KAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ K RECITACI TEXTY je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Božena Němcová je jednou z nejvýznamnějších českých spisovatelek nejen 19 století. Článek zachycuje Němcové nejvýznamnější knihu Babička, povídku Divá Bára a několik pohádek z jejích pohádkových knih.
Pohádky
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
Kopretina, 1965
Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
Morytáty a legendy, 1968
Domácí úkoly, 1970
Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
Postřižiny, 1976 – próza
Krasosmutnění, 1979 – povídky
Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
Každý den zázrak, 1979 – povídky
Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
Kluby poezie, 1981
Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína Cyrusová.
Chtěla bych nějakou básničku pro recitaci do školní soutěže.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žofie.
vše je vpoho. vyberte si neco, co se vám zamlouva delkou, nebo abyste to zvladli. neni to lehke, ale ja to dokazala. tak to zkuste taky. ja si treba vybirala tak, ze 2 basnicky sme meli v pracovnim sesite ve skole, tak ty
Jméno Jakub bylo v roce 2014 nejoblíbenější. Jakub má svátek 25. července. Jméno
Jakub pochází z hebrejštiny a překládá se jako: druhorozený. Jméno Jakub k roku 2015 v Čechách nosí
105 316 mužů.
2.
jméno: Jan
Druhé
nejčetnější jméno je Jan. Jan má svátek 24. června. Jméno Jan pochází také z
hebrejštiny a překládá se jako Bůh je
milostivý, Bohem daný či milostivý dar Boží. Jméno Jan k roku 2015 v Čechách nosí 294 354 mužů.
3.
jméno: Tomáš
Jméno
Tomáš je aramejského původu a znamená dvojče,
blíženec. Tomáš má svátek 7. března. Jméno Tomáš k roku 2015 v Čechách nosí 180 370 mužů.
4.
jméno: Adam
Jméno
Adam si většina lidí spojuje s prvními biblickými lidmi na Zemi. Adam má svátek
24. prosince, tedy na Štědrý den. Jméno Adam je původu hebrejského a znamená člověk, pozemšťan či z červené hlíny.
Jméno Adam k roku 2015 v Čechách nosí 45 816 mužů.
5. jméno: Matyáš
Matyáš
je jednou z variant jmen Matěj a Matouš. Matyáš je archaickou podobou
jména Matěj. Stejně jako Matěj jméno Matyáš pochází z hebrejštiny a stejně
tak znamená: dar od boha. Matyáš
slaví svátek 24. února. Jméno Matyáš k roku 2015 v Čechách nosí 21 224 mužů.
6. jméno: Filip
Jméno
Filip pochází z řečtiny a znamená milovník
koní. Filip slaví svátek 26. května. Jméno Filip k roku 2015 v Čechách nosí 48 863 mužů.
7. jméno: Vojtěch
Vojtěch
je jméno původu slovanského. V překladu znamená útěcha vojska, těšitel vojska či radost z války. Svátek slaví 23.
dubna. Jméno Vojtěch k roku 2015 v Čechách nosí 51 464 mužů.
8. jméno: Ondřej
Jméno
Ondřej vzniklo původně z řeckého slova andreas. Toto jméno se dá přeložit
jako mužný, statný či odvážný. Svátek
Ondřej slaví 30. listopadu. Jméno Ondřej k roku 2015 v Čechách nosí
74 732 mužů.
9. jméno: David
Jméno
David pochází patrně z ugaritštiny (řadí se také do hebrejštiny). Jméno
David má několik významů, může znamenat miláček,
strýček či náčelník. Svátek slaví 30. prosince. Jméno David k roku
2015 v Čechách nosí 99 819 mužů.
10. jméno: Lukáš
Jméno
Lukáš je latinského původu. Jméno vzniklo z označení oblasti Lukánie
(jižní Itálie), a proto jeho význam je: Lukánec,
pocházející z Lukánie. Lukáš slaví svátek 18. října. Jméno Lukáš
k roku 2015 v Čechách nosí 101 611 mužů.
11. jméno: Matěj
Jedna
varianta jména Matěj zde již zazněla. Matěj je původu hebrejského. Stejně jako
Matyáš jméno Matěj znamená Hospodinův dar.
Matěj také slaví svátek 24. února. Jméno Matěj k roku 2015 v Čechách
nosí 36 969 mužů.
Prvním dítětem rodičů Marie Antoinetty byla dcera Marie Alžběta, která se narodila dne 5. února 1737, zemřela o tři roky později dne 7. června 1740.
Druhým dítětem byla dcera Marie Anna, která se narodila 6. října 1738. Tato arcivévodkyně se dožila 51 let (zemřela 19. listopadu 1789), v rodině ji nazývali Mariannou. Maria Anna mezi sourozenci nijak nevynikala, dobré vztahy měla s Marií Karolínou a s Marií Amálií, i s bratry Leopoldem a Maxmiliánem, s Marií Antoinettou ji dělil velký věkový rozdíl, a tak neměly sestry mnoho společného. Marie Anna se nikdy neprovdala, protože v roce 1757 prodělala tuberkulózu páteře, která způsobila zkřivené držení těla, v jehož důsledku Marii Anně vznikl hrb, tím se stala pro matčinu sňatkovou politiku nevhodnou. Marie Anna svůj život zasvětila pomáhání potřebným. Angažovala se při různých dobročinných příležitostech. Po smrti matky opustila Vídeň a žila v Klagenfurtu pod ochranou představené Alžbětinek. Arcivévodkyně se nestala sice jeptiškou, ale přijímala jejich duchovní cvičení.
Třetím dítětem rakouské královny byla Marie Karolína, která se narodila 12. ledna 1740, malá arcivévodkyně se ale dožila jen svých prvních narozenin, zemřela dne 25. ledna 1741.
Po třech dcerách konečně slavilo dne 13. března 1741 Rakousko narození syna arcivévody Josefa II. Habsbursko-Lotrinského. Za život se oženil dvakrát, první manželkou se mu stala milovaná Isabela Parmská, s níž strávil tři roky, během nichž se neúspěšně snažil získat její lásku. Spolu s Isabelou měl dvě dcery: Marii Terezii, která zemřela v sedmi letech na zápal plic a Kristýnu, která zemřela dokonce hned druhý den po porodu. Po smrti manželky se jako císař musel oženit, aby měl konečně mužského potomka, manželku mu zvolila matka, vybrala jeho sestřenici druhého stupně Marii Josefu Bavorskou. Josef svou druhou manželku ale nemiloval, dokonce jejich manželství nebylo pravděpodobně nikdy naplněno. Josef II. zemřel bez mužského potomka 20. února 1790 ve věku 48 let.
Další sestrou, s níž o mnoho mladší Marie Antoinetta nevycházela, byla Marie Kristýna, která se narodila 13. května 1742. Marie Kristýna byla odmalička oblíbencem obou rodičů. Matka ji rozmazlovala a i otec jí věnoval větší pozornost než jiným dcerám. Sourozenci včetně Marie Antoinetty na ni velmi žárlili, vadilo jim, že se k nim chová povýšeně, nelíbilo se jim ani, že ji rodiče neustále chválí, jak je hezká a talentovaná. Láska Marie Terezie k této dceři byla tak obrovská, že ji dokonce matka dovolila provdat se za muže, do něhož byla Marie Kristýna zamilovaná. Bylo to poprvé i naposled, kdy Marie Terezie dovolila některému svému dítěti uzavřít sňatek z lásky. Jejím vy
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
1. listopad: svátek má Felix (dříve Všech svatých)
PRANOSTIKY:
Dne 1. listopadu utni z buku třísku, je-li suchá, bude zima tuhá; je-li však vlhká, bude zima mokrá.
Den Všech svatých je poslední, který léto zahání.
Jak na Vše svaté, tak měsíc po nich.
Jak na Všechny svaté, tak měsíc po nich.
Je-li na Vše svaté buková blána suchá, každý se rád za kamna schová, je-li však mokrá, bude zima též dosti mokrá.
Je-li na Všechny svaté buková blána suchá, každý se rád za kamna schová; je-li však blána mokrá, bude zima též dosti mokrá.
Je-li o Všech svatých bouřka, bývá zima měnivá, je-li suchá z buku tříska, často v zimě pršívá.
Je-li o všech svatých léto, bývá o Martině zima, je-li zima o Všech svatých, bývá o Martině léto.
Je-li tříska ze zeleného buku na den Všech svatých vyťatá suchá, následuje zima mírná; je-li vlhká, následuje zima mokrá.
Jíní na Vše svaté věští tuhou zimu a kruté mrazy.
Jíní o Všech svatých věští tuhé mrazy o Vánocích.
Když na Vše svaté padá mlha, bude do adventu bez sněhu.
Když na Všech svatých mrazivo, bude v zimě teplivo, když déšť, tu je třeba za pec vlézt.
Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o svatém Martině o půlnoci.Kolem Všech svatých se mají okopávat stromy, aby nesly hojně ovoce.
Kolem Všech svatých slunce uroní ještě malou slzu babího léta.
Na vše svaté ne-li v noci, na Martina sníh se dostaví se vší mocí.
Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o Martinu s celou mocí.
Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí.
O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějeme.
Po svátku Všech svatých stromové štěpování nejlépe se přesazují na schod měsíce, plané pak před a nebo po plným měsíci tři dny, nebo tento měsíc přirozenosti nejvíce žene do kořenů.
Sedláci utnou 1. listopadu z dubového aneb i bukového stromu třísku: Jestli je třísky suchá, tedy očekávají levnou zimu, jestli ale vlhká a zostnatá, tedy se domnívají, že bude tuhá zima.
Utni z buku třísku, je-li suchá, bude zima tuhá, je-li však vlhká, bude mokrá.
Všichni svatí dluhy platí.
VYSVĚTLENÍ:
Několik pranostik radí, aby se v tento den uřízl kousek buku (stačí tříska), pokud bude daný kousek suchý, bude krutá zima. Pokud však bude mokrá, bude v zimě hodně pršet. Jiné pranostiky říkají, že toto je pravděpodobně poslední teplý den v roce. Jiná pranostika zase říká, jaké počasí bude v tento den, takové bude celý měsíc. Pokud bude v tento den mrznout a objeví se
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Langr.
Nemohu najít básničku od J. Žáčka,
text začínal: Přišel klobouk do prodejny hlav.....
Třeba mi někdo pomůže.
Děkuji Lubomír Langr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Přišel klobouk do prodejny hlav, zdvořile se smekl na pozdrav. Tu básničku znám. Tady je.
Kloboukovy trampoty
Jiří Žáček
Přišel klobouk do prodejny hlav,
zdvořile se smekl na pozdrav
a hned spustil:
- Pane prodavači,
vracím tuhle hlavu,
co se pořád mračí.
Takovou já nosit nebudu,
protože mi dělá
ostudu!
Vyberte mi novou hlavu
do práce i pro zábavu.
Hlavu s párem uší,
ať mi pěkně sluší.
Hlavu, co má vždycky
dobrou náladu.
Přineste mi, prosím,
jednu ze skladu!
Prodavač jen vzdychl:
Těžké přání!
Takovéhle hlavy
nejsou právě k mání.
Poradím vám ale rád -
Podejte si inzerát!
Značka: Hledám hlavu
v zachovalém stavu.
Hlavu, co má nápady.
Ani hloupou, ani nafoukanou,
zkrátka bez vady.
Hlavu která potěší.
Nabízím jí přístřeší.
Četly jste to?
Přihlaste se, hlavy,
ať jste z Prahy nebo Bratislavy!
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Novák.
Jak napsat,že se matka vzdává dědictví ve prospěch své dcery pro notářské řízení a je nutné mít jednu plnou mno na zastupování k notářskému řízení a druhou plnou moc,nebo písemné prohlášení matka,ze se vzdává dědictví ve prospěch dcery,nebo lze toto vše sepsat na jeden formulář ? Matka není schopna se notářského řízení zúcastnit a bydlí,žije v domu s pečovatelskou službou 100 km.daleko od nás a notář sídlí zase v jiném městě.Prosím moc o readu,protože v internetu je toho tolik,ale tato konktétní věc ne Nebo to neumím najít.
Moc děkuji za radu Karel Novák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pro tuto situaci je třeba sepsat plnou moc a následně ji podepsat před úředníkem nejbližší matriky nebo na poště, kde bude provedeno ověření podpisu vaší matky. Ostatní podpisy se neověřují. Některé matriky umožňují i výjezd za úkonem, takže by úřednice mohla nabštívit vaši matku v domově s pečovatelskou službou a podpis ověřit tam.
Plná moc
Já, níže podepsaná
Jméno Příjmení, trvale bytem Adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu (dále jako Zmocnitel)
uděluji tímto plnou moc mé dceři
Jméno Příjmení, trvale bytem Adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu (dále jako Zmocněnec),
aby mě ve všech věcech zastupovala a mým jménem jednala při dědickém řízení ve věci pozůstalosti po zesnulém Jméno Příjmení. Zejména, aby uvedla, že se vzdávám svého dědictví v její prospěch.
Tuto plnou moc uděluji vědomě, dobrovolně a ze své svobodné vůle, což stvrzuji svým podpisem. Platnost plné moci stanovuji na dobu jednoho roku ode dne podpisu.
Po smrti otce se Marie Terezie stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a velkovévodkyní toskánskou. Ostatní tituly, které ji náležely (jako královna uherská, markraběnka moravská, královna česká atd.), si musela Marie Terezie nechat potvrdit. Po korunovaci manžela císařem se z ní také stala císařovna-manželka, ale Marie Terezie nebyla korunována, protože v tehdejší době se manželky nekorunovaly.
Začátky její vlády byly těžké, musela se vyrovnat s tím, že si vládci okolních zemí dělali nárok na některá území habsburské monarchie. I v monarchii se našli lidé, kteří nesouhlasili s ženou na trůnu. Postupně se ale situace uvnitř monarchie uklidnila, a Marie Terezie si mohla užívat své těhotenství. Její klid ale netrval dlouho, přerušily ho spory o Pragmatickou sankci.
S nástupem Marie Terezie na trůn okamžitě souhlasila Velká Británie, Dánsko, Nizozemí. Marie Terezie doufala, že s její vládou nebudou mít problémy ani Francouzi, Bavoři, Sasové a Prusové. Její přání se ale nevyplnilo.
Bavor Karel Albrechtse rozhodl uplatňovat svůj nárok na císařskou korunu i habsburské dědičné země. Jeho nárok vycházel z toho, že byl manželem arcivévodkyně Marie Amálie, která byla sestřenicí Marie Terezie. Po jeho vzoru začali vznášet nároky na některá území habsburské monarchie i Fridrich Augusta, který byl zároveň saským kurfiřtem a polským králem, a pruský panovník Fridrich II. Fridrich II. žádal celé Slezsko a za to Marii Terezii nabízel dva miliony zlatých, záruku rakouských držav v Říši a zasazení se o titul císaře pro jejího manžela. Na odpověď na svou nabídku vydržel Fridrich čekat měsíc a den, když do té doby neobdržel od habsburské panovnice odpověď, obsadila jeho pruská armáda Slezsko. Marie Terezie se pokusila Slezsko ubránit, ale její armáda byla ve špatném stavu v důsledku nekonečných válek s Tureckem. Fridrichovi nedalo moc práce rakouskou královnu porazit dne 10. dubna 1741 v bitvě u Mollwitz poblíž Vratislavi. Prusko tak získalo velkou část Slezska a povedlo se mu ji udržet téměř dvě století. Po vzoru Fridricha i ostatní státy jako Francie, Španělsko, Bavorsko a Sasko se toužily na pruském úspěchu přiživit. Když Karel Albrecht viděl Fridrichův úspěch, odhodlal se k vlastnímu jednání. Nejprve si zajistil podporu Francouzů i saského kurfiřta Fridricha Augusta, kterého si získal příslibem celé Moravy. Pak zaútočil. Spojenci dobyli v červenci 1741 hornorakouský Linec, do konce léta se jim povedlo dorazit do Českých Budějovic. Praha náporu nedokázala vzdorovat a 26. listopadu 1741 byla dobyta. Karel Albrecht se okamžitě nechal korunovat českým králem, v čemž ho p
Karel Poláček se narodil do židovské rodiny v Rychnově nad Kněžnou dne 22. března roku 1892 a zemřel pravděpodobně 21. ledna 1945 v Gliwicích.
Karel Poláček studoval na gymnázium v Rychnově, maturitu ale skládal na gymnáziu v Praze. Poté nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity.
Během první světové války nastoupil do armády.
Po válce pracoval jako úředník a později jako redaktor. Z novin byl ale kvůli rasovým zákonům propuštěn a začal pracovat jako knihovník.
V roce 1943 byl poslán do terezínského ghetta a v lednu 1944 byl z Terezína deportován do Osvětimi.
Dlouho se předpokládalo, že Poláček v Osvětimi i zemřel, ale podle svědků se Poláček dožil přesunu vězňů do jiných koncentračních táborů a pravděpodobně zemřel buď při pochodu do tábora Gleiwitz, nebo při vstupní selekci nebo někdy později při pobytu v tomto táboře.
Karel Poláček patří mezi známé československé spisovatele, humoristy, novináře a filmové scénáristy.
Koledování v Čechách k Velikonocům neodmyslitelně patří, k tomuto zvyku samozřejmě patří různé koledy, jejichž texty se často liší v závislosti na krajích, v nichž vznikly. Zároveň se texty mnohých koled „inovují“ a vznikají koledy nové, modernější, často takové, aby pobavily členy domácnosti, u nichž se koledníci zastaví. Koledy mají různé délky, a i náročnost textu se velmi různí. Jiné jsou koledy pro dospělé a jiné pro malé děti. Samozřejmě ale existují i koledy takříkajíc univerzální, jimiž se nikdy nic nezkazí. Koledování je sice určené hlavně pro muže a chlapce, ale někdy se jej mohou účastnit i dívky (většinou se jedná o malé děti), v pozdějším věku jsou pak dívky těmi, které otevírají koledníkům.
Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.
Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).
