Vyjmenovaná slova po s a jejich příbuzná slova dokážou potrápit nejednoho žáka i dospělého pisatele. Na první pohled vypadají jednoduše, ale právě u příbuzných slov často vznikají chyby, protože se mění tvar slova, přidávají se předpony nebo vznikají zdánlivě odlišné významy. Přesto však platí, že pravopis zůstává zachován a řídí se původním vyjmenovaným slovem. Pokud se v příbuzných slovech po s naučíte orientovat, výrazně si usnadníte psaní diktátů, testů i běžných textů. Stačí pochopit souvislosti, všímat si významu slov a osvojit si několik jednoduchých pravidel, která vám pomohou rozhodnout, kdy psát y a kdy i.
= zcela najedený, nemající hlad, poskytující pocit sytosti, výrazný, přesycený
sytost, dosyta, nasytit, nenasytný (= žravý, hltavý, chtivý), sytě
Otesánek byl nenasytný. Náš oběd byl velmi sytý. Najedl jsem se dosyta.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po s
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Zdroj: příběh Skloňování slova doušek
Rovnou si řekněme, že správně je: vzpomněl si na mě. A proč? Protože tvar mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu (bez koho, čeho; koho, co) osobního zájmena já. Tvar mně se pak používá vždy ve 3. a 6. pádu (komu, čemu; o kom, o čem). Že si nejste schopni zapamatovat toto pravidlo? Tak si zkuste pomoci nějakou mnemotechnickou pomůckou, naštěstí je jich pro tento případ celkem dost, takže si můžete vybrat tu, která se vám bude zamlouvat nejvíce.
Ta první radí si do dané věty vložit dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě, v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě/mne. (Jiný příklad: Seznámila mě/mne se svým přítelem.) Když je výsledná věta nesmyslná, pak do ní bude patřit mně (například: Mně/Mne to nemusíš připomínat. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Další možností je doplnit v dané větě tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě, v našem případě to tedy bude: Vzpomněl si na mě/tebe. (Jiný příklad: Beze mě/tebe tam bude nuda.) A když lze do věty doplnit tvar tobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě to nemusíš připomínat. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
Jestli jste si stále nevybrali, pak už tady mám jen poslední „berličku“. Když si řeknete například bez Honzy (či vidím Honzu), je správně mě, protože slovo Honza má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena (v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě / na Honzu.). Jestliže se do dané věty hodí Honzovi (o Honzovi), pak je správně mně, protože slovo Honzovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena (například: Vyprávěla mu o mně / o Honzovi.).
Pokud máte ještě nějaké lepší mnemotechnické pomůcky týkající se této problematiky, tedy ať už slovesa vzpomněl, či zájmena mně/mě, tak neváhejte a podělte se o ně s námi. Možná tím pomůžete dalším zapomnětlivcům.
Zdroj: článek Vzpoměl nebo vzpomněl
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Jedná se o přídavné jméno. Mění tvary rádi, rády.
Jedná se o jmenný tvar, přičemž složený, který by zněl hypoteticky radý (jako mladý), se u tohoto slova nevyvinul.
Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD
V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!
Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobrý den. Mám jeden dotaz: nevíte jaký je slovní druh slovo RÁD? Jestli znáte odpověď moc vám děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.
rád je přídavné jméno (jmenný tvar přídavného jména)
Zdroj: příběh Slovní druh rád
Ano, „mou“ je spisovný krátký tvar 4. pádu.
Ano, v tomto kontextu je dlouhý tvar přípustný.
Krátký tvar je vhodný v neutrálním stylu a ve 4. pádě. Hovorově se často používá tvar dlouhý.
Základní význam je stejný, ale dlouhý tvar může často nést větší důraz.
Zdroj: článek Mou nebo mojí
Ve svém příspěvku RÁDI - SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den. Jaký slovní druh"rádi "je ve větě "máme velmi rádi čokoládové jazýčky"
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MIlda.
Slovo rádi vypadá jako by to bylo příslovce, ale je to přídavné jméno, konkrétně jde o jmenný tvar přídavného jména.
Zdroj: příběh Slovní druh rád
Správně je pouze vzpomněl. Tvar vzpoměl je pravopisně chybný.
Protože existují příbuzné tvary se hláskou n, například vzpomenu.
Ne, správný tvar je vždy zapomněl.
Ano, ve všech tvarech se zachovává skupina mně.
Pomůže vybavit si tvar zapomenout nebo vzpomenu, kde je jasně slyšet n.
Ne, nejde o spisovné ani hovorové tvary, ale o pravopisné chyby.
Ano, například připomněl nebo uzemnění.
Ano, patří mezi časté chytáky v diktátech i přijímacích testech.
U sloves hledejte jiný tvar se n. Pokud existuje, píše se mně.
Zdroj: článek Pravopis vzpomněl nebo vzpoměl
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
Zdroj: příběh Přídavná jména
Ne, správně je viděl jsem moji kamarádku, protože jde o 4. pád a lze použít tvar mou.
Tvar mojí se píše v nepřímých pádech, například bez mojí pomoci, o mojí sestře.
Pomocí nahrazení zájmeny mou, mé, mí nebo ukazovacími zájmeny tu, té, tou.
Ano, skloňování i pravidla jsou u zájmen můj, tvůj, svůj totožná.
Ne, rozdíl je mluvnický – jde o různé pády téhož zájmena.
Ne vždy, protože výslovnost může klamat. Vždy je lepší ověřit si pád.
Protože čeština rozlišuje pády a rody, což se odráží i ve skloňování přivlastňovacích zájmen.
Nejčastěji se chybuje u tvaru mojí v genitivu a lokálu.
Zdroj: článek Moji a mojí v pravidlech českého pravopisu
V naší poradně s názvem PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavluša.
Šli se podívat na kuřátka do líhně. Byly narozené pouhé tři dny a sotva se vešly do krabice.
Má se psát pouze: Byla narozená nebo je povolený i druhý tvar byly narozené?
Děkuji.
Pavluša
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně spisovně česky je: Byla narozená před pohými třemi dny, nebo Byla stará teprve pouhé tři dny. Věta ve tvaru: Byly narozené pouhé tři dny, je vyloženě hovorový styl.
Zdroj: příběh Podmět nevyjádřený
sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.
Pozor: syrý (syrový, vlhký), sirý (osiřelý, opuštěný), síra (chemický prvek), sirup, sípat (chraptět), sypat (písek), sivý (šedý), sirotek, sýrový (ze sýra), sírový (ze síry), syrový (neuvařený)
Zdroj: článek Vyjmenovaná slova
Ve svém příspěvku BYSTE NEBO BY JSTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Tomášek.
Byl někdy v minulosti tvar "by jsme" spisovný? Pamatuji se, že ve škole jsme se učili, že oba tvary ("bysme" i "by jsme" lze použít).
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Byste nebo by jste
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.
my, mýt, myslit (myslet), mýlit se, mys, myš, hlemýžď, mýto, mýtit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mys, sumýš
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice, Myslov, Mysletín, Chomýž aj.
pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely, Spytovice aj.
sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.
vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.
brzy, jazyk, nazývat
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Ruzyně
Zdroj: článek Vyjmenovaná slova k vytisknutí
Ve svém příspěvku POVIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Slovo povidla:
Prosím, chtěla bych si ověřit, že slovo POVIDLA se skloňuje podle vzoru "město".
Děkuji H.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na ustáleně používanou frázi: "Nemůže na tom ničeho změnit ani skutečnost..". V odborné literatuře stejně jako například ve sbírkové judikatuře se běžně používá v tomto znění, když se nad tím ale zamyslím z hlediska češtiny, slovo "nic" by v tomto významu dle mého mělo být ve 4. pádě, tedy "Nemůže na tom nic změnit ani skutečnost...". Který tvar lze správně použít? Je první varianta ustálená a když ji použiji nebude to považováno za chybu? Nebo si špatně vykládám postavení slova ve větě?
Děkuji za odpověď.
MB
Zdroj: příběh Povidla
Syn, sytý, sýr, syrový, syrý, sychravý, usychat i usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat, Bosyně
Syrová s y se píše ve významu tepelně neupravená: Syrová zelenina je zdravější než tepelně upravená.
Sýrová se používá ve významu výrobku z mléka (ze sýra): Sýrová příchuť chipsů patří k mým oblíbeným.
Sírová s í pak znamená přídavné jméno od chemického prvku zvaného síra: Kyselina sírová má vzorec H2SO4.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
Ve svém příspěvku STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doc. RNDr. Miroslav MILER, DrSc..
Dostal jsem se k této otázce přes termín standardy jako náhrady za normy, který se mi zdá zastaralý (frankofonní namísto anglosaského) a zavánějící dřívějším politickým režimem (normalizace). Je tedy rodu mužského a jedna technická norma je jeden technický standard? Tedy podle skloňování slova hrad. Ovlivněn termínem norma se mi to zdá zvláštní, ale co naplat?
Ještě k vašemu textu. Nebylo by vhodnější odvolávat se na termín slovo, které je středního rodu, výrazem je a ne ho (např. "psát je správně hezky česky")? Bylo by to mnohem hezčí; čeština si to zaslouží! Navíc, běžní čeští mluvčí používají u středního rodu tvar jej, a mně se zdá, že správný není!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Standardní nebo standartní
Doplňte správně i/y:
Vyjmenovaná slova po S: syn, sýr, sytý, syrový, sypat.
Zdroj: článek Doplňovací cvičení na vyjmenovaná slova: praktický trénink, který
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dolby.
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaký slovní druh je slovo by ve větě - Kéž by k takovým příhodám nedocházelo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: Kéž by k takovým příhodám nedocházelo. Je slovo BY tvar slovesa "být" v podmiňovacím způsobu, který vyjadřuje podmínku nebo hypotetickou situaci.
Zdroj: příběh Určování slova BY
A jak tedy vypadá kompletní časování slovesa být v indikativu futura (způsob oznamovací, čas budoucí)?
|
Osoba |
Jednotné |
Množné |
|
1. |
budu |
budeme |
|
2. |
budeš |
budete |
|
3. |
bude |
budou |
Pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu se tvoří budoucí čas u sloves nedokonavých:
|
Osoba |
Jednotné |
Množné |
|
1. |
budu dělat |
budeme dělat |
|
2. |
budeš dělat |
budete dělat |
|
3. |
bude dělat |
budou dělat |
U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:
budu dělat, budu sázet, budu zpívat – nedokonavá slovesa
udělám, nasázím, zazpívám – dokonavá slovesa
Jak už jste si zajisté všimli, sloveso být má v budoucím čase změnu ve kmeni na bud-:
U sloves odvozených předponou od slovesa být (například dobýt, odbýt, zbýt, přibýt, ubýt, nabýt) se setkáváme se dvěma tvary:
Zdroj: článek Slovní druh budeme budu
Ano, oba tvary jsou spisovné a pravopisně správné.
V běžném jazyce je častější kratší tvar musí.
Ano, často působí formálněji a jednoznačněji.
Ano, pokud je zachována srozumitelnost textu.
Ne, oba tvary jsou součástí současné kodifikace.
Oba, důležité je pochopit jejich význam a použití.
Ano, v některých větách může dojít k nejasnosti.
Ne, význam zůstává stejný, liší se pouze tvar.
Zdroj: článek Musí nebo musejí
Milý se píše v jednotném čísle, milí v množném čísle rodu mužského životného.
Ne, správný tvar je Milí přátelé.
Ne, pro ženy se používá tvar milé.
Význam zůstává stejný, rozdíl je pouze v gramatickém tvaru.
Ano, jde o jednu z častých chyb v osloveních a oficiálních textech.
Určete číslo a rod podstatného jména, ke kterému se přídavné jméno vztahuje.
Ne, v množném čísle se používá tvar milí nebo milé.
Ano, i když v mluvené řeči rozdíl nemusí být slyšitelný, v psaném projevu je zásadní.
Zdroj: článek Pravopis milý a milí
Někteří pisatelé zaměňují tvary její × jejich. Tvar její označuje jednu ženu, tvar jejich více osob.
Mnozí si nepamatují, že ve 2. a 6. pádu množného čísla je správně tvar jejích.
Zdroj: článek Skloňování zájmena její
Slovo BY je kondicionálový (podmiňovací) tvar slovesa BÝT pro:
Se slovem BY se setkáme také tehdy, když podmiňovací tvar slovesa BÝT pro druhou osobu čísla jednotného (BYS) spojíme se zvratným slovesem (například česat se, zpívat si). Písmeno S ze slova BYS se totiž „přesune“ na konec zvratného zájmena a vzniknou tvary BY SES nebo BY SIS (ty by ses česal, ty by sis zpívala).
(Poznámka: Uvedené tvary by ses a by sis jsou jediné spisovné! Tvary by jsi se, bys se, by jsi si, bys si jsou hyperkorektní, a tedy nespisovné.)
Slovo BY může být použito třemi způsoby a může mít tři různé významy:
V souvětí může mít slovo BY platnost spojky, jež významově odpovídá spojce ABY. Vyjádření s takto užitým slovem BY jsou považována již za knižní.
Například:
Existují i větné celky obsahující slovo BY v platnosti „básnické“ částice, kterou bychom mohli nahradit běžněji užívaným spojením KÉŽ BY.
Například:
Zdroj: článek Určování slova BY
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)