Informace od učitelek češtiny

MENU

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

KONCOVKY

OBSAH

Byste nebo by jste

Z předchozího odstavce by se dalo říct, že tvary jako by jste, kdyby jste nebo aby jste jsou správné, ale není to tak. Tato slova naopak vyžadují užití ste, ale nikoliv jako samostatného slova, ale jako koncovky, tedy součást jednoho slova. Správně je vždy byste, kdybyste nebo abyste.

Zdroj: Jste nebo ste

Diskuze

V diskuzi SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek

1. Určete vzor u přídavných jmen a doplňte správnou koncovku

(i když máme ve cvičení nejprve doplnění koncovky, postupujte v hlavě naopak, tedy nejprve vzor, potom i/y)

roztomil kocourek,
učitelov pokyny,
krab salát,
Alenčin kamarádky,
bíl králíčci,
fialov kvítek,
babiččin přátelé,
ciz města,
Erbenov pohádky,
mal lidé,
stydliv chlapec,
tepl vítr,
rozlehl pozemek,
Masarykov názory,
rychl běžci,
Gottov fanynky,
víl tanečky


Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen

Skloňování jména Michal

1. pád

Michal

2. pád

Michala

3. pád

Michalovi, Michalu*

4. pád

Michala

5. pád

Michale

6. pád

Michalovi, Michalu*

7. pád

Michalem

* O užití delší nebo kratší varianty rozhodují různé činitele, především větné, slovosledné a rytmické. Například stojí-li jméno samostatně, mívá koncovku delší (Vrať tu knihu Michalovi). U několikaslovného výrazu (často spojení rodného jména a příjmení, popřípadě titulu a jména) se koncovka -ovi připojuje zpravidla jen k poslednímu členu, případně se koncovky -ovi-u střídají, u posledního slova však musí být -ovi (Přejeme panu doktoru Michalu Novákovi mnoho úspěchů. Nebo: Přejeme panu doktorovi Michalu Novákovi mnoho úspěchů.)

Zdroj: Jak vzniklo jméno Michal

5. diktát na koncovky přídavných jmen

Za osamělým stavením se pásla kůzlata. Jedl chléb s husími játry. Zdravý rybí tuk mi nechutnal. Večer pil šípkový čaj. Vyprávěli si o truchlivých příhodách. Zaplatil ryzím zlatem. Sousedovi psi štěkali. Měl šperky z pravých ryzích kovů. Nosil klobouk s duhovým pavím peřím. Za vrbovým keřem se nacházelo kachní hnízdo. Podnikatelé přišli v tmavých oblecích. Dědovy knihy ležely na polici. Na stromech seděli zpěvaví ptáci. Posluchači přivítali řečníka bouřlivým potleskem. Z komína vycházel nepříjemný štiplavý kouř. Koupil si nový světlý svetr. Mezi strmými svahy a borovicovými lesy vedla klikatá cesta.

Zdroj: Diktáty pro 7. třídu ZŠ

Cvičení na koncovky přídavných jmen přivlastňovacích

Bratrancov psi běhali po ulici.

Prezidentov řeči se mi nelíbily.

Povinně četl některé Jiráskov romány.

V galerii vystavovali Mánesov obrazy.

Žižkov bojovníci vyhráli bitvu.

Spisovatelov romány se dobře prodávaly.

Koupil dárky pro strýcov syny.

Lékařov asistenti přišli pozdě.

Bratrov spolužáci uspořádali oslavu.

Učitelov pokyny byly srozumitelné.

Cukrářov výrobky mi chutnaly.

Myslivcov psi honili zajíce.

Pekařov housky rychle ztvrdly.

Přítelov chyby mě mrzely.

Otcov přátelé přišli na návštěvu.

Závodníkov úspěchy všechny potěšily.

Sedlákov koně se proháněli po poli.

Zahradníkov pomocníci zasázeli stromy.


Zdroj: Cvičení na přídavná jména

4. diktát na koncovky podstatných jmen

Nastaly kruté mrazy. Milan byl první v cíli. Cestu lemovaly topoly. Čerti řinčeli řetězy. Na stole ležely výkresy a rysy. Námořnické uzly se lehce vázaly. V hotelích se ubytovali hosté. Na březích potoka kvetly blatouchy. Strýcovi se líbili naši psi. Cestovatel pozoroval lvy. Holubi zobali zrní. Rybář nesl krabici s červy. Staří čápi krmí mladé čápy. Drahokamy ležely v trezoru. Ve voliéře byli supi a orli. Na hřídeli byly kazy. Šel na schůzku s Francouzi, Italy a Rusy. Jeřáby zvedaly do výše panely a trámy. Mezi poli a loukami vedly kamenité cesty.

Zdroj: Diktáty pro 7. třídu ZŠ

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: Cvičení na přídavná jména

Musí nebo musejí

Správné jsou oba výrazy.[2] Musí nebo musejí je tvar slova muset ve třetí osobě množného čísla a skloňuje se podle vzoru sázet: oni sází –⁠ sázejí, potažmo oni musí –⁠ musejí.

Slovesa 4. slovesné třídy vzoru sází mají v souladu s PČP 1993 ve třetí osobě množného čísla vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází. Změna je odrazem sklonu jazyka k vyrovnávání tvarů, proto koncovku ‑í ve třetí osobě množného čísla mají totiž oba další vzory této třídy prosittrpět (oni prosí, trpí).

Koncovky ‑ejí‑í jsou stylově rovnocenné:

  • otálejí/otálí,
  • chybějí/chybí,
  • kácejí/kácí,
  • rozumějí/rozumí,
  • odnášejí/odnáší,
  • splácejí/splácí,
  • kymácejí/kymácí,
  • ztrácejí/ztrácí.

Kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou ‑ejí, např. kolo pohání řemeny –⁠ kolo pohánějí řemeny.

Zdroj: Musí nebo musejí

Chytáky se shodou přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Komplikací při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.

Například: Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali (podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět: rod mužský životný).

Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná. Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky, ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.

Ledoborci se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).

Mikrobi byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).

Slanečci nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).

Ukazatelé stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).

Uzenáči zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).

Dni se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Slovo kéž

Slovo kéž pochází ze staré češtiny a vzniklo spojením archaického zájmena a zkrácené příklonné koncovky -že. Původně mělo význam nejen jako přací částice, ale i jako tázací částice podobné dnešním zda a zdali.

Příklady původního použití slova kéž namísto dnešního zda:

  • Kéž mi to činie jiní? (kéž = zda) otázka z legendy o Jidášovi ze 14. stol.
  • Kéž Naman byl zdráv vínem? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
  • Kéžť jest zbaven malomoci? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
  • Kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.

Příklady původního použití slova kéž ve významu rozkazovacím nebo přacím:

  • Čbáne, ké sě modlíš! (= modli se!) v bajce O lišcě a čbánu ze 14. století.
  • Kéž pak sem dále přistoupíš! (= přistup...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
  • Ale radše kýž mi povíš! (= pověz ...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.

Příklady původního použití slova kéž ve tvaru ký:

  • Ký si mě raději zabil! (ký si = kéž bys) Oberpfalcer, Jazyk knih černých, 283, doklad z r. 1603.

Příklady současného použití:

  • Doufám, že mu to řekla. Kéž by!
  • Kéž by to bylo tak jednoduché!
  • Kéž se šťastně vrátíš!
  • Kéž by už bylo jaro!
  • Zatraceně! Kéž by už byl konec!
  • Důra jedna. Kéž by se už nevrátila!
  • Drahý chlebe, kéž tě máme vždycky dosti!
  • Kéž sílu mám! Z muzikálu Carmen.
  • Kéž bych ti to dokázala říct!
  • Kéž bouře by přišla!
  • Kéž bych byl býval věděl!

Zdroj: Kéž slovní druh

Test na koncovky podstatných a přídavných jmen

Slova v závorce dát do uvedeného pádu (z prvního slova udělat přídavné jméno, druhé slovo zůstane podstatným jménem).

Příklad: (strýc, pes – 1. pád, č. mn.) ......................... na mě vrčeli. = Strýcovi psi na mě vrčeli.

(kouzelník, trik – 1. pád, č. mn.) ............................................ se mi líbily.

(zemědělec, obilí – 1. pád, č. j.) ..................................................... bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v (teta, dům – 6. pád, č. j.) ............................................. .

Slyšeli jsme o (odborník, zkušenost – 6. pád, č. mn.) ......................................... .

S (dělník, výkon – 7. pád, č. mn.) ................................. byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k (učitel, stůl – 3. pád, č. j.) ................................ .

Můj osud je v (lékař, ruka – 6. pád, č. mn.) .......................................... .

Nakoupil krmení pro (děda, pes – 4. pád, č. mn.) .................................... .

Blesk zasáhl (soused, stavení – 4. pád, č. j.) ...................................... .

Po loukách se proháněli (farmář, kůň – 1. pád, č. mn.) ................................. .

(horolezec, provaz – 1. pád, č. mn) ............................... byly krátké.

Četli jsme v knize o (Neruda, pomník – 6. pád, č. j.) ............................ .

Do (sestra, památník – 2. pád, č. j.) .................... jsem nakreslila obrázek.

S (Azor, štěně – 7. pád, č. mn.) ........................... jsme jeli na výstavu.

Řešení:

Kouzelníkovy triky se mi líbily.

Zemědělcovo obilí bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v tetině domě / domu.

Slyšeli jsme o odborníkových zkušenostech .

S dělníkovými výkony byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k učitelovu stolu.

Můj osud je v lékařových rukách / rukou.

Nakoupil krmení pro dědovy psy.

Blesk zasáhl sousedovo stavení.

Po loukách se proháněli farmářovi koně.

Horolezcovy provazy byly krátké.

Četli jsme v knize o Nerudově pomníku .

Do sestřina památníku jsem nakreslila obrázek.

S Azorovými štěňaty jsme jeli na výstavu.

Zdroj: Cvičení na přídavná jména

Přídavná jména tvrdá

Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je?

U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a množném podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladý muž, mladý strom

Mladí muži, mladé stromy

2. pád

Mladého muže, mladého stromu

Mladých mužů, mladých stromů

3. pád

Mladému muži, mladému stromu

Mladým mužům, mladým stromům

4. pád

Mladého muže, mladý strom

Mladé muže, mladé stromy

5. pád

Mladý muži, mladý strome

Mladí muži, mladé stromy

6. pád

O mladém muži, o mladém stromu

O mladých mužích, o mladých stromech

7. pád

S mladým mužem, s mladým stromem

S mladými muži, s mladými stromy

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladá žena

Mladé ženy

2. pád

Mladé ženy

Mladých žen

3. pád

Mladé ženě

Mladým ženám

4. pád

Mladou ženu

Mladé ženy

5. pád

Mladá ženo

Mladé ženy

6. pád

O mladé ženě

O mladých ženách

7. pád

S mladou ženou

S mladými ženami

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu středního v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

2. pád

Mladého děvčete

Mladých děvčat

3. pád

Mladému děvčeti

Mladým děvčatům

4. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

5. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

6. pád

O mladém děvčeti

O mladých děvčatech

7. pád

S mladým děvčetem

S mladými děvčaty

Zdroj: Přídavná jména

SPONTÁNNÍ

Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.

Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost

Rod mužský, jednotné číslo: spontánní pohyb

1. pád

Spontánní pohyb

2. pád

Spontánního pohybu

3. pád

Spontánnímu pohybu

4. pád

Spontánní pohyb

5. pád

Spontánní pohybe

6. pád

Spontánním pohybu

7. pád

Spontánním pohybem



Rod mužský, množné číslo: spontánní pohyb

1. pád

Spontánní pohyby

2. pád

Spontánních pohybů

3. pád

Spontánním pohybům

4. pád

Spontánní pohyby

5. pád

Spontánní pohyby

6. pád

Spontánních pohybech

7. pád

Spontánními pohyby



Rod ženský, jednotné číslo: spontánní zábava

1. pád

Spontánní zábava

2. pád

Spontánní zábavy

3. pád

Spontánní zábavě

4. pád

Spontánní zábavu

5. pád

Spontánní zábavo

6. pád

Spontánní zábavě

7. pád

Spontánní zábavou



Rod ženský, množné číslo: spontánní zábava

1. pád

Spontánní zábavy

2. pád

Spontánních zábav

3. pád

Spontánním zábavám

4. pád

Spontánní zábavy

5. pád

Spontánní zábavy

6. pád

Spontánních zábavách

7. pád

Spontánními zábavami



Rod střední, jednotné číslo: spontánní chování

1. pád

Spontánní chování

2. pád

Spontánního chování

3. pád

Spontánnímu chování

4. pád

Spontánní chování

5. pád

Spontánní chování

6. pád

Spontánním chování

7. pád

Spontánním chování



Rod střední, číslo množné: spontánní chování

1. pád

Spontánní chování

2. pád

Spontánních chování

3. pád

Spontánním chováním

4. pád

Spontánní chování

5. pád

Spontánní chování

6. pád

Spontánních chováních

7. pád

Spontánními chováními



Skloňování slova SPONTÁNNOST

PÁDY

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Spontánnost

Spontánnosti

2. pád

Spontánnosti

Spontánností

3. pád

Spontánnosti

Spontánnostem

4. pád

Spontánnost

Spontánnosti

5. pád

Spontánnosti

Spontánnosti

6. pád

Spontánnosti

Spontánnostech

7. pád

Spontánností

Spontánnostmi



Skloňování slova SPONTANEITA

PÁDY

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Spontaneita

Spontaneity

2. pád

Spontaneity

Spontaneit

3. pád

Spontaneitě

Spontaneitám

4. pád

Spontaneitu

Spontaneity

5. pád

Spontaneito

Spontaneity

6. pád

Spontaneitě

Spontaneitách

7. pád

spontaneitou

Spontaneitami


Zdroj: Spontánní

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár)množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a k dalším větným členům. Pády obvykle mění koncovky podstatných jmen. V českém jazyce je sedm pádů, latinsky nazvaných: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál.

Číslo pádu

Latinský název

Otázky

1. pád

Nominativ

KDO? CO?

2. pád

Genitiv

KOHO? ČEHO?

3. pád

Dativ

KOMU? ČEMU?

4. pád

Akuzativ

KOHO? CO?

5. pád

Vokativ

OSLOVUJEME, VOLÁME?

6. pád

Lokál

O KOM? O ČEM?

7. pád

Instrumentál

KÝM? ČÍM?

VZOR

Poslední mluvnickou kategorií je vzor (latinsky zvaný paradigma). Vzory pomáhají s určováním skloňování podstatných jmen. Jednotlivá slova se přiřazují ke vzorům podle podobných typů. V českém jazyce má rod mužský šest vzorů (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce), rod ženský má čtyři vzory (žena, růže, píseň, kost), rod střední má také čtyři vzory (město, moře, kuře, stavení).

VZORY RODU MUŽSKÉHO

Jednotné číslo

PÁD

PÁN

HRAD

MUŽ

STROJ

PŘEDSEDA

SOUDCE

1. pád

Pán

Hrad

Muž

Stroj

Předseda

Soudce

2. pád

Pána

Hradu

Muže

Stroje

Předsedy

Soudce

3. pád

Pánovi

Pánu

Hradu

Muži

Mužovi

Stroji

Předsedovi

Soudci

Soudcovi

4. pád

Pána

Hrad

Muže

Stroj

Předsedu

Soudce

5. pád

Pane

Hrade

Muži

Stroji

Předsedo

Soudce

6. pád

O pánovi

O pánu

O hradu

O hradě

O muži

O mužovi

O stroji

O předsedovi

O soudci

O soudcovi

7. pád

Pánem

Hradem

Mužem

Strojem

Předsedou

Soudcem


Množné číslo

PÁD

PÁN

HRAD

MUŽ

STROJ

PŘEDSEDA

SOUDCE

1. pád

Pánové

Páni

Hrady

Muži

Mužové

Stroje

Předsedové

Soudci

2. pád

Pánů

Hradů

Mužů

Strojů

Předsedů

Soudců

3. pád

Pánům

Hradům

Mužům

Strojům

Předsedům

Soudcům

4. pád

Pány

Hrady

Muže

Stroje

Předsedy

Soudce

5. pád

Pánové

Páni

Hrady

Muži

Mužové

Stroje

Předsedové

Soudci

Soudcové

6. pád

O pánech

O hradech

O mužích

O strojích

O předsedech

O soudcích

7. pád

Pány

Hrady

Muži

Stroji

Předsedy

Soudci

VZORY RODU ŽENSKÉHO

Jednotné číslo

PÁD

ŽENA

RŮŽE

PÍSEŇ

KOST

1. pád

Žena

Růže

Píseň

Kost

2. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

3. pád

Ženě

Růži

Písni

Kosti

4. pád

Ženu

Růži

Píseň

Kost

5. pád

Ženo

Růže

Písni

Kosti

6. pád

O ženě

O růži

O písni

O kosti

7. pád

Ženou

Růží

Písní

Kostí


Množné číslo

PÁD

ŽENA

RŮŽE

PÍSEŇ

KOST

1. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

2. pád

Žen

Růží

Písní

Kostí

3. pád

Ženám

Růžím

Písním

Kostem

4. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

5. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

6. pád

O ženách

O růžích

O písních

O kostech

7. pád

Ženami

Růžemi

Písněmi

Kostmi

VZORY RODU STŘEDNÍHO

Jednotné číslo

PÁD

MĚSTO

MOŘE

KUŘE

STAVENÍ

1. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

2. pád

Města

Moře

Kuřete

Stavení

3. pád

Městu

Moři

Kuřeti

Stavení

4. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

5. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

6. pád

O městě

O moři

O kuřeti

O stavení

7. pád

Městem

Mořem

Kuřetem

Stavením


Množné číslo

PÁD

MĚSTO

MOŘE

KUŘE

STAVENÍ

1. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

2. pád

Měst

Moří

Kuřat

Stavení

3. pád

Městům

Mořím

Kuřatům

Stavením

4. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

5. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

6. pád

O městech

O mořích

O kuřatech

O staveních

7. pád

Městy

Moři

Kuřaty

Staveními

Zdroj: Podstatná jména


Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jan Novotný

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP