CO ZNAMENA SLOVO MYS JE VE VYJMENOVANÝCH SLOVECH bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Vyjmenovaná slova jsou slova, v jejichž kořenech, případně předponě (vy-, vý-), se píše po obojetných souhláskách tvrdé Y, tedy y nebo ý. Toto y nebo ý se pak píše i ve slovech odvozených. Výjimku mohou tvořit příjmení a po obojetných souhláskách se někdy píše y nebo ý také v názvech a křestních jménech. Seznam vyjmenovaných slov se může v různých učebnicích a dalších materiálech lišit, někde jsou uváděny jen vybrané názvy a vybraná křestní jména.
Výjimky ve vyjmenovanýchslovech po m
My, mýt, myslit i myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš, Litomyšl, Kamýk
My a mi
Nejdůležitější je zapamatovat si, že:
slovo my použijeme, pokud mluvíme o více lidech (my všichni)
slovo mi napíšeme, pokud mluvíme jen o sobě
Mýt a mít
Každé z těchto slov opět znamená něco jiného. Podle toho, co chceme vyjádřit, vybíráme správné slovo. Úplně jednoduše můžeme říct, že:
mýt = čistit vodou
mít = vlastnit
Vymítat
Slovo vymítat zní hodně podobně jako slovo vymýtit. Nenechte se ale zmást, tato slova spolu nemají nic společného. Slovo vymítat znamená dávat pryč, vyhánět a často na něj můžeme narazit ve spojení s ďáblem. Pamatujte si, že kněz z těla nemocného ďábla vyhání, nekácí ho.
Příklady:
Duchovní se snažil z těla nemocného vymítat ďábla.
Vymítal z domu zlé duchy.
Promítat
Promítání filmů nemá také nic společného s kácením, píšeme ho tedy s měkkým I.
Příklady:
Dnes jsme byli v kině na promítání obrázků z divoké přírody.
Pracuje jako promítač.
Promítání v letním kině začne ihned po setmění.
Míchat
Slovo míchat nám může na první pohled připomínat vyjmenované slovo dmýchat. Nepatří ale k jeho příbuzným slovům a píšeme v něm měkké I. S měkkým I píšeme také odvozeniny toho slova, například namíchat, smíchat, zamíchat, umíchat a další.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
K velmi častým chybám ve vyjmenovanýchslovech patří chybné psaní slov příbuzných k vyjmenovanému slovu být a „nevyjmenovanému“ slovu bít. U mnoha slov si přitom můžeme pomoci jednoduchou pomůckou: Pokud dané slovo vyjadřuje nějaký násilný čin, někdo do něčeho nebo někoho mlátí, tluče, je slovo příbuzné k bít s měkkým I. Pokud ale sloveso vyjadřuje, že se někdo nebo něco někde vyskytuje nebo někdo něco získal, ztratil, něco se někde objevilo nebo naopak zmizelo, jedná se o příbuzné slovo k být s tvrdým Y. Tato poučka psaní i/y ve vyjmenovanýchslovech možná až příliš zjednodušuje, ale pro rychlou kontrolu poslouží velmi dobře. Opatrní musíme být ale u spojení dobýt hrad nebo pevnost, kde nás to láká řídit se tím, že při dobývání hradu vojáci často používají sílu. Zde ale platí, že cílem dobývání je něco získat, proto toto spojení souvisí s vyjmenovaným slovem být.
V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že! Slovo KDE nikdy není zájmeno.
Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.
(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)
Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.
Zhlédnout znamená:
zúčastnit se jako divák, návštěvník;
uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.
Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.
Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)
Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.
Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.
V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.
Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).
Při učení vyjmenovaných slov narážíme na slova, která můžeme psát s tvrdým Y i s měkkým I. Taková slova se liší nejen svým pravopisem, ale také významem. Proto je důležité umět je rozlišovat. Je přeci rozdíl, jestli napíši, že jsem nabyla telefon, nebo nabila telefon. V prvním případě jsem ho totiž získala, dříve jsem ho neměla, ale teď už ho mám. V druhém případě jsem do telefonu doplnila energii, aby mohl dál fungovat. Ovšem telefon nemusí být vůbec můj, mohla jsem jen udělat laskavost třeba dědečkovi nebo kamarádce. Doplnění nesprávného i/y do některých slov může opravdu výrazně změnit význam věty, případně celého sdělení. Pojďme se tedy podívat na dvojice slov, ve kterých se nejčastěji chybuje.
V naší poradně s názvem ÚPLNĚ - JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Ráda bych se zeptala: Je slovo - úplně - číslovka nebo příslovce. Ve větě - Liška na veverku úplně zapomněla.
Děkuji
S pozdravem
Kateřina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Příslovce ze všech vyjmenovaných slov?
Myslím si, že je to jen jedno slovo a to slovo brzy. Všechna ostatní jsou vesměs podstatná jména, zejména a slovesa.
Zde by mohlo činit obtíže slovo mlít, neboť si leckdo chybně odvodí, že se jedná o příbuzné slovo ke slovu mlýn, ale není tomu tak. Píše se tedy následovně: Ve vodním mlýně nebylo co mlít.
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kika.
Prosím, jaký slovní druh je "ještě" a jaký je to větný člen? Ozývalo se nadšené ještě. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova JEŠTĚ může být částice a nebo příslovce. Ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovce a vyjadřuje stupňování.
Kdyby ona věta byla v tomto znění: OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM, tak slovo JEŠTĚ bude částice vyjadřující, že se děj uskuteční před uplynutím nějakého časového úseku.
Co se týče větného členu, tak ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovečné určení. Ptáme se: Jak se ozývalo nadšené? Ještě. Například v kontextu: Miminko bylo čilé a ozývalo se nadšené ještě.
V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jabko.
Jaký je rozdíl slova sám ve větách? Liší se od sebe slovním druhem?
příklad:
Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM.
vs.
Přijel SÁM král Sultán Solimán.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo SÁM je vždy jen zájmeno. Nikdy se nevyskytuje jako jiný slovní druh. I v uvedených příkladech jde o to samé zájmeno SÁM, akorát jednou je to zájmeno druhu vymezovací a podruhé ukazovací.
Ve větě: Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM. Zde slovo SÁM vyjadřuje (vymezuje), že přišel bez jiných jedinců.
Ve větě: Přijel SÁM král Sultán Solimán. Zde slovo SÁM ukazuje na samotného krále, ten o němž je řeč. Přijel TEN-SÁM král Sultán Solimán.
Ve svém příspěvku JAK ODŮVODVIT PSANÍ SLOV CUPY DUPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosím, nevíte někdo, proč se ve slovech CUPY DUPY píše tvrdé Y? Jak to vysvětlit třeba cizinci? Žádné z pravidel pravopisu, která mě napadají, na to nepasuje:-))
Moc díky, Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirek.
A kde se vzalo "coby dupy", to se kde říká? Já myslím, že je to "co by dup". Jedině "co by" = coby? pak je jasné že tvrdé a "dupy" od vzoru HRAD?
Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, Chropyně, Pyšely, Spytihněv
Pil a pyl
Včely sbíraly pyl z květin versus pil příliš mnoho alkoholu. Pyl s y píšeme všude tam, kde se jedná o prášek z květů. Pil s i píšeme tam, kde se jedná o požívání tekutin.
Slepýš a slepíš
Slepýš s y se píše ve významu zvířete: Slepýš je živočich připomínající hada, ale o hada se nejedná. Slepíš s i se užívá ve smyslu spojení něčeho pomocí lepidla: Dej pozor, ať to pořádně slepíš.
Zajímavá je historie tohoto slova, které od pradávna označovalo produkt vzniklý redukcí vařené ovocné šťávy. Podle Machkova etymologického slovníku slovo povidla patrně souvisí se staroindickým pavitra, čistý, a původně znamenalo vyčištěnou případně cezenou šťávu. Jiné teorie však slovo povidla odvozují od slovesa vít, podle kterých jsou povidla něco, co vzniklo vitím, mícháním vařené ovocné šťávy.
Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.
Příklady:
Na louce kvetlo býlí.
Koza patří mezi býložravce.
Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.
V naší poradně s názvem DŮMYSLNĚ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Nevíte někdo, jaký slovní druh je slovo důmyslně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo důmyslně je příslovce. Jak? Důmyslně.
Ale slovo důmyslné je přídavné jméno, stejně jako slovo důmyslná nebo důmyslný.
Tvary slova důmyslnný, důmyslnné, důmyslnná a důmyslnně, jsou všechno nesprávné tvary a jejich použití je vždy chybné.
Příklady pro důmyslně jako příslovce:
Svůj úkol zpracoval opravdu důmyslně, až jsem z toho byl překvapen.
Důmyslně navržená konstrukce může ušetřit spotřebu paliva až o 10%.
Důmyslně zařízená dílna.
Důmyslně vyřešený konstrukční problém.
Příklady pro důmyslné / důmyslný / důmyslná jako přídavné jméno:
Je to důmyslný člověk oplývající nápady a vynalézavostí.
Důmyslné umění.
Důmyslná konstrukce.
Vynalezl důmyslné bezemisní vytápění.
Katčiny vtipy jsou tak důmyslné, že je posluchači občas nechápou.
Za prvé je třeba uvést, že slovoste samo o sobě nic neznamená a je to nesmysl složený ze tří písmen s, t, e. Jak vzniklo nesprávné slovoste? Jednoduše z hovorové češtiny, kde se běžně vypouští písmeno j u slova jste. Běžně to slyšíme každý den:
Vy jste nás navštívil - vy ste nás navštívil.
Proč jste to neudělal - proč ste to neudělal?
K čemu jste to potřeboval - k čemu ste to potřeboval?
Jak jste to dokázal - jak ste to dokázal?
Na čem jste ujížděl - na čem ste ujížděl?
V mluvené řeči je slovoste hojně používané, ač ve skutečnosti jde o slovo bez významu. Celé to vychází z toho, že spisovná čeština není totožná s mluveným slovem. Pokud tápete, jestli naspat jste nebo ste, tak pokud jde o samostatné slovo, vždy je správně slovojste.
Pokud přesto nechápete, proč to tak je, můžete si vypomoci tím, že si řeknete slovojste v záporu nejste / neste. To už zřetelně slyšíte, že je to nesmysl a je z toho jasné, že je třeba vždy psát jste / nejste.
V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana Vladařová.
Proč je zájmeno sám ukazovací?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo SÁM je zájmeno, ale nejen ukazovací, ale také vymezovací.
Proč je zájmeno SÁM vymezovací? Odpověď naleznete v příkladové větě: To musí zvládnout sám. Zde slovo SÁM vyjadřuje myšlenku bez jiných jedinců.
Proč je zájmeno SÁM ukazovací? Je to tehdy, když slovo SÁM vyjadřuje toho, o němž je řeč - ukazuje na něj. Například: Sám to ví nejlíp. (ON-sám to ví nejlíp.)
Pokud někdo doplňuje energii do nějakého přístroje nebo dává do pušky náboje, použijeme slovo nabít s měkkým I. Pomůckou nám může být právě to, že se dříve prach do pušky opravdu pěchoval silou. U baterie jakoby také tu energii dovnitř tlačíme.
Příklady:
Nabij baterku do foťáku!
Myslivec nabil pušku.
Pokud naopak někdo něco získal, nabyl, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a píšeme v něm Y.
Stejný pravopis platí samozřejmě pro všechna příbuzná slova, nabíjecí baterie píšeme také s měkkým I, podobně nabyté zkušenosti píšeme s tvrdým Y.
Je tam nabito.
Pokud je někde nabito, znamená to, že je tam narváno až k prasknutí. A pokud je něčeho tak moc, že už se tam nic jiného nevejde, píšeme vždy slovo nabito s měkkým I.
Měl hlavu nabitou znalostmi.
V autobuse bylo nabito.
Stejné pravidlo platí také při psaní spojení jako má nabitý program, byl to den nabitý zážitky. I v tomto případě je něco naplněno až k prasknutí.
Ve svém příspěvku NENÍ "HODNĚ" ČÍSLOVKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Konkrétně mám na mysli v kontextu z textu "chodí hodně prostých lidí". Já vím, hodně nemá žádný jiný tvar než hodně, takže bychom možná měli usoudit, že je nesklonné, a jako takové číslovkou být nemůže, ale:
(1) Velmi analogické slovo je mnoho (mnoho lidí), které se "téměř" neskloňuje, jen v některých pádech použijeme "mnoha" místo "mnoho" (např. "k mnoha lidem"), a přesto jen tato drobná ohebnost jej zařadí k číslovkám.
(2) Jakmile začneme "hodně" nebo "mnoho" stupňovat, dostaneme "více lidí". Jiný druhý stupeň nemáme, a tak ani není jasné, zda je to vlastně druhý stupeň od "hodně" nebo "mnoho". Bylo by zvláštní rozlišovat slovní druh "více" v sousloví "více lidí" podle toho, z kterého slova pochází (což nemáme jak zjistit).
(3) Slovo "lidi" se v sousloví "hodně lidí" skloňuje specifickým způsobem: V pádech 1,4,5 používáme pro lidi druhý pád (např. "vidím hodně lidí"), zatímco v pádech 3,6,7 použijeme stejný pád jako by tam slovo "hodně" nebylo (např. "k hodně lidem"). Takového skloňování si jsem vědom pouze u číslovek, ať už určitých (deset) nebo neurčitých (mnoho).
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
Slovo dobít má hned tři významy. Použijeme ho, pokud něco někam doplňujeme (například energii do kamery, kredit do mobilního telefonu), dále v případě, že něco přestane tlouct (srdce dobilo). Znamená ale také, že někdo něco utloukl, zabil (například myslivec zraněné zvíře).
Příklady:
Potřebuji si dobít baterii do kamery.
Její srdce dobilo.
Myslivec dobil poraněného zajíce.
Slovo dobýt s tvrdým Y vyjadřuje, že někdo něco získal. Dobývat můžeme cizí území, nebo třeba uhlí v dolech.
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hroníková.
Včera jak jsme si povídali.
Má nebo nemá být před jak čárka?
A poprosím také o vysvětlení proč.
Děkuji předem a přeji dobrý nový rok.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včera, jak jsme si povídali. Správně je to s čárkou před JAK. Proč? Protože před JAK se píše čárka vždy, když uvozuje větu. Jsme si povídali je věta. Bez čárky je to například ve větě Řval jak blázen. Ale ne již ve větě Řval, jak blázen všude pobíhal. Bez čárky je to jen v případě, když za slovem JAK následuje jen jedno slovo nebo slovní spojení a nikoliv věta.
Rozdíl bude v případě, když JAK uvozuje větu časovou, když, jakmile, zatím co.
Příklady:
Včera jak jsme si povídali, viděla jsem venku pobíhat sousedovic psa.
Hned jak jsem vstoupil, slyšel jsem pana profesora živě mluvit.
Správně je jedině vzpomněl. Sloveso vzpomněl patří k výrazům obsahujícím skupinu hlásek mně. Ale nejste sami, kdo si to nedokáže zapamatovat a není si jistý správným pravopisem u tohoto typu slov, a proto zaměňuje hlásky mně za mě (nebo obráceně). Podobný problém nám způsobují i hláskové skupiny bě/bje a vě/vje, ale to už je jiná kapitola. Vraťme se tedy k našemu slovesu vzpomněl. A jak jste si určitě všimli, zmínili jsme, že není jediné. Do této skupinky patří ještě slovesa zapomněl či připomněl a určitě bychom zde neměli opomenout ani podstatná jména jako domněnka, pomněnka.
Jak si tedy zapamatovat, že se v těchto slovech píše mně, když slyšíme mě? Možná vám pomůže, když si zapamatujete takovou „říkanku“: Pomni, domni, vzpomni, zapomni, připomni. Komu se to zdá nesmyslné, tomu můžeme posloužit širším vysvětlením: Jestliže se v jiném tvaru užitého slova či ve slově odvozeném objevuje hláska n/ň, je pravopisně správně podoba slova se skupinou hlásek mně. Ve všech ostatních případech se píše ve slovech pouze mě (například město, měšec, změřit, mělčina, záměr, rozumět apod.). A u slovesa vzpomněl právě můžete vidět hlásku n hned v několika tvarech či odvozených slovech, například v 1. osobě čísla jednotného je to vzpomenu; nebo v odvozeném podstatném jménu vzpomenutí, nebo se používá ve 3. osobě čísla jednotného i tvar vzpomenul, kde je písmeno n rovněž nepřehlédnutelné. K zapamatování správného pravopisu dalších výše uvedených výrazů, které jsou při hodinách jazyka českého vyučovány společně se slovesem vzpomněl (připomněl, zapomněl, pomněnka, domněnka), vám pak znovu postačí výše zmíněné pravidlo o souhlásce n/ň (připomněl – připomínka, připomenutí; domněnka – domnívat se; zapomněl – zapomenul, zapomenutí, pomněnka – pomník).