HODNOCENÍ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Vypravování je nejlepší způsob, jak vypustit vlastní myšlenky do současného světa. Vypravování zachycuje poutavým a napínavým způsobem děj. Každé vypravování by mělo mít uvedení do děje, zápletku, stupňování přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování používá ve své jazykové stránce především slovesa, citově zabarvená slova a také nespisovné výrazy. Větná stavba by měla obsahovat jednoduché, volnější a kratší věty.
Vypravování jako slohová práce
Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.
Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.
Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.
Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:
V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.
Václav Černý Ředitel školy ZŠ a MŠ TGM Masaryka, příspěvková organizace Dlouhá ulice 45 Pelhřimov 393 01
Pelhřimov, 15. ledna 2016
Nesouhlas s vyučovacími metodami a hodnocením některých učitelů
Vážený pane řediteli,
obracím se na Vás jako na osobu s možností ovlivnit, kdo vzdělává ve Vaší škole naše děti. Vzhledem k tomu, že pocházíte a žijete v našem městě, tak nevěřím tomu, že Vám stížnosti na některé učitele zůstaly utajeny. Bohužel jste se prostě rozhodl na ně nijak nereagovat. Situace se ale už stává neúnosnou, a tak je potřeba, abyste se zachoval tak, jak Vám z Vaší funkce náleží, vyslechl si kritiku a konečně začal problémy řešit.
Ve Vaší škole již několik let vyučují dvě učitelky, které nejenže nemají potřebné vzdělání, ale zároveň jejich vyučovací metody způsobují více škod, než užitku. Jak nepochybně víte, jedná se o učitelku anglického jazyka na 2. stupni Alenu Bílou a učitelku přírodopisu na 2. stupni Danielu Zajícovou. Ani jedna z těchto učitelek nemá žádné vysokoškolské vzdělání a už vůbec ne pedagogické. I přesto jsou na Vaší škole zaměstnané již několik, přestože od počátku jejich zdejší „kariéry“ se na ně množí stížnosti z řad žáků i rodičů.
Ani jedna z těchto učitelek není schopná udržet ve svých hodinách kázeň. Upřímně nechápu, jak tyto učitelky a potažmo i vy můžete hluk v jejich hodinách přecházet a situaci neřešit. Obzvlášť když řada žáků nejde ani v hodinách pro vulgarity daleko. Ignorace tohoto problému vede akorát k tomu, že se situace zhoršuje a žáci na sebe už i v hodinách slovně a fyzicky utočí. Chápu, že vzdělávat některé žáky může být velmi problematické, ale tyto učitelky kázeň neudrží ani v jinak bezproblémových třídách.
Navíc paní Zajícová si svou neschopnost udržet kázeň kompenzuje přísností v hodnocení výsledků žáků. Přísné hodnocení by mi nevadilo, pokud by ale žáci měli z hodin naučené alespoň nějaké základy dané látky. Pokud se ale žák není schopen v hodinách soustředit kvůli hluku ve třídě a látku se má sám doma doučit bez toho, aby si ji mohl nechat příští hodinu dovysvětlit, tak je podle mého názoru něco špatně a získané známky spíše odrážejí neschopnost učitelky než znalosti žáků. Je sice hezké, že se paní Zajícová snaží, aby žáci měli velké množství známek, bohužel ale jen malá část z nich opravdu odráží vědomosti žáků. Samozřejmě jsem si vědom, že žák má povinnost se doma vzdělávat, a u svých dětí na to dohlížím, ale nemůžu po nich chtít, aby ovládali něco, čemu sám nerozumím, obzvlášť když není nikdo, kdo by jim to doma nebo ve škole vysvětlil.
Přímým zdrojem diagnostických informací je analýza školních výkonů a speciální testy i zkoušky hodnotící výkony dítěte v jednotlivých percepčních oblastech.
Vyšetření dítěte se skládá z několika částí, většinou jej provádí speciální pedagog nebo psycholog, který s dítětem provede krátký rozhovor a naváže osobní kontakt. Dítě se při neformálním hovoru uvolní, je zbaveno napětí, popíše své problémy a způsob, jak se s nimi vyrovnává, možnosti jejich překonávání, situaci v rodině a ve škole, dosavadní nápravná opatření a podobně. Během hovoru má odborník možnost posoudit řeč, hodnotit slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, výslovnost a jiné.
Mezi další vyšetření patří zjištění úrovně intelektu – IQ (inteligenční kvocient) – pro vyloučení poruchy v důsledku nižší úrovně mentálních schopností. Vyšetření provádí individuálně a standardizovanými metodami zásadně psycholog. Nejčastěji používaný je Wechslerův test, který je určen pro děti od 5 do 16 let. Test se skládá z deseti subtestů, neprovádí se najednou u dětí s oslabenou pozorností a soustředěností. Dále se používají Ravenovy progresivní matice upravené odborníky pro běžnou populaci; jejich předností je snadné a rychlé vyhodnocení.
Následuje vyšetření čtení, zahrnující vyšetření rychlosti čtení, porozumění čtenému textu, analýzu chyb a chování dítěte při čtení. Používají se standardizované testy čtení s různou obtížností, testy se provádí jednotlivě a zapisují se na záznamový arch. Výkon ve čtení se srovnává s normovanými texty posledního průzkumu čtenářské dovednosti z osmdesátých let. Vyšetřuje se psaní a pravopis dítěte. Sleduje se samostatný písemný projev i opis textu. Při vyšetření pravopisu se používá zvláštních diktátů, srovnávají se diktáty psané ve škole a v poradně. Zjišťuje se rozvoj grafomotoriky i psacích návyků (způsob sezení při psaní, držení psacího náčiní, způsob a rychlost psaní), provádí se analýza chyb.
Cenné informace o grafomotorice poskytují kresebné zkoušky – test Binderové, obkreslování obrazců Matějčka a Vágnerové, test lidské postavy Goodenoughové a jiné.
Standardizované zkoušky pro dysgrafii prozatím nejsou, v praxi se užívají osvědčené a ověřené postupy. Úroveň psaní hodnotí speciální pedagog z hlediska grafické, pravopisné a obsahové stránky, přičemž se všechny oblasti v hodnocení vzájemně ovlivňují. Diagnostickými nástroji jsou opis, přepis, diktát a volný písemný projev. Hodnotícími ukazateli grafické stránky písemného projevu jsou: sezení při psaní, držení psacího náčiní, pracovní tempo, tvary písmen (plynulost tahů, přítlak), velikost písmen, rychlost vybavování písmen a jejich uspořád
Součástí komplexní diagnostiky, která zahrnuje i další oblasti, je rozbor anamnestických zjištění, která jsou získána z rozhovoru. Jsou však závislá na osobním přístupu toho, kdo diagnózu stanovuje, na jeho dovednostech vést rozhovor a na schopnostech obsah rozhovoru analyzovat. Jedná se o rozhovor s rodiči, učitelem a dítětem, který často přináší neocenitelné poznatky.
Anamnestický rozhovor předchází vyšetření dítěte, provádí jej sociální pracovnice či psycholog. Zjišťují se údaje o výskytu SPU, leváctví, poruch řeči a podobně v příbuzenství, dále úroveň vzdělání členů rodiny a jejich uplatnění. Anamnéza mapuje dítě – průběh těhotenství, porod, chtěnost dítěte, jeho pohybový a sociální vývoj, prodělané nemoci, vývoj řeči, chování dítěte, vztahy k členům rodiny a okolí. V závěru se rozebírají podrobné údaje o problémech, které dítě do pedagogicko-psychologické poradny přivedly. Rodiče jsou vyzváni k vyjádření, co považují za příčinu obtíží dítěte, co již s dítětem podnikali, aby se jeho těžkosti odstranily. Většinou doporučuje rodičům odborné vyšetření pedagog, často však bývají iniciátory rodiče. S jejich písemným svolením je do pedagogicko-psychologické poradny předán záznamový arch – školní dotazník, který obsahuje údaje o 21 nápadnostech ve čtení, psaní, počítání, hodnotí sluchové, zrakové vnímání, řeč, prostorovou i pravolevou orientaci, nápadnosti v chování, postavení dítěte v kolektivu a rodinné prostředí. Součástí je rozbor školního prospěchu dítěte, kde je porovnání hodnocení předmětů a hodnocení ostatních. Informace o obtížích jsou seřazeny v návaznosti s reakcemi žáka.
Obecné zásady pro vypracování individuálních vzdělávacích plánů
V záhlaví individuálního vzdělávacího plánu (IVP) se uvádí:
Na jaké období byl vytvořen
Jméno a příjmení žáka, datum narození
Adresa školy, ročník
Jméno třídního učitele
Jméno pedagoga poskytujícího reedukační péči, pokud je poskytována
Jméno konzultanta
Zdůvodnění potřeby individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče – závěry školského poradenského pracoviště:
Není vhodné ani účelné citovat ze zprávy pedagogicko-psychologické poradny, jen stručně zapsat důvod, pro který je doporučeno individuální vzdělávací plán vyhotovit
Cíle vzdělávání a speciálně pedagogické péče:
Měly by být konkrétní a reálné
Měly by vycházet z doporučení školského poradenského zařízení a z pedagogické diagnostiky
Pedagogická diagnostika:
Je výchozím bodem tvorby individuálních vzdělávacích plánů
Provádí ji vyučující daného předmětu
Zaměřuje se na mapování aktuální úrovně znalostí a dovedností žáka
Nejde o speciálně pedagogické vyhodnocení míry poruchy, které bylo provedeno v PPP
Zcela nevhodné je přepisování vět ze zprávy o nálezu pedagogicko-psychologického vyšetření
Časové a obsahové rozvržení učiva:
Vychází z cílů vzdělávání
Co a kdy by měl žák z učiva předepsaného osnovami ŠVP zvládnout
Se kterým učivem by měl být pouze seznámen, případně jak bude obsah učiva modifikován
Mělo by být konkrétní, osvědčuje se rozvržení do jednotlivých měsíců školního roku
Metody a formy práce, zvolené pedagogické postupy, způsob zadávání a plnění úkolů:
Nejedná se o výčet metod a forem práce z odborné literatury; uvádí se jen ty, které se jeví jako vhodné pro daného žáka, které se používají a které se osvědčily. Pokud se zvolená metoda neosvědčí, nahrazuje se jinou.
Způsob zadávání a plnění úkolů:
Slovně, předvedením postupu, s počátečním nácvikem, písemně, přes asistenta pedagoga. Po částech, s pomocí asistenta, s pomocí spolužáka, k dopracování doma, individuálně, mimo třídu.
Způsob hodnocení:
Klasifikace známkou nebo slovně, hodnotit jen úspěšnost, pozitivními formulacemi, zahrnout i snahu, hodnotit až po ukončení celé práce v náhradním čase, hodnotit jen to, co stihne. Účast dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci s žákem
Asistent pedagoga Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.
Návrh snížení počtu žáků ve třídě:
Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.
Seznam kompenzačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů: