LEVANDULE NA ZAHRADĚ

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Černík.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

LEVANDULE

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, lehká báseň k recitaci pro 4 třídu, od Miloše Kratochvíla)

"Víš", povídám Andule,
"jak voní levandule?"

Začala se usmívat:
"Ty mi chceš tu kytku dát?"

~

Já však zůstal nad věcí.
Šli jsme v ZOO ke kleci,
kde lev, statný zvířat král,
za mřížemi tvrdě spal.

~

Přistrčil jsem Anču blíž:
"Čichni k němu přes tu mříž
a pak mi sděl plynule,
jak voní LEV ANDULE!"

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý.
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb.
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka.
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři.
• Který tkadlec chodí nahý?
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek.
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to?
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon.
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
• Nosí teplý kožich.
  
  

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

ŘEŠENÍ

1. cvičení: Přiřaďte podstatná jména rodu ženského ke správným vzorům

2. cvičení: Rozdělte podstatná jména podle čísel

3. cvičení: Podtrhněte podstatná jména rodu ženského

Pod lípou, lískový keř, v rákosí, na maliny, klíče, blízko ulice, z konve, o víkendu, dobré bidlo, z pampelišek, s bičíkem, v umyvadle, s osudem, na zem, z komína, k ještěrce, pod střechami, u srdce, ovce, bez víry.

4.