William Shakespeare patří mezi autory, jejichž jméno zná téměř každý, ale jen málokdo si uvědomuje, jak rozsáhlé a mnohovrstevnaté jeho dílo skutečně je. Nejde jen o slavné tragédie, které se neustále objevují na jevištích divadel po celém světě, ale o promyšlený obraz lidských vášní, moci, lásky, zrady i smyslu života. Tato doplňující část článku se zaměřuje na další souvislosti Shakespearovy tvorby, její význam pro současného čtenáře i studenty a na praktické využití jeho děl při výuce literatury a tvorbě referátů.
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek William Shakespeare
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Radomil Kozák.
Milý Andreji,
dovoluji si,s prominutím toto oslovení,neboť jsem jednak stejně starý,ale hlavně proto,že cítím,že naše společnost má konečně nějaký směr a cíl,že je tu někdo,kdo chce a hlavně ví ,co.Skoro po padesáti letech pociťuji to příjemné mrazení,kdy paní učitelka sundávala ze zdi Novotného a dávala tam Dubčeka a my,děti ani pořádně nevěděly,proč.Časem nám to došlo.Shodou okolností,nebo,že by to byla naše spása a naděje,také Slováka.Ale není to ani spása ani naděje,je to díky Vám a lidem okolo Vás,skutečnost, na kterou lze sáhnout,je to doslova vidět na každém koutu naší krásné a vždy hrdé zemi,ale především na životní úrovni.A zase po tolika letech,cítím to příjemné mrazení a jsem rád,že jsem se dožil toho,že jsem pyšný na člověka,který je premiérem,který má vizi,který je celosvětově uznávaný a kterému záleží především na vlastních lidech.Z deseti lidí,kteří Vás pomlouvají,Vás devět volí.Všichni vidí a pokud nejsou slepí,musí tleskat a především obdivovat Váš záběr a nasazení a na druhé straně klid a věcné argumenty,kterými odvracíte ty směšné útoky zkorumpovaných blbců typu Bendy,o Kalouskovi nemluvím,Stanjury,Fialy a bohužel i pirátů,ze kterých se vlasně vyklubali udavači bez nějakých hmatatelných výsledků.Je smutné,že Češi udávají Čechy a ohánějí se komunismem,který ani nepoznali.Čas ukazuje,že jste měl pravdu a zemi je potřeba řídit jako podnik, direktivně,aby se dostavily výsledky.A ty jsou,pane Babiš,za Vámi vidět a nikdo je nemůže,a doufáme všichni,že si ani nedovolí,je spochybnit.Dotáhněte do konce,tím nemyslím,aby jste je pozavírali,ale ukažte veřejně v parlamentu na ty,co ve jménu vlasti,jak říká p.Soukup ,který mimochodem ukazuje,jak má vypadat zpravodajství,právě nyní,kdy si budeme připomínat to slavné třicáté výročí,kdo to tady řídil,kdo tvz.odklońoval veřejné toky peněz,nebojte se jich a vůbec na ně neberte ohledy,národ by měl vědět ve jménu čeho kradli.Oni Vás také nešetřili a byli schopni věcí,které by neměly zůstat bez vysvětlení.Vím,že se tímto směrem nevydáte a to je jediné ,co mi na Vás vadí.
Přeji Vám,celé rodině i Vašemu týmu a nakonec i nám
ať se daří!Radomil Kozák,Karlín
Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Fusková.
DOBRÝ DEN. Nelekejte se delšího komentáře, ale jedná se o důležitou věc, která by mohla mít velký dopad na širokou veřejnost. Navíc to není jen můj názor, proto jsem se rozhodla napsat. Jedná se o plánované změny ve výpočtu dovolené, které MPSV navrhuje. Z vlastní zkušenosti vím, že to není správné.
Nový systém výpočtu dovolené by velmi negativně dopadl na lidi s kratší pracovní dobou. Nevím, zda se ale vůbec někdo zamyslel nad tím, kdo vlastně tuto kratší pracovní dobu využívá. Jsou to většinou maminky s menšími dětmi a pak invalidní lidé třeba v chráněných dílnách, kde pracují téměř všichni na zkrácený úvazek. Obě tyto skupiny ale potřebují dovolenou mnohem více, než si myslíte. Maminky proto, aby mohly být více se svými malými dětmi a nemusely si platit drahé hlídání třeba v období prázdnin, kdy ne všude jsou v dosahu otevřené školky a školní družiny. Každé snížení počtu dní dovolené by znamenalo velkou komplikaci v rodinách hlavně ženám – maminkám. Druhou skupinou jsou nemocní lidé – invalidní, kteří nemají zkrácenou pracovní dobu jen tak pro nic za nic. Tito lidé díky svému zdravotnímu stavu prostě déle pracovat nemohou a většinou jdou na doraz svých možností. Proto právě oni potřebují mnohem více času na regeneraci. Tito lidé si neberou dovolenou, aby letěli na čtrnáct dní na Kanárské ostrovy, ale berou si jí průběžně během roku po dvou, třech dnech na odpočinek. Pokud jim tento odpočinek seberete, nezbude jim nic jiného, než chodit marodit, což se zaměstnavatelům určitě líbit nebude a může docházet k propouštění. Tito lidé těžko vstřebávají už jen fakt, že se tak neskutečně vzdálil jejich odchod do důchodu (hlavně ženám) a nyní mají přijít ještě o dovolenou (odpočinek). Proč hlavně ženám? Jednoduchý výpočet. Žena s dvěma dětmi odcházela do starobního důchodu v 55 letech a nyní má o deset let více. Opět větší negativní dopad na ženy než na muže - jako téměř vždy. To jsem ale už zabrousila na jiné téma.
Pokud jste můj příspěvek dočetl až sem, pak děkuji za Váš čas a třeba i malé zamyšlení nad tímto problémem. Možná máte jiný názor, nebo s tím prostě nemáte možnost nic udělat. Navíc - kdybyste měl řešit všechno, co si kdo vymyslí - asi byste nedělal nic jiného. Jsem přecejenom nicka v davu. Ale i tak nevadí, prostě jsem to zkusila. Problematiku jsem vylíčila přímo paní ministryni J. Maláčové, i když ani zde nemám jistotu, že to bude číst. Za pokus to ale stojí.
Děkuji za pozornost
Zdraví Fusková Jana
Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech
V naší poradně s názvem KDO S KOHO NEBO KDO Z KOHO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Čepek.
Můžu poprosit o posouzení příkladů:
1) Pořad v TV: Kdo s koho? (nemá být "z", když už to je sama pádová otázka?
2) Soudní výraz: (.. jednání se přerušuje). Příšerný výraz !
Děkuji a zdravím.
Josef Čepek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Kdo s koho je fráze ze staročeštiny. Fráze kdo s koho vyjadřuje klání - kdo koho/co porazí. Jedná se o starou, dnes již zřídkakdy užívanou vazbu předložky s se 4. pádem. Tato vazba se vyskytuje pouze u spojení kdo s koho a být s to.
Vazbu s předložkou z (kdo z koho) můžeme také použít, ale pouze v situaci, když popisujeme například situace kdo z koho vymlátil duši nebo kdo z koho zešílel.
Zdroj: příběh Kdo s koho nebo kdo z koho?
I
Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou —
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje,
a přižloutlé listí tichou píseň pěje.
Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni
listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není.
~
Poutnice neznámý v hábitě šerém,
s tím křížem v ruce na dlouhé holi,
a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,
kam se ubíráš nyní pod večerem?
kam tak pospícháš? tvá noha bosa,
a jeseň chladná — studená rosa:
zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,
dobréhoť hosta každý rád vidí. —
~
Poutníče milý! — než tys ještě mladý,
ještě vous tobě nepokrývá brady,
a tvoje líce jako pěkné panny —
ale což tak bledé a smutně zvadlé,
a tvoje oči v důlky zapadlé!
Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?
snad že neštěstí tvé tělo svíží
lety šedivými dolů к zemi níží?
~
Mládenče pěkný! nechoď za noci,
možné-li, budem rádi ku pomoci,
a při nejmenším snad potěšíme.
Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:
neníť bez léku nižádného želu,
a mocný balzám v důvěře dříme. —
~
Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,
neníť ho možné ze snův vytrhnouti!
a tam již zachází v chrastině jedné:
pán bůh ho posilň na jeho pouti!
II
Daleké pole, široké pole,
předlouhá cesta přes to pole běží,
a podlé cesty pahorek leží,
a dřevo štíhlé stojí na vrchole:
štíhláť to jedlice — však beze snětí,
jen malá příčka svrchu přidělána,
a na té příčce přibitý viděti
rozpjatý obraz Krista pána.
Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,
ruce probité roztahuje v šíři:
v dvě světa strany jimi ukazuje,
v dvě strany protivné, jakož cesta míří:
pravou na východ, kdež se světlo rodí,
levou na západ, kdež noc vojevodí.
Tam na východě nebeská je brána,
tam u věčném ráji bydlí boží svatí;
a kdo dobře činí, čáka jemu dána,
že se tam s nimi též bude radovati.
Ale na západě jsou pekelná vrata,
tam plane mořem síra i smola,
tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,
zlořečené duše v ohnivá kola.
Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,
však od levice vysvoboď své děti!
~
Tu na tom pahorku leže na kolenou
náš mladý poutník v ranním světla kmitu,
okolo kříže ruku otočenou,
vroucně objímá dřevo beze citu.
Brzy cos šepce, slzy roně z oka,
brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —
~
Takto se loučí od své drahé panny
mládenec milý v poslední době,
ubíraje se v cizí světa strany,
aniž pak věda, sejdou-li se к
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
Zdroj: článek Vtipné hádanky pro děti
Zdroj: článek Vtipné hádanky pro děti
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Staré pověsti české
Číslo jednotné, rod mužský životný:
Číslo jednotné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar ve 4. pádu.)
Číslo jednotné, rod ženský:
Číslo jednotné, rod střední:
Číslo množné, rod mužský životný:
Číslo množné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar v&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pravopis milý a milí
Josef Václav Sládek
(23 slok básně k recitaci pro děti na recitační soutěž)
My malí kolednici
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.
~
Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:
~
Až z Betléma jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.
~
Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.
~
Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.
~
A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.
~
Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlémem svitla
ta nejkrásnější z hvězd..
~
A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.
~
Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.
~
Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.
~
A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.
~
Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.
~
Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.
~
Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.
~
A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.
~
Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betléma vyšli; —
však daleko tam jest.
~
Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Ty Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.
~
Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.
~
Leč přece, dítky, domů
chci aspoň vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.
~
A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá,
že mně to učiní." —
~
A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.
~
My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.
~
Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Zdroj: článek Test na Povídky malostranské - obsah a postavy
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)
Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.
S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová
Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina
Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina
I
Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —
šiju, šiju si kabátek:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
II
Ráno, raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, k jezeru,
šátečky sobě vyperu.“
~
„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Perly jsem tobě vybírala,
hile jsem tebe oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —
~
Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. —
~
První šáteček namočila —
tu se s ní lávka prolomila,
a po mladičké dívčině
zavířilo se v hlubině.
~
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podlé skal
zelený mužík zatleskal.
III
Nevesely, truchlivy
jsou ty vodní kraje,
kde si v trávě pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
~
Tu slunéčko nezahřívá,
větřík nezavěje:
chladno, ticho — jako žel
v srdci bez naděje.
~
Neveselý, truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutmě a v polousvětle
mine tu den po dni.
~
Dvůr Vodníkův prostranný,
bohatství v něm dosti:
však bezděky jen se v něm
zastavují hosti.
~
A kdo jednou v křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oči. —
~
Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sítě,
a ženuška jeho mladá
chová malé dítě.
~
„Hajej, dadej, mé děťátko,
můj bezděčný synu!
ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu.
~
Ty radostně vypínáš
ke mně ručky obě:
a já bych se radš viděla
tam na zemi v hrobě.
~
Tam na zemi za kostelem
u černého kříže,
aby má matička zlatá
měla ke mně blíže.
~
„Hajej, dadej, synku můj,
můj malý Vodníčku!
Kterak nemám vzpomínati
smutná na matičku?
~
Starala se ubohá,
komu vdá mne, komu?
však ani se nenadála,
vybyla mne z domu!
~
Vdala jsem se, vdala již,
ale byly chyby:
starosvati — černí raci,
a družičky — ryby!
~
A můj muž — bůh polituj !
mokře chod
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
~
Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!
~
Mlč! hle husar a kočárek —
hrej si! — tu máš kohouta!“ —
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.
~
A zas do hrozného křiku —
„I bodejž tě sršeň sám —!
že na tebe, nezvedníku.
Polednicí zavolám!
~
Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho zlostníka!“ —
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
~
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba!
~
„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!
odpusť hříchy hříšnici!“
Div že smrt jí neovane,
ejhle tuť — Polednici!
~
Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.
~
A vinouc je, zpět pohlíží —
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží
blíž — a již je v zápětí.
~
Již vztahuje po něm ruku —
matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
klesá smyslů zbavena.
~
Tu slyš: jedna — druhá — třetí
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí —
táta vchází do dveří.
~
Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku zkřísil ještě stěží,
avšak dítě — zalknuté.
ZLATÝ KOLOVRAT
I
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.
~
A před chalupou s koně hop!
a na chalupu; klop, klop, klop!
„Hola hej! otevřte mi dvéře,
zbloudil jsem při lovení zvěře,
dejte vody pít!“
~
Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět;
přinesla vody ze studnice,
stydlivě sedla u přeslice,
předla, předla len.
~
Pán stojí, nevěda co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
diví se tenké, rovné niti,
nemůže očí odvrátiti
s pěkné přadleny.
~
„Svohodna-li jest ruka tvá,
ty musíš býti žena má!“
dívčinu к boku svému vine —
„ „Ach pane! nemám vůle jiné,
než jak máti chce.“ “
~
„А kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já.“ —
,, „Ach pane! má nevlastní máti
zej tra se s dcerou domů vrátí,
vyšly do města.“ “
II
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
přímo k chaloupce.
~
A před chalupou s koně hopl
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola! otevřte, milí lidi,
ať oči moje brzo vidí
potěšení mé!“
Vyšla babice, kůže a kos
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady