Cvičení na předložky, přípony a předpony
- Cvičení na předložky a předpony
- Cvičení na poznání předložky a zvratného zájmena se
- Cvičení na předložku „s (sebou)“
- Cvičení na předložky s (se) a z (ze)
Zdroj: Předložky
Zdroj: Předložky
Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.
Předložky se obvykle pojí s určitými pády.
Zdroj: Předložky
Předložky „s“, „se“ se pojí se sedmým pádem, u knižních zastaralých spojení se může objevit i u 4. pádu a může se objevit i ve spojení s 2. pádem, pokud se jedná o spojení, které vyjadřuje pohyb z povrchu pryč.
Naopak předložky „z“ , „ze“ se pojí jen s pádem druhým.
Ke zbývajícím čtyřem druhům se už konkrétní otázky nevztahují. Sedmým slovním druhem jsou předložky, které patří k podstatnému jménu, pomáhají určit pád a bližší okolnosti.
Příklad: na stole, u krbu, veskříni, s přáteli.
Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy
Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.
Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)
Zdroj: Předložky
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Ukázka:
Kolem – Podstatné jméno – Jel s kolem na výlet.
Příslovce – Jel jen tak kolem.
Předložka – Jel kolem řeky.
Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.
Předložka – Díky tobě večer neusnu.
Blízko – Příslovce – Stál moc blízko.
Předložka – Ubytoval se blízko nás.
Zdroj: Předložky
V příběhu CVIČENÍ NA PŘEDLOŽKY A PŘEDPONY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KrálovskáKachna.
Bylo to moc zábavné a chytré
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: Příběh Cvičení na předložky a předpony
V příběhu PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Zdroj: Příběh Předložky
V naší poradně s názvem KDO S KOHO NEBO KDO Z KOHO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Čepek.
Můžu poprosit o posouzení příkladů:
1) Pořad v TV: Kdo s koho? (nemá být "z", když už to je sama pádová otázka?
2) Soudní výraz: (.. jednání se přerušuje). Příšerný výraz !
Děkuji a zdravím.
Josef Čepek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Kdo s koho je fráze ze staročeštiny. Fráze kdo s koho vyjadřuje klání - kdo koho/co porazí. Jedná se o starou, dnes již zřídkakdy užívanou vazbu předložky s se 4. pádem. Tato vazba se vyskytuje pouze u spojení kdo s koho a být s to.
Vazbu s předložkou z (kdo z koho) můžeme také použít, ale pouze v situaci, když popisujeme například situace kdo z koho vymlátil duši nebo kdo z koho zešílel.
Zdroj: Příběh Kdo s koho nebo kdo z koho?
Výraz sebou se pojí s předložkou „s“ v případě, kdy je myšleno vzít něco s sebou. Bez předložky „s“ je výraz sebou spojován s pohybem těla.
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtěška vaňková.
Dobrý den může mě dcera vyzvednout na poště důchod?A jak máme vyplnít děkuji Vaňková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ano, na základě plné moci je možné na Poště vyzvednout důchod. Pošta má k tomu vlastní institut udělování plné moci, ale ten je zdlouhavý a jeho zavedení trvá minimálně dva týdny a je zpoplatněn asi 200 Kč. Rychlejší je klasická plná moc s ověřeným vaším podpisem.
Je k tomu zapotřebí sepsat toto:
Já, Jméno Příjmení, zmocňuji svou dceru Jméno Příjmení, rodné číslo, aby na pobočce České pošty převzala výplatu důchodu od České správy sociálního zabezpečení adresovanou mně. Tuto plnou moc uděluji na dobu neurčitou s platností od dnešního dne.
Podpis zmocnitele (vás)
Prohlašuji, že plnou moc přijímám v plném rozsahu.
Podpis zmocněnce (vaší dcery)
_____________
Je nezbytné, aby váš podpis byl úředně ověřen (na Poště, na Obecním úřadě nebo u notáře). Podpis vaší dcery se neověřuje. Poplatek 30 Kč za ověření podpisu.
Zdroj: Příběh Plná moc
Předložka „se“ se pojí s podstatným jménem, zájmenem, nebo číslovkou, obvykle v 7. pádě. Naopak zájmeno „se“ se vždy pojí se slovesem.
Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.
Každý to slyšíme v mluvené češtině, kdy normálně říkáme přeze mě, ale v psaném projevu je třeba toto psát jedině se s, tedy přese mě, popřípadě přese mne. Ostatní tvary, jako je přese mně, přeze mně, přezemě, přezemně nebo přesemně jsou všechny špatně.
Předložka přes, která se váže se 4. pádem, může mimo jiné vyjadřovat směřování z jedné strany na druhou (jít přes řeku), průchod nějakým prostorem (projít přes chodbu do ložnice), překročení určité meze (přerůst někomu přes hlavu), pokrytí určité plochy (hodil přese mě deku) apod.
Slovník spisovné češtiny uvádí u této předložky celkem devět významů.
Z hlediska pravopisu je důležité, že u této předložky jak v základním tvaru, tak ve vokalizované podobě píšeme vždy s, nikoli z.
Zdroj: Přese mě nebo přeze mě
Podstatné jméno „během“ se dá nahradit podobným výrazem rychlou chůzí, rychlým pohybem. Synonymum to není sice totožné, ale má k běhu nejblíže.
U předložky mohou jako synonyma sloužit výrazy: při, v průběhu, v, do /za.
V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:
1 = podstatné jméno
2 = přídavné jméno
3 = zájmeno
4 = číslovka
5 = sloveso
6 = příslovce
7 = předložky
8 = spojky
9 = částice
10 = citoslovce
Bylo to moc zábavné a chytré
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět