Gramatika a pravopis jsou dvě základní oblasti českého jazyka, které si někteří lidé často pletou. Pravopis se zabývá zejména psanou podobou slov – tedy tím, jak slova správně napsat, kdy použít velké písmeno, kde psát i/y nebo jaké interpunkční znaménko zvolit. Gramatika naopak řeší stavbu vět, tvary slov, slovní druhy a jejich vztahy v souvětí. Tento článek shrnuje hlavní rozdíly mezi pravopisem a gramatikou, ukazuje konkrétní příklady a vysvětluje, v jakých situacích se jednotlivé oblasti využívají.
Co řeší gramatika
Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.
Gramatika zahrnuje:
slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
Pravopis a gramatika spolu úzce souvisejí, ale řeší odlišné oblasti jazyka. Pravopis určuje, jak se slova píší, zatímco gramatika určuje, jak se slova skládají a ohýbají. Společně tvoří systém, který udržuje český jazyk srozumitelný, přesný a stabilní.
Ve škole se pravopis a gramatika často prolínají. Děti se učí pravidla pravopisu, ale zároveň musí chápat gramatické vztahy ve větě, aby je dokázaly správně použít.
Typickým příkladem je shoda přísudku s několikanásobným podmětem, kde bez znalosti gramatiky nelze pravopis zvládnout.
Pro skloňování vztažného zájmena jenž je důležité si uvědomit jakého rodu a čísla je podstatné jméno, k němuž se jenž vztahuje, a v jakém pádu dané zájmeno má být.
V následující tabulce lze najít správný tvar právě pro určení těchto tří kritérií (číslo, rod, pád)
Vztažné zájmeno jenž je málo využívaným synonymem k zájmenu který. Mnoho lidí považuje toto zájmeno za zbytečné, komplikující text a mají problém s jeho skloňováním. Zájmeno jenž ale pomáhá lidem, kteří se živí psaním, aby v textu neopakovali neustále jen zájmeno který.
Úkolem vztažných zájmen je
spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.
Do zájmen vztažných patří i
všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno
jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.
Výrazy končící příponou -ž se
používají zřídka.
Při spojení vztažných zájmen s
podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává
zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i.
Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.
Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).
Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.
Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.
Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Zpravidla platí, že vztažné zájmeno jenžse používá v souvislosti s podstatnými jmény rodu mužského životného i neživotného. A vztažné zájmeno jež se naopak vztahuje k podstatným jménům rodu ženského a středního.
Rozlišení těchto tvarů je klíčové. Zatímco jenž se váže především k podstatným jménům rodu mužského, tvary jež a již se používají u rodu ženského a středního nebo v jiných pádech.
Důležité je sledovat nejen rod, ale také pádovou otázku, kterou si ke slovu klademe.
Ve škole se zájmeno jenž objevuje nejčastěji v hodinách českého jazyka při výuce vztažných zájmen. Často je součástí testů, diktátů i přijímacích zkoušek.
Proto se vyplatí jeho gramatiku nepodceňovat a osvojit si alespoň nejpoužívanější tvary.
Zájmeno jenž se hodí zejména do delších textů, odborných prací, slohových útvarů a publicistiky. Pomáhá zlepšit plynulost textu a působí stylisticky vyzráleji.
V běžné mluvené řeči se používá spíše výjimečně, proto není chybou, pokud jej v hovoru nahrazujete zájmenem který.
Nejlepší cestou je pravidelné procvičování zájmena jenž na konkrétních větách. Pomáhá také porovnávání se zájmenem který a vědomé přemýšlení nad tím, jaký tvar by měl v dané větě stát.
Velmi účinné jsou pracovní listy a doplňovací cvičení, kde se jednotlivé tvary dostávají do přirozeného kontextu.
