ČESKÉ PŘEDLOŽKY je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Používání českých předložek nedělá Čechům žádné problémy. Zcela automaticky je dokáží použít se správným pádem. České předložky ale mohou být komplikované pro cizince.
Druhy předložek
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtěška vaňková.
Dobrý den může mě dcera vyzvednout na poště důchod?A jak máme vyplnít děkuji Vaňková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ano, na základě plné moci je možné na Poště vyzvednout důchod. Pošta má k tomu vlastní institut udělování plné moci, ale ten je zdlouhavý a jeho zavedení trvá minimálně dva týdny a je zpoplatněn asi 200 Kč. Rychlejší je klasická plná moc s ověřeným vaším podpisem.
Je k tomu zapotřebí sepsat toto:
Já, Jméno Příjmení, zmocňuji svou dceru Jméno Příjmení, rodné číslo, aby na pobočce České pošty převzala výplatu důchodu od České správy sociálního zabezpečení adresovanou mně. Tuto plnou moc uděluji na dobu neurčitou s platností od dnešního dne.
Podpis zmocnitele (vás)
Prohlašuji, že plnou moc přijímám v plném rozsahu.
Podpis zmocněnce (vaší dcery)
_____________
Je nezbytné, aby váš podpis byl úředně ověřen (na Poště, na Obecním úřadě nebo u notáře). Podpis vaší dcery se neověřuje. Poplatek 30 Kč za ověření podpisu.
Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.
Ve svém příspěvku PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Předložky „s“, „se“ se pojí se sedmým pádem, u knižních zastaralých spojení se může objevit i u 4. pádu a může se objevit i ve spojení s 2. pádem, pokud se jedná o spojení, které vyjadřuje pohyb z povrchu pryč.
Naopak předložky „z“ , „ze“ se pojí jen s pádem druhým.
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rož
Alena Nová Severní ulice 78 České Budějovice 370 06
Antonín Černý Starosta města Městský úřad U Viaduktu11 České Budějovice 370 06
České Budějovice, 1. září 2016
Otevřený dopis starostovi města České Budějovice
Vážený pane starosto,
jako občanka našeho města cítím povinnost Vás znovu upozornit na problém, který naše město již několik let sužuje. A protože se situace stává pomalu a jistě nesnesitelnou, a Vy ani Vaši spolupracovníci z městského úřadu jste tento problém na žádném zasedání zastupitelstva města neotevřeli, zvolila jsem tuto formu otevřeného dopisu.
Před pár lety jsem se do Českých Budějovic přestěhovala s rodinou za prací a s domněním, že život zde bude pro děti lepší. Mé děti byly nadšené hlavně z okolí města, kde se nachází malý rybníček a lesík. Rády zde trávily svůj volný čas a já je do přírody pouštěla s vědomím, že jim tam žádné nebezpečí nehrozí. Situace se ale začala měnit, když lidé z města i z okolí začali toto místo využívat jako shromaždiště různého, a mnohdy i nebezpečného odpadu. Z idylického místa se najednou stalo něco, co hyzdí ráz zdejší přírody.
Od začátku, co mě děti na tuto začínající skládku upozornily, jsem se na ni snažila upozornit vedení města i Policii České republiky. Umístění několika cedulí se zakazujícími nápisy nevedlo k ničemu a situace se bohužel nevyřešila. Naopak. Z drobného smetiště odpadu se stala obrovská černá skládka, která nejenže je ostudou našeho města, ale i ohrožuje bezpečnost a zdraví zdejších občanů.
Nepatřím k těm obyvatelům města, kterým se černá skládka nelíbí, ale mají pocit, že se situace nedá řešit. Vždy jsem byla a jsem zastáncem prevence. Věřím, že kdyby vedení města neváhalo rozmístit po městě více kontejnerů na různé odpady, lidé by neměli důvod jezdit se svým odpadem až za město a využili by kontejnerů ve městě. Černá skládka by se tak nadále nerozrůstala a bylo by jednodušší ji i zlikvidovat. Samozřejmě chápu, že likvidace skládky si vyžádá od města nemalé finanční prostředky, ale jsem si jistá, že to za to stojí. Vždyť likvidace skládky přinese nejen čistší vzduch a zničení krysí populace, která se ze skládky začíná přesidlovat blíže k městu, ale vyvolá v lidech opět chuť jít na procházku do zdejšího okolí a v neposlední řadě ukáže obyvatelům města České Budějovice, že se konečně našlo vedení města, kterému není lhostejná zdejší krajina a ani zdejší obyvatelé.
Věřím, že problém černé skládky v okolí našeho města zařadíte jako bod na další jednání místního zastupitelstva a že uděláte vše proto, aby na Vás Vaši voliči mohli být hrdí.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
V naší poradně s názvem KDO S KOHO NEBO KDO Z KOHO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Čepek.
Můžu poprosit o posouzení příkladů:
1) Pořad v TV: Kdo s koho? (nemá být "z", když už to je sama pádová otázka?
2) Soudní výraz: (.. jednání se přerušuje). Příšerný výraz !
Děkuji a zdravím.
Josef Čepek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Kdo s koho je fráze ze staročeštiny. Fráze kdo s koho vyjadřuje klání - kdo koho/co porazí. Jedná se o starou, dnes již zřídkakdy užívanou vazbu předložky s se 4. pádem. Tato vazba se vyskytuje pouze u spojení kdo s koho a být s to.
Vazbu s předložkou z (kdo z koho) můžeme také použít, ale pouze v situaci, když popisujeme například situace kdo z koho vymlátil duši nebo kdo z koho zešílel.
Ke zbývajícím čtyřem druhům se už konkrétní otázky nevztahují. Sedmým slovním druhem jsou předložky, které patří k podstatnému jménu, pomáhají určit pád a bližší okolnosti.
Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?
Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.
Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).
Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).
Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ – MODERNÍ ČESKÝ KRÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
1. Nepotřebuje krást
Adrej Babiš se dlouhou dobu vyskytuje v žebříčcích nejbohatších Čechů. Všichni o tom vědí, že je bohatý a vnímají to jako záruku, že nebude krást. Podobně se český národ zachoval při první volbě Prezidenta republiky, kdy byl takto okouzlen Karlem Schwarzenbergem.
2. Může urychlit demokracii
Díky hierarchii, která v hnutí Andreje Babiše funguje, může prosazovat rychleji, co slíbí. Podobně fungoval i král Karel IV, za kterého české země doslova vzkvétaly. Voliči nemají zájem o politické krize, chtějí stabilitu jednoho člověka, který je povede. Lidé chtějí novodobého českého krále. Moderního člověka, muže činu.
3. Není podrazák
V podnikání se podrazy netolerují, v podnikání se spolupracuje. Adrej Babiš zbohatl právě v těchto podmínkách. Lidem imponuje jeho úspěch a chtějí, aby stejně tak úspěšná byla celá Česká republika. Bez podrazů, které jenom zdržují a otravují.
4. Současné politické zřízení již vyčerpalo svůj potenciál
Národ je jasně obeznámen, jak vypadá vláda tradičních politických stran. Voliče ani moc nezajímá politický program jednotlivých stran, protože scénář už dobře znají 25 let. Adrej Babiš v sobě nese naději, že konečně budou důležitá rozhodnutí konána rychle, a že předsednická funkce bude obsazena odborníkem a ne někým za odměnu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Já se jenom bojím, aby se z toho nestala diktatura jednoho muže. V Německu taky byli všichni unesení svým vůdcem a kam je to dostalo. Jsem zvědavá, jestli ve volbách ještě dostane šanci politická pluralita před diktátem jednoho muže.
