Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

I Ý U SLOVES


Časování

A jak tedy vypadá kompletní časování slovesa být v indikativu futura (způsob oznamovací, čas budoucí)?

Osoba

Jednotné
číslo

Množné
číslo

1.

budu

budeme

2.

budeš

budete

3.

bude

budou

Pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa býtinfinitivu se tvoří budoucí čas u sloves nedokonavých:

Osoba

Jednotné
číslo

Množné
číslo

1.

budu dělat

budeme dělat

2.

budeš dělat

budete dělat

3.

bude dělat

budou dělat

U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:

budu dělat, budu sázet, budu zpívat – nedokonavá slovesa

udělám, nasázím, zazpívám – dokonavá slovesa

Budoucí čas slovesa být a sloves od něj odvozených předponou

Jak už jste si zajisté všimli, sloveso být má v budoucím čase změnu ve kmeni na bud-:

  • budu, budeš, bude, budeme, budete, budou

U sloves odvozených předponou od slovesa být (například dobýt, odbýt, zbýt, přibýt, ubýt, nabýt) se setkáváme se dvěma tvary:

  • původní tvar s u: dobudu, odbudeš, zbude, přibudeme, ubudete, nabude. Tento tvar se považuje za základní, stylově vyšší a spisovný.
  • nový tvar s y: dobydu, odbydeš, zbyde, přibydeme, ubydete, nabyde. Tento tvar se považuje za stylově nižší, až hovorový.

Zdroj: článek Slovní druh budeme budu

Dějová slovesa podle Wikipedie

Jak již bylo zmíněno, plnovýznamová sloves se dělí na slovesa činnostní (jinak také akční, či dějová) a stavová. Slovesa akční vyjadřují nějakou činnost, která vyšla od určitého činitele, na rozdíl od těch stavových, které vyjadřují stav či jeho změnu.

Akční slovesa se mohou také ještě dělit na:

  • Předmětová: tato slovesa k sobě váží nějaký předmět, bez jeho uvedení není informace úplná a věta může postrádat smysl. Například sloveso věnovat. Nelze napsat jen: „Pavel věnuje.“ Je potřeba větu doplnit o informaci co a třeba i komu, aby věta dávala smysl. Musí tedy znít třeba takto: „Pavel věnuje peníze místní charitativní organizaci.“
  • Bezpředmětová: tento typ sloves nevyžaduje žádnou vazbu s předmětem, ta tam může být, ale není nutná. Věta i bez předmětu totiž dává smysl. Například sloveso odejít. Věta: „Adam odešel.“ je významově úplná.
  • Zvratná: tento typ sloves se pojí s předmětem zvratného zájmena (si, se). Patří sem například sloveso bát (se).
  • Pomocná slovesa se pak dělí na vlastní pomocná (být, mít), sponová (stát se, být), modální (chtít, mít, muset).

Zdroj: článek Dějová slovesa

Pomůcka

K lepšímu rozlišení výše uvedených sloves dobít a dobýt vám pomůže převedení daného slovesa do budoucího času: Hokejisté dobudou/dobydou vítězství. Vojsko dobude/dobyde hrad. Nikoli však: Lovec dobude/dobije zvíře. Dobudu/dobiji si kredit.

Několik dalších příkladů správného užití těchto sloves i slov od nich odvozených:

  • Nabytý majetek brzy pozbyl.
  • Nesmíš nosit nabitou zbraň.
  • Pytlák dobil poraněné zvíře.
  • Platební kartu lze kdykoli dobít.
  • Tento hrad nebyl nikdy dobyt, je tedy opravdu nedobytný.
  • Vojáci dobyli hrad a nakonec nemilosrdně dobili i všechny zraněné.
  • Jeho srdce dobilo včera kolem půlnoci.
  • Dobyté území obsadili takřka okamžitě.
  • Vydobyl si uznání i na mezinárodním poli.
  • Ráno jsem nemohl nastartovat, mám úplně vybitou baterii.

Zdroj: článek Nedobytný hrad

Býlí a bílý

Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.

Příklady:

Na louce kvetlo býlí.

Koza patří mezi býložravce.

Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.

Příklady:

Koupila si bílý svetr.

Všechny zdi jsou bílé.

Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Co je správně

Sloveso zpytovat a všechna jeho příbuzná a odvozená slova se vždy píší s předponou "Z-". Varianta s předponou "S-" není přípustná. Přestože se u něj píše předpona z-, toto slovo nepatří ani do jedné ze dvou skupin, které jsou tvořeny předponou z- (od nedokonavých sloves vytvořená slovesa dokonavá; od podstatných a přídavných jmen vytvořená slovesa s významem: stát se tím, co znamená slovo základové). Sloveso zpytovat tedy nepatří ani k jedné z těchto skupin, neboť patří do skupiny slov, u nichž si je potřeba předponu zapamatovat. U slovesa zpytovat patří psaní předpony z- k ustáleným zvykům bez ohledu na výslovnost.

Zdroj: článek Zpytovat nebo spytovat

Slovní druh slova si

Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona. Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).

Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:

  1. vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
  2. vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
  3. je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
  4. je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
  5. je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
  6. je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.

Zdroj: článek Jaký slovní druh je slovo si

Jak je to správně

  • Správně je pouze podoba koná. Jde totiž o 3. osobu čísla jednotného slovesa konat.
  • Konat je sloveso nedokonavé, které je poněkud knižním vyjádřením sloves dělat, činit, vykonávat.
  • Sloveso konat se časuje tímto způsobem:
    • číslo jednotné: 1. os. – konám; 2. os. – konáš, 3. os. – koná;
    • číslo množné: 1. os. – konáme; 2. os. – konáte; 3. os. – konají.
  • Rozkazovací způsob: konej, konejme, konejte.
  • Příčestí činné: konal; příčestí trpné: konán.
  • Přechodník přítomný mužský: konaje; přechodník přítomný ženský a střední: konajíc; přechodník přítomný množné číslo: konajíce.
  • Podstatné jméno vytvořené od tohoto slovesa: konání.

Zdroj: článek Konná nebo koná

Cvičení na psaní i y na konci slov

Psaní i y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaní i y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.

Zdroj: článek Cvičení na psaní y i

Muset nebo musit

Slovo muset má ještě jeden možný tvar, kterým je slovo musit.[2]

Slovo musit je výsledkem kolísání sloves mezi vzory „prosit“ a „sázet“.

Ve 4. slovesné třídě najdeme několik sloves, která kolísají mezi vzory „prosit“ a „sázet“. Patří k nim frekventovaná slovesa bydlit –⁠ bydlet, musit –⁠ muset, myslit –⁠ myslet, z méně užívaných pak kvílit –⁠ kvílet, šílit –⁠ šílet a hanit –⁠ hanět. Historicky k nim můžeme řadit i slovesa další, mj. bujit –⁠ bujet, lačnit –⁠ lačnět, truchlit –⁠ truchlet.

O těchto slovesech se v mluvnicích dočteme, že si zachovala dvě ucelené řady tvarů (jednu podle „prosit“, druhou podle „sázet“). V souladu s platnou kodifikací jsou ve třetí osobě množného čísla rovnocenné tvary:

  • bydlí/bydlejí,
  • musí/musejí,
  • myslí/myslejí,
  • kvílí/kvílejí,
  • šílí/šílejí,
  • haní/hanějí;

V příčestí činném jde o tvary:

  • bydlil/bydlel,
  • musil/musel,
  • myslil/myslel,
  • kvílil/kvílel,
  • šílil/šílel,
  • hanil/haněl.

Frekvenční analýza jednotlivých tvarů však ukazuje, že se tyto původně samostatné řady prolínají a mají tendenci vytvářet řadu jednu (časovanou podle „kompromisního“ vzoru „trpět“, v němž se spojuje paradigma vzoru „prosit“ a „sázet“). Toto kolísání není u všech slov stejné.

Zdroj: článek Musí nebo musejí

Verbální substantivum

Slovo muset patří mezi eventivní verbální substantiva, která se mohou pojit také s krátkými reflexivními zájmeny a reflexivními částicemi sesi.[1] Zatímco se v kombinaci se slovesy sesi chovají jako klitika, v kombinaci se jmény se objevují vždy hned za jmennou koncovkou, i když se píšou zvlášť. Analyzovány jsou buď jako slovní klitika, nebo jako vázané morfémy:

Okamžitě se musíš podívat z okna / Okamžitě musíš se podívat z okna.

Okamžité se podívání z okna / Okamžité podívání se z okna.

Na rozdíl od sloves není jejich vyjádření obligatorní:

Okamžitě (se) musíš podívat z okna.

Okamžité podívání (se) z okna.

Příklady: musíš si pospíšit; musíme se rozhodnout; každý musí zemřít; to musíš vidět.

Zdroj: článek Musí nebo musejí

Neohebné slovní druhy

6  = příslovce

7  = předložky

8  = spojky

9  = částice

10  = citoslovce

Určete slovní druhy u těchto slov

za ,
vrkú ,
významně ,
fuj ,
pod ,
ouvej ,
jak ,
pěkně ,
,
ano ,
suše ,
nikoli ,
proč ,
brrr ,
záměrně ,
nebo ,
ach ,
od ,
asi ,
dup ,
ne ,
hodně ,
au ,
hop ,
špatně ,
,
velmi ,
ale ,
hmm ,
málo ,
bez ,
,
,
když ,
,
do ,
moudře ,
,
ke ,
tam ,
dobře ,
uvnitř ,
,
doma ,
nad ,
pro ,
bác ,
kéž ,
prý ,
tiše ,
protože ,
že ,
zítra ,
bohatě ,
haf ,
dnes ,
kykyryký ,
slepě




Určete ohebná a neohebná slova

Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:

všichni ,
přestože ,
pak ,
jednou ,
těchto ,
jednom ,
,
tři ,
ním ,
protože ,
plavání ,
ležet ,
sestra ,
radostněji ,
hajným ,
kteří ,
jeden ,
kam ,
hej ,
na ,
ohledně ,
tisící ,
,
jdi ,
ach ,
ano ,
bych ,
si ,
cukrú ,
jasně ,
zpívat ,
asi ,
třikrát ,
nebo ,
čtení ,
prima ,
plavba ,
jasný ,
kvůli ,
kolik ,
neboť ,
onen ,
vřeleji ,
prrrr



Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy

Dějová slovesa

Slovesa jsou pátým slovním druhem, který se řadí také do skupiny ohebných slovních druhů, protože slovesa se dají časovat. Sloveso se ve větě vyskytuje obvykle v podobě přísudku (ale sloveso v infinitivu může být také třeba podmětem). Funkce slovesa v přísudku bývá zásadní, protože jeho úkolem je vyjadřovat činnost, stav, nebo i změnu stavu.

U slovesa se kromě mluvnických kategorií (osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída) dá určovat i jeho druh.

Slovesa tak mohou být plnovýznamová a neplnovýznamová. Plnovýznamová slovesa poznáme tak, že mají vlastní věcný význam. Dají se ještě dělit na činnostní a stavová. Neplnovýznamová slovesa obvykle potřebují spojit s plnovýznamovým slovesem, aby nesla jasný význam. Dost často se ale stává, že i neplnovýznamová slovesa ale mohou v jasně daném kontextu fungovat jako plnovýznamová, a tak tuto poučku zkomplikovat. Jak jistě víte, čeština je těžký jazyk s hromadou výjimek a chytáků...

Pro účely tohoto článku nás ale zajímá skupina plnovýznamových sloves.

Zdroj: článek Dějová slovesa

Zapomněl nebo zapoměl

Dalším problematickým slovesem se stejnou hláskovou skupinou jako slovo vzpomněl, je i zapomněl, i ono dokáže pisateli pěkně zamotat hlavu.

Vysvětlení

Sloveso zapomněl se řadí k těm slovesům, kde je třeba zjistit podobu jiných tvaru daného slova, jestli se zde nevyskytuje hláska n (= zapomenout), a proto se vždy píše s "mně".

Hledání příbuzných tvarů u těchto sloves může být pro spoustu lidí těžké (ne každého hned napadnou daná slova), i proto už učitelé na prvním stupni radí svým žákům si toto sloveso prostě zapamatovat, pomoci jim k tomu mohou třeba různé mnemotechnické pomůcky, které si žáci vytvoří, anebo "si ho do hlavy" dostanou čistým drilem, hlavní je vždy vědět, že sloveso "zapomněl" se vždy píše s "mně".

Ukázky ve větě

hlupák, hlava děravá. Svou berlu mrazílku, jsem si doma zapomněl."

Zaměstnanci zapomněli na schůzku o bezpečnosti.

Před odjezdem se nezapomněl rozloučit s babičkou.

Zdroj: článek Pravopis vzpomněl nebo vzpoměl

7. cvičení: Psaní i / y a ve slovesech

Nápověda: O koncovce u sloves (= přísudků) vždy rozhoduje rod podmětu.

a) Parašutisti skákal, podrážky se rozpadal, slůňata pobíhal, omítky opadával, rohlíky se spálil, loďaři pokřikoval, švadleny usilovně pracoval, děti si zpíval, květiny rozkvétal, žáci se připravoval, řízky se smažil, koně poskakoval, stavení chátral, švihadla se válel na zemi, jizvy mizel, zloději vyhrál, království chudl, počítače zastaral, fotbalisti soupeřil, klíče se ztratil, ředitelé schůzoval, zázraky se děl, poddaní se ukláněl.




b) Chlapci a dívky učiteli nerozuměl. Ledoborce vyplul na moře. Dnové se dloužil. Večer v televizi dával hlavní zprávy. Talíře a příbory se válel u popelnice. Lékaři a zdravotní sestry stávkoval. Servírky se dělil s číšníky o tržby. Kočka a myši se proháněl po domě. Papíry a plasty se třídil do popelnic. Koťata s kočkou se slunil na střeše. Otepi slámy se povaloval po louce. Lidé pokřikoval na sportovce. Rysi a vlci se pohyboval ve volné přírodě. Viděl jsme podivná zvířata. Francie a Španělsko spolu sousedil. Výstavy se zúčastnil herci i herečky. V letadle podával dezerty i hlavní jídlo.




Zdroj: článek Pravopis y i

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: článek Slovní druhy

Druhy předložek

Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).

Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).

Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.

Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.

Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).

Ukázka:

KolemPodstatné jméno – Jel s kolem na výlet.

Příslovce – Jel jen tak kolem.

Předložka – Jel kolem řeky.

Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.

Předložka – Díky tobě večer neusnu.

Blízko Příslovce – Stál moc blízko.

Předložka – Ubytoval se blízko nás.

Zdroj: článek Předložky

Autoři obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jana Válková

 Mgr. Jan Novotný

 Mgr. Světluše Vinšová


králíci skákali pravopis
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
psaní koncovek ovi
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
příběhy k tématu

Prosba o radu

Milda

Podstatná jména z infinitivu sloves:
vzlykat - vzlykání
žvýkat - žvýkání
plýtvat - plýtvání

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.