + nade dveřmi
• naproti – nevlastní – 3. pád – naproti obchodu
• navzdory – nevlastní – 3. pád – navzdory nepřízni
• o – vlastní – 4. pád + 6. pád – o hlas + o moři
• ob – vlastní – 4. pád – ob sedačku
• od – vlastní – 2. pád – od strýce
• ode – vlastní – 2. pád – ode dveří
• ohledně – nevlastní – 2. pád – ohledně návrhu
• okolo – nevlastní – 2. pád – okolo domu
• oproti – nevlastní – 3. pád – oproti nepřátelům
• po – vlastní – 4. pád + 6. pád – po kolena + po tobě
• poblíž – nevlastní – 2. pád – poblíž domu
• pod – vlastní – 4. pád + 7. pád – pod dům + pod domem
• pode – vlastní – 4. pád + 7. pád – pode dveře + pode dveřmi
• podél – nevlastní – 2. pád – podél řeky
• podle – nevlastní – 2. pád – podle zákona
• podlevá – nářeční – 2. pád – podlevá Boha, význam - podle
• pomocí – nevlastní – 2. pád – pomocí vody
• před – vlastní – 4. pád + 7. pád – před dům + před domem
• přede – vlastní – 4. pád + 7. pád – přede dveře + přede dveřmi
• přes – vlastní – 4. pád – přes řeku
• přese – vlastní – 4. pád – přese všechno
• při – vlastní – 6. pád – při tobě
• pro – vlastní – 4. pád – pro tebe
• prostřednictvím – nevlastní – 2. pád – prostřednictvím televize
• proti – nevlastní – 3

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Předložky

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH BEZ CHUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir.

Dobrý den. Jaký je prosím slovní druh "bez" chuti např. Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo BEZ je v tomto případě předložka.

Zdroj: příběh Slovní druh bez chuti

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: článek Slovní druhy

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁVODY V BĚHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Škorpová.

Potřebuji určit slovní druh ve spojení závody v běhu, jde mi o spojení v běhu.

Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Ve větě: závody v běhu jsou tyto slovní druhy:
závody - podstatné jméno
v - předložka
běhu - podstatné jméno

Zdroj: příběh Závody v běhu

Předložky a předpony

Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.

Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)

Zdroj: článek Předložky

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou

Dopořádku

Slovo dopořádku není správně a jde o nesmysl, který v češtině neexistuje. Pokud chceme něco uklidit a chceme to popsat slovy dát něco do pořádku, tak vždy odděleně. Slovo DO je v tomto případě předložka psaná zvlášť.

Existuje situace, kde se předložka DO spojila se slovem a vzniklo z toho regulérní slovo dokonce. DOKONCE je slovo, které popisuje stupňování. V tomto případě je spojení v jedno slovo v pořádku.

Zdroj: článek Dopořádku nebo do pořádku

Poradna

V naší poradně s názvem ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Pokud spojka jako uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Některé evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko, nemají moře.

Uvozuje‑li jako pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.

Zdroj: příběh Čárky ve větách

Během anglicky

Při překladu z anglického jazyka se také toto slovo může objevit ve významu dvou slovních druhů. Jako předložka slouží k překladu slova „during“. Například during today = během dneška. Jako podstatné jméno slouží k překladu slova „run“. Například: run to health – Během ku zdraví.

Zdroj: článek Během, jaký je to slovní druh?

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Psaní velkých písmen

Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.

Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.

VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ

Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.

S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.

Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.

JMÉNA ZEMĚPISNÁ

U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.

V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.

JMÉNA MÍSTNÍ

U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rož

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Psaní velkých písmen

„Až“ jako předložka

Až není samo o sobě předložkou, funguje jen jako příslovce ve spojení s předložkami na, k, do, po, viz prosím bod „Až“ jako příslovce.

Zdroj: článek Slovní druh až

OSOBNÍ zájmena

Označují první, druhou a třetí osobu jednotného a množného čísla

Skloňování:

Zájmeno já a ty

K zapamatování

Pokud máte problém s tím, kdy napsat mně a kdy mě, a nejste si schopni zapamatovat, že mně je ve 3. a 6. pádu a mě se píše v 2. a 4. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.

Například do dané věty vložte dubletu mne. Pokud to jde, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát jako mě (Nevydrží beze mě/mne ani minutu. Viděla mě/mne s jinou.). Když to není možné, napište mně (Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).

Komu nevyhovuje předchozí způsob objasnění, ať si zkusí vždy v dané situaci doplnit tvar zájmena ty. Jestliže lze do věty doplnit tebe, napište mě (Beze mě/tebe tam rozhodně nepůjdou. Mě/Tebe tam rozhodně nečekali.), pokud se vám tam hodí tobě, pak je správně podoba mně (Mně/Tobě to nedali. Chtěl po mně/tobě peníze.).

Podle některých je nejlepší tato mnemotechnická pomůcka: Když si řeknu bez Vaška (či vidím Vaška), je správně mě, protože slovo má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Vaškovi (o Vaškovi), pak je správně mně, protože slovo má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.

Skloňování on ona ono

K zapamatování

Proč se někde píše na začátku n- (ní, n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

Proč se píše přese mě a ne přeze mě?

Každý den to slyšíme v mluvené češtině, kdy normálně říkáme přezemě, ale v psaném projevu se to musí psát jedině se s, tedy přese mě, popřípadě přese mne. Ostatní tvary, jako je přese mně, přeze mně, přezemě, přezemně nebo přesemně, jsou všechny špatně.

Předložka přes, která se váže se 4. pádem, může mimo jiné vyjadřovat směřování z jedné strany na druhou (jít přes řeku), průchod nějakým prostorem (projít přes chodbu do ložnice), překročení určité meze (přerůst někomu přes hlavu), pokrytí určité plochy (hodil přese mě deku) apod.

Slovník spisovné češtiny uvádí u této předložky celkem devět významů.

Z hlediska pravopisu je důležité, že u této předložky jak v základním tvaru, tak ve vokalizované podobě píšeme vždy s, nikoli z.

Zdroj: článek Přese mě nebo přeze mě