DOPLŇOVÁNÍ PRAVOPISU a nejen to se dozvíte v tomto článku. Doplňování i/y patří mezi nejčastější pravopisné úlohy, které se procvičují napříč školní docházkou. Správné zvládnutí vyjmenovaných slov, příbuzných slov i gramatických pravidel pomáhá žákům psát jistěji a s menším počtem chyb. Tento článek nabízí přehled zásad pro používání i/y a také přehledná cvičení k vytištění, která jsou vhodná pro domácí procvičování i školní praxi.
FAQ – nejčastější dotazy
Musím se při pravopisu i/y učit i příbuzná slova?
Ano, příbuzná slova jsou klíčem k pochopení vyjmenovaných slov a jejich pravopisu.
Proč některé výrazy nemají jasné pravidlo?
Někdy se jedná o historické podoby slov, které zůstaly zachovány v současném jazyce.
Jak cvičení nejlépe používat?
Nejlépe funguje pravidelné krátké procvičování, ideálně několik minut denně.
Jsou tato cvičení vhodná i pro domácí výuku?
Ano, můžete je tisknout nebo psát do sešitu, jsou vhodná pro samostatné procvičování.
V druhé třídě se žáci učí doplňovat i/y zejména podle toho, zda se jedná o měkké nebo tvrdé slabiky. Tato dovednost je jedním ze základů pravopisu a tvoří přípravu na pozdější práci s vyjmenovanými slovy.
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na pravopisu tohoto běžně užívaného spojení není nic složitého, stačí si uvědomit, že se jedná o dvě slova: předložku "se" a osobního zájmena "já" v 7. pádě. "Se" tedy není předponou (jen v takovém případě by bylo možné psát tato dvě slova dohromady). Předložka "se" se vždy píše odděleně od zájmen, s nimiž se může pojit: např. s ní, s ním, s tebou, s vámi, s námi, s nimi.
Doplňování i/y není pouze o vyjmenovaných slovech. Velkou roli hraje rozpoznání slovních druhů, gramatických kategorií a příbuznosti slov. Níže najdete přehled klíčových jevů, které je nutné znát před samotným procvičováním.
1. Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova jsou základem pro psaní y/ý po tvrdých souhláskách. Patří sem skupiny slov po B, F, L, M, P, S, V a Z. Vždy je nutné znát také příbuzná slova, která se píší podle daného vyjmenovaného slova.
2. Měkké a tvrdé souhlásky
Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše Y.
Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše I.
3. Slova s odůvodněným pravopisem
Některá slova vyžadují znalost významu (např. být × bít, výr × vír). Žáci by měli umět rozlišit významové dvojice.
Přídavná jména jsou důležitou součástí české věty. Umožňují popsat vlastnosti, vzhled, množství i vztahy mezi věcmi a osobami. Abychom je dokázali správně používat, je nutné umět určit jejich tvar podle rodu, čísla, pádu a druhu.
U tohoto podstatného jména je zdůvodnění pravopisu jednodušší, stačí vědět, že slovo uzemnění vzniklo od slovesa uzemnit(tedy ne od slova země!), kde je psáno "mn", takže i uzemnění bude tyto dvě hlásky obsahovat. Správná varianta je tedy uzemnění.
Slovo LECOS je nespisovné, proto nelze odůvodnit pravopis.
Slovo LECCO vzniklo spojením předpony LEC- a zájmena CO. V případě slova LECCOS došlo ještě k připojení souhlásky „S“ na jeho konec.
Při tvoření tvarů slova LECCO se skloňuje pouze jeho druhá část, tedy zájmeno CO. Předpona LEC- se nemění. Stejné tvary bude mít také slovo LECCOS, pouze se k nim vždy připojí zmíněná souhláska „S“.
Existuje jen jedna správná varianta a tou je "se mnou". Ke špatnému pravopisu často dochází kvůli záměně se spojením "sebou" a "s sebou", kde jsou přípustné obě varianty a jejich použití závisí na kontextu.
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Správně je jedině vzpomněl. Sloveso vzpomněl patří k výrazům obsahujícím skupinu hlásek mně. Ale nejste sami, kdo si to nedokáže zapamatovat a není si jistý správným pravopisem u tohoto typu slov, a proto zaměňuje hlásky mně za mě (nebo obráceně). Podobný problém nám způsobují i hláskové skupiny bě/bje a vě/vje, ale to už je jiná kapitola. Vraťme se tedy k našemu slovesu vzpomněl. A jak jste si určitě všimli, zmínili jsme, že není jediné. Do této skupinky patří ještě slovesa zapomněl či připomněl a určitě bychom zde neměli opomenout ani podstatná jména jako domněnka, pomněnka.
Jak si tedy zapamatovat, že se v těchto slovech píše mně, když slyšíme mě? Možná vám pomůže, když si zapamatujete takovou „říkanku“: Pomni, domni, vzpomni, zapomni, připomni. Komu se to zdá nesmyslné, tomu můžeme posloužit širším vysvětlením: Jestliže se v jiném tvaru užitého slova či ve slově odvozeném objevuje hláska n/ň, je pravopisně správně podoba slova se skupinou hlásek mně. Ve všech ostatních případech se píše ve slovech pouze mě (například město, měšec, změřit, mělčina, záměr, rozumět apod.). A u slovesa vzpomněl právě můžete vidět hlásku n hned v několika tvarech či odvozených slovech, například v 1. osobě čísla jednotného je to vzpomenu; nebo v odvozeném podstatném jménu vzpomenutí, nebo se používá ve 3. osobě čísla jednotného i tvar vzpomenul, kde je písmeno n rovněž nepřehlédnutelné. K zapamatování správného pravopisu dalších výše uvedených výrazů, které jsou při hodinách jazyka českého vyučovány společně se slovesem vzpomněl (připomněl, zapomněl, pomněnka, domněnka), vám pak znovu postačí výše zmíněné pravidlo o souhlásce n/ň (připomněl – připomínka, připomenutí; domněnka – domnívat se; zapomněl – zapomenul, zapomenutí, pomněnka – pomník).
U slova chvíle může být tedy problém v pravopisu u 3., 4. a 6. pádu jednotného čísla, kdy je správný jen tvar "chvíli", protože se jedná o podstatné jméno rodu ženského podle vzoru růže (= růži). Zdůvodnění je tedy lehké a rychlé.
Pokud tedy nejen v našem případě (v pořádku), ale i u jiných výrazů váháte, zda jde o spřežku, nebo ne, raději zapátrejte ve Slovníku spisovné češtiny nebo v Pravidlech českého pravopisu (případně zkuste hledat na našich stránkách). Když hledaný výraz nenajdete ani v jedné příručce, jde většinou o dvě samostatná slova, takže je napište zvlášť.
Někdy si lze pomoci tím, že zkusíte mezi předložku a podstatné jméno vložit nějaké vhodné přídavné jméno, potom je rovněž jasné, že se daný výraz dohromady nepíše. My si můžeme například říct: Vše jev naprostém pořádku.