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
Ve svém příspěvku VOLBY 2017 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Tak to vypadá na vládu slováka, japonce a hašišmana. To je prostě konec české originální garnitury, která se úplně zdiskreditovala. Čeká nás naprosto nová budoucnost, jejíž výsledky jsou ve hvězdách. Dva cizinečtí bussinessmani a jeden najivní avatar drží naše životy ve svých rukou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.
Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)
Ve svém příspěvku TYPICKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
"www.tripadvisor.cz › ... › Praha › Praha – Aktivity › Karlův Most
Je to tipická památka České Republiky."
Toto je věta, kterých najdete na internetu spousty.možná by stálo za to, tak jako je mnoho odkazů, jak psát Tip x typ, proč psát Typický, nikoli tipický.., Díky, Lenka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.
Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?
Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bob.
Zdravím pane Babiši,
po dlouhé době opět reaguji,sice ne na důchody a různá opatření, kterých zřejmě bylo potřeba. Zajímá mne, komu vadí nákupy z různých internetových obchodů MIMO EU. Je to, jak bych řekl, opětovný podraz na české obchodníky. EU si pšoukne a my, coby suverénní stát (už dlouhou dobu pozoruji, že tímto suverénním státem nejsme, ale pouhým poskokem), jsme podělaní od hlavy až k patě. Doufám, že se státy MIMO EU, rovněž obchodní cestou spojí a vše, co činíme my a EU jim, vrátí i s úroky. Že by lobbing pro Českou poštu, do které se sypou miliardy a bezedná díra se ne a ne zaplnit? Na zbraně a jejich modernizaci máme, jen to musí někdo zaplatit - tak co takhle občan. Není toho na něj už trochu moc? Dřeme jako koně - jednou bude lépe, naše práce je mimo jiné zdaněna. Cokoliv koupíme, platíme daně. Cokoli vyprodukujeme - platíme daně i za to ho*no ze septiku. Prostě daně stíhají daně a pořádně už ani nevíme za co. Sto tisícům "nadřazených" občanů tohoto státu to nevadí, mají nějaký ten miliónek, či miliardu, ale co to ostatní? Jsem POUZE jedem z deseti miliónů pravda, ale NE ovce. I když v minulosti byl můj volební hlas Váš, v dalším volbách zcela určitě nebude. Občané, zamyslete se, kam až chcete dojít a co ještě "unesete".
Přeji úspěšné nastartování naší ekonomiky a věřte, až tu nebudem, bude LÍP.
Jiroušek Bohumil
Každý den to slyšíme v mluvené češtině, kdy normálně říkáme přezemě, ale v psaném projevu se to musí psát jedině se s, tedy přese mě, popřípadě přese mne. Ostatní tvary, jako je přese mně, přeze mně, přezemě, přezemně nebo přesemně, jsou všechny špatně.
Předložka přes, která se váže se 4. pádem, může mimo jiné vyjadřovat směřování z jedné strany na druhou (jít přes řeku), průchod nějakým prostorem (projít přes chodbu do ložnice), překročení určité meze (přerůst někomu přes hlavu), pokrytí určité plochy (hodil přese mě deku) apod.
Slovník spisovné češtiny uvádí u této předložky celkem devět významů.
Z hlediska pravopisu je důležité, že u této předložky jak v základním tvaru, tak ve vokalizované podobě píšeme vždy s, nikoli z.
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ KONTAKTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Šulc.
Dobrý den vážený pane premiére.
Jsem volič a sympatizant hnutí ANO. Měl jsem dost rozkrádání a rozprodávání České republiky stoupenci ODS a ČSSD. Velmi jsem kvitoval vznik Vašeho hnutí. Nyní bych se chtěl vyjádřit k současné situaci v době šíření koronaviru. Včera jsem poslouchal Váš projev v TV. Byl jsem dosti rozčarován. Sám pracuji jako soukromý lékař. Vy jste říkal, že jste zvládli 1. vlnu boje proti šířícímu viru. Nevím s čím pořád bojujete , ale s tímto koronavirem to nelze. Na jaře jste uzavřeli vše co šlo, zabránili lidem chodit do práce a všichni jste se plácali po ramenou , jak jste to zvládli. Je jasné, že takto jste zamezili šíření nejen koronaviru ,ale i většiny ostatních infekcí. Bohužel za cenu 500 mld Kč.Poté, co nastal opět téměř normální pohyb lidí se virus , samozřejmě, začal opět šířit. Nyní nám hrozí, že budeme opět uvrženi do celonárodní karantény. Ptám se za jakou cenu? Kolik tisíc lidí chcete dostat na hranu ekonomického bankrotu ? Nestačí v tuto chvíli to kolik lidí se potýká s exekucemi ? Koronavirus lze zastavit pouze tím, že budou mít lidé protilátky. To znamená, že budou vakcinováni ( vakcína zatím ještě není k dispozici ) a nebo nemoci prodělají a zvýší se obranyschopnost lidí. Jiná cesta neexistuje.
To že zavřete školy, restaurace, bary, hotely, lázně se vůbec nic nevyřeší. Jen uvrhnete lidi do bídy a oddálíte další vlnu šíření viru o nějaký čas. Není přeci možná vše zavřít na další 3,6 nebo nevím kolik měsíců. S tím virem se zatím musíme naučit žít. Vrhnout všechnu pozornost na nejohroženejší skupiny lidí a věnovat se nemocným lidem. Ostatní populaci nechcete v klidu žít a pracovat. Samozřejmě, že nechci ,aby umírali lidé po tisících , ale nechte svá doporučení na samotných lidech. Chybí tu jakékoli pozotivní povzbuzení. Jsme denodenně strašeni a masírování tím, kolik lidí je nakaženo, kolik lidí zemřelo. Ale nikdo nikoho v televizi na internetu , na sociálních sítích nepovzbudí a neporadí co máme všichni dělat. Určitě ne všechny lidi zavřít a vyhrožovat sankcemi pokud nebudeme nosit roušky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Souhlasím s tím, co píšete. Není řešení zastavovat v činnosti produktivní populaci, u které jsou jen lehké příznaky a nízká smrtnost. Řešení je vyčlenit lázně a ozdravovny, kam by se přesídlili virem ohrožené skupiny lidí, kde by byli izolovaní od okolního světa, a kde by se o ně staral personál rovněž izolovaný od okolního světa - bydleli by společně s klienty. Není to zadarmo, ale určitě to vyjde levněji, než uplný lock down, jako na jaře. Izolování ohrožených skupin by trvalo tak dlouho, dokud by nepřestal komunitní přenos, tedy do doby, než by získal protilátky dostatečný počet lidí přirozeným promořením.
Co si o takovém řešení myslíte?
Andrej Babiš se narodil 2. září roku 1954 v Bratislavě, ale nyní má české občanství.
Oba jeho rodiče absolvovali obchodní akademii a byli zaměstnáni v Řempu (řemeslnické potřeby). Jeho otec Štefan Babiš následně pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později stál při vzniku Katedry zahraničního obchodu na VŠE v Praze, kde externě přednášel.
Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné i české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z Komunistické strany Slovenska a propuštěn z práce. Asi tři roky pak rodinu živila matka, která v té době pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu, později byla zaměstnankyní Ústavu marxismu-leninismu.
V důsledku politické liberalizace v rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a připravoval se na výjezd do Ženevy, kde poté zastupoval Československo jako delegát v jednáních o tehdy stále ještě provizorní smlouvě GATT (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě) při OSN.
V září 1969 začal Andrej studovat na všeobecném švýcarském gymnáziu. Později onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. Po návratu ze Ženevy studoval na gymnáziu v Bratislavě, kde v roce 1974 maturoval. Posléze byl přijat na Obchodní fakultu VŠE v Bratislavě, směr zahraniční obchod. Na VŠE se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC a stal se jejím prezidentem. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem a 1. listopadu 1978 nastoupil do státního PZO Chemapol Bratislava. V témže roce 1978 se stal kandidátem KSČ, za jejíhož člena byl přijat o dva roky později. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval také dalších 15 podniků zahraničního obchodu, například Lignu či Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex a stal se ředitelem obchodní skupiny, která měla tehdy monopol na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu.
V roce 1992 navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze. 25. ledna 1993 z této kanceláře vznikl samostatný podnik Agrofert, spol. s r.o. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení základního kapitálu Agrofertu a jeho majoritním vlastníkem se stala ve Švýcarsku registrovaná společnost O.F.I. Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Ci
Alena Nová Severní ulice 78 České Budějovice 370 06
Antonín Černý Starosta města Městský úřad U Viaduktu11 České Budějovice 370 06
České Budějovice, 1. září 2016
Nesouhlas s postupem zastupitelstva města při prodeji městských pozemků
Vážení zastupitelé města,
před osmi lety, kdy většina z Vás byla do úřadu zvolena poprvé, jste ve svých předvolebních slibech lákali voliče na to, že jste jim slibovali, že budete dělat vše proto, aby se našemu městu dařilo lépe a aby vzkvétalo, aby občané zde vedli spokojený život, a že uděláte vše proto, aby nevyužívaný městský majetek byl prodán případným zájemcům. Díky těmto slibům jste ve volbách od obyvatel města České Budějovice obdrželi potřebné hlasy a dostali jste se do zastupitelstva. Vaši voliči Vám pomohli dostat se do čela města a na oplátku čekali, že Vy po svém zvolení začnete plnit vše, co jste slibovali.
Neupírám Vám změny, které jste po svém prvním zvolení nastolili. Někdy to byly změny k lepšímu, někdy se to úplně nepovedlo, to ale k úřadování zřejmě patří. Voliči ale po Vašem zvolení čekali, kdy při jednáních začnete řešit problematiku, kterou si snad každá politická strana v našem městě dala jako hlavní předvolební slib, a to prodej nevyužívaného, případně nadbytečného městského majetku. Všichni voliči očekávali, že tuto otázku začnete řešit brzy po Vašem zvolení, protože předcházejícímu zastupitelstvu bylo velmi vyčítáno, že tento majetek neřeší, a ten chátrá. Jako Váš volička jsem Vám věřila, že Vy stejnou chybu neuděláte. I přesto jsem byla zpočátku Vašeho působení velmi zklamaná, protože jste městský majetek vůbec neřešili. Až ve druhé polovině Vašeho prvního volebního období se konečně na programu zasedání Zastupitelstva města České Budějovice objevil bod týkající tohoto městského majetku. Zklamáním pro mě bylo, že jste se nedohodli na odprodeji hmotného, ani nehmotného majetku. Věřila jsem ale, že to byl jen první pokus, že problémy, které se kolem tohoto prodeji objevily, vyřešíte, a bude se dál o tom jednat.
Na několik měsíců vše ale utichlo, přestože řada občanů našeho města se na tuto problematiku snažila vehementně upozornit. Až v posledním roce Vašeho prvního volebního období jste konečně dospěli ke shodě o prodeji hmotného městského majetku. Po zveřejnění vyhlášky o tomto prodeji Vás kontaktovala řada zájemců, kteří byli ochotni od města odkoupit různé stroje. Velká část těchto zájemců ale nakonec vycouvala, protože prodej tohoto majetku provázel obrovský byrokratický boj, při němž bylo zřejmé, že části městského úřadu spolu nejen nespolupracují, ale dokonce si vzájemně odporují. Téměř po roce se Vám nakonec podařilo hmotný nevyužívaný majetek prodat, a Vy jste
