Seznam dějových sloves
Dějových sloves je obrovské množství a vypisovat všechna do jednoho článku by bylo příliš zdlouhavé, a tak pro pochopení, co jsou dějová slovesa, může sloužit následující výběr.
Dějová slovesa od písmene K
Aby čeština nebyla až příliš jednoduchá, stává se, že některá slova mohou být jak dějová, tak stavová. Záleží pak na uživateli, jak je v kontextu vyhodnotí.
Kabelovat posílat kabelem (zprávu)
Kácet podtětím, vyvracení porážet
Kadeřit činit kadeřavým (přirozeně vlnícím)
Kádrovat prověřovat po kádrové stránce
Kachlíčkovat obkládat kachlíčky
Kakat dětský výraz pro kálení
Kálet vyměšovat výkaly
Kalibrovat určovat a označovat míry na měřidlech
Kalit kazit, činit kalným; hovorový výraz pro bavení se s alkoholem
Kalkulovat vypočítávat náklady, uvažovat
Kamenovat házet na někoho, po někom kamením
Kamuflovat zastírat, maskovat
Kanalizovat vybavovat kanalizací
Kandidovat ucházet se o nějakou funkci, hodnost
Kaňkat dělat inkoustové skvrny
Kapalnit činit kapalným
Kapat stékat po kapkách; začínat pršet;
Kápnout expresivní výraz pro uhodnutí; náhodou se setkat
Kapitulovat vzdávat se, ustoupit, podlehnout
Kárat důrazně napomínat, vytýkat
Karbanit náruživě hrát karty
Karikovat zpodobňovat karikaturou, zesměšňovat napodobováním
Kartáčovat činit kartáčem
Kasat vyhrnovat do výše, vykasávat
Kastrovat vyklestit, vykleštit
Kašlat mít kašel; nedbat, opovrhovat
Kát se litovat hříchů, litovat provinění
Katalogizovat zařazovat, zanášet do katalogů
Katapultovat uvádět, uvést v pohyb pomocí katapultu, používat katapultu
Kategorizovat třídit, řadit do kategorií / tříd
Kázat hlásat, pronášet duchovní řeč, poučovat, napomínat
Kazit činit horším, znehodnocovat, bránit v uskutečnění
Kdákat vydávat zvuk kdák
Kecat expresivní výraz pro prudké dopadání; zbytečně a hloupě mluvit
Kejhat vydávat pronikavé zvuky
Kejklat pohybovat se ze strany na stranu, klátit
Keťasit neúměrně předražovat nedostatkové zboží
Kibicovat dělat kibice (osoba přihlížející hře v karty a zasahující do ní svou řečí)
Klábosit tlachat, žvanit
Klamat uvádět v klam, mást soupeře pohyby těla, podvádět
Klanět se klonit hlavu nebo horní část těla, uklánět se
Klapat vydávat při nárazu jasné zvuky, střídavě a zavírat a otvírat, být v pořádku / fungovat
Klasifikovat třídit; hodnotit prospěch, výkon
Klást dávat, umisťovat,
Klátit pohybovat sem a tam, komíhat, cloumáním střást, kymácet se,
Klečet být v poloze na kolenou
Klekat zaujímat polohu na ko
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Dějová slovesa
Dějová slovesa podle Wikipedie
Jak již bylo zmíněno, plnovýznamová sloves se dělí na slovesa činnostní (jinak také akční, či dějová) a stavová. Slovesa akční vyjadřují nějakou činnost, která vyšla od určitého činitele, na rozdíl od těch stavových, které vyjadřují stav či jeho změnu.
Akční slovesa se mohou také ještě dělit na:
- Předmětová: tato slovesa k sobě váží nějaký předmět, bez jeho uvedení není informace úplná a věta může postrádat smysl. Například sloveso věnovat. Nelze napsat jen: „Pavel věnuje.“ Je potřeba větu doplnit o informaci co a třeba i komu, aby věta dávala smysl. Musí tedy znít třeba takto: „Pavel věnuje peníze místní charitativní organizaci.“
- Bezpředmětová: tento typ sloves nevyžaduje žádnou vazbu s předmětem, ta tam může být, ale není nutná. Věta i bez předmětu totiž dává smysl. Například sloveso odejít. Věta: „Adam odešel.“ je významově úplná.
- Zvratná: tento typ sloves se pojí s předmětem zvratného zájmena (si, se). Patří sem například sloveso bát (se).
- Pomocná slovesa se pak dělí na vlastní pomocná (být, mít), sponová (stát se, být), modální (chtít, mít, muset).
Zdroj: článek Dějová slovesa
Pracovní postup
- Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
- Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
- Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
- Výroba nebo oprava nějakého předmětu
- Kuchařský recept
Jazykové prostředky
- Odborné výrazy
- Výrazy bez citového zabarvení
- Dějová slovesa, časová příslovce
- Podstatná jména slovesná
- Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové
Osnova
Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).
Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).
Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.
Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.
Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.
Osnova:
ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus
VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu
- a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
- b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
- c) závěrečné úprava
ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu
Zdroj: článek Popis pracovního postupu
Osnova knihy
Osnova knihy je v podstatě stejná jako u povídky. Musí se skládat z úvodu, statě a závěru, respektive obsahovat expozici, kolizi, krizi, peripetii a nakonec rozuzlení.
Tip: Na psaní knih musí být talent.
Zdroj: článek Osnova vzor
Citátová osnova
Citátová osnova je vhodná pro reprodukci textu a posléze je možné ji použít k vlastní produkci. Jedná se o osnovu, která využívá citací z reprodukovaného textu. Výběr hesel z textu je však velmi náročný, neboť žáci mají vybrat nejdůležitější myšlenky tak, aby se z výsledné osnovy dalo poznat, o co v textu šlo. Žáci si tedy při tvorbě takové osnovy tříbí i své racionální myšlení. Citáty mohou být pouhá slova, oslovení, zvolání, slovní spojení, věty.
Zdroj: článek Osnova vzor
Popis krajiny osnova
Osnova popisu krajiny by měla obsahovat úvod, hlavní část a závěr. V úvodu je vhodné uvést, kde se krajina nachází a co je jejím hlavním motivem. V hlavní části se podrobně popisuje popředí, střední část a pozadí krajiny. Závěr by měl shrnovat celkový dojem a případně zmínit i pocity, které krajina vyvolává.
Úvod
- Místo (lokalita, region, obec, ulice atd.).
- Obecný popis krajiny (např. hornatá, rovinatá, lesnatá, atd.).
- Hlavní motiv (např. dominantní budova, řeka, les, pole).
- Doba vzniku popisu (aktuální nebo historická).
- Autor popisu (pokud je to relevantní).
Hlavní část
- Popředí: První plán, co je nejblíže pozorovateli, detaily. Popis prvků v popředí (rostliny, budovy, vodní plochy, cesty, apod.).
- Střední část: Prostor mezi popředím a pozadím, co je ve středu zájmu. Popis prvků ve střední části (terén, stavby, vegetace, apod.).
- Pozadí: Vzdálenější partie krajiny, co je za střední částí. Popis prvků v pozadí (hory, lesy, obloha, apod.). Barvy, tvary, světelné podmínky, atmosféra.
Závěr
- Celkový dojem z krajiny.
- Emoce, pocity, myšlenky, které krajina vyvolává.
- Subjektivní hodnocení (pokud je vhodné).
- Kulturní a historické souvislosti (pokud jsou relevantní).
- Celkové shrnutí.
Zdroj: článek Osnova vzor
Osnova vypravování
Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.
Zdroj: článek Osnova vzor
Díla
V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
- Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
- Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
- Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
- Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
- Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
- Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
- Kopretina, 1965
- Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
- Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
- Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
- Morytáty a legendy, 1968
- Domácí úkoly, 1970
- Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
- Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
- Postřižiny, 1976 – próza
- Krasosmutnění, 1979 – povídky
- Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
- Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
- Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
- Každý den zázrak, 1979 – povídky
- Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
- Kluby poezie, 1981
- Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
- Domácí úkoly z pilnosti, 1982
- Listování ve stínech grafických listů, 1983
- Domácí úkoly z poetiky, 1984
- Hovory lidí, 1984 – povídky
- Život bez smokingu, 1986 – povídky
- Vita nuova, 1986
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Bohumil Hrabal
Znaky vypravování
U vypravování je kladen důraz na dějová slovesa a konkrétní podstatná jména. Dále krátké věty (i jednočlenné), věty zvolací nebo přímá řeč, které zvyšují živost a větší působivost vypravování.
Jazykové prostředky
- Dějová slovesa, podstatná jména, slova citově zabarvená
- Kratší, jednodušší věty
- Přímá řeč, zvolací věty
- Přirovnání
- Různé vrstvy jazyka
Zdroj: článek Vypravování
Dějová slovesa
Slovesa jsou pátým slovním druhem, který se řadí také do skupiny ohebných slovních druhů, protože slovesa se dají časovat. Sloveso se ve větě vyskytuje obvykle v podobě přísudku (ale sloveso v infinitivu může být také třeba podmětem). Funkce slovesa v přísudku bývá zásadní, protože jeho úkolem je vyjadřovat činnost, stav, nebo i změnu stavu.
U slovesa se kromě mluvnických kategorií (osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída) dá určovat i jeho druh.
Slovesa tak mohou být plnovýznamová a neplnovýznamová. Plnovýznamová slovesa poznáme tak, že mají vlastní věcný význam. Dají se ještě dělit na činnostní a stavová. Neplnovýznamová slovesa obvykle potřebují spojit s plnovýznamovým slovesem, aby nesla jasný význam. Dost často se ale stává, že i neplnovýznamová slovesa ale mohou v jasně daném kontextu fungovat jako plnovýznamová, a tak tuto poučku zkomplikovat. Jak jistě víte, čeština je těžký jazyk s hromadou výjimek a chytáků...
Pro účely tohoto článku nás ale zajímá skupina plnovýznamových sloves.
Zdroj: článek Dějová slovesa
Co je vypravování
Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.
Osnova
- 1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
- 2. Zápletka (napětí)
- 3. Vyvrcholení
- 4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)
Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází
- 1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
- 2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
- 3. Krize – vyvrcholení konfliktu
- 4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
- 5. Rozuzlení a řešení situace
Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!
Zdroj: článek Vypravování
