Předložky patří mezi slovní druhy, které vypadají na první pohled jednoduše, ale v praxi dokážou potrápit děti i dospělé. Stačí chvíle nepozornosti a rázem si nejsme jistí, zda jde o předložku, příslovce, nebo dokonce o předponu, a chyba je na světě.
Tato doplňující část článku je zaměřena na hlubší pochopení předložek, jejich rozlišení od jiných slovních druhů a praktické tipy, jak se v nich neztratit při psaní i procvičování českého jazyka.
Seznam předložek
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
Ve svém příspěvku JAK URČIT JMENNÝ ROD BŘECLAV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radmila Hrbková.
Dobrý den neumím vysvětlit vnučce(4.třída ZŠ) jak rozpoznat jmenný rod u měst např. Kroměříž, Břeclav a pod. Tam, kde je koncovka -a nebo -o umím (vzor žena, město) Neumím vysvětlit proč je někdy mužský rod ( Zlín, Purkarec.....) a jinde ženský rod. Sama v tom nechybuji, ale vysvětlit to, bohužel, neumím.
Děkuji Hrbková Radmila
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V druhé třídě se žáci učí doplňovat i/y zejména podle toho, zda se jedná o měkké nebo tvrdé slabiky. Tato dovednost je jedním ze základů pravopisu a tvoří přípravu na pozdější práci s vyjmenovanými slovy.
Doplňování i/y patří mezi nejčastější typy úloh v českém jazyce. U druháků je důležité zaměřit se především na měkké a tvrdé souhlásky a postupně je vést k pochopení, že pravopis není náhodný.
Osvědčené jsou jednoduché věty a slovní spojení, která dítě zná z běžné řeči. Díky tomu se lépe soustředí na správné písmeno a neřeší zároveň význam neznámého slova.
Doplňování i/y není pouze o vyjmenovaných slovech. Velkou roli hraje rozpoznání slovních druhů, gramatických kategorií a příbuznosti slov. Níže najdete přehled klíčových jevů, které je nutné znát před samotným procvičováním.
1. Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova jsou základem pro psaní y/ý po tvrdých souhláskách. Patří sem skupiny slov po B, F, L, M, P, S, V a Z. Vždy je nutné znát také příbuzná slova, která se píší podle daného vyjmenovaného slova.
2. Měkké a tvrdé souhlásky
Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše Y.
Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše I.
3. Slova s odůvodněným pravopisem
Některá slova vyžadují znalost významu (např. být × bít, výr × vír). Žáci by měli umět rozlišit významové dvojice.
Doplňování i y po b patří mezi nejčastější typy pravopisných cvičení. Nejde však jen o mechanické dosazování písmen, ale o pochopení souvislostí mezi slovy.
Nejčastější chyby žáků
Mezi typické chyby patří záměna slov jako byt a bít, obyvatel a obývat nebo příbytek a příbitek. Pravidelné cvičení na vyjmenovaná slova po b pomáhá tyto omyly postupně odstranit.
Přídavná jména jsou důležitou součástí české věty. Umožňují popsat vlastnosti, vzhled, množství i vztahy mezi věcmi a osobami. Abychom je dokázali správně používat, je nutné umět určit jejich tvar podle rodu, čísla, pádu a druhu.
Nejlépe děti chápou pravidla díky krátkým a hravým úkolům. Lze využít kartičky, diktátová cvičení nebo doplňovačky. Důležitá je trpělivost a pravidelné opakování.
