Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců
Napsal Jiří Žáček
Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.
~
Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
"Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.
~
Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!"
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.
~
Mínós král mu řekl: "Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!"
~
Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.
~
Pravil synu Ikarovi:
"Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!"
~
Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.
~
Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
"Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!"
~
Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.
~
Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem -
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.
~
Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*
~
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
~
*Nebojte se, neutonul,
vesele si žije -
ale to by potom byla
houby tragédie.
Zdroj: Jiří Žáček - básničky online