ČTYŘI ROHY ŽÁDNÉ NOHY

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
Co se vleče, neuteče,
říká si a dál se vleče
v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
Heboučké je jako z vaty,
kožíšek je mourovatý. (Kotě)
Chodí líně pouští, srst má jako houští,
na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
Maličké zvířátko je tahle čiperka,
Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
Kdo je to? (Beruška)
Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
Nejraději za pecí přikrčena líhá,
v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
vidí domů oknem půdy přes zelený smr
(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
Naše máma slepice sezobala nejvíce.
Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
Co se vleče, neuteče,
říká si a dál se vleče
v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
Heboučké je jako z vaty,
kožíšek je mourovatý.
Chodí líně pouští, srst má jako houští,
na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
rád si hoví ve stínu a to není drb.
Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
maminku má roháčku a tatínka býka.
Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
bude vejce na měkko pro mne na večeři.
Který tkadlec chodí nahý?
Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
Maličké zvířátko je tahle čiperka,
Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
spořádá zakrátko lískový oříšek.
Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
Kdo je to?
Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
Nejraději za pecí přikrčena líhá,
v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
trumpetu si koupil, troubí helikon.
Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
Nosí teplý kožich. Špičatými noži
děl
(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Odpovědi na hádanky pro děti

Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
(Zápalka)
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
(Kuře)
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
Sedí panna v&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

PODSTATNÉ JMÉNO	ROD, VZOR	VÝZNAM SLOVA	PŮVOD SLOVA
Kabanos	Mužský, hrad	Laciný točený salám	Z románských jazyků
Kabaret	Mužský, hrad	1. zábavní podnik s humoristickým programem; 2. pořad humoristického rázu	Francouzština
Kabát	Mužský, hrad	Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže	Čeština
Kabátek	Mužský, hrad	Zdrobnělina od slova kabát	Čeština
Kabel	Mužský, hrad	Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu	Angličtina, francouzština
Kabela	Ženský, žena	Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška	Němčina
Kabelka	Ženský, žena	Malá dámská kabela = taštička	Němčina
Kabelogram	Mužský, hrad	Telegram poslaný podmořským kabelem	Angličtina
Kabina	Ženský, žena	Malá uzavřená místnost	Francouzština
Kabinet	Mužský, hrad	Men

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

POLEDNICE

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo,

ty cikáně, mlčelo!

~

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

~

Mlč! hle husar a kočárek —

hrej si! — tu máš kohouta!“ —

Než kohout, vůz i husárek

bouch, bác! letí do kouta.

~

A zas do hrozného křiku —

„I bodejž tě sršeň sám —!

že na tebe, nezvedníku.

Polednicí zavolám!

~

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“ —

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

~

Malá, hnědá, tváři divé

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas — vichřice podoba!

~

„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane,

ejhle tuť — Polednici!

~

Ke stolu se plíží tiše

Polednice jako stín:

matka hrůzou sotva dýše,

dítě chopíc na svůj klín.

~

A vinouc je, zpět pohlíží —

běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží

blíž — a již je v zápětí.

~

Již vztahuje po něm ruku —

matka tisknouc ramena:

„Pro Kristovu drahou muku!“

klesá smyslů zbavena.

~

Tu slyš: jedna — druhá — třetí

poledne zvon udeří;

klika cvakla, dvéře letí —

táta vchází do dveří.

~

Ve mdlobách tu matka leží,

k ňadrám dítě přimknuté:

matku zkřísil ještě stěží,

avšak dítě — zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

~

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu; klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!“

~

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

~

Pán stojí, nevěda co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

s pěkné přadleny.

~

„Svohodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!“

dívčinu к boku svému vine —

„ „Ach pane! nemám vůle jiné,

než jak máti chce.“ “

~

„А kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

,, „Ach pane! má nevlastní máti

zej tra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města.“ “

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

~

A před chalupou s koně hopl

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Pranostiky na jednotlivé dny

1. září: svátek mají Linda a Samuel

PRANOSTIKY:

Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje.
Jaké počasí o svatém Jiljím, takové bývá celý podzim.
Je-li Jiljí jasný den, krásný podzim zvěstujeme.
Je-li pěkně na svatého Jiljí, bude pěkně po čtyři neděle.
Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.
Jiljí jasný - podzim krásný.
Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí.
když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky.
Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň. Když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na svatého Jiljí krásný den – krásný podzim zvěstuje.
O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunná pohoda.
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.
Svatý Jiljí děvčata bílí.
Svatý Jiljí své počasí pevně drží.
V jakém počasí jde jelen k říji, v takovém se o Michalu vrací.
V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týdnech navrací, jestli jde jelen něco později do říje, tedy jest znamení, že pozdě zima nastane.

VYSVĚTLENÍ:

Většina pranostiky říká, že jaké je počasí v tento den, takové bude celý měsíc a případně i celý podzim. Pokud tedy bude hezký den, bude hezký celý měsíc, pokud bude ale pršet, proprší celý měsíc. Jiné pranostiky se zase týkají blížící se říje jelenů. Zároveň jejich říje může být i signálem toho, že zima nastane déle než obvykle, pokud se říje jelenů zpozdí.

2. září: svátek má Adéla (dříve svatý Štěpán král a Štěpán)

PRANOSTIKY:

Na Štěpána krále je už léta namále.
Na svatého Štěpána krále, je už zima namále.
Od Štěpána krále bouřek je namále.

VYSVĚTLENÍ:

Všechny pranostiky se týkají počasí, dvě říkají, že období léta a bouřek končí, další zase říká, že se naopak blíží zima.