Citoslovce: druhy, příklady a jak je poznat
Co jsou citoslovce
Citoslovce jsou neohebný slovní druh, kterým vyjadřujeme například pocity, nálady, výzvy, zvuky nebo hlasy lidí a zvířat. Patří sem slova jako ach, jé, fuj, hurá, hele, pst, bác, mňau, haf nebo cink. Citoslovce se neskloňují ani nečasují a často mohou tvořit samostatnou výpověď, například: Au! nebo Pst!
Citoslovce se v češtině poznávají především podle významu. Na rozdíl od podstatných jmen, sloves nebo přídavných jmen nepojmenovávají osoby, věci či vlastnosti, ale přímo zachycují reakci člověka, výzvu nebo určitý zvuk. Proto se často objevují v běžné řeči, v pohádkách, komiksech a vypravování, kde pomáhají text oživit.
Přehled
Základní přehled citoslovcí
Citoslovce patří mezi neohebné slovní druhy. To znamená, že nemění svůj tvar podle pádu, čísla, osoby nebo času.
- ach – vyjadřuje například povzdech nebo lítost,
- jé – překvapení nebo radost,
- au – bolest,
- fuj – odpor,
- hurá – radost nebo nadšení,
- pst – výzva k tichu,
- hele – upozornění,
- haf – napodobení psího hlasu,
- mňau – napodobení kočičího hlasu,
- bum – napodobení rány.
Citoslovce mohou stát samostatně nebo mohou být součástí věty. Například: Au, to bolí! nebo Najednou se ozvalo bum.
Podrobné vysvětlení
Co citoslovce vyjadřují
Citoslovce mají zvláštní postavení. Často nepopisují situaci celou větou, ale přímo zachycují okamžitou reakci nebo zvuk.
Místo věty Cítím bolest člověk může jednoduše vykřiknout Au! Místo věty Mám z toho radost může říci Hurá!
Podobně můžeme pomocí citoslovcí napodobovat skutečné zvuky. Například cink připomíná zvuk skleniček, prásk prudkou ránu a tik tak chod hodin.
Citoslovce jsou proto velmi častá v přímé řeči:
„Jé, to je krásné!“ zvolala Klára.
„Pst, někdo jde,“ zašeptal Petr.
„Au!“ vykřikl Honza, když se uhodil do kolena.
Druhy a rozdělení
Druhy citoslovcí
Citoslovce můžeme podle jejich významu rozdělit do několika skupin.
Citoslovce vyjadřující pocity a nálady
Vyjadřují například radost, bolest, překvapení, odpor nebo smutek.
- ach – povzdech, lítost,
- au – bolest,
- jé – překvapení nebo radost,
- fuj – odpor,
- hurá – radost, nadšení,
- jejda – překvapení nebo úlek.
Citoslovce vyjadřující výzvu nebo upozornění
Tato citoslovce používáme, když chceme někoho oslovit, upozornit nebo přimět k určitému jednání.
- pst – buď potichu,
- hele – podívej se nebo poslouchej,
- hej – upozornění nebo zavolání,
- hyjé – pobídnutí zvířete.
Citoslovce napodobující zvuky
Říká se jim také zvukomalebná citoslovce. Napodobují skutečný zvuk.
- bum – rána,
- prásk – prudký úder nebo zavření dveří,
- cink – kovový nebo skleněný zvuk,
- šplouch – zvuk vody,
- tik tak – chod hodin.
Citoslovce napodobující hlasy zvířat
- haf – pes,
- mňau – kočka,
- mé – koza nebo ovce,
- kykyryký – kohout,
- kikirikí – napodobení kohoutího hlasu.
Jak jev bezpečně poznat
Jak citoslovce poznat
Při určování slovního druhu si můžete pomoci několika otázkami.
- Vyjadřuje slovo přímo nějaký pocit nebo reakci? Například au, jé, fuj.
- Napodobuje zvuk? Například bum, cink, prásk.
- Napodobuje hlas zvířete? Například haf, mňau.
- Slouží jako výzva nebo upozornění? Například pst, hej.
- Nemění svůj tvar? Citoslovce se neskloňují ani nečasují.
Pokud některá z těchto vlastností odpovídá, pravděpodobně jde o citoslovce.
Příklady
Příklady citoslovcí ve větách
- Au, píchl jsem se do prstu.
- Jé, podívej se na tu duhu!
- Hurá, vyhráli jsme zápas!
- Fuj, ten čaj je příliš hořký.
- Pst, paní učitelka už mluví.
- Hej, počkej na mě!
- Dveře se zavřely a ozvalo se prásk.
- Ze dvora se ozvalo hlasité haf haf.
- V kuchyni zaznělo slabé cink.
- Hodiny na stěně dělaly tik tak.
Citoslovce jako samostatná výpověď
Citoslovce nemusí být vždy součástí delší věty. Někdy samo vyjadřuje vše potřebné:
- Au!
- Hurá!
- Pst!
- Fuj!
Interpunkce u citoslovcí
Citoslovce bývá od ostatních částí věty často odděleno čárkou, zejména pokud jde o samostatnou citovou reakci:
Jé, to se ti povedlo.
Ach, zase jsem zapomněl klíče.
Silnou emoci nebo výzvu často zakončujeme vykřičníkem:
Hurá!
Pst!
Interpunkce závisí také na významu a stavbě konkrétní věty.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování citoslovcí
Záměna citoslovce za částici
Citoslovce a částice jsou oba neohebné slovní druhy, ale jejich úloha je jiná. Citoslovce přímo vyjadřuje pocit, zvuk nebo výzvu, zatímco částice zpravidla ovlivňuje význam celé výpovědi.
Například au je citoslovce, protože přímo vyjadřuje bolest.
Představa, že citoslovce musí být vždy zvuk
Není to pravda. Zvuky jsou jen jednou skupinou citoslovcí. Slova ach, jé, fuj nebo hurá žádný skutečný zvuk předmětu nenapodobují, přesto jsou citoslovci.
Představa, že citoslovce musí stát samo
Citoslovce může tvořit samostatnou výpověď, ale nemusí. Správné jsou například obě možnosti: Au! i Au, to opravdu bolí.
Určování pouze podle vykřičníku
Vykřičník sám o sobě citoslovce neurčuje. Vykřičníkem mohou končit také běžné věty, například Okamžitě se vrať! Slovní druh proto určujeme podle významu a funkce konkrétního slova, nikoli pouze podle interpunkčního znaménka.
Nejčastější otázky
Jaký slovní druh je „au“?
Au je citoslovce. Vyjadřuje přímou reakci na bolest. Jde o neohebný slovní druh, takže se jeho tvar nemění. Může stát samostatně jako výpověď Au! nebo být součástí delší věty, například Au, to mě zabolelo.
Jaký slovní druh je „hurá“?
Hurá je citoslovce vyjadřující radost, nadšení nebo vítězství. Často tvoří samostatné zvolání, například Hurá!, ale můžeme jej použít i v delší výpovědi: Hurá, zítra začínají prázdniny!
Jsou „haf“ a „mňau“ citoslovce?
Ano. Haf a mňau jsou zvukomalebná citoslovce, protože napodobují hlasy zvířat. Podobně lze mezi citoslovce zařadit například mé nebo některá další slova napodobující zvířecí zvuky.
Patří citoslovce mezi neohebné slovní druhy?
Ano. Citoslovce patří mezi neohebné slovní druhy. Nemění tedy svůj tvar podle pádu, čísla, osoby ani času. Neohebnost je jedním z vodítek při jejich určování, rozhodující je však především význam slova.
Kolikátý slovní druh jsou citoslovce?
V tradičním školním přehledu deseti slovních druhů jsou citoslovce desátým slovním druhem. Patří mezi neohebné slovní druhy společně s příslovci, předložkami, spojkami a částicemi.