Duben je měsícem, který si s počasím rád pohrává a právě proto k němu lidé po staletí vztahovali nespočet pranostik. Ty vznikaly z dlouhodobého pozorování přírody, polí, stromů i chování zvířat a dodnes tvoří zajímavý most mezi zkušeností našich předků a současným pohledem na počasí.
Pranostiky na duben nejsou jen poetickými rčeními, ale i praktickým vodítkem pro hospodáře, zahrádkáře a všechny, kdo chtějí lépe porozumět proměnlivosti jarní přírody. V následující části článku se zaměříme na jejich význam, výklad a praktické využití v dnešní době.
Pranostiky na jednotlivé dny v měsíci dubnu
1. duben: svátek má Hugo
PRANOSTIKY:
Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem.
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika předpokládá, že počasí na jaře bude střídavé. Druhá pranostika uvádí, že pokud v tento den prší, tak bude pršet i v květnu.
2. duben: svátek má Erika (dříve svatý Teodor)
PRANOSTIKA:
Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud prší v tento den, tak bude hodně pršet i v květnu.
3. duben: svátek má Richard
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. duben: svátek má Ivana (dříve svatá Isidora a Izidor)
PRANOSTIKY:
Na svatého Izidora oráč i ptáče si radostí zaskáče.
Pomine Isidora, pomine i severák.
VYSVĚTLENÍ:
Protože je již začátek dubna, tak se otepluje a to činí radost jak zemědělcům, tak i ptactvu. Druhá pranostika říká, že už by měl přestat foukat severní ledový vítr.
5. duben: svátek má Miroslava (dříve svatý Vincenc, Fedul)
PRANOSTIKY:
Svatý Fedul teple zadul.
Svítí-li slunce na svatého Vincence, starej se o víno pro žence.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika odkazuje k teplému dubnovému počasí a druhá k budoucí úrodě vína.
6. duben: svátek má Vendula (dříve svatý Celestin)
PRANOSTIKY:
Na svatého Celestína nemáš-li, sedláčku, zaseto, je to tvoje vina.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika slouží jako varování pro zemědělce, že už v tuto dobu by mělo mít zaseto, aby měli dobrou úrodu.
7. duben: svátek má Heřman a Hermína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. duben: svátek má Ema
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
9. duben: svátek má Dušan
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. duben: svátek má Darja (dříve Daria, Darya)
PRANOSTIKA:
Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika radí zasít len v tento den, aby byl při sklizni krásný.
11. duben: svátek má Izabela (dříve papež Lev)
PRANOSTIKA:
Na svatého Lva papeže travičky se už nařeže.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika říká, že v tuto dobu už bývá nová zelená tráva vhodná jak na pastvu, tak pro drobné zvířectvo.
12. duben: svátek má Julius
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. duben: svátek má Aleš (dříve Ida)
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
14. duben: svátek má Vincenc (dříve Rudolf, Valerián, Tiburcius, Tiburcio)
Hory nad Štěchovicemi se v podvečer halily do měkkého oparu a les voněl jehličím, mokrou půdou a vzdáleným kouřem z chat, které se místy krčily v úbočích. Když Marek dorazil na rozcestí U Tří smrků, slunce zrovna zapadalo za hřeben a barvilo nebe do oranžova. Cesta k turistické útulně měla být podle mapy už jen kilometrová rovinka. Měl tam přespat a ráno pokračovat na Medník.
Jenže když ušel sotva sto metrů, ozvalo se prasknutí větve a tiché zasténání. Nebylo to zvuk divočáka ani srny. Byl to člověk.
Marek zpozorněl. Nechtěl hned sahat po mobilu — signál tu stejně skákal jako splašený — a tak pomalu vykročil směrem ke zvuku. Za velkou borovicí našel staršího muže sedícího na zemi. Opíral se o batoh, dýchal přerývaně a na tváři měl odřeninu.
„Jste v pořádku?“ oslovil ho Marek.
Muž zvedl oči. „Uklouzl jsem... ale to není to hlavní,“ zašeptal a podal Markovi drobný kovový předmět. „Tohle... musíte předat policii. Nesmí... zmizet.“
V Marekově dlani spočinula podivná mosazná kapsle, na které byl vyrytý symbol připomínající stylizovanou sovu.
„Co to je?“
„Důkaz,“ vydechl muž. „Někdo... nás sleduje.“
Než Marek stihl položit další otázku, ozvalo se zhouknutí puštěného telefonu a muž krátce ztratil vědomí. Bylo jasné, že ho musejí dostat k pomoci. Marek zkontroloval puls — byl slabý, ale stálý. Zrovna vytahoval mobil, když na cestě nad sebou uslyšel kroky.
Schoval kapsli do kapesy. Intuice mu říkala: nejdřív zjisti, kdo přichází.
Na stezce se objevila hubená žena v tmavé větrovce. Nespěchala, ale při spatření Marka mírně nadskočila.
„Neviděl jste náhodou tady někoho?“ zeptala se, ale tónem, který nebyl přátelský ani turista-friendly.
„Jen vás,“ odpověděl Marek. „Stalo se něco?“
„Ztratila jsem parťáka. Šli jsme na rozhlednu, pak se rozdělili. Má na sobě modrou bundu. Neviděl jste ho?“
Marek na okamžik zaváhal. Muž, kterého našel, měl zelenou péřovku. Možná nešlo o stejného člověka — nebo šlo, a žena lže.
„Nikdo jiný tu nebyl,“ řekl opatrně.
Žena se na něj dlouze zadívala. „Kdybych ho potkala, dejte mi vědět.“ A pokračovala dál dolů po stezce.
Marek vyčkal, dokud kroky nezmizely. Teprve pak vytáhl mobil a zavolal záchranáře. Naštěstí se signál objevil na pár čárkách. Když do pěti minut potvrdili, že tým je na cestě, zhluboka si oddechl.
Jenže muž na zemi se znovu probral. „Uh... poslouchejte. Když jsem zmizel z očí, ona mě strčila ze svahu... Myslela, že jsem se zabil.“
„Ta žena? Proč by to dělala?“
„Kvůli tomu,“ ukázal na kapsli, kterou měl Marek v kapse. „Je to část mechani
Příběh skončil bez tragédie, ale nikdo z výpravy už se na hory nedíval stejně. Uvědomili si, že příroda skrývá nejen krásu, ale i lidské příběhy plné tajemství.
Obyčejná turistickápříhoda se změnila v zážitek, na který se nezapomíná.
Jiří Žáček patří mezi autory, jejichž básničky pro děti k recitaci se objevují v učebnicích, čítankách i na recitačních soutěžích. Typický je jeho smysl pro nadsázku, slovní hříčky a jemnou ironii, která je dětem blízká a dospělé často pobaví ještě víc.
Čtyřslokové básně z jeho tvorby se hodí jak pro běžnou školní výuku, tak pro básně k recitační soutěži Jiří Žáček, kde porota oceňuje jasnou strukturu a možnost práce s výrazem.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL INFORMACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan |Vyskočil.
Dobrý den,
zdravím Vás a jen malou poznámku k situaci kolem pana Primuly.
Hospoda na Vyšehradě je vyhlášeným mafianským doupětěm. Bylo místem kde se stýkali bossové a kmotři od 90.let. To mě na tom zaujalo najvíce, zvláštˇpo dotazech novinářů. A to je to co mi na tom všem smrdí. Tato hospoda a ještě Žluté lázně. tam si vykukové dohadovali z novináři krytí. Tak bych o tom začal trochu přemýšlet. Zdravím pana Babiše. At´ si dá pozor kdo mu mydlí schody.
Vyskočil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mjr. Jiří Šeretka v.v..
Vážený pane Babiši,
máte moji velkou podporu v současné volbě pzezidenta. Odsuzuji, pana gen. Petra Pavla, že se stydí za svou minulost a Vaše tvrzení o tom, že byl připravován pro agenturní činnost v rámci III. správy FMV ( kontrarozvědka, event. rozvědka ) je nepravdivé, popírá, když označil Vaše tvrzení, cituji : " Za samé lži". Postačí nahlédnout do podkladů Wikipedie a snadno zjistíte, že byl pro takovou agenturní činnost připravován. Že pomáháte lidem je každému známo, zejména pak musíme Vám být vděční za to, že jste významně lidem pomohl v zemědělství. Vzpomínám si na to, že po roce 1990 jsem musel požádat o lustrační osvědčení, pokud jsem chtěl nadále pracovat jako vyšetřovatel. Je pravdou, že mně bylo vydáno lustrační osvědčení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. a), b), c) nebo d) zákona ČNR č. 279/1992 Sb. Totiž, pokud by lustrační osvědčení bylo pozitivní musel bych státní službu opustit. Je zřejmé, že pan gen. Petr Pavel by pozitivní lustrační osvědčení měl, a tak se ptám, jak by to bylo s jeho prověrkou, která by se týkala státního tajemství ( na tajně, přísně tajné ) ??? Jak známo prezident republiky je vrchním velitelem armády !!! Navíc, kdo v těchto volbách vlastně mluví pravdu ??? Nad tím by se měl pan generál zamyslet.
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hencl.
Pane Babiši, chtěl bych Vás poprosit o radu či pomoc.Jsem důchodce a zkoušel jsem investovat. Vše šlo dobře - za měsíc jsem vydělal dost peněz. Při výběru peníze převedli do Wise Bank. Jenže pro výplatu jsem musel nejdříve zaplatit Mezinárodní daň, pak chtěli zaplatit Povolení k on-line obchodování a nakonec i pojištění. Vše jsem splnil, ale stále mi peníze nechtějí převést. A já už nevím , jak dál. Prosím poraďte nebo pomožte. Nepíšu podronosti, ale v případě ochoty pomoci mám vše doloženo. Velice si Vás vážím a moc Vám fandím. Děkuji. Hencl Jiří
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejlepší bude, když dojdete na Policii a tam jim sdělíte všechny podrobnosti. Je to služba společnosti určená právě pro podobné situace.
Jiří Žáček je výraznou osobností české literatury, zejména v oblasti poezie pro děti. Jeho básně jsou známé svou srozumitelností, humorem a schopností zaujmout mladší i dospělé čtenáře. V tvorbě Jiřího Žáčka se často objevují zvířata, příroda a lidské vlastnosti zobrazené s lehkou ironií.
Jiří Dědeček i Jiří Žáček přinášejí krátké a úderné texty, které jsou ideální pro mladší děti. Básně jako Slon nebo Ohryzaná básnička patří mezi často vyhledávané vtipné básničky o zvířatech.
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
Jiří Žáček se narodil 6. Listopadu 1945 ve městě Chomutov. Literatuře se nevěnoval hned, nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a pak i stavební fakultu na České vysokém učení technickém v Praze. Pan Žáček také pracoval ve vodohospodářské správě v Benešově u Prahy. Pak se začal věnovat literatuře a stal se redaktorem, nejprve v nakladatelství Československý spisovatel, pak v nakladatelství Carmen i v časopise Vlasta. Od roku 1994 je spisovatelem na volné noze. Za svůj život získal několik ocenění. Naposledy v roce 2015 medaili Za zásluhy. Kromě básní a pohádek pro děti píše také básně pro dospělé. Jeho básně vynikají smyslem pro humor, parodií a nevyhýbá se v nich ani ironii a kritice.
Vedle samotné zápletky příběh klade důraz i na morální rozhodnutí. Hlavní hrdina se musí rozhodnout, zda zůstane stranou, nebo zasáhne, i když tím riskuje vlastní bezpečí.
Tento motiv dává příběhu hlubší význam a činí z něj víc než jen napínavou historku z hor.
Příběh nestaví na okamžité akci, ale na postupném zahušťování atmosféry. Nejprve jde o drobné náznaky, neurčité obavy a nejasné informace, které se skládají do uceleného obrazu až v závěru.
Tento způsob vyprávění podporuje čtenářovu zvědavost a udržuje napětí bez nutnosti neustálých dramatických zvratů.
Postava turistického hrdiny představuje typického nechtěného svědka, který se ocitne uprostřed cizího problému. Nemá ambice pátrat, ale okolnosti ho donutí zapojit se a převzít odpovědnost.
Právě tato role je pro detektivní povídky velmi účinná – hrdina jedná spíš na základě morálního přesvědčení než povinnosti, což dodává příběhu lidský rozměr.
Po několika stech metrech objevili improvizovaný tábor. Muž, kterému batoh patřil, byl naštěstí v pořádku. Ukázalo se, že šlo o amatérského dokumentaristu, který pátral po nelegálních aktivitách v chráněné oblasti.
Jeho zápisky byly důkazem a batoh zanechal schválně, aby zmátl ty, kteří ho sledovali.
