Na první pohled se může zdát, že rozdíl mezi slovy leccos a lecos je zanedbatelný detail, který nemá smysl řešit. Jenže právě takové drobnosti často rozhodují o tom, zda text působí jazykově jistě, nebo naopak budí dojem nejistoty a chyb.
V tomto doplnění článku se proto podíváme na další souvislosti užívání slova leccos, na jeho místo mezi neurčitými zájmeny a také na časté pravopisné pochybnosti, které s touto oblastí češtiny úzce souvisejí.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Je slovo leccos spisovné?
Ano, leccos je spisovné neurčité zájmeno.
Mohu používat i tvar lecco?
Ano, je spisovný, ale méně častý než leccos.
Je slovo lecos správně?
Ne, lecos je považováno za nespisovné.
Do jakého slovního druhu patří leccos?
Patří mezi neurčitá zájmena.
Jaký je význam slova leccos?
Vyjadřuje neurčité množství věcí nebo skutečností.
Je zájmeno všichni spisovné?
Ano, jedná se o spisovné osobní zájmeno všeobecné.
Souvisí leccos s pravopisem zdravý nebo zdraví?
Ne přímo, ale obě témata ukazují na časté pravopisné nejistoty.
Proč je důležité řešit pravopis zájmen?
Protože mají výrazný vliv na srozumitelnost a úroveň textu.
Ve svém příspěvku ZŘEJMĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan.
Já opravdu nejsem z Ústavu pro jazyk český, ale už delší dobu mě hněte zne-užívání slova -zřejmě-. Vždycky jsem si myslel, že pokud je něco zřejmé, je to možno zříti, čili viděti, čili je to očividné, jasné, viditelné, ale to asi není pravda. V současné době se slovo zřejmě používá spíše jako synonymum slov možná, pravděpodobně, asi. Tak to někdo rozsuďte. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Paivanek.
Víte, už několik let, nejméně, se potýkám s problémem, který popisuje čtenář. Jak lze lehce zaměnit to, co je ZŘEJMÉ, tedy jasné, viditelné, očividné, za synonymum slov asi, pravděpodobně, možná, snad a jiné bláboly. Tak to nějak rozsuďte, popřípadě dejte těm HSP na pamětnou. Děkuji
Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.
Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.
Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.
Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).
Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.
Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.
V naší poradně s názvem NEBO-LI SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adela.
Jaký slovní druh je nebo-li?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Neboli se píše VŽDY dohromady a spojovník se zde nepoužívá. Celé slovo neboli je spojka. Pro zajímavost taktéž i -li je spojka. Synonymum ke slovu neboli je čili, nikdy ne či-li.
Slovo LECOS je nespisovné, proto nelze odůvodnit pravopis.
Slovo LECCO vzniklo spojením předpony LEC- a zájmena CO. V případě slova LECCOS došlo ještě k připojení souhlásky „S“ na jeho konec.
Při tvoření tvarů slova LECCO se skloňuje pouze jeho druhá část, tedy zájmeno CO. Předpona LEC- se nemění. Stejné tvary bude mít také slovo LECCOS, pouze se k nim vždy připojí zmíněná souhláska „S“.
V praxi se slovo leccos velmi často objevuje v publicistice, beletrii i odbornějších textech. Slouží k vyjádření neurčitého, blíže nespecifikovaného množství skutečností, informací nebo zkušeností. Právě jeho neurčitost z něj činí užitečný výraz tam, kde není cílem být konkrétní.
Ve spisovném projevu je vhodné dávat přednost podobě leccos, protože působí přirozeně a je doložena v kodifikačních příručkách i jazykových korpusech.
Ačkoli jsou tvary leccos a lecco spisovné a významově rovnocenné, jejich užití není zcela vyrovnané. Varianta s koncovým „s“ je v současné češtině výrazně frekventovanější a čtenář ji vnímá jako přirozenější.
Naopak podoba lecos je hodnocena jako nespisovná a v pečlivém psaném projevu by se objevovat neměla, i když se s ní lze setkat v neformální komunikaci.
Zájmeno leccos zapadá do širší skupiny neurčitých zájmen, mezi něž patří také výrazy jako všelicos, ledacos nebo mnohé. Společným rysem je vyjadřování neurčitosti bez nutnosti dalšího upřesnění.
Tato zájmena jsou v češtině velmi živá a často pomáhají stylisticky odlehčit text nebo zobecnit sdělení.
Podobné pochybnosti jako u slova leccos se objevují i u jiných zájmen, například u tvaru všichni. Zde si pisatelé často nejsou jistí, zda se jedná o zájmeno, nebo jiný slovní druh.
Výraz všichni je osobní zájmeno, konkrétně zájmeno všeobecné, a jeho pravopis se řídí pravidly skloňování měkkého vzoru. I zde platí, že správná podoba je důležitá pro celkovou jazykovou úroveň textu.
Nejistota u slov leccos a lecos připomíná časté dotazy typu zdravý nebo zdraví pravopis. V těchto případech nejde o zájmena, ale o rozlišení tvaru přídavného jména a podstatného jména.
Podobnost spočívá v tom, že rozdíl je na první pohled nenápadný, ale z hlediska pravopisu a významu zásadní. Právě proto má smysl tyto jevy systematicky sledovat a ověřovat.
Slova jako leccos mohou působit nenápadně, ale jejich správné užití přispívá k jazykové kultuře textu. Čtenář si chyb často vědomě nevšimne, přesto je vnímá podprahově.
Pečlivá práce s pravopisem zájmen a podobných výrazů je proto důležitá nejen ve škole, ale i v profesním a veřejném projevu.
Mnoho lidí dává při komunikaci přednost slovům, které nejsou cizího původu, a jejich význam je tedy zřetelnější. Přídavné jméno spontánní se dá nahradit řadou synonym, ale při „překladu“ je důležité zachovat původní význam. Slovo spontánní se dá nahradit srozumitelnějšími výrazy jako bezděčný, bezprostřední, nenucený, přirozený, samovolný, živelný, dějící se sám od sebe, provedený bez přemýšlení, chovající se bez zábran a bez ostychu. Výběr vhodného synonyma vždy souvisí na kontextu.
Slovo spontánní se často objevuje ve spojení s těmito podstatnými jmény: spontánní bubnování, spontánní chování, spontánní tanec, spontánní porod, spontánní potrat, spontánní pneumotorax, spontánní reakce, spontánní akce, spontánní mutace, spontánní člověk, spontánní nápad, atd.
V závislosti na kontextu lze slovo spontánní nahradit jinými výrazy, například samovolný, bezprostřední, nenucený nebo přirozený. Každé synonymum však může mít lehce odlišný významový odstín.
Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.
(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)
Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.
Zhlédnout znamená:
zúčastnit se jako divák, návštěvník;
uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.
Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.
Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)
Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.
Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.
Synonyma k tomuto výrazu byla již zmíněná. Patří sem ale i výrazy jako ukazovat se, plynout z něčeho, být důsledkem něčeho, pocházet z něčeho, povstávat, vznikat.
