Téma: 

logické hádanky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

LOGICKÉ HÁDANKY PRO STARŠÍ DĚTI

Logické hádanky pro starší děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží lesem zajíci. Jeden přede dvěma jeden za dvěma a jeden mezi dvěma. Kolik běží zajíců?
  • Co je to? V každé minutě je to jednou a v momentě dvakrát?
  • Dva muži hrají tenis. Sehráli celkem pět setů a každý z nich vyhrál tři. Jak je to možné?
  • Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se navštíví a seznámí se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo?
  • Jde deset opičáků po lávce a ten jeden spadne. Kolik jich přejde lávku?
  • Je deset malířů na stavbě a přijde šéf a říká: „Půlka dolů“ kolik jich tam zůstane?
  • Je to těžké, ale nic to neváží, co je to?
  • Jirka zbožňuje jahodové knedlíky a dokáže jich za hodinu sníst 32. Jeho bratr Péťa sní stejné množství za 3 hodiny. Za jak dlouho sní oba dohromady 32 knedlíků?
  • Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je synem mého otce.
    Kdo je na obrazu?
  • Mám doma šuplík a v něm jsou smíchané bílé a černé ponožky. Kolik ponožek nejméně musím vzít ze šuplíku, abych měl určitě alespoň dvě stejné, barvy?
  • Máme k dispozici devítilitrovou a čtyřlitrovou sklenici. Jak s jejich pomocí odměříme šest litrů?
  • Matka má sedm dětí, polovina z nich jsou kluci. Jak je to možné?
  • Matka s otcem mají šest synů, každý syn má jednu sestru. Kolik členů má rodina?
  • Mění to tvar, ale je to stále kulaté. Co je to?
  • Může si vzít muž svou vdovu. Proč?
  • Na rybníku naroste za jeden den 1 leknín, za dva dny 2 lekníny, za tři dny 4 lekníny, za čtyři dny už tam narostlo 8 leknínů, za 5 dnů 16 leknínů. Za 30 dnů zaroste úplně celý rybník. Za kolik dní zaroste přesně polovina rybníku?
  • Na stromě byla jablka. Zafoukal vítr, jablka na stromě nezůstala, jablka ze stromu nespadla. Jak je to možné?
  • Některé měsíce mají 31 dnů. Kolik jich má 28 dnů?
  • Otec shrabe 7 kupek listí a syn 3 kupky listí, když to shrabou dohromady, kolik to bude kupek?
  • Představte si situaci, že máte otce se synem, které musíte rozestavit tak, aby syn stál za otcem, ale zároveň před synem aby nikdo nestál. Jak otce a syna postavíte?
  • Tři horolezci podnikli výstup na dosud nepokořenou horu. Když však vystoupali na vrchol, našli zde tři zmrzlá těla. Jak je to možné?
  • Tři kamarádi šnorchlují v jezeře, ale poté, co se vynoří, mají pouze dva mokré vlasy, jak to?
  • Ve stáji jsou lidé a koně. Celkem je zde 22 hlav a 72 nohou. Kolik koňů a kolik lidí je ve stáji?
  • Víte, co dělá osel, když na něj svítí slunce?
  • Víte, kdo má největší problémy, když ho bolí v krku?
  • Víte, proč Smrtka seká trávu kosou?

Zdroj: Logické hádanky pro starší děti
Zveřejněno: 26.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HÁDANKY PRO DĚTI

Hádanky pro malé děti

Hádanky pro děti mohou být různě náročné, jejich složitost spočívá často v tom, že se hádají slova, která děti příliš neznají, nebo jsou texty složitější. V této sekci jsou obsažené jednodušší hádanky pro děti do 6 let.

Zdroj: Hádanky pro děti
Zveřejněno: 26.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: těžké hádanky pro dospělé

Co je větší než Bůh?
# # Horší jako ďábel?
# # Chudý to mají!
# # Šťastným to chybí!
# # Když to budeš jíst, zemřeš!

Zdroj: diskuze Těžké hádanky pro dospělé
Odesláno: 14.12.2017 uživatelem R.Fukal
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

HÁDANKY PRO DĚTI NA JARO

Hádanky o jaru k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Každý na to kouká, civí. Na jaře se dějí divy – rozkvete vždy jeden pán. Víte který? ...
  • Kdopak jsi, kytičko, že jsi tak maličká? Uprostřed máš sluníčko, okolo běličká.
  • Kdo se dívá do zahrady? Kdo tě hřeje u vody? Kdo tě hlídá s kamarády? Zlatá koule z oblohy.
  • Malá kytka celá bledá ze sněhu ven cestu hledá. Při teplotě na nule rozkvétají ...
  • Na nevelkém stonečku spousta žlutých zvonečků. Každý z nich má k jaru klíč. Copak je to? ...
  • Trojdílná sukýnka bílá a malinká, nosí ji panenka, má jméno ...
  • Ve své sytě žluté kráse pampelišce podobá se. Nápověda pro Bělu: „Jsou to květy ...!

Zdroj: Hádanky pro děti na jaro
Zveřejněno: 26.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: těžké hádanky pro dospělé

Co je větší než Bůh?
# # Horší jako ďábel?
# # Chudý to mají!
# # Šťastným to chybí!
# # Když to budeš jíst, zemřeš!


NIC

Zdroj: diskuze Těžké hádanky pro dospělé
Odesláno: 1.1.2018 uživatelem Olga
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

HÁDANKY PRO DĚTI NA JARO

Odpovědi na hádanky o jaru

  • Každý na to kouká, civí. Na jaře se dějí divy – rozkvete vždy jeden pán. Víte který? (Tulipán)
  • Kdo se dívá do zahrady? Kdo tě hřeje u vody? Kdo tě hlídá s kamarády? Zlatá koule z oblohy. (Sluníčko)
  • Kdopak jsi, kytičko, že jsi tak maličká? Uprostřed máš sluníčko, okolo běličká. (Sedmikráska)
  • Malá kytka celá bledá ze sněhu ven cestu hledá. Při teplotě na nule rozkvétají (bledule).
  • Na nevelkém stonečku spousta žlutých zvonečků. Každý z nich má k jaru klíč. Copak je to? (Petrklíč)
  • Trojdílná sukýnka bílá a malinká, nosí ji panenka, má jméno (sněženka).
  • Ve své sytě žluté kráse pampelišce podobá se. Nápověda pro Bělu: „Jsou to květy (podbělu)!

Zdroj: Hádanky pro děti na jaro
Zveřejněno: 26.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HÁDANKY Z HOBITA

Hádanky z Hobita k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Bez hlasu pláče, bez nehtů štípá, bez nohou skáče, bez pysků pípá.
  • Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní.
  • Beznožka leží na jednonožce, dvounožka sedí na třínožce, čtyřnožka dostane zbytek.
  • K oku v tváři blankytné se točí v tváři zelené zas jiné oči. První oko na to vece: „Ty mi podobné jsou přece, jenže jsou to oči nižší než já – oko v téhle výši.“
  • Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš.
  • Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá, věčně pije na své zdraví v brnění, co nerezaví.
  • Není ji vidět, není ji cítit, není ji slyšet, nejde ji chytit. Je za hvězdami a pod horami a vyplňuje prázdné jámy. Byla tu předtím a přijde pak a nakonec ti vytře zrak.
  • Třicet běloušů na rudé líše, napřed žvýkají, potom dupají a pak stojí tiše.
  • Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí.

Zdroj: Hádanky z Hobita
Zveřejněno: 26.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VTIPNÉ HÁDANKY PRO DĚTI

Vtipné hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Co je domov důchodců?
  • Co je to, má to čtyři kola a spoustu much?
  • Co je to, má to zuby, ale nic nejí?
  • Co je to, neustále to mění tvar a přesto je to kulaté?
  • Co je to, před použitím je to černé, v průběhu červené a nakonec šedé?
  • Co roste kořenem vzhůru?
  • Jak zavoláte hasiče v Japonsku?
  • Jak zjistíš, že jsou dva sloni v lednici?
  • Jednou dírou dovnitř, dvěma děrami ven, až když jste venku, teprve jste vevnitř, co je to?
  • Kde musíte postavit dům, chcete-li, aby všechna jeho okna směřovala na jih?
  • Kdo má vpředu dvě oči a vzadu mnohem víc?
  • Kdo mě krmí, zmenšuje mě, kdo mi ubírá, zvětšuje mě, kdo jsem?
  • Kdo to dělá, nechce to, kdo to kupuje, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom, co je to?
  • Má otce i matku, ale nejsem jejich syn, kdo jsem?
  • Má to 6 nohou, dvě hlavy, dva páry uší a chodí to po čtyřech, co je to?
  • Na jakém místě je nejdřív dnešek a pak až přichází včerejšek?
  • Novorozený černoušek má černé ruce, černé nohy, černé oči, černé vlásky, jakou má barvu zubů?
  • Proč dávají bílé ovce víc mléka než černé?
  • Proč je matematická cvičebnice smutná?
  • Předhoníš-li na závodech druhého běžce, kolikátý poběžíš?
  • Víš, proč nosí Superman tak těsné oblečení?
  • Víte, za jaké situace může být muž panna? Kdo se živí zuby druhých?

Zdroj: Vtipné hádanky pro děti
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY Z HOBITA

Odpovědi na hádanky z knihy Hobit

  • Bez hlasu pláče, bez nehtů štípá, bez nohou skáče, bez pysků pípá. (Vítr)
  • Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní. (Vajíčko)
  • Beznožka leží na jednonožce, dvounožka sedí na třínožce, čtyřnožka dostane zbytek. (Ryba leží na stolku, člověk sedí na stoličce, kočka dostane zbytek)
  • K oku v tváři blankytné se točí v tváři zelené zas jiné oči. První oko na to vece: „Ty mi podobné jsou přece, jenže jsou to oči nižší než já – oko v téhle výši.“ (Slunce a pampelišky)
  • Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš. (Hora)
  • Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá, věčně pije na své zdraví v brnění, co nerezaví. (Ryba)
  • Není ji vidět, není ji cítit, není ji slyšet, nejde ji chytit. Je za hvězdami a pod horami a vyplňuje prázdné jámy. Byla tu předtím a přijde pak a nakonec ti vytře zrak. (Tma)
  • Třicet běloušů na rudé líše, napřed žvýkají, potom dupají a pak stojí tiše. (Zuby)
  • Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí. (Čas)

Zdroj: Hádanky z Hobita
Zveřejněno: 26.10.2016

PRAVOPIS VZPOMNĚL NEBO VZPOMĚL

Vzpomněl nebo vzpoměl

Dost často se stává, že právě u tohoto slovesa člověk znejistí a neví, jestli je správná varianta s "mně", nebo jen s "mě", pak se snaží najít nějaké logické zdůvodnění pro ten či onen pravopis.

Pravopis

Správný je pouze tvar s "mně" tedy "vzpomněl".

Vysvětlení

Určitým zdůvodněním proč tomu tak je, může být to, že v jiných tvarech (či odvozených slovech) tohoto slovesa se objevuje hláska "n" = například "vzpomenu". A právě toto "n" je to, které se objevuje i v hláskové skupině "mně" ve slově vzpomněl. Pro většinu lidí je ale nejjednodušší si toto slovo prostě zapamatovat, než si pracně zdůvodňovat jeho pravopis.

Ukázky ve větě

Kdo by si občas rád nevzpomněl na svou první lásku?

Cestou ze školy si už na úkol ani nevzpomněl.

Právě si vzpomněl, kde nechal klíče od bytu.

Zdroj: Pravopis vzpomněl nebo vzpoměl
Zveřejněno: 13.9.2018

LOGICKÉ HÁDANKY PRO STARŠÍ DĚTI

Odpovědi na logické hádanky pro starší děti

  • Běží lesem zajíci. Jeden přede dvěma jeden za dvěma a jeden mezi dvěma. Kolik běží zajíců??? (Tři)
  • Co je to? V každé minutě je to jednou a v momentě dvakrát? (Písmeno M)
  • Dva muži hrají tenis. Sehráli celkem pět setů a každý z nich vyhrál tři. Jak je to možné?
    (Muži hráli jako pár ve čtyřhře)
  • Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se navštíví a seznámí se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo?
    (6 sester)
  • Jde deset opičáků po lávce a ten jeden spadne. Kolik jich přejde lávku? (Ani jeden, opičáci se opičí.)
  • Je deset malířů na stavbě a přijde šéf a říká: „Půlka dolů“ kolik jich tam zůstane?(Devět, protože jen jeden se jmenoval Půlka.)
  • Je to těžké, ale nic to neváží, co je to? (Je to hádanka)
  • Jirka zbožňuje jahodové knedlíky a dokáže jich za hodinu sníst 32. Jeho bratr Péťa sní stejné množství za 3 hodiny. Za jak dlouho sní oba dohromady 32 knedlíků?
    (Dohromady je sní za 45 minut. Jirka jí třikrát rychleji než Péťa, a proto sní třikrát více knedlíků. Jirka jich tedy sní 24 a Péťa 8 (32 : 4))
  • Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je synem mého otce. Kdo je na obrazu?
    (Můj syn)
  • Mám doma šuplík a v něm jsou smíchané bílé a černé ponožky. Kolik ponožek nejméně musím vzít ze šuplíku, abych měl určitě alespoň dvě stejné, barvy? (Tři. Když by první byla bílá a druhá černá, tak už je přeci jedno jestli třetí je černá, nebo bílá.)
  • Máme k dispozici devítilitrovou a čtyřlitrovou sklenici. Jak s jejich pomocí odměříme šest litrů?
    (Naplníme devítilitrovou sklenici, dvakrát ji odlejeme do čtyřlitrové, takže nám zůstane 1 litr. Ten odlejeme do čtyřlitrové sklenice. Naplníme devítilitrovou sklenici a odlijeme z ní do čtyřlitrové (zbylé tři litry). V devítilitrové nám pak zbude 6 litrů.)
  • Matka má sedm dětí, polovina z nich jsou kluci. Jak je to možné?
    (Všechny děti jsou kluci, takže polovina jsou chlapci a druhá polovina také)
  • Matka s otcem mají šest synů, každý syn má jednu sestru. Kolik členů má rodina?
    (Devět: otec, matka, šest synů a jedna dcera)
  • Může si vzít muž svou vdovu. Proč? (Ne, protože je mrtvý)
  • Na rybníku naroste za jeden den 1 leknín, za dva dny 2 lekníny, za tři dny 4 lekníny, za čtyři dny už tam narostlo 8 leknínů, za 5 dnů 16 leknínů. Za 30 dnů zaroste úplně celý rybník. Za kolik dní zaroste přesně polovina rybníku?
    (Přesně polovina zaroste za 29 dní. Proč? Každý následující den je na rybníku dvojnásobné množství leknínů)
  • Na stromě byla jablka. Zafoukal vítr, jablka na stromě nezůstala, jablka ze stromu nespadla. Jak je to možné? (Na stromě byla dvě jablka, spadlo jen jedno)
  • Některé měsíce mají 31 dnů. Kolik jich má 28 dnů?
    (Všechny měsíce mají 28 dní)
  • Otec shrabe 7 kupek listí a syn 3 kupky listí, když to shrabou dohromady, kolik to bude kupek? (jedna kupa listí)
  • Představte si situaci, že máte otce se synem, které musíte rozestavit tak, aby syn stál za otcem, ale zároveň před synem aby nikdo nestál. Jak otce a syna postavíