KONCOVKY OVI OVY

3. cvičení: Psaní koncovek ovi / ovy u příjmení

Nápověda: U koncovek ovi / ovy u českých příjmení rozhoduje vždy číslo a pád, v nichž se příjmení nachází.

a) Horákov?iy1 se v testu moc nedařilo. Na víkend k nám přijeli Adamcov?iy1. Vypočítat příklad nedělalo problém jen Novákov?iy1. Na dovolené koupil dárek i pro Soukupov?iy2. Strýcov?iy1 odletěli do Egypta. Na Havlíkov?iy2 se nejde nezlobit. Procházkov?iy1 mě včera velmi rozčílili. Složité životní situace nám pomáhali řešit Medvědov?iy1. Františku Nepilov?iy1 se velmi dařily fejetony. Mladí Liškov?iy1 se nedávno přestěhovali do nového bytu. Poštovní doručovatelka nesla telegram pro Eichlerov?iy2. Nezvalov?iy1 mě pozvali na svou rodinnou oslavu. Na nedělní procházku chodili vždy všichni Malíkov?iy1.

Vyzkoušet cvičení

b) Policie si přijela pro Hrůzov?iy2. Zpěváku Klusov?iy1 se narodila dcera. Seifertov?iy1 se některé básně velmi povedly. Na Bílkov?iy2 si ostatní nájemníci stále stěžují. Nikdo nerozuměl Vystrčilov?iy1. Donutilov?iy1 se jeho divadelní scénky vždy podařily. U přehrady potkal Bylinov?iy2. Zajícov?iy1 protestovali proti prezidentovi. Zemanov?iy1 navštívili rodinu amerického prezidenta. Fričov?iy1 si otevřeli další knihkupectví. Pokuty za syna platili vždy Kropáčkov?iy1. Krejčov?iy1 se společně ubytovali ve známém hotelu. Cecilkov?iy1 odvezli Dalíkov?iy2 na letiště do Prahy. Mladému Horov?iy1 se daří vytvářet kvalitní počítačové programy. Jiráskov?iy1 žili celý život v Čechách. U moře potkali i Proskočilov?iy2. Volejníkov?iy1 očekávali narození dalšího potomka.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

Příběh

Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: příběh Skloňování slova doušek

Skloňování jména Michal

* O užití delší nebo kratší varianty rozhodují různé činitele, především větné, slovosledné a rytmické. Například stojí-li jméno samostatně, mívá koncovku delší (Vrať tu knihu Michalovi). U několikaslovného výrazu (často spojení rodného jména a příjmení, popřípadě titulu a jména) se koncovka -ovi připojuje zpravidla jen k poslednímu členu, případně se koncovky -ovi a -u střídají, u posledního slova však musí být -ovi (Přejeme panu doktoru Michalu Novákovi mnoho úspěchů. Nebo: Přejeme panu doktorovi Michalu Novákovi mnoho úspěchů.)

Zdroj: článek Jak vzniklo jméno Michal

2. cvičení: Psaní i / y v koncovkách ovi / ovy

Nápověda: Pokud je koncovka ovi u podstatného jména, píše se vždy měkké i, pokud je u přídavného jména rozhoduje se podle rodu podstatného jména (u mužských životných podstatných jmen je také důležitý pád!).

a) Přijel k strýcov?iy1, lovcov?iy2 instinkty, sousedov?iy1 psi, o smutném loupežníkov?iy1, Alešov?iy2 úkoly, vítězov?iy2 medaile, pospíchal k doktorov?iy1, pekařov?iy2 výrobky, slyšel o známém fotografov?iy1, zajícov?iy2 tlapy, těšil se na hrdinov?iy2 příběhy, bankéřov?iy1 spolupracovníci, koupil dárek Lojzov?iy1, talíř spadl sluhov?iy1, dědov?iy2 ponožky, prezidentov?iy1 nikdo nerozuměl, přišel pro bratrov?iy2 psy, Jakubov?iy1 se nikdo nezavděčil.

Vyzkoušet cvičení

b) Obdivoval kouzelníkov?iy2 triky. Slyšel o obdivovaném kouzelníkov?iy1. Přál si potkat kamarádov?iy2 sestry. Kamarádov?iy1 psi se rozběhli po louce. O kamarádov?iy1 nikdy nemluvím ošklivě. Učitelov?iy1 žáci se těšili na výlet. Učitelov?iy2 zápisky se nedaly přečíst. Učitelov?iy1 nikdo nerozuměl. Vojákov?iy1 protivníci se vzdali. Nikdy nepochybuj o tomto vojákov?iy1. Vojákov?iy2 řády na mě udělaly dojem. Dělníkov?iy1 šla práce od ruky. Dělníkov?iy2 nástroje se válely po zemi. Dělníkov?iy1 roztrhal pes kalhoty. Děti vyděsily lovcov?iy2 trofeje. Ve filmu se objevili lovcov?iy1 přátelé. Jirkov?iy1 se nic nedařilo. Nebudeme se bavit o Jirkov?iy1. Ty hodinky jsou Jirkov?iy2. Uklízečka objevila Jirkov?iy2 boty.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

Cvičení na psaní ovi ovy u příjmení

Horáčkov?iy1 se včera vrátili z dovolené. Mladému Novákov?iy1 se zapalují lýtka. Poslali jsme dopis Králov?iíyý4m. Do domu se k nám přistěhovali Ruprechtov?iy1. Rodině Novákov?iíyý4ch se svátky nevydařily. Na dopise stálo jen Samkov?iy1. Proč by se Blechov?iy1 měli odstěhovat? Nesouhlasil s Horáčkov?iíyý4mi. Jágrov?iy1 si koupili nový dům. Pro Haškov?iy2 přijela policie. Vondráčkov?iy2 neměl nikdo rád. Pro Dvořákov?iy2 není jiné řešení. Jiráskov?iy1 se vždy zdvořile usmívali. Nechtěl si rozhádat Albrechtov?iy2. Adamcov?iy1 se mi moc nelíbili. Na Volejníkov?iy2 přišla stížnost. Na odpoledne jsou objednáni Nerudov?iy1. Poláčkov?iy1 pekli nejlepší dorty v ulici. Na oslavu narozenin mě pozvali Nezvalov?iy1. Výslužku ze svatby dostali i Lorenzov?iy1. Přál si potkat Krejbichov?iy2.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na psaní y i

Cvičení na psaní i y v koncovkách ovi ovy u podstatných a přídavných jmen přivlastňovacích

Četl o Romeov?iy1 a Julii, přinesl bratrov?iy1 dárek, četl Jiráskov?iy2 knihy, nesouhlasil s prezidentov?iíyý4mi názory, usmál se na kamarádov?iy2 bratry, myslivcov?iy1 psi zuřivě štěkali, obdivovaly návrhářov?iy2 nápady, setkal se s politikov?iíyý4mi odpůrci, věřil kamarádov?iy1, obdivoval inženýrov?iy2 myšlenky, tatínkov?iy2 boty zmizely, napsal Ježíškov?iy1 dopis, sousedov?iy2 děti běhaly, Honzov?iy2 dobré výsledky mě oslnily, pro učitelov?iy2 sešity, strýčkov?iy2 kosti zapraskaly, lékařov?iy2 recepty, pilotov?iy2 brýle zmizely, snil o drakov?iy1, umělcov?iy2 obrazy se prodaly, o Leošov?iíyý4ch přátelích neslyšel, navštívil Dvořákov?iy2 opery, prodal otcov?iy2 knihy, slíbil kamarádov?iy1 pomoc, pekařov?iy2 koláče se spálily, malířov?iy1 synové odešli, Františkov?iy1 králíci utekli, zahradníkov?iy2 květiny rozkvetly, sloužil pánov?iy1, setkal se s hercov?iíyý4mi dětmi.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na psaní y i

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

AŤ

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

SPONTÁNNÍ

Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.

Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Spontánní

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Přídavná jména tvrdá

Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je?

U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a množném podle vzoru mladý:

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Musí nebo musejí

Správné jsou oba výrazy.[2] Musí nebo musejí je tvar slova muset ve třetí osobě množného čísla a skloňuje se podle vzoru sázet: oni sází –⁠ sázejí, potažmo oni musí –⁠ musejí.

Slovesa 4. slovesné třídy vzoru sází mají v souladu s PČP 1993 ve třetí osobě množného čísla vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází. Změna je odrazem sklonu jazyka k vyrovnávání tvarů, proto koncovku ‑í ve třetí osobě množného čísla mají totiž oba další vzory této třídy prosit i trpět (oni prosí, trpí).

Koncovky ‑ejí a ‑í jsou stylově rovnocenné:

• otálejí/otálí,
• chybějí/chybí,
• kácejí/kácí,
• rozumějí/rozumí,
• odnášejí/odnáší,
• splácejí/splácí,
• kymácejí/kymácí,
• ztrácejí/ztrácí.

Kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou ‑ejí, např. kolo pohání řemeny –⁠ kolo pohánějí řemeny.

Zdroj: článek Musí nebo musejí

Byste nebo by jste

Z předchozího odstavce by se dalo říct, že tvary jako by jste, kdyby jste nebo aby jste jsou správné, ale není to tak. Tato slova naopak vyžadují užití ste, ale nikoliv jako samostatného slova, ale jako koncovky, tedy součást jednoho slova. Správně je vždy byste, kdybyste nebo abyste.

Zdroj: článek Jste nebo ste

Slovo kéž

Slovo kéž pochází ze staré češtiny a vzniklo spojením archaického zájmena ké a zkrácené příklonné koncovky -že. Původně mělo význam nejen jako přací částice, ale i jako tázací částice podobné dnešním zda a zdali.

Příklady původního použití slova kéž namísto dnešního zda:

• Kéž mi to činie jiní? (kéž = zda) otázka z legendy o Jidášovi ze 14. stol.
• Kéž Naman byl zdráv vínem? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
• Kéžť jest zbaven malomoci? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
• Kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.

Příklady původního použití slova kéž ve významu rozkazovacím nebo přacím:

• Čbáne, ké sě modlíš! (= modli se!) v bajce O lišcě a čbánu ze 14. století.
• Kéž pak sem dále přistoupíš! (= přistup...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
• Ale radše kýž mi povíš! (= pověz ...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.

Příklady původního použití slova kéž ve tvaru ký:

• Ký si mě raději zabil! (ký si = kéž bys) Oberpfalcer, Jazyk knih černých, 283, doklad z r. 1603.

Příklady současného použití:

• Doufám, že mu to řekla. Kéž by!
• Kéž by to bylo tak jednoduché!
• Kéž se šťastně vrátíš!
• Kéž by už bylo jaro!
• Zatraceně! Kéž by už byl konec!
• Důra jedna. Kéž by se už nevrátila!
• Drahý chlebe, kéž tě máme vždycky dosti!
• Kéž sílu mám! Z muzikálu Carmen.
  
• Kéž bych ti to dokázala říct!
  
• Kéž bouře by přišla!
• Kéž bych byl býval věděl!
  

Zdroj: článek Kéž slovní druh

Test na koncovky podstatných a přídavných jmen

Slova v závorce dát do uvedeného pádu (z prvního slova udělat přídavné jméno, druhé slovo zůstane podstatným jménem).

Příklad: (strýc, pes – 1. pád, č. mn.) ......................... na mě vrčeli. = Strýcovi psi na mě vrčeli.

(kouzelník, trik – 1. pád, č. mn.) ............................................ se mi líbily.

(zemědělec, obilí – 1. pád, č. j.) ..................................................... bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v (teta, dům – 6. pád, č. j.) ............................................. .

Slyšeli jsme o (odborník, zkušenost – 6. pád, č. mn.) ......................................... .

S (dělník, výkon – 7. pád, č. mn.) ................................. byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k (učitel, stůl – 3. pád, č. j.) ................................ .

Můj osud je v (lékař, ruka – 6. pád, č. mn.) .......................................... .

Nakoupil krmení pro (děda, pes – 4. pád, č. mn.) .................................... .

Blesk zasáhl (soused, stavení – 4. pád, č. j.) ...................................... .

Po loukách se proháněli (farmář, kůň – 1. pád, č. mn.) ................................. .

(horolezec, provaz – 1. pád, č. mn) ............................... byly krátké.

Četli jsme v knize o (Neruda, pomník – 6. pád, č. j.) ............................ .

Do (sestra, památník – 2. pád, č. j.) .................... jsem nakreslila obrázek.

S (Azor, štěně – 7. pád, č. mn.) ........................... jsme jeli na výstavu.

Řešení:

Kouzelníkovy triky se mi líbily.

Zemědělcovo obilí bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v tetině domě / domu.

Slyšeli jsme o odborníkových zkušenostech .

S dělníkovými výkony byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k učitelovu stolu.

Můj osud je v lékařových rukách / rukou.

Nakoupil krmení pro dědovy psy.

Blesk zasáhl sousedovo stavení.

Po loukách se proháněli farmářovi koně.

Horolezcovy provazy byly krátké.

Četli jsme v knize o Nerudově pomníku .

Do sestřina památníku jsem nakreslila obrázek.

S Azorovými štěňaty jsme jeli na výstavu.

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Cvičení na koncovky přídavných jmen přivlastňovacích

Bratrancov?iy1 psi běhali po ulici.

Prezidentov?iy2 řeči se mi nelíbily.

Povinně četl některé Jiráskov?iy2 romány.

V galerii vystavovali Mánesov?iy2 obrazy.

Žižkov?iy1 bojovníci vyhráli bitvu.

Spisovatelov?iy2 romány se dobře prodávaly.

Koupil dárky pro strýcov?iy2 syny.

Lékařov?iy1 asistenti přišli pozdě.

Bratrov?iy1 spolužáci uspořádali oslavu.

Učitelov?iy2 pokyny byly srozumitelné.

Cukrářov?iy2 výrobky mi chutnaly.

Myslivcov?iy1 psi honili zajíce.

Pekařov?iy2 housky rychle ztvrdly.

Přítelov?iy2 chyby mě mrzely.

Otcov?iy1 přátelé přišli na návštěvu.

Závodníkov?iy2 úspěchy všechny potěšily.

Sedlákov?iy1 koně se proháněli po poli.

Zahradníkov?iy1 pomocníci zasázeli stromy.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Chytáky se shodou přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Komplikací při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.

Například: Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali (podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět: rod mužský životný).

Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná. Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky, ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.

Ledoborci se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).

Mikrobi byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).

Slanečci nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).

Ukazatelé stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).

Uzenáči zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).

Dni se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem