DRUHY PŘÍSLOVCE a nejen to se dozvíte v tomto článku. Cvičení na určování slovních druhů vhodné k vytisknutí. Řešení je přiloženo rovnou, jakmile odrolujete dolů.
Řešení
1. cvičení na určování slovních druhů
kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který
(zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny
(zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž
(zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem
(sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce),
volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se
(sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno),
působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno)
tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko
(příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas
(příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile
(příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o
(předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko
(příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno),
pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni
(zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších
(přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné
jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme
(sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho
(číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce),
mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť
(částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).
2. cvičení na určení slovního druhu
Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)
Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)
Každý ho měl rád. (zájmeno)
Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)
Podívej se, co se stalo! (zájmeno)
Když
se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)
Když
mně se tak nechce! (částice)
Mám
volno jen
v neděli. (příslovce)
Jen
se neboj! (částice)
Jen
se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)
Už
budu hodný! (částice)
To
mi slibuješ už
několik dní. (příslovce)
Slyšel
jsem jen slabounké tik tak.
(citoslovce)
Kdybych
tak
vyhrál milion! (částice)
Závodů
se zúčastnili jak chlapci, tak
dívky. (spojka)
Udělala
jsem to přesně tak,
jak jste mi řekli. (příslovce)
Kdybyste
náhodou jeli kolem,
tak se tam podívejte. (příslovce)
Procházeli
jsme se kolem
řeky. (předložka)
Kam
jdeš s tím kolem?
(podstatné jméno)
Nezapomeňte
na tu ozdobu uprostřed.
(příslovce)
Nejvíc
se mi líbila marcipánová růže uprostřed
dortu. (předložka)
Naproti
domu je krásná zahrada. (předložka)
Bydlím
hned naproti.
(příslovce)
Střela
šla těsně vedle.
(příslovce)
Neběhej
pořád a posaď se vedle
mě. (předložka)
Olga
je
už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)
Vídávám
je
spolu pořád. (zájmeno)
Místo
do práce musel k lékaři. (příslovce)
Jindra
přišel o vynikající místo.
(podstatné jméno)
V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče? Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče. Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.
1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují
podstatná jména nebo přídavná jména.
4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia)= Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.
5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
6. slovní druh = Příslovce(latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).
7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.
8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.
9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.
10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.
Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.
Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.
ADAMOVI
(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)
Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.
Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.
ALE
Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.
Částice: příklad využití: Ale je sympatická.
Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?
AŤ
Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.
Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!
BACHA
Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.
Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!
BĚHEM
Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.
Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.
BLÍZKO
Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.
Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.
Ve svém příspěvku JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Jsem zmatená... jak je tedy zájmeno nebo příslovce? Ze spojení zájmenné příslovce jsem pochopila, že se jedná o příslovce, ale ve shrnutí je napsané zájmeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Hano,
mnohokrát děkuji za upozornění na překlep. Samozřejmě, že „jak“ nemůže být zájmenem, jak vyplývá z předchozího výkladu. Ještě jednou děkuji za Vaše pozorné čtení a pokusím se o rychlou nápravu.
Příslovce jsou v českém jazyce šestým slovním druhem. Latinsky se příslovce nazývají adverbia (v jednotném čísle adverbium) příslovce patří k nesklonným slovním druhům, což znamená, že se u nich nedá určit pád a zároveň se jejich tvar nemění v závislosti na čase, ani pádě. Příslovce vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (například: setkali se doma, velmi chytře). Při větném rozboru mívají nejčastěji funkci příslovečné určení:
například: velmi hezké = příslovečné určení míry
dolů = příslovečné určení místa
včera = příslovečné určení času
rychle = příslovečné určení způsobu.
Příslovce jsou většinou odvozená z přídavných jmen (veselý – vesele), vznikla také ustrnutím prostého pádu (kolem) nebo spojením předložky a jména (zrána, zpaměti). Tyto příslovečné spřežky se píší dohromady jako jedno slovo.
Druhy příslovcí:
Místa: doma, tudy, lesem
Času: včera, večer, dlouho
Způsobu: vesele, obratně, zničeně
Míry: velmi, trochu
Příčiny: úmyslně, proto
Stupňování příslovcí
Některé příslovce se stejně jako přídavná jména dají stupňovat:
2. stupeň:
přípony –eji (tišeji)
-ěji (zdravěji)
-e (dále)
Nepravidelně (lépe, dříve)
3. stupeň:
předpona nej + tvar 2. stupně (nejtišeji, nejzdravěji, nejdále, nejlépe, nejdříve)
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iriska6.
Prosím o určení slovních druhu. Děkuji.
Včera byl krásný výlet s rodinou a užili jsme si plno legrace. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včera - příslovce
byl - sloveso
krásný - přídavné jméno
výlet - podstatné jméno
s - předložka
rodinou - podstatné jméno
a - spojka
užili - sloveso
jsme - sloveso
si - zájmeno
plno - příslovce
legrace - podstatné jméno
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kika.
Prosím, jaký slovní druh je "ještě" a jaký je to větný člen? Ozývalo se nadšené ještě. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova JEŠTĚ může být částice a nebo příslovce. Ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovce a vyjadřuje stupňování.
Kdyby ona věta byla v tomto znění: OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM, tak slovo JEŠTĚ bude částice vyjadřující, že se děj uskuteční před uplynutím nějakého časového úseku.
Co se týče větného členu, tak ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovečné určení. Ptáme se: Jak se ozývalo nadšené? Ještě. Například v kontextu: Miminko bylo čilé a ozývalo se nadšené ještě.
Otázky, kterými se ptáme na příslovce, se dají lehce vydedukovat, když si uvědomíme druhy příslovcí. Na příslovce místa připadají otázky: KDE?, KAM?, KUDY?Příslovce času poznáme podle otázek: KDY? ODKDY? DOKDY? JAK DLOUHO?Příslovce způsobu nám pomůže určit otázka: JAK?, u příslovcí míry je otázka míry doplněná o slovo moc: JAK MOC?. U posledního typu příslovcí příčiny, je situace složitější: často se také jedná o otázku JAK?, ale z uvedeného příslovce musí vyplývat, PROČ se něco stalo.
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tadeas.
jaky slovni druh je slovo jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo JAK může být podstatné jméno, příslovce a taky spojka.
JAK podstatné jméno: jak je název zvířete z Tibetu
JAK příslovce: například ve větě Jak mám určit slovní druh?
JAK spojka: například ve větě Učitel viděl, jak žák bravurně určil slovní druhy.
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
Příslovce se často tvoří odvozením od přídavných jmen, například od přídavného jména krásný se dá odvodit příslovcekrásně. V českém jazyce se objevují i příslovce, které vznikly ustrnutím prostého pádu, jako je například příslovcekolem, nebo spojením předložky se jménem, příkladem je příslovcezpravidla.
Ve svém příspěvku NENÍ "HODNĚ" ČÍSLOVKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Konkrétně mám na mysli v kontextu z textu "chodí hodně prostých lidí". Já vím, hodně nemá žádný jiný tvar než hodně, takže bychom možná měli usoudit, že je nesklonné, a jako takové číslovkou být nemůže, ale:
(1) Velmi analogické slovo je mnoho (mnoho lidí), které se "téměř" neskloňuje, jen v některých pádech použijeme "mnoha" místo "mnoho" (např. "k mnoha lidem"), a přesto jen tato drobná ohebnost jej zařadí k číslovkám.
(2) Jakmile začneme "hodně" nebo "mnoho" stupňovat, dostaneme "více lidí". Jiný druhý stupeň nemáme, a tak ani není jasné, zda je to vlastně druhý stupeň od "hodně" nebo "mnoho". Bylo by zvláštní rozlišovat slovní druh "více" v sousloví "více lidí" podle toho, z kterého slova pochází (což nemáme jak zjistit).
(3) Slovo "lidi" se v sousloví "hodně lidí" skloňuje specifickým způsobem: V pádech 1,4,5 používáme pro lidi druhý pád (např. "vidím hodně lidí"), zatímco v pádech 3,6,7 použijeme stejný pád jako by tam slovo "hodně" nebylo (např. "k hodně lidem"). Takového skloňování si jsem vědom pouze u číslovek, ať už určitých (deset) nebo neurčitých (mnoho).
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.
Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?
Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.
Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:
zájmenná příslovce času:kdy, někdy, nikdy, vždycky, odkdy, dokdy, kdykoli, nakdy, tehdy, tenkrát, tentokrát, kdysi, onehdy, potom, poté, jindy, tu a tam, onehdy, doteky, dosud, posud
zájmenná příslovce způsobu:jak, jakpak, tak, takhle, takto; a míry (mohou být i zájmennými číslovkami): kolik, kolikrát, tolik, tolikrát
zájmenná příslovce příčiny:proč, proto; a účelu: nač
Slovo proč je příslovce, přesněji řečeno zájmenné příslovce. Ta jsou po stránce formální i významové příbuzná zájmenům. Rozlišujeme zájmenná příslovce místa (například kde, odkud, kudy, tudy, tamhle), zájmenná příslovce času (například kdy, potom, tenkrát, jindy), zájmenná příslovce způsobu (například jak, tak, takto, takhle) a konečně zájmenná příslovce příčiny, mezi něž patří i naše proč.
U příslovcí se stejně jako u přídavných jmen dají vytvořit další dva stupně. Je potřeba si uvědomit, že všechna příslovce se ale stupňovat nedají, například již zmiňované kolem a zpravidla. Druhý stupeň se obvykle tvoří tím, že se k příslovci přidá koncovka -eji/-ěji, -e. Příslovcetiše, zdravě a vysoko ve druhém stupni tedy mohou mít tvar tišeji, zdravěji a výše. U některých přídavných jmen má příslovce ve druhém stupni nepravidelný tvar. Například dobře - lépe, brzy - dříve. Třetí stupeň je obvykle tvořený předponou nej-, stejně jako u přídavných jmen, a koncovkami druhého stupně. Uvedená příslovcetiše, zdravě a vysoko mají ve třetím tvaru podobu: nejtišeji, nejzdravěji a nejvýše.
Má peněženka je prázdná. (zájmeno) Bratr má peněz dost. (sloveso) Nasadil si klaunovský nos. (podstatné jméno) Nos talíře na stůl. (sloveso) Tamara jí ráda zeleninu. (sloveso) Koupíme jí rajčata a papriky. (zájmeno) Važte si svého zdraví. (podstatné jméno) Jirka pokaždé zdraví pana Nováka. (sloveso) Všichni byli zdraví. (přídavné jméno) Kolem hřiště se zelenaly stromy. (předložka) Zítra pojedu kolem, tak se stavím. (příslovce) Musel s kolem do opravny. (podstatné jméno) Pokladní deník má na starosti paní Novotná. (přídavné jméno) Pracuje tam jako pokladní. (podstatné jméno) Byl jsem tu už před týdnem. (příslovce) Tu knížku jsem nesehnal. (zájmeno) Sešli se jen tři bývalí spolužáci. (číslovka) Tři si to místo, ať tě tolik nebolí. (sloveso) Přijdu k vám večer. (příslovce) Byl krásný letní večer. (podstatné jméno) Ukaž tu pětku tatínkovi! (podstatné jméno) Tatínkovi bratři jsou starší než on. (přídavné jméno) A to se podívejme. (částice) Koupil rohlíky a chleba. (spojka) Že by doopravdy nepřišla? (částice) Myslím, že určitě přijde. (spojka) Běhám, ale nebaví mě to. (spojka) Ale to je mi novina! (částice) Nesměj se tak hloupě. (příslovce) Tak už konečně pojď! (částice) Přišla, aby nás zkontrolovala. (spojka) Aby se jí tak něco stalo! (částice) Stojí vedle mě. (předložka) Jsem z ní úplně vedle. (příslovce) Jdi tam místo mě! (předložka) Sedni si na moje místo. (podstatné jméno)
V naší poradně s názvem DŮMYSLNĚ SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Nevíte někdo, jaký slovní druh je slovo důmyslně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo důmyslně je příslovce. Jak? Důmyslně.
Ale slovo důmyslné je přídavné jméno, stejně jako slovo důmyslná nebo důmyslný.
Tvary slova důmyslnný, důmyslnné, důmyslnná a důmyslnně, jsou všechno nesprávné tvary a jejich použití je vždy chybné.
Příklady pro důmyslně jako příslovce:
Svůj úkol zpracoval opravdu důmyslně, až jsem z toho byl překvapen.
Důmyslně navržená konstrukce může ušetřit spotřebu paliva až o 10%.
Důmyslně zařízená dílna.
Důmyslně vyřešený konstrukční problém.
Příklady pro důmyslné / důmyslný / důmyslná jako přídavné jméno:
Je to důmyslný člověk oplývající nápady a vynalézavostí.
Důmyslné umění.
Důmyslná konstrukce.
Vynalezl důmyslné bezemisní vytápění.
Katčiny vtipy jsou tak důmyslné, že je posluchači občas nechápou.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
Slovo během může být v závislosti na kontextu třemi slovními druhy, a to podstatným jménem v 7. pádu, příslovcem, nebo předložkou. Prvotně bylo slovo „během“ podstatným jménem v 7. pádu od slova běh, pak se z něj vyvinula nevlastní předložka pojená se 2. pádem. A z ní pak vzniklo příslovce, které se ale obvykle používá hlavně v promluvách (méně často je slovo „během“ napsáno jako příslovce).
Ukázka:
Podstatné jméno – S během musel skončit.
Předložka – Přišel během vystoupení.
Příslovce – Přišel až někdy během. (Z kontextu musí být jasné, během čeho přišel.)
Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.
Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:
zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.
Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.
