Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává. Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky.
Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka?
Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.
Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.
Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.
Nastaly kruté mrazy. Milan byl první v cíli. Cestu lemovaly topoly. Čerti řinčeli řetězy. Na stole ležely výkresy a rysy. Námořnické uzly se lehce vázaly. V hotelích se ubytovali hosté. Na březích potoka kvetly blatouchy. Strýcovi se líbili naši psi. Cestovatel pozoroval lvy. Holubi zobali zrní. Rybář nesl krabici s červy. Staří čápi krmí mladé čápy. Drahokamy ležely v trezoru. Ve voliéře byli supi a orli. Na hřídeli byly kazy. Šel na schůzku s Francouzi, Italy a Rusy. Jeřáby zvedaly do výše panely a trámy. Mezi poli a loukami vedly kamenité cesty.
Herci v Národním divadle stávkovali. O prázdninách jsme navštívili Dánské království. Musel zajít na Městský úřad v Písku. Protest poslal na Ministerstvo školství a tělovýchovy České republiky. Narodila se v Den české státnosti. Studoval na Karlově univerzitě. Pocházel z Kutné Hory. Bydleli ve Spálené ulici. Jan Hus kázal v Betlémské kapli. Na dovolenou jsme jeli do Krušných hor. Bulharsko leží na Balkánském poloostrově. Vystudoval Obchodní akademii v Mladé Boleslavi. Pozorovali souhvězdí Velký vůz. Turisté navštívili Prašnou bránu.
V televizi vysílali zprávy. Pavel musel strachy zblednout. Zemědělci sklidili obilí. Nastoupila druhá směna. Na náměstí byl sběh lidí. Žena zbila psa. Muž zvolal silným hlasem. Obloha se zbarvila do růžova / dorůžova. Kůň se splašil a zvrhl vůz. Chlapec se vzpamatoval. Loď ztroskotala. Listí zčervenalo, zežloutlo a spadlo. Nechal jsem si spravit boty. Zvolili jsme předsedu. Schůzi jsme svolali na pátek. Ztěžoval mi moji situaci. Stěžoval si na bolest. Truhlář sbil prkna. Musím si lépe zorganizovat čas. Zmazal si kalhoty. Sportovec stál vzpřímeně. Musíme se vzchopit. Je třeba hodinu zpestřit.
Tatínek jel do Litomyšle a vrátí se pozítří. Ve starobylém paláci byly uložené cenné sbírky. Zvykla jsem si na jeho hlemýždí tempo. Maminka mi slíbila lyžařský oblek. Jeho znalost cizích jazyků byla dobrá. Nabídl mi kytici bílých pivoněk. Byl pyšný na své výborné výsledky. V našich lesích žijí sýčci i výři. Nemá ráda čaj z lipového květu ani z pelyňku. Slyšeli jsme sípavé zasyčení zmije. Hlasitý pískot doprovázel nejoblíbenější písničku. Horská bystřina se táhla kolem myslivny. Košík visel na stromě. Bytelná hřbitovní zeď se místy už sypala.
Za osamělým stavením se pásla kůzlata. Jedl chléb s husími játry. Zdravý rybí tuk mi nechutnal. Večer pil šípkový čaj. Vyprávěli si o truchlivých příhodách. Zaplatil ryzím zlatem. Sousedovi psi štěkali. Měl šperky z pravých ryzích kovů. Nosil klobouk s duhovým pavím peřím. Za vrbovým keřem se nacházelo kachní hnízdo. Podnikatelé přišli v tmavých oblecích. Dědovy knihy ležely na polici. Na stromech seděli zpěvaví ptáci. Posluchači přivítali řečníka bouřlivým potleskem. Z komína vycházel nepříjemný štiplavý kouř. Koupil si nový světlý svetr. Mezi strmými svahy a borovicovými lesy vedla klikatá cesta.
Hoši při fotbale křičeli. Srnci se procházeli po krajině. V lesích se objevili vlci. Děti se bály a plakaly. Jabloně na jaře rozkvetly. Dny pomalu plynuly. Větve stromů se polámaly. Davy lidí skandovaly. Přátelé nás pozvali na návštěvu. Zvony se rozezněly. Červené střechy zářily do dáli. Lidé se hrnuli do města. Ukazatele stály u cesty. Pstruzi sebou mrskali a třpytili se na slunci. Petrovi padaly vlasy do čela. Ohnivé jazyky přeskočily na další střechu. Psi a kočky jedli společně. Automobily stály u cesty.
1. diktát na skupiny -bě, -bje, -vě, -vje, -mě, -mně
Ve škole probíhal sběr papíru. Herec působil sebevědomě. Dřevěná vědra ležela u studny. Objednávka zboží měla zpoždění. Nejpalčivějším problémem je lenost. Zapomněl domácí úkol. Oběd byl chutný. Sjezd spisovatelů proběhl hladce. Host se objevil nečekaně. Prezident vjel slavnostně do města. Hrad působil tajemně. Auta musela objet překážku. U silnice se tvořily sněhové závěje. Měděný hrnec zůstal v kredenci. Vzpomněl si na babičku.
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
pády
Rod mužský neživotný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův stroj
Otcovy stroje
2. pád
Otcova stroje
Otcových strojů
3. pád
Otcovu stroji
Otcovým strojům
4. pád
Otcův stroj
Otcovy stroje
5. pád
Otcův stroji
Otcovy stroje
6. pád
Otcově / otcovu stroji
Otcových strojích
7. pád
Otcovým strojem
Otcovými stroji
U přivlastňovacích přídavných jmen ženského rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy ženy).
pády
Rod ženský
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcova žena
Otcovy ženy
2. pád
Otcovy ženy
Otcových žen
3. pád
Otcově ženě
Otcovým ženám
4. pád
Otcovu ženu
Otcovy ženy
5. pád
Otcova ženo
Otcovy ženy
6. pád
Otcově ženě
Otcových ženách
7. pád
Otcovou ženou
Otcovými ženami
U přivlastňovacích přídavných jmen středního rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (například otcova města).
pády
Rod střední
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcovo město
Otcova města
2. pád
Otcova města
Otcových měst
3. pád
Otcovu městu
Otcovým městům
4. pád
Otcovo město
Otcova města
5. pád
Otcovo město
Otcova města
6. pád
Otcově / otcovu městu
Otcových městech
7. pád
Otcovým městem
Otcovými městy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského životného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například matčini muži). Ve 4. pádě množného čísla se píše -y (pro matčiny muže).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčin pes
Matčini psi
2. pád
Matčina psa
Matčiných psů
3. pád
Matčinu psu
Matčiným psům
4. pád
Matčina psa
Matčiny psy
5. pád
Matčin pse
Matčini psi
6. pád
Matčině / matčinu psu
Matčiných psech
7. pád
Matčiným psem
Matčinými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny stroje).
pády
Rod mužský neživotný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčin stroj
Matčiny stroje
2. pád
Matčina stroje
Matčiných strojů
3. pád
Matčinu stroji
Matčiným strojům
4. pád
Matčin stroj
Matčiny stroje
5. pád
Matčin stroji
Matčiny stroje
6. pád
Matčině / matčinu stroji
Matčiných strojích
7. pád
Matčiným strojem
Matčinými stroji
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu ženského podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny písně).
pády
Rod ženský
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčina žena
Matčiny ženy
2. pád
Matčiny ženy
Matčiných žen
3. pád
Matčině ženě
Matčiným ženám
4. pád
Matčinu ženu
Matčiny ženy
5. pád
Matčina ženo
Matčiny ženy
6. pád
Matčině ženě
Matčiných ženách
7. pád
Matčinou ženou
Matčinými ženami
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu středního podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (matčina města).
Pijí včely pyl? Nezmýlil se, když tuto událost označil za historický milník. Za své činy budeš pykat. Při hře mě nebaví pikat, raději se schovávám. Slepýš je beznohý plaz podobný hadu. Kdy slepíš tu rozbitou vázu? Myslivec nabyl klidu a znovu nabil svou brokovnici. Výr velký dokáže udolat i lišku nebo srnče. Vodní vír je nebezpečný i pro zdatného plavce. Vtom se zablýsklo blízko nás. Hrách vyseješ na jaře a už v létě na něm budou viset zralé lusky. Šaman vymítal z nemocného zlé duchy. Pravé neštovice se u nás již podařilo vymýtit. Musíme zasít spoustu obilí, abychom mohli všechny zasytit.
Hodiny sotva slyšitelně odbily dvanáctou. Obilí se muselo umlít v mlýnici. Lyžař hbitě a někdy i smykem sjížděl lyžařský kopec. Myslivec se neomylně blížil k liščímu příbytku. Drahokamy bylo potřeba umýt, aby se blýskaly. Dědeček z Litomyšle má lysou hlavu. Mydlář se rozplýval nad novým živobytím. Ochomýtal se kolem vzlykajícího Zbyňka. Mýval vyplivl zbytek plyšové myši. Libor vymyslil různá neobyčejná a důmyslná zařízení. U Vysokého Mýta řeka podemílá břehy. Nalíčený obličej nesluší mladým dívkám.