Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

CITOSLOVCE

Citoslovce anglicky

Citoslovce se anglicky řeknou interjection. Řada citoslovcí je přejatá z anglického jazyka, například Wow, Oops atd.

Zdroj: Citoslovce

Poradna

V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.

jej

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.

Zdroj: diskuze Určování slovních druhů

Citoslovce opovržení

Citoslovce opovržení patří mezi ta citoslovce, která jsou snadno rozeznatelná i bez kontextu. Obvyklými výrazy pro opovržení jsou tse, pche, ts, tsc. Vycházejí tedy ze zvuku, který člověk vydává. Otázka na tato citoslovce se často objevuje v různých křížovkách.

Zdroj: Citoslovce

Diskuze

V diskuzi VÝZNAM SPOJKY "PŘECE" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Orlík.

Jaký obsahový význam slovo "přece" má a jakým slovem jej lze nahradit?

Děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.

přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím

Zdroj: diskuze Význam spojky "přece"

Citoslovce podivu

U citoslovcí podivu se hůře poznává, jestli mají náboj kladný nebo záporný. Často je k tomu třeba znát kontext a případně intonaci. Mezi citoslovce podivu patří: none, jéje, pane, bože, ajaj, oho a spíše knižní výraz aj.

Zdroj: Citoslovce

Diskuze

V diskuzi JAK ODŮVODVIT PSANÍ SLOV CUPY DUPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.

Prosím, nevíte někdo, proč se ve slovech CUPY DUPY píše tvrdé Y? Jak to vysvětlit třeba cizinci? Žádné z pravidel pravopisu, která mě napadají, na to nepasuje:-))
Moc díky, Lenka

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirek.

A kde se vzalo "coby dupy", to se kde říká? Já myslím, že je to "co by dup". Jedině "co by" = coby? pak je jasné že tvrdé a "dupy" od vzoru HRAD?

Zdroj: diskuze Jak odůvodvit psaní slov cupy dupy

Srovnání částice a citoslovce

Řada lidí si částice a citoslovce stále zaměňují. Situaci nepomáhá ani to, že některá slova mohou být současně částicemi i citoslovci. Příkladem mohou být odpověďové výrazy ano, ne a jejich ekvivalenty. Která jsou zároveň v některých příručkách považována za příslovce. Zatímco citoslovce vyjadřují pocity, hlasy, zvuky a nálady, tak částice často věty uvozují nebo něco ve větách zdůrazňují.

Zdroj: Citoslovce

Citoslovce ze současné mluvnice

Citoslovce jsou tedy formálně samostatná a v komunikaci i plně sdělná. Jejich význam často závisí na kontextu a intonaci. Citoslovce obvykle nemají žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce se i ve větě často oddělují čárkou, výjimkou jsou citoslovce, která nahrazují přísudek, například žába žbluňk do vody.

Pro citoslovce je typická určitá expresivnost a příznaková fonologická struktura, která se projevuje tím, že v citoslovcích se objevují jinak nepříliš časté hláskové skupiny, jako je například: aj, oj, ju, ks, ksl jbl žbr, gl, pf, ó. Mezi další znaky citoslovcí patří i opakování slabik, například hehe, chacha, kuku atd. Citoslovce vznikají převážně spontánní reakcí, zároveň jsou ale i konvencionalizovaná, to znamená, že podléhají jazykové konvenci.

Zdroj: Citoslovce

Citoslovce latinsky

Latinský název pro citoslovce je interjekce.

Zdroj: Citoslovce

Citoslovce

Desátým slovním druhem jsou citoslovce, které vyjadřující nálady, pocity a označují zvuky.

Příklad: Veverka hop na strom. Z cíle se ozvalo hurá!

Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy

K zapamatování

Citoslovce emocionální a kontaktová jsou považována za subjektivní, protože vyjadřují pocity a vůli mluvčího, na rozdíl od citoslovcí zvukomalebných, která jsou vnímána jako objektivní, protože ty jen převádějí zvuk do artikulované podoby.

Je potřeba si uvědomit, že mezi citoslovce rozhodně nepatří neartikulované či částečně artikulované zvuky, jako jsou různé skřeky, vzdechy a výkřiky, které se řadí k parajazykovým prostředkům.

Některá citoslovce vznikla z ohebných slovních druhů, které postupně častým používáním ztratila svou souvislost se základovým slovem. Patří sem výrazy jako: člověče, vole, panebože atd. citoslovce se tedy dají dále rozdělit na vlastní a nevlastní. Vlastní citoslovce mají povahu citoslovcí od počátku na rozdíl od nevlastních, které obvykle vznikly ustrnutím slov v některém tvaru (běda, panebože, panečku)

Citoslovce nemusí být vždy jen jednoslovná, existují i víceslovné výrazy jako je například: basta fidli, k čertu, do prkýnka.

Zdroj: Citoslovce

Rozdíl mezi částicí a citoslovcem

Cílem citoslovce je vyjádřit pocity mluvčího, nebo navodit nějaké zvuky. Cílem částic je naznačit vztah mluvčího k výpovědi.

Zdroj: Částice - neohebný slovní druh

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Skupiny

Obvykle se citoslovce rozdělují do tří skupin. První skupinou jsou citoslovce emocionální. Jak již název napovídá, tyto citoslovce mají vyjádřit emoce mluvčího, které mohou být kladné ale i záporné, specifikované ale i nespecifikované. Některé citoslovce vyjadřují emoce přímo a dá se už ze slova poznat, jestli se jedná o kladnou či zápornou emoci. Příkladem mohou být slova typu: fuj, jupí, sláva, mňam. U absolutní většiny citoslovcí se dá jejich význam určit až po seznámení s kontextem, citoslovce ach například může mít kladný význam, například: ach, to je krása, ale i záporný: ach, to bolí. Důležitá je i intonace, v případě, že je věta pronesena ironicky, se může význam citoslovce zcela změnit. Citoslovce vyjadřující kladné emoce mohou mít náboj radosti (jupí), triumfu (heč), uspokojení (sláva), nadšení (joj), dojetí (ach jo), něžnosti (no ťuťuťu). Citoslovce vyjadřující záporné emoce mohou mít nábor ošklivosti (brr), odporu (fuj), opovržení (ále), nechuti a nespokojenosti (hernajs, hergot), vzdoru (basta), bolesti (au), posměchu (kyš, kyš), smutku (bože).

Druhým typem jsou citoslovce kontaktové, jejichž cílem je navázání různých kontaktů mezi mluvčím a adresátem. Tyto citoslovce mohou být povzbuzovací (hip, hip, hurá), žádací (no tak), upozorňovací (hej), povelová (pozor), pozdravová (nazdar), citoslovce pro kontakt s dětmi (pápá), citoslovce pro kontakt se zvířaty (čiči).

Posledním druhem citoslovcí jsou citoslovce zvukomalebná (= onomatopoická), která napodobují různé reálně existující zvuky. Jako příklad užití zvukomalebných citoslovcí v textu poslouží úryvek z Erbenova Zlatého kolovratu, kde zvukomalebná citoslovce nahradila přísudky: Před chalupou z koně hop a na chalup klop,klop, klop. Zvukomalebná citoslovce tedy vyjadřují zvuky vydávané živými ale i neživými původci. Mezi zvuky vydávané živými původci patří zvuky vydávané hlasovým ústrojím, u lidského hlasového ústrojí se může jednat o smích (hihihi), u zvířecího hlasového ústrojí se jedná o zvuky, které zvíře vydává (haf, mňau). Dále sem patří zvuky vydávané dechovým ústrojím (fí, puf), zvuky vydávané při jídle (zob, chřup, křup), při rychlém pohybu (chňap). Zvuky vydávané neživými původci rozlišujeme na zvuky vydávané při nárazu (bác, bum), při destrukci (třesk, křup), zvuky přírodních úkazů (húú), zvuky vody (cák, žbluňk), zvuky strojů a přístrojů (vrr), zvuky hudebních nástrojů (bzum bzum, fidli fidli).

