Vyjmenovaná slova po z patří mezi ta kratší seznamy, které ale dokážou potrápit překvapivě často. Právě proto je důležité pochopit nejen samotná vyjmenovaná slova, ale hlavně jejich příbuzné tvary, ve kterých se tvrdé y přenáší dál – a někdy naopak mizí. Jakmile se žáci naučí uvažovat nad významem a stavbou slova, přestávají být diktáty strašákem a začínají dávat smysl.
Tento doplňující přehled se zaměřuje na rozšíření znalostí o příbuzných slovech k vyjmenovaným slovům po z, upozorňuje na časté chytáky a nabízí praktické příklady z běžné výuky. Díky tomu si pravopis upevní nejen školáci, ale i rodiče, kteří s nimi procvičují český jazyk doma.
JAZYK
= svalový orgán
v ústech, řeč, část boty
Slova příbuzná
Jazykový,
jazýček, jazykolam (= věta, která slouží k procvičení
těžce vyslovitelných slovních spojení), jazylka (= kost v krku),
jazykověda (= lingvistika, věda zkoumající jazyk), jazykovědec,
jazykozpyt (= stejný význam jako u jazykovědy), cizojazyčný,
dvojjazyčný
Příklady
Moderátorka před
vysíláním zkoušela jazykolamy. Lyžař si při nehodě zlomil
jazylku. Na vysoké škole studoval jazykovědu. Nakladatel vydal
nový dvojjazyčný slovník.
U jazykolamů musí být zřetelná výslovnost a výrazná artikulace. Mluvčí si nemůže jazykolam jen tak zamumlat pod vousy. Pak by procvičování jazykolamů zcela postrádalo smysl. Jazykolamy mohou trénovat nejen dospělí lidé, ale i malé děti. U dětí je hlavní, aby je to bavilo a nebraly to jako nudnou povinnost.
Při procvičování jazykolamů se doporučuje začít pomalým tempem a postupně zrychlovat. Je vhodné se také nezaměřovat jen na jeden typ jazykolamů. Je potřeba si ještě uvědomit, že umět vyslovit jazykolamy není zárukou pro dráhu řečníka.
Iqaqa laziqikagika kwaze kwaqhawaka uqhoqhoqha. (Toto sice není český jazykolam, ale je považovaný za jeden z nejtěžšíchjazykolamů na světě, v překladu znamená: Skunk spadl dolů a zlomil si hrtan.)
Když napíšeš, že napíšeš, tak napiš a nepiš, že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když napíšu, že napíšu, tak napíšu a nepíšu, že napíšu, když nenapíšu.
Krok ke zproletarizování všech vrstev.
Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp.
Na anesteziologickoresuscitačním oddělení resuscituje anesteziolog.
Na otorinolaryngologii ordinuje otorinolaryngolog.
Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice.
Naše okenice je ze všech okenic ta nejokenicovatější.
Naše popelnice je mezi popelnicemi ta nejpopelnicovatější popelnice.
Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko.
Náš Popokatepetl je ze všech Popokatepetlů nejpopokatepetlovatější Popokatepetl.
Nejkulaťoulinkatější.
Nejkulaťoulinkatější kulička se kutálela po nejkulaťoulinkatější kuličce.
Nejneobhospodařovávatelnějšími.
Nejneosamostatňovávatelnějšími.
Nejneospravedlňovávatelnějšími.
Nejspravedlivější je krasobruslařský rychlorozhodčí.
Nejvyrukavičkovanější.
Nenadeodorantovat.
Neznepokojujte se meteorologickými proroctvími.
“O, kdybys, ty lyžaři nezalyžařivšísi, sis zalyžoval, byl bys zalyžařivšísi lyžař!”.
Pan Kaplan má chlapce střapce, ten chlapec má vrabce v kapse.
Patří rododendron do čeledi rododendronovitých či nerododendronovitých?
Žili, byli tři japonci. Jaxi, Jaxidraxi, Jaxidraxidraxonson. Žili byli tři japonky Cipi, Cipilipi, Cipilipiliponpon. Jaxi vzal si Cipi, Jaxidraxi vzal si Cipilipi, Jaxidraxidraxonson vzal si Cipilipilinponpon.
Příbuzná slova k jazyk tvoří rozsáhlou skupinu a často se objevují i ve vyšších ročnících základní školy. Tvrdé y zůstává zachováno ve všech významech, pokud jde o slovní rodinu.
Slovo jazyk se nevztahuje pouze k části těla, ale také k řeči, odborným názvům a přídavným jménům.
Jazykolamy pro děti by měly být kratší, rytmické a hravé. Důležité je, aby dítě neztratilo motivaci a procvičování vnímalo jako zábavu, nikoliv povinnost.
U mladších dětí se doporučuje zaměřit na jednu hlásku a jazykolam opakovat pomalu, s důrazem na správnou artikulaci.
Důvodem, proč si větu sveřepí šakali zavile vyli lidé pamatují, je její zvuková stavba. Opakování sykavek, měkkých i tvrdých souhlásek a krátkých slov vytváří rytmus, který připomíná jazykolam. Zároveň jde o ukázku aliterace, tedy opakování stejných nebo podobnýchhlásek na začátku slov, což je častý stylistický prostředek v poezii i v jazykovýchhrách.
Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.
Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.