Hádanky o zvířatech patří mezi nejoblíbenější formy zábavného učení pro děti už po celé generace. Spojují v sobě hru, přemýšlení i radost z toho, když se podaří správně uhodnout odpověď. Děti si při nich nenápadně rozšiřují slovní zásobu, trénují logické myšlení a učí se pozorovat svět kolem sebe.
Právě proto mají dětské hádanky o zvířatech své pevné místo doma, ve školkách i ve školách. Hodí se jak pro společné čtení s rodiči, tak pro samostatnou práci dětí nebo jako zábavná aktivita do výuky. V následující části najdete doplňující text, který rozšiřuje původní sbírku a nabízí další inspiraci, jak s hádankami pracovat.
Odpovědi na hádanky o zvířátkách
Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná. Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka. Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
Co se vleče, neuteče, říká si a dál se vleče v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček. Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
Heboučké je jako z vaty, kožíšek je mourovatý. (Kotě)
Chodí líně pouští, srst má jako houští, na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu, rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav, červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká, maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu, pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí. Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem. Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří, bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje. Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
Maličké zvířátko je tahle čiperka, Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Prosím Vás co to kecáte za hovadiny na starý kolena do Třebiče.Vy jste spadl z višně já nemám nakradené miliony.To jste mi poradil .Vy si jako myslíte,že se vesnice odstěhují do měst.Kde jsou byty no vy se máte jak prasata vžitě.Máte platy máte auta a řidiče naše daně a vy nám přidáte 1000kč a všechno zdražíte tak ,že nám nic nedáte. Už mně neradte kdo nemá nakradené.a Ja nejsem blbá určitě jste k tomu co máte nepřišel poctivě. Komunisti co byli u moci tak to rozkradli.My jame měli velkostatek a ten rozkradli zase a mám pozemwek v Brně a dotávám 5000kč a musím platit dan jen zloději se tady dobře Už nebudu nikoho volit stojí to za hovno at je tam kdo chce.Musím Vám říct že jsem od Vás čekala radu jste tam všichni stejní. Proč jste nezůstal na Slovensku tam už to bylo rozkradený.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
Usmějte se a uvidíte, že život bude hned krásnější. Když budete dělat jen škarohlída, tak nikdy k žádnému štěstí nepřijdete. Peníze leží všude kolem nás a jen je potřeba najít způsob, jak je získat. Prodejte chalupu a přestěhujte se do městského bytu, kde se budete mít jako prase v žitě.
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC KE ZRUŠENÍ SIPO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Loffelmann Vladimir.
Prosím o zaslání vzoru plné moci na zrušení SIPO z důvodu prodeje bytu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Já, Jméno Příjmení, narozen Den/Měsíc/Rok, trvale bytem Název ulice, číslo, Jméno Města, číslo občanského průkazu XXXX
uděluji tímto plnou moc panu / paní Jméno, Příjmení, narozeného / narozené Den/Měsíc/Rok, trvale bytem Název ulice, číslo, Jméno Města, číslo občanského průkazu XXXX,
aby mě zastupoval/a ve všech věcech a při jednání s Českou poštou a.s. a při jednání s právnickými a fyzickými osobami, ve věci zrušení Soustředěného inkasa plateb obyvatelstva (SIPO), u něhož jsem veden jako plátce a je mi přiděleno spojovací číslo XXXXXX.
Svému zmocněnci umožňuji:
- činit mým jménem veškeré úkony, včetně úkonů písemných,
- podávat návrhy a žádosti,
- přijímat veškeré doručované písemnosti,
- podávat řádné i mimořádné opravné prostředky při správních, soudních, či jiných řízeních a vzdávat se jich,
- přijímat plnění nároků, jejich přijetí potvrzovat a případně neplněné nároky vymáhat,
- uznávat uplatněné nároky, případně se nároků vzdávat a uzavírat smíry.
Plná moc je udělena na dobu neurčitou a je sjednána v Název Města dne DD.MM.ROK.
Úředně ověřený podpis zmocnitele: ...............
Podpis zmocněnce: ................ (podpis nemusí být ověřený)
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě.
V naší poradně s názvem KDY JE POTŘEBA OVĚŘENÁ PLNÁ MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka startl.
Dobry den,
Jsem majitelkou bytu v Praze. Vzhledem k tomu, ze bydlim v cizine, mam zastupce, ktery ma ode mne plnou moc, aby se o byt staral. Jedna se take o schüze spolecnosti vlastniku v dome.Predsedkyne spolecnosti vlastnikü chce nahle overenou plnou moc ode mne pro meho zastupce.
Povazuji zo za zbytecne.Pokud je to ale zakonem stanovene, tak necham plnou moc zde u notare overit.Pokud se ale jedna jenom o naladu pani predsedkyne,nebudeme v teto veci nic menit.
Chci Vas poprosit o radu. Co rika zakon ?
Velmi dekuji predem za odpoved a srdecne zdravim
Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Jestliže je ve vaší stávající plné moci uvedeno, že váš zástupce může za vás jednat na schůzi vlastníků bytových jednotek, tak stačí pouze ověřená kopie této plné moci, kterou výbor uloží do spisu. Pokud to tam uvedeno není, stačí napsat novou plnou moc k tomuto úkonu a zaslat ji elektronicky z vaší datové schránky do schránky sdružení vlastniků bytového domu. Samotný fakt odeslání z vaší datové schránky stačí k tomu, abyste věrohodně prokázala váš úmysl ustanovit zástupce. Jinými slovy datová schránka nahrazuje razítko úřadu ověřující pravost podpisu.
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli.
V naší poradně s názvem ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva.
Dobrý den, jaké mám použít prohlášení, nebo jak napsat prohlášení o společné domácnosti. Bydlím u přítele, kde nemám trvalé bydliště a do práce musím dojíždět mimo okres, tak abych se mohla vrátit nazpět. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
K prokázání svého bydliště postačí vaše čestné prohlášení, kde uvedete, že se po celou dobu platnosti opatření sdržujete na adrese svého přítele. Čestné prohlášení podepíšete a doplníte datum a čas podpisu, který by měl být 28.února 2021 23:59 nebo dříve. Vzor čestného prohlášení o bydlišti naleznete tady: https://www.pravopiscesky.c…
Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.
S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu.
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám.
"Byla jsem královnou, a vy jste mi vzali mou korunu, manželkou, a vy jste zabili mého manžela, matkou a vy jste mě připravili o mé děti. Zbyla mi jen má krev, vezměte si ji, ale nenechte mě trpět dlouho." To Marie Antoinetta prohlásila poté co u soudu, přečetl prokurátor její obžalobu.
Vězení v Templu, kam byla Marie Antoinetta zavřená, bylo v hrozném stavu. Královnu čekal hlučný, plesnivý žalář, plný kouře, krysí moči a špatné hygieny.
Tělesný i duševní stav královny se během věznění horšil, královna hubla, vlasy jí šedivěly a vypadávaly, byla velmi bledá a často krvácela. Trpěla nedostatkem soukromí, neustále s ní byli v cele dva dozorci, kteří měli za úkol ji sledovat. Nesměla si krátit čas šitím, ani pletením. Často jen seděla, sledovala ruce, otáčela prsteny. Když už nemohla, škubala tapety a vytahovala z nich nitě, které pomocí špendlíků přeměňovala v jednoduchou krajku.
Období kolem 2. srpen 1793
Marie Antoinetta dorazila do vězení Temple v Paříži ve tři hodiny ráno, poté co ji vytrhli z náručí své dcery Marie Terezy a její švagrové Madame Elizabeth. Syn Ludvík Karel jí byl odebrán již o měsíc dříve. Marie Antoinetta byla rychle eskortována do cely pod úrovní vězeňského nádvoří. Zděná podlaha byla pokrytá bahnem a vodou pocházející z nedaleké Seiny prosakující ze stěn (když bylo v Seině málo vody, tak stěny vězení vyschly a Marie Antoinetta mohla na nich pozorovat staré tapety zdobené, ironicky, kosatcem.). Královna upřeně sledovala holé zdi, našla v nich zabodnutí hřebík a na něj zavěsila své hodinky, a pak se natáhla na svou postel, kterou byla skládací dětská postýlka, věznitelé se domnívali, že ta je dostatečně dobrá pro královnu.
"Nejvíce infikovaná cela s několika krovy ze slámy jako postel," poznamenal dozorce, "to je vše, co je potřeba." Královnini strážci ale nebyli bez soucitu. Toussaint a Marie Anne Richardsovájí dokonce poskytli alespoň malý komfort v podobě polštáře, malého stolu se dvěma židlemi, dřevěnou krabičku s práškem a cínovou nádobu s pomádou. Marie Antoinetta a její dozorci byli ale pod neustálou kontrolou stráže (odděleni pouhou zástěnou od královny), která celý den pila, kouřila a hrála karty.
Když královna požádala madam Richardsovou o čerstvé oblečení, dozorkyně se neodvážila její přání splnit, protože se obávala přísných rozkazů revoluční vlády. Nicméně ale když si Madam všimla, že čepec Marie Antoinetty už dlouho nevydrží, riskla to a požádala pro ni o nový.
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci.
