JAKÉ I SE PÍŠE VE SLOVĚ VYPLÝVÁ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Článek zpracovává problematiku psaní velkých písmen. Jedná se o přehled oblastí, v nichž se píší velká písmena. V závěru se nachází cvičení na procvičení psaní velkých písmen.
Psaní velkých písmen
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rož
V naší poradně s názvem VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloš Kvasnička.
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a vyplívám záhonky za sucha. To by šlo, ne?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Šlo by to, ale není to hezky česky. Moc se snažíte uplatnit slovo vyplívám. Mnohem lépe to vypadá takto:
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a tak pleji záhonky za sucha.
PRAŽSKÝ ORLOJ – psaní velkého písmene je u Staroměstského orloje komplikovanější. Důležitá je zde souvislost. Pokud se jedná o název, mělo by být ve slově pražský velké P, tedy Pražský orloj. Pokud se ale jedná o geografické vymezení orloje (tedy to, že se orloj nachází v Praze), tak p bude malé (pražský orloj).
PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK – pražský krysařík je označením plemene psa, a proto se jedná o obecné pojmenování, a proto se píševe slově pražský malé p.
PRAŽSKÝ MAJÁLES – U tohoto spojení slov, je situace obdobná jako u pražského jara. Pokud se tedy jedná o konkrétní název akce, bude P velké (Pražský majáles), pokud je to ale obecné označení pro majáles, jehož pravý název zní nějak jinak, bude p malé (pražský majáles).
PRAŽSKÝ PŮLMARATON – Oficiální označení této akce zní Pražský mezinárodní půlmaraton. V tomto označení se píše tedy velké P.
PRAŽSKÝ DENÍK – V tomto případě se jedná o název konkrétních novin, a proto se píše velké P (Pražský deník).
PRAŽSKÝ VÝBĚR – Jedná se o název pro českou rockovou skupinu, a proto se píše velké P (Pražský výběr).
PRAŽSKÝ HRAD – Jedná se o konkrétní název stavby / instituce, a proto se píše velké P (Pražský hrad; Hrad). K Pražskému hradu patří také zahrady, které se nazývají Palácové zahrady pod Pražským hradem.
PRAŽSKÝ FOTBAL – Označení fotbalové organizace se píše s velkým P (Pražský fotbalový svaz), pokud je ale myšlen všeobecně fotbal v Praze, tak se píše p malé (pražský fotbal).
PRAŽSKÝ DOPRAVNÍ PODNIK – Konkrétní název této společnosti je Dopravní podnik hlavního města Prahy.
PRAŽSKÁ DIVADLA – Jedná se o geografické vymezení divadel, není to tedy název žádné instituce, a proto se píše malé p (pražská divadla).
PRAŽSKÁ ENERGETIKA – U tohoto spojení je opět důležitý význam. Pokud se jedná o název společnosti, tak se píše velké P (Pražská energetika, a. s.), pokud by se ale jednalo o obecné vymezení energetiky v Praze bez ohledu na společnost, pak bude p malé (pražská energetika).
PRAŽSKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ – Jedná se o označení konkrétní instituce, a proto se píše velké P (Pražská správa sociálního zabezpečení = PSSZ).
PRAŽSKÁ DOPRAVA – Při označení konkrétní společnosti (Pražský dopravní podnik) se píše velké P, pokud je to ale obecné označení dopravy po městě Praha, tak se píše malé p (pražská doprava).
PRAŽSKÁ SPRÁVA NEMOVITOSTÍ – Jedná se o označení konkrétní státní organizace, a proto se píše velké P (Pražská správa nemovitostí).
PRAŽSKÁ PAROPLAVBA – Název společnosti, která se paroplavbou zabývá, se píše s velkým P (Pražská paroplavební společnost). Pokud je ale myšleno všeobecné označení, píše se malé p (pražská paroplavba).
PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ – Název této společnosti sepíše s velkým P (Pražská plynárenská, a. s.)
PRAŽSKÁ ZOO – Geografické vymezení této Zoo se píše s malým p (pražská zoo), protože konkrétní název této společnosti je Zoo Praha.
PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC – Jedná se o konkrétní název kulturní akce, a proto se píše velké P (Pražská muzejní noc).
Ve svém příspěvku PRAVOPIS MY / MI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina.
Dobrý den, chci se zeptat,když je věta : Byli jsme v lese. Člověk se zeptá,kdo byl v lese my. Proč tedy není ve slově byli tvrdé y na konci? Když je třeba věta : Boty kopaly do míče. Tak po l tvrdé y je,protože ty boty kopaly jako ty ženy.
Mám v tom trochu zmatek. Děkuji moc za vysvětlení Katka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
PRAŽSKÉ JARO – U tohoto spojení je třeba rozlišit význam. Je totiž možnost psát Pražské jaro, ale i pražské jaro. První varianta s velkým P se týká hudebního festivalu Pražské jaro, protože se jedná o pojmenování konkrétního pořadu. V případě druhé varianty s malým p (pražské jaro) se jedná o obrazné pojmenování události.
Ve spojení „užít si pražského jara“ bývá myšleno pražské jaro jako pojmenování událostí v roce 1968. (může se také jednat o označení jarních měsíců strávených v Praze)
PRAŽSKÉ PAMÁTKY – Jedná se o geografické vymezení (obecné označení), a proto se v tomto spojení píše malé p (pražské památky)
PRAŽSKÉ VODOVODY – Důležité je rozlišit, jestli se jedná o název konkrétní firmy (Pražské vodovody a kanalizace, a. s.), pak se píše velké P. Případně, jestli se jedná o všeobecné označení vodovodů v Praze (pražské vodovody), kde se píše malé p.
PRAŽSKÉ METRO – Společnost, které se toto označení týká, se nazývá Metro Praha, a proto není označení pražské metro konkrétní, a tak se píše malé p.
PRAŽSKÉ TRAMVAJE – Vlastní název společnosti je Tramvajová doprava v Praze, a proto je označení pražské tramvaje vnímáno jako všeobecné, tudíž se píše s malým p.
PRAŽSKÉ VODÁRNY – Jedná se o obecné pojmenování, a proto se píše malé p (pražské vodárny).
PRAŽSKÉ SLUŽBY – Pokud se jedná o název podniku Pražské služby, a. s., píše se velké P. Pokud jsou ale obecně myšlené služby v Praze, tak se píše malé p (pražské služby).
PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ – Jedná se o konkrétní označení historické události, a proto se píše velké P (Pražské povstání).
Tázací zájmena jsou zájmena,
kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme
zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije
zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký
se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí
se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.
K těmto zájmenům lze přidat
přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak,
kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování
nemění.
I u těchto zájmen je u lidských
párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?
Tázací zájmena: kdo, co, jaký,
který, čí
Skloňování
tázacích zájmen kdo, co:
ZÁJMENA
PÁDY
KDO
CO
1.
pád
Kdo
Co
2.
pád
Koho
Čeho
3.
pád
Komu
Čemu
4.
pád
Koho
Co
5.
pád
-
-
6.
pád
O kom
O čem
7.
pád
S kým
S čím
Skloňování
tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Ve svém příspěvku JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Jsem zmatená... jak je tedy zájmeno nebo příslovce? Ze spojení zájmenné příslovce jsem pochopila, že se jedná o příslovce, ale ve shrnutí je napsané zájmeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Hano,
mnohokrát děkuji za upozornění na překlep. Samozřejmě, že „jak“ nemůže být zájmenem, jak vyplývá z předchozího výkladu. Ještě jednou děkuji za Vaše pozorné čtení a pokusím se o rychlou nápravu.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje.
Jaké počasí o svatém Jiljím, takové bývá celý podzim.
Je-li Jiljí jasný den, krásný podzim zvěstujeme.
Je-li pěkně na svatého Jiljí, bude pěkně po čtyři neděle.
Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.
Jiljí jasný - podzim krásný.
Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí.
když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky.
Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň. Když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na svatého Jiljí krásný den – krásný podzim zvěstuje.
O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunná pohoda.
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.
Svatý Jiljí děvčata bílí.
Svatý Jiljí své počasí pevně drží.
V jakém počasí jde jelen k říji, v takovém se o Michalu vrací.
V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týdnech navrací, jestli jde jelen něco později do říje, tedy jest znamení, že pozdě zima nastane.
VYSVĚTLENÍ:
Většina pranostiky říká, že jaké je počasí v tento den, takové bude celý měsíc a případně i celý podzim. Pokud tedy bude hezký den, bude hezký celý měsíc, pokud bude ale pršet, proprší celý měsíc. Jiné pranostiky se zase týkají blížící se říje jelenů. Zároveň jejich říje může být i signálem toho, že zima nastane déle než obvykle, pokud se říje jelenů zpozdí.
2. září: svátek má Adéla (dříve svatý Štěpán král a Štěpán)
PRANOSTIKY:
Na Štěpána krále je už léta namále.
Na svatého Štěpána krále, je už zima namále.
Od Štěpána krále bouřek je namále.
VYSVĚTLENÍ:
Všechny pranostiky se týkají počasí, dvě říkají, že období léta a bouřek končí, další zase říká, že se naopak blíží zima.
3. září: svátek má Bronislav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. září: svátek má Jindřiška
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
5. září: svátek má Boris
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
6. září: svátek má Boleslav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
7. září: svátek má Regína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. září: svátek má Mariana (dříve Narození Panny Marie, Matky Boží)
PRANOSTIKY:
Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle.
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
1. červen: svátek má Laura (dříve svatý Fortunát a Nikodémus)
PRANOSTIKY:
O svatém Fortunátu kapka deště má cenu dukátu.
Pěkné počasí o svatém Fortunátu slibuje úrodný rok.
Pohoda na Nikodéma - čtyři týdny dešťů za nima.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika tohoto měsíce říká, že déšť je v tento den ceněný, pravděpodobně proto, že předtím následovalo dlouhé období sucha. Druhá pranostika říká, že pokud v tento den bude hezky, tak bude dobrá úroda. Poslední pranostika se také týká pěkného počasí v tento den, říká, že pravděpodobně předtím měsíc pršelo.
2. červen: svátek má Jarmil
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
3. červen: svátek má Tamara (dříve svatý Antonín)
PRANOSTIKY:
Jaké počasí o svatém Erazimu, takové bude i v příští zimu.
Na svatého Antona každá jahoda je červená.
Na svatého Antonína broušení kos započíná.
Na svatý Antonín len zasít neprodlím.
Svatý Antonín pevně veslo třímá, často na něj hřímá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že pokud bude v tento den teplo, i zima bude teplá. Pokud bude chladno, můžeme se těšit na velmi chladno zimu. Další pranostika se týká zrání jahod. Pranostika říká, že v tuto dobu už jsou jahody běžně zralé. Třetí pranostika se věnuje sečení trávy, které v tuto dobu zemědělce jistě čeká. Další pranostika je další z rad, která doporučuje sít len. Poslední pranostika odkazuje na možnou bouřku v tento den.
4. červen: svátek má Dalibor
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
5. červen: svátek má Dobroslav (dříve svatý Bonifác)
PRANOSTIKY:
Kolem svatého Bonifáce včela sbírá medovice.
Svatý Bonifác, Norbert a Robert jsou malí ledoví muži.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika tohoto dne odkazuje na to, že v tuto dobu již běžně létají včely a tvoří si med. Druhá pranostika říká, že v tento a následující den může být chladno.
6. červen: svátek má Norbert
PRANOSTIKA:
O svatém Norbertu chladno jde už k čertu.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika slibuje, že už nebude chladno.
7. červen: svátek mají Iveta a Slavoj (dříve svátek Tělo a krev Páně)
PRANOSTIKY:
Jasno-li o Božím těle, dobrý rok čekejte směle!
Sedmý den červnový bývá slunečný a přináší optimistickou náladu.
VYSVĚTLENÍ:
Obě pranostiky předvídají, že v tento den může být jasno a co nám takové počasí přinese. První pranostika říká, že bude dobrý rok a druhá, že budeme mít dobrou náladu.
V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.
Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).
Svatba je jedním ze slov, u kterého mohou mít někteří lidé potíže s pravopisem vzhledem k jeho výslovnosti, kdy na základě spodoby znělosti dochází k záměně hlásky „t“ na „d“. Pokud si člověk není jistý, kterou hlásku napsat, doporučuje se vytvořit od slova svatba přídavné jméno svatební, v němž se píše „t“, tím pádem se písmeno „t“ píše i ve slově svatba.
Někdo jiný si může správný pravopis třeba zdůvodnit již kultovní hláškou z filmu Slunce, seno a pár facek.
Škopková: (na malého Jiříka) „Co to tam zase píšeš za nesmysly? Svatba se píše s D, jo?” Jirka: „A jo...” Škopková: „Řeknu si svadba, svadební košile... Co slyšim? D. A píšu T, troubo... To by mě zajímalo, co ty děti ve škole učí!”
Jinak je to ale ve slovenštině. Slovensky se svatba opravdu řekne i napíše jako svadba.
V konverzaci se „svatbou“ mívají problém hlavně malé děti, které od ní neumí vytvořit vhodné sloveso. Často si pletou muže a ženu a zaměňují tak vdávání a ženění. Není tedy výjimkou, že dítě se zmíní, že maminka se ženila a že strýc se vdával. Obvykle ale s vyšším věkem dítěte dojde k ujasnění těchto pojmů.
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hroníková.
Včera jak jsme si povídali.
Má nebo nemá být před jak čárka?
A poprosím také o vysvětlení proč.
Děkuji předem a přeji dobrý nový rok.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včera, jak jsme si povídali. Správně je to s čárkou před JAK. Proč? Protože před JAK se píše čárka vždy, když uvozuje větu. Jsme si povídali je věta. Bez čárky je to například ve větě Řval jak blázen. Ale ne již ve větě Řval, jak blázen všude pobíhal. Bez čárky je to jen v případě, když za slovem JAK následuje jen jedno slovo nebo slovní spojení a nikoliv věta.
Rozdíl bude v případě, když JAK uvozuje větu časovou, když, jakmile, zatím co.
Příklady:
Včera jak jsme si povídali, viděla jsem venku pobíhat sousedovic psa.
Hned jak jsem vstoupil, slyšel jsem pana profesora živě mluvit.
U přídavných jmen měkkých se píše v koncovkách vždy í. Například: Kočka se potulovalo kolem psí boudy.
U přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích se v koncovkách píše -y/-ý. Například: Četl ve zprávách o vzteklých psech. Otcovy knihy ležely na polici. Výjimkou je 1. a 5. pádmnožného čísla rodu mužského životného, kde se píše -i/í a, a 7. pád množného čísla, kde je koncovka -ými. Například: Dědovi bratři na oslavu nedorazili. Zlí psi se potulovali kolem vesnice. Se zlými psy bych se nechtěl setkat.