HLEDANI ZAJMEN VE VĚTÁCH

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.

Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.

Děkuji moc.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).

Zdroj: příběh Zájmena

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku DRUHY ZÁJMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JULIE SLONKOVÁ.

POZVÁNKA KE MNĚ JEN TAK SI POHRÁT V HORNÍCH BLUDOVICÍCH 353.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Druhy zájmen

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.

dobré dopoledne syn má za úkol určit ve větách slovní druhy a ve větě ,,Maminka s tatínkem rádi chodí do lesa na procházky " a druhá věta ,,Holky ze třídy rády tančí a zpívají " U slov Rádi a rády si nevíme rady.Předem děkuji za radu s přáním hezkého dne Alena Jonášová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

Zájmena tázací

Tázací zájmena jsou zájmena, kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.

K těmto zájmenům lze přidat přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak, kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování nemění.

I u těchto zájmen je u lidských párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?

Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí

Skloňování tázacích zájmen kdo, co:

Skloňování tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JIŘÍ.

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Čárky ve větách

Zájmena záporná

Posledním typem jsou zájmena záporná, jejich úkolem je popřít existenci osoby, věci, vlastnosti, stavu, děje. I některá záporná zájmena vznikla tak, že se přidala přípona k zájmenům tázacím.

I u těchto zájmen se u párových částí lidských těl používá přípona -ma. Například: Žádnýma rukama by se toho nedotkli.

Záporná zájmena: nikdo, nic,ničí, nijaký, žádný

Skloňování záporných zájmen nikdo a nic:

Skloňování záporného zájmene ničí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jabko.

Jaký je rozdíl slova sám ve větách? Liší se od sebe slovním druhem?

příklad:

Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM.
vs.
Přijel SÁM král Sultán Solimán.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jolana Vladařová.

Proč je zájmeno sám ukazovací?

Zdroj: příběh Sám

6. cvičení: Psaní i / y u zájmen my (všichni) a mi

Nápověda: u zájmen my / mi záleží na významu zájmena. Je rozdíl, jestli je myšleno ve významu mně, anebo ve významu nás všech.

a) Dopřej m?iy1 trochu víc času. Učitel m?iy1 slíbil pomoc s přípravou na vysokou školu. M?iy2 jsme se nedávno vrátili z dovolené. K Vánocům m?iy1 nemusí nikdo nic kupovat. Kolik m?iy1 dlužíš peněz? Královské m?iy2 se neslo sálem. Kolik myslíte, že si tu m?iy2 vyděláme? Proroctví m?iy1 předurčovalo krásnou budoucnost. Počítání zlomků m?iy1 nikdy nešlo. Na dovolenou jsme m?iy2 jeli k Máchovu jezeru. Na obědě m?iy1 upadl talíř. M?iy2 jsme si přáli, aby se počasí umoudřilo. Jednohlasné m?iy2 se po zaznění otázky rozlehlo sálem. Při tělocviku m?iy1 někdo šlápl na nohu. M?iy2 jsme to opravdu neudělali.

Vyzkoušet cvičení

b) Rodiče m?iy1 darovali k Vánocům fotoaparát. Proč m?iy1 nikdo nevěří? Proč bychom si m?iy2 nemohli půjčit nějaké peníze? Hodinky se m?iy1 ztratily. M?iy2 král Ludvík slavnostně prohlašujeme, že ukončíme válku. Rozbité zrcadlo m?iy1 přinese sedm let smůly. Výlet do Zoo se m?iy1 líbil. Jak bychom se tam m?iy2 mohli dostat? M?iy2 rádi v létě obědváme na terase. Večeře m?iy1 nechutnala. Knihy jsme m?iy2 s bratry četli jen ve škole. Dobrovolný úkol m?iy1 nešel vypočítat. Kolik přátel m?iy1 asi přijde na oslavu? V parku se m?iy1 zaběhl pes. Závodů jsme se m?iy2 jako pořadatelé nemohli zúčastnit. V kanceláři spolu m?iy2 příliš nevycházíme.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

Poradna

V naší poradně s názvem ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Pokud spojka jako uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Některé evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko, nemají moře.

Uvozuje‑li jako pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.

Zdroj: příběh Čárky ve větách

Skloňování zájmen

Co se týká skloňování zájmen, tak je důležité, jestli se jedná o zájmena bezrodá, která mají zvláštní skloňování, nebo o zájmena jeho a jejich, která se neskloňují. Ostatní zájmena se skloňují podle vzorů zájmenných (ten,náš), nebo podle vzoru přídavných jmen (mladý, jarní). O vzoru, podle kterého se budou skloňovat, rozhoduje jejich podoba ve  2. pádu.

Zdroj: článek Všechna zájmena

Zájmena osobní

Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.

Řadí se sem zájmeno já, která označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmena ona, ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a  další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmena oni označují předměty komunikace.

Do této skupiny se řadí i zvratné zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje podmětu.

Je důležité si uvědomit, že tyto zájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen

Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary

Skloňování osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.

Zdroj: příběh Jak, kde, kudy,proč, kam...

Podmiňovací způsob přítomný

Použití:

• ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
• ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
• vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
• jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)

Jednotné číslo

• 1. os. nesl bych
• 2. os. nesl bys
• 3. os. nesl by

Množné číslo

• 1. os. nesli bychom
• 2. os. nesli byste
• 3. os. nesli by

Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Příběh

Ve svém příspěvku SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Bartoš.

Hledám odpověď na dotazy:

1) Jakým větným členem je ve druhé větě ředitel, který je k nevyjádřeným učitelkám přiřazen slovním spojením „stejně jako“?

2)Je v následujícím textu chyba ve shodě přísudku s podmětem?

Vypovídající učitelky u soudu tvrdily, že jednání Fabiánové týkající se hygieny chlapců, kdy dohlížela na to, jak si umývají intimní partie, je zaskočilo a vyděsilo. Fabiánová si to podle nich neměla dovolit. Poukázali stejně jako už dříve ředitel školy Jaromír Vachutka také na to, že ve čtyřech případech na škole v přírodě pochybila i jako zdravotnice, například u žákyně astmatičky, u níž podle nich nedostatečně řešila její problémy s alergickou reakcí.

3) Nemělo být správně uvedeno, že „poukázaly stejně jako už dříve ředitel školy..."?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Shoda přísudku s podmětem

Možnosti

V textech se můžete setkat se dvěma případy použití slovesa být ve tvarech oznamovacího způsobu v čase budoucím, tedy odbornou terminologií – v indikativu futura.

1) Na místě budeme před západem slunce. Za dva roky už budu v páté třídě.

2) Tolik domácích úkolů budu psát hodně dlouho. Až budu velký, budu popelářem. Když to uděláš, budeme nešťastní.

Ve vzorových větách označených 1) tvary budu/budeme fungují jako sloveso plnovýznamové.

Ve vzorových větách či souvětích označených 2) jde o sloveso pomocné. Jen pro doplnění: rozlišujeme vlastní pomocná slovesa – ve složeném slovesném tvaru (budu číst), a slovesa sponová – stojí u jmenného přísudku (budu smutný).

Zdroj: článek Slovní druh budeme budu

Příběh

Ve svém příspěvku PLNÁ MOC ZASTUPOVÁNÍ VE VĚCI PŘEVODU DODAVATELE EL. ENERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Novák.

pan Honza:
Takže pokud je ve smlouvě penalizace, tak prostě si zmocněnec může dělat co chce, nemusí vůbec reagovat na moje výtky a to až do doby skončení smlouvy v roce 2050? Není to trochu nelogické? To snad není účelem plné moci? Domnívám se, že pokud nejedná v mém zájmu tak by měl o plnou moc přijít, a to ať je to v důsledku úmyslu nebo i neschopnosti. O tom snad by měl rozhodovat zmocnitel a ne nějaké ustanovení ve smlouvě.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

Platí to, k čemu jste se upsal ve smlouvě. Pokud si myslíte, že je to v rozporu se zákonem, tak je možné smlouvu zneplatnit a domáhat se náhrady škody. Další pomoc naleznete na Energetickém regulačním úřadu.

Zdroj: příběh Plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.

Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.

Hezky den přeje Jiroušek Bohumil

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bob.

Zdravím, myslím, že je to můj poslední příspěvek zde, který stejně nikdo nečte. Po volbách bude jasno a strana ANO bude v opozici. Lidé mají plné zuby na slovo vzatého "odborníka z Min. zdravotnictví" a dalšího neomylného Min. zahraničí s Min. obchodu. Jsme otroci EU a doslova mohu říci - její poskokové. Co Brusel řekne, je svaté. Suverenita státu je v pr, čudu. Vakcina Sputnik V v zatracení EU, tudíž i u nás. Sliby EU - vakcína bude, to už tu bylo několikrát a skutek utek. Zkusím shrnout, co jsme vstupem do EU ZTRATILY. Mnoho toho asi zapomenu, ale o pokus to stojí. Za mých dětských let byla pole plná mrkve, petržele, celeru, zelí, kapusty, řepy, obolí různých druhů, kukuřice, slunečnice ............ atd. Řepky minimum. Byl zde chov drůbeže (salmonelová kuřata z Polska se nedovážely), prasat, hovězího, skopového a to na velmi dobré úrovni. Laciný byl benzín a plyn. Byla zaměstnanost, i když mnohdy "umělá". Je toho tak na hodinu psaní. A co nám přinesla EU? Nejsme soběstační v ničem, musíme brát horší zboží, potraviny zejména, českou vodu kupujeme od Francouzů, Ruský plyn od Němců, již zmíněná kuřata od Poláků - PROSTĚ ZEMSKÝ RÁJ TO NA POHLED. Je to hnus velebnosti. Ještě že nežije smyšlená postava Švejka, ten by určitě řekl, že na takovou politiku může přistoupit jen BLBEC. Ve vládě a parlamentu je to pořád dokola - bitva o koryta plná keců všech těch koalic a seskupení. Lidé, kteří Vám pane Babiši věřili, jsou, velmi mírně řečeno, naštvaní na "ODBORNÍKY" ve Vaší vládě a toto straně ANO ve volbách "zlomí vaz". Ač na moji rodinu (rodiče a babičku s dědou) byl nasazen člen STB, mimo jiné férový člověk, který nám přišel říct, že na nás musí donášet (měli jsme strejdu v NSR), přesto se musím zamyslet, zda volit SPD, či KSČM. Vaše strana to již nebude. Jsem rád, že ač astmatik a "cukrovkář" jsem se dožil, zatím pořád očkování v nedohlednu, důchodu. Oprostěte se už konečně od EU a dejte lidem šanci na život prostřednictvým vakcím po vzoru Maďarska. Důchdce Bob

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

• nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
• jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
• jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
• jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
• spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
• spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

• jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
• spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
• jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
• se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
• v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Čárky ve větách

Příběh

Ve svém příspěvku POVIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Slovo povidla:
Prosím, chtěla bych si ověřit, že slovo POVIDLA se skloňuje podle vzoru "město".
Děkuji H.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat na ustáleně používanou frázi: "Nemůže na tom ničeho změnit ani skutečnost..". V odborné literatuře stejně jako například ve sbírkové judikatuře se běžně používá v tomto znění, když se nad tím ale zamyslím z hlediska češtiny, slovo "nic" by v tomto významu dle mého mělo být ve 4. pádě, tedy "Nemůže na tom nic změnit ani skutečnost...". Který tvar lze správně použít? Je první varianta ustálená a když ji použiji nebude to považováno za chybu? Nebo si špatně vykládám postavení slova ve větě?

Děkuji za odpověď.
MB

Zdroj: příběh Povidla

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Poradna

V naší poradně s názvem PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dvořák.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli mohou být k plné moci k zastupování dva lidé (manželé) nebo jen jeden člověk?
A zda stačí ověření u české pošty nebo musí být notář?
Děkuji za odpovědi.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Při sepsání plné moci může být zmocnitelem i skupina lidí nebo dva manželé, přičemž podpisy se ověřují (je-li to vyžadováno) pro každého jednotlivce zvlášť. Ověření podpisů může provést Česká pošta, notář, ale i matrikářka na kterémkoliv městském či obecním úřadě obce s rozšířenou působností. Ověření podpisu má ve všech těchto případech stejnou váhu.
Taková plná moc by pak mohla vypadat následovně:

My, manželé Josef a Marie Novákovi, trvale bytem V Ulici čp. 13, Jedno Město, PSČ (čísla OP manželů není třeba uvádět, neboť budou uvedeny v ověřeních jejich podpisů)
udělujeme plnou moc panu Jiřímu Důvěryhodnému, číslo občanského průkazu 12345678,
aby nás zastupoval ve věcech a činnostech vedoucích k dosažení cíle prodeje stavební parcely čp. 222/3 zapsané v LV č. 71 v katastru obce Velké Hradiště, okres Náchod, kterou máme v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.
Plnou moc udělujeme na dobu tří měsíců od prvního dne v měsíci, ve kterém byla sepsána.
Jedno Město, dne ...................... (datum musí být shodný s datem ověření podpisů)


.......................................
Josef Novák


.......................................
Marie Nováková


.......................................
Jiří Důvěryhodný svým podpisem stvrzuje, že plnu moc přijímá. (jeho podpis nemusí být ověřen)

Zdroj: příběh Plná moc k zastupování

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: článek Slovní druhy

Slovní druh slova si

Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona. Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).

Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:

1. vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
2. vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
3. je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
4. je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
5. je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
6. je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.

Zdroj: článek Jaký slovní druh je slovo si