FAQ – Časté otázky a odpovědi
Kolik je v češtině slovních druhů?
V češtině rozlišujeme deset slovních druhů.
Jak poznám, že je slovo ohebné?
Ohebné slovo lze skloňovat nebo časovat.
Je slovo „se“ vždy zájmeno?
Ne, většinou jde o zvratné zájmeno, ale funkce závisí na větě.
Jaký slovní druh je „kdo“?
Jedná se o zájmeno, konkrétně tázací nebo vztažné.
Může být jedno slovo více slovními druhy?
Ano, rozhoduje konkrétní použití ve větě.
Jaký slovní druh je „že“?
Nejčastěji spojka, někdy však částice.
Proč jsou slovní druhy důležité ve škole?
Jsou základem pro pravopis, sloh i větný rozbor.
Jak se nejlépe naučit slovní druhy?
Pravidelným procvičováním na větách a textech.
Zdroj: článek Slovní druhy
FAQ – Často kladené otázky
Proč má jedno slovo více slovních druhů?
Protože jeho slovní druh závisí na použití ve větě, nikoli na samotném tvaru.
Jak poznám rozdíl mezi příslovcem a částicí?
Příslovce je větným členem, zatímco částice pouze modifikuje význam věty.
Jsou online testy na slovní druhy spolehlivé?
Ano, zejména pokud nabízejí okamžitou zpětnou vazbu a vysvětlení chyb.
Kdy začít se slovními druhy ve škole?
Základní slovní druhy se probírají už na 1. stupni základní školy.
Jak se nejlépe připravit na test ze slovních druhů?
Pravidelným procvičováním různých typů vět a rozborem chyb.
Proč jsou chytáky důležité?
Protože učí přemýšlet o jazyce a brání mechanickému určování.
Pomáhají doplňovací cvičení i starším žákům?
Ano, jsou vhodná i pro 2. stupeň ZŠ a střední školy.
Lze se slovní druhy naučit bez memorování?
Ano, klíčem je porozumění větě a funkci slov.
Zdroj: článek Doplňovací cvičení na slovní druhy
FAQ – Často kladené otázky
Jaký slovní druh je slovo jako nejčastěji?
Nejčastěji je to spojka.
Může být slovo jako i částice?
Ano, zejména v hovorovém a expresivním projevu.
Jak poznám rozdíl mezi spojkou a částicí?
Rozhoduje, zda slovo spojuje větné členy, nebo jen upravuje význam věty.
Je slovo jako někdy jiné než spojka nebo částice?
V současné češtině se vyskytuje prakticky jen v těchto dvou funkcích.
Patří slovo jako mezi plnovýznamové slovní druhy?
Ne, patří mezi neohebné a pomocné slovní druhy.
Objevuje se slovo jako často v testech?
Ano, patří mezi typické pravopisné a mluvnické chytáky.
Pomůže mi vynechání slova jako při určování?
Ano, je to jedna z nejjednodušších a nejúčinnějších pomůcek.
Stačí znát poučku, nebo je nutná praxe?
Bez praktického procvičování se správné určování dlouhodobě neudrží.
Zdroj: článek Jako - slovní druh
Smuteční projev pro maminku
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během svého žití ztrácí řadu předmětů i iluzí, stejně tak jeho existenci na tomto světě provází i těžší ztráty, jako jsou ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad ztrátou jedné nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování. Ztráta této obětavé ženy Barbory Strakové je těžká nejen pro nás, její milovanou rodinu, ale i pro Vás, její přátelé, známé i kolegy. Její náhlý skon zasadil těžkou ránu do našich životů a my se z ní společně musíme vzpamatovat. Nesmíme truchlit, má maminka by si to nepřála, nechtěla by vidět smutek ve tváři nikoho z nás, vždyť i za svého života se nám v těžkých chvílích snažila vyloudit alespoň malý úsměv na tváři. Říkávala, že i malý úsměv je vstupní branou na cestu radosti. A i její poslední okamžiky na tomto světě byly plné přání, abychom po této cestě společně kráčeli s milou vzpomínkou na ni, na ženu, která do posledního okamžiku nemyslela na sebe, ale jen a pouze na své blízké. Její ztráta nás bolí, ale radujeme se z toho, že jsme dostali šanci těšit se z maminčiny přítomnosti a z její lásky, kterou šířila mezi své blízké po celý svůj život. Dovolte mi, abych se s Vámi jménem naší zarmoucené rodiny podělila o to, kým pro nás má maminka Barbora Straková byla.
Má milovaná maminka se v létě roku 1970 narodila na severu Čech mladému hajnému a jeho ženě. Stala se jejich nejstarší dcerou, která jim v průběhu let pomáhala vychovávat další tři děti, samé chlapce. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi ovlivnilo, stejně jako otec, který jí učil vše, co znal a co tolik miloval. Už jako malé dítě se naučila rozpoznat hlasy ptáků a podle stop lehce poznala, které zvířátko se prohánělo lesními houštinami. Vždy otci pomáhala starat se o řadu lesních zvířátek, která kvůli svým nemocem skončila u domu hajného. Stejně tak ho každý víkend doprovázela na jeho lesních toulkách a návštěvách blízkých i dalekých krmelců, u kterých společně pozorovali krmící se zvěř. Jejich společné chvíle v lesích pro ni byly vším, naučila se les a jeho obyvatele velmi milovat, i proto v ní ticho v temných lesích nikdy nevzbuzovalo strach jako v mnohých z nás, ale vždy jen krásné vzpomínky, pocit domova a blízkosti milovaného otce. I jeho vlivem se rozhodla pro studium veteriny, přestože jí řada lidí odrazovala a místo těžkého studia jí doporučovala usadit se a starat se o děti. Přestože studium bylo velmi náročné, maminka se nevzdávala a usilovně bojovala.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vzory smutečního projevu
ZÁHOŘOVO LOŽE
I
Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou —
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje,
a přižloutlé listí tichou píseň pěje.
Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni
listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není.
~
Poutnice neznámý v hábitě šerém,
s tím křížem v ruce na dlouhé holi,
a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,
kam se ubíráš nyní pod večerem?
kam tak pospícháš? tvá noha bosa,
a jeseň chladná — studená rosa:
zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,
dobréhoť hosta každý rád vidí. —
~
Poutníče milý! — než tys ještě mladý,
ještě vous tobě nepokrývá brady,
a tvoje líce jako pěkné panny —
ale což tak bledé a smutně zvadlé,
a tvoje oči v důlky zapadlé!
Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?
snad že neštěstí tvé tělo svíží
lety šedivými dolů к zemi níží?
~
Mládenče pěkný! nechoď za noci,
možné-li, budem rádi ku pomoci,
a při nejmenším snad potěšíme.
Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:
neníť bez léku nižádného želu,
a mocný balzám v důvěře dříme. —
~
Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,
neníť ho možné ze snův vytrhnouti!
a tam již zachází v chrastině jedné:
pán bůh ho posilň na jeho pouti!
II
Daleké pole, široké pole,
předlouhá cesta přes to pole běží,
a podlé cesty pahorek leží,
a dřevo štíhlé stojí na vrchole:
štíhláť to jedlice — však beze snětí,
jen malá příčka svrchu přidělána,
a na té příčce přibitý viděti
rozpjatý obraz Krista pána.
Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,
ruce probité roztahuje v šíři:
v dvě světa strany jimi ukazuje,
v dvě strany protivné, jakož cesta míří:
pravou na východ, kdež se světlo rodí,
levou na západ, kdež noc vojevodí.
Tam na východě nebeská je brána,
tam u věčném ráji bydlí boží svatí;
a kdo dobře činí, čáka jemu dána,
že se tam s nimi též bude radovati.
Ale na západě jsou pekelná vrata,
tam plane mořem síra i smola,
tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,
zlořečené duše v ohnivá kola.
Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,
však od levice vysvoboď své děti!
~
Tu na tom pahorku leže na kolenou
náš mladý poutník v ranním světla kmitu,
okolo kříže ruku otočenou,
vroucně objímá dřevo beze citu.
Brzy cos šepce, slzy roně z oka,
brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
