Osnova je nenápadná, ale naprosto klíčová pomůcka při psaní slohových prací, vypravování, popisů i úvah. Kdo si osvojí práci s osnovou, píše jistěji, přehledněji a bez zbytečného bloudění v textu. Právě proto se s ní děti setkávají už na prvním stupni základní školy a vracejí se k ní po celou dobu studia.
V této doplňující části článku se zaměříme na praktické využití osnovy v konkrétních typech slohových útvarů, na rozdíly mezi heslovitou a větnou osnovou a na časté chyby, kterých se žáci i dospělí při tvorbě osnovy dopouštějí. Text je určen všem, kdo chtějí psát srozumitelně, logicky a bez stresu z prázdného papíru.
FAQ – Často kladené otázky
Co je to osnova slohové práce?
Osnova je stručný plán textu, který zachycuje hlavní myšlenky a pomáhá uspořádat obsah do logického celku.
Jak se píše osnova vypravování?
Osnova vypravování obvykle obsahuje úvod, stať a závěr a zachycuje časovou posloupnost děje.
Jaký je rozdíl mezi heslovitou a větnou osnovou?
Heslovitá osnova pracuje s krátkými body, větná osnova používá celé věty a je podrobnější.
Kdy použít osnovu popisu?
Osnova popisu se používá při popisu krajiny, osoby, předmětu nebo hračky, kdy je důležité logické pořadí znaků.
Je osnova povinná u každé slohové práce?
Osnova není vždy povinná, ale výrazně usnadňuje psaní a zlepšuje přehlednost textu.
Jak vypadá osnova úvahy?
Osnova úvahy obsahuje vymezení problému, argumentaci a závěrečné shrnutí vlastního názoru.
Pomáhá osnova i při psaní referátu?
Ano, osnova referátu pomáhá uspořádat fakta a zabránit chaotickému psaní.
Může se osnova během psaní měnit?
Ano, osnova je pracovní pomůcka a může se upravovat podle potřeby během psaní.
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC ČESKÁ POŠTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka Rottová.
Dobrý den, prosím o info, jak postupovat, když potřebuji vyzvednout mamince důchod. Je hospitalizovaná v nemocnici a domů už jí nepustí, bude umístěna na oddělení následné péče. Děkuji Rottová Šárka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Vyzvednutí důchodu pro seniora v nemocnici může jen manžel/manželka. Česká pošta neakceptuje plnou moc k převzetí důchodu. Nabízí ale možnost výplatu důchodu opatrovníkovi, státnímu zástupci nebo zvláštnímu příjemci důchodu. Vyřízení zvláštního příjemce je ze všech možností nejrůznější.
Zvláštní příjemce dávky důchodového pojištění se vyřizuje na spádovém obecním úřadu podle trvalého pobytu příjemce důchodu.
Pro využití této služby je nutno předložit písemný podnět.
Ten musí obsahovat:
- jasnou specifikací toho, o čem má být rozhodnuto,
- jméno, příjmení, rodné číslo a adresu oprávněného příjemce důchodu (popřípadě jeho opatrovníka či zákonného zástupce),
- osobní údaje osoby, která by měla být ustanovena zvláštním příjemcem.
Některé obce mají na svých internetových stránkách k využití formuláře žádosti o ustanovení zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění. Teprve po vyhodnocení podnětu, je-li zjištěna existence zákonných důvodů pro ustanovení zvláštního příjemce, obecní úřad řízení zahájí, v opačném případě podnět odloží a vyrozumí o tom toho, kdo ho uplatnil.
V případě zahájení řízení o ustanovení zvláštního příjemce bude obecní úřad zpravidla vyžadovat:
- občanský průkaz oprávněného příjemce i budoucího zvláštního příjemce
- poslední důchodový výměr oprávněného
- souhlasné stanovisko zvláštního příjemce - podává-li podnět oprávněný příjemce (popřípadě jeho opatrovník či zákonný zástupce), je nezbytné doložit, že osoba jím navrhovaná na ustanovení zvláštním příjemcem důchodu s tím vyjadřuje svůj souhlas.
- souhlasné stanovisko oprávněného příjemce - podává-li podnět o ustanovení zvláštního příjemce důchodu osoba, která se jím má stát, a to z důvodu, že oprávněný příjemce (popřípadě jeho opatrovník nebo zákonný zástupce) nemůže výplatu přijímat, je nezbytné doložit, že s tím oprávněný příjemce (popřípadě jeho opatrovník či zákonný zástupce) vyjadřuje svůj souhlas.
Proces vyřízení by mohl trvat až 1 měsíc, přičemž pošta uschová nevyplacený důchod dva měsíce od splatnosti.
Osnova popisu se liší od vypravování tím, že se nezaměřuje na děj, ale na vlastnosti, vzhled a uspořádání. Typickým příkladem je popis krajiny osnova, kde se postupuje od celkového dojmu k detailům, případně od popředí k pozadí.
Podobně funguje popis hračky osnova nebo popis osoby osnova, kde je důležité zvolit logické pořadí znaků, aby byl text přehledný a srozumitelný.
Heslovitá osnova pracuje s krátkými body nebo slovními spojeními, která vystihují hlavní myšlenky textu. Je vhodná zejména pro mladší žáky, pro rychlou přípravu vypravování nebo jako náčrt před samotným psaním. Výhodou je přehlednost a jednoduchost.
Naopak větná osnova obsahuje celé věty, které přesněji popisují, co má být v jednotlivých částech textu rozvedeno. Hodí se pro starší žáky, složitější slohové práce nebo tam, kde je potřeba přesně dodržet logickou návaznost myšlenek.
Úvaha osnova se opírá o jasně vymezený problém, který autor hodnotí a rozebírá. V osnově by proto neměla chybět formulace tématu, argumenty a závěrečné shrnutí vlastního názoru.
Referát osnova naopak slouží k uspořádání faktických informací. Pomáhá udržet přehled o autorovi, díle, tématu a vlastním hodnocení, aniž by se text změnil v chaotický výčet informací.
Osnova vypravování se nejčastěji skládá z úvodu, stati a závěru. V úvodu se čtenář seznamuje s prostředím a postavami, ve stati dochází k rozvíjení děje a v závěru k jeho uzavření. Tento postup platí i pro osnovu příběhu, pohádky nebo osobního vyprávění.
U slohového útvaru slohová práce vypravování je důležité, aby osnova zachycovala časovou posloupnost děje. Díky tomu se autor vyhne nelogickým skokům a zapomenutým událostem.
Osnova popisu krajiny by měla obsahovat úvod, hlavní část a závěr. V úvodu je vhodné uvést, kde se krajina nachází a co je jejím hlavním motivem. V hlavní části se podrobně popisuje popředí, střední část a pozadí krajiny. Závěr by měl shrnovat celkový dojem a případně zmínit i pocity, které krajina vyvolává.
Úvod
Místo (lokalita, region, obec, ulice atd.).
Obecný popis krajiny (např. hornatá, rovinatá, lesnatá, atd.).
Hlavní motiv (např. dominantní budova, řeka, les, pole).
Doba vzniku popisu (aktuální nebo historická).
Autor popisu (pokud je to relevantní).
Hlavní část
Popředí: První plán, co je nejblíže pozorovateli, detaily. Popis prvků v popředí (rostliny, budovy, vodní plochy, cesty, apod.).
Střední část: Prostor mezi popředím a pozadím, co je ve středu zájmu. Popis prvků ve střední části (terén, stavby, vegetace, apod.).
Pozadí: Vzdálenější partie krajiny, co je za střední částí. Popis prvků v pozadí (hory, lesy, obloha, apod.). Barvy, tvary, světelné podmínky, atmosféra.
Závěr
Celkový dojem z krajiny.
Emoce, pocity, myšlenky, které krajina vyvolává.
Subjektivní hodnocení (pokud je vhodné).
Kulturní a historické souvislosti (pokud jsou relevantní).
Osnova knihy je v podstatě stejná jako u povídky. Musí se skládat z úvodu, statě a závěru, respektive obsahovat expozici, kolizi, krizi, peripetii a nakonec rozuzlení.
Mezi nejčastější chyby patří příliš obecné body, které autora při psaní nevedou, nebo naopak příliš detailní osnova, která svazuje a brání přirozenému projevu. Dalším problémem bývá nedodržení struktury úvod – stať – závěr.
Správně vytvořená slohová osnova má být pomocníkem, nikoli překážkou. Je proto důležité ji přizpůsobit typu textu i věku autora.
Citátová osnova je vhodná pro reprodukci textu a posléze je možné ji použít k vlastní produkci. Jedná se o osnovu, která využívá citací z reprodukovaného textu. Výběr hesel z textu je však velmi náročný, neboť žáci mají vybrat nejdůležitější myšlenky tak, aby se z výsledné osnovy dalo poznat, o co v textu šlo. Žáci si tedy při tvorbě takové osnovy tříbí i své racionální myšlení. Citáty mohou být pouhá slova, oslovení, zvolání, slovní spojení, věty.
Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.
Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.
Úvod
Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.
Stať
Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.
Závěr
Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.
Úvod referátu o knize by měl zahrnovat bibliografické údaje: autor, název, doba vzniku, respektive ze kterého vydání vychází referát, kdo dílo přeložil do češtiny.
Stať
Zde by neměly chybět tyto náležitosti:
Informace o autorovi – kdy žil, ke kterému proudu a směru patřil.
Téma knihy, okolnosti vzniku, čím se autor inspiroval, co měl v úmyslu nám sdělit; pokud jde o sborník povídek – čím jsou spojeny, jaká mají témata, jak jsou uspořádány (kompozice knihy).
Podrobnější seznámení s obsahem – NEPLÉST S VYPRAVOVÁNÍM DĚJE!
Charakteristika důležitých postav – charakteristika musí být nepřímá (tedy ne: Odysseus je statečný ithacký král, ale: Odysseus je statečný – nebojí se žádného nebezpečí, když se dostane do situace, která jej ohrožuje, nepřemůže nepřítele silou, ale tím, že umí vymyslet chytré řešení, mnohdy lest, například při setkání s Kyklopem).
Smysl příběhu – ten je důležitý, nezapomenout na něj!
Vlastní hodnocení – jak se nám líbily myšlenky, které dílo vyjadřuje; jak se nám líbil způsob, jakým je dílo napsáno, například uvést, zda autor vypráví děj napínavě, nebo naopak zdržuje zbytečnými popisy, nudnými úvahami; nemá to vůbec děj, děj je nesrozumitelný, zmatený. Autorův styl je osobitý, nebo naopak neutrální; píše nudně, nebo naopak vtipně, živě. Dále sdělit, jestli se autor vyjadřuje konkrétně, jasně, nebo naopak obrazně, v metaforách, příliš složitě. Zda je jazyk příliš knižní, nebo naopak blízký hovorové řeči, autor využívá slangu a podobně.
Závěr
Závěr referátu o knize by měl obsahovat informaci o tom, co mi kniha poskytla, tedy o čtenářském zážitku. Například: doporučuji ji i ostatním, nebo naopak: už nikdy nic takového nechci ani vidět, nechápu, k čemu to bylo napsáno.
Doporučení
NA KONCI PRÁCE MUSÍ BÝT UVEDENO, Z JAKÉHO ZDROJE JSTE INFORMACE O AUTOROVI A KNIZE ČERPALI. POKUD VYUŽÍVÁTE CIZÍ MYŠLENKY A NÁZORY, NESMÍTE JE PŘEDKLÁDAT JAKO NÁZORY VLASTNÍ!
HESLOVITÉ VYJADŘOVÁNÍ DO REFERÁTU NEPATŘÍ – pište v celých větách. Nezapomeňte na to, že věty lze spojit do souvětí.