Zdroj: Citoslovce

Jaké slovní druhy mohou být podmětem

Nedá se říci, že podmětem je vždy podstatné jméno, neboť podmět může být vyjádřen i jinými slovními druhy. Podmětem může být podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce, částice i citoslovce. U podmětu tvořeného slovesem je třeba zdůraznit, že sloveso musí být v infinitivu.

Příklady:

Podstatné jméno - Dívky se rozeběhly směrem k lesu.

Přídavné jméno - Nemocný chtěl co nejdříve opustit nemocnici.

Zájmeno - My na křivdu nezapomeneme.

Číslovka - Dva se zúčastnili běžeckého závodu.

Sloveso - Slyšet operu naživo bylo mým velkým snem.

Příslovce - Rychle a levně je heslem našeho podniku.

Částice - Její ano zaznělo obřadní síní.

Citoslovce - Hlasité žbluňk se ozvalo u rybníka.

Zdroj: Podmět

Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.

Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.

Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?

Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.

Zdroj: Jak se ptáme na příslovce

Neohebné slovní druhy

6  = příslovce

7  = předložky

8  = spojky

9  = částice

10  = citoslovce

Určete slovní druhy u těchto slov

za ,
vrkú ,
významně ,
fuj ,
pod ,
ouvej ,
jak ,
pěkně ,
,
ano ,
suše ,
nikoli ,
proč ,
brrr ,
záměrně ,
nebo ,
ach ,
od ,
asi ,
dup ,
ne ,
hodně ,
au ,
hop ,
špatně ,
,
velmi ,
ale ,
hmm ,
málo ,
bez ,
,
,
když ,
,
do ,
moudře ,
,
ke ,
tam ,
dobře ,
uvnitř ,
,
doma ,
nad ,
pro ,
bác ,
kéž ,
prý ,
tiše ,
protože ,
že ,
zítra ,
bohatě ,
haf ,
dnes ,
kykyryký ,
slepě




Určete ohebná a neohebná slova

Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:

všichni ,
přestože ,
pak ,
jednou ,
těchto ,
jednom ,
,
tři ,
ním ,
protože ,
plavání ,
ležet ,
sestra ,
radostněji ,
hajným ,
kteří ,
jeden ,
kam ,
hej ,
na ,
ohledně ,
tisící ,
,
jdi ,
ach ,
ano ,
bych ,
si ,
cukrú ,
jasně ,
zpívat ,
asi ,
třikrát ,
nebo ,
čtení ,
prima ,
plavba ,
jasný ,
kvůli ,
kolik ,
neboť ,
onen ,
vřeleji ,
prrrr



Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Určete slovní druhy

V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že určování slovních druhů není vždy snadné a jednoznačné, že záleží na tom, v jakém kontextu je daný výraz použit. Určujte tedy slovní druhy u stejných slov v různých větách (vybírejte z tradičních čísel 1–10: 1 podstatné jméno, 2 přídavné jméno, 3 zájmeno, 4 číslovka, 5 sloveso, 6 příslovce, 7 předložka, 8 spojka, 9 částice, 10 citoslovce):

Dnešní ráno bylo velmi chladné.

Přišli k nám brzy ráno .

Věděla jsem to jistě .

To je jistě on.

Tu dlouholetou soudní při  nakonec vyhrál.

Budu při  tobě stát až do smrti.

Mluv pomalu, vždyť ti není rozumět.

Vždyť se brzy uvidíme.

Už kvete černý bez .

Bez tebe tam určitě nepůjdu.

To jsou ale vousy!

Chtěl jsem přijít, ale rodiče mě nepustili.

Nestůj mezi dveřmi.

Leželi spolu na vyhřáté mezi .

Dlouho se  pozorovala v zrcadle.

Se  mnou můžeš vždy počítat.

Vykonal to zcela samozřejmě .

Samozřejmě že tam půjdu.


Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: Slovní druhy

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP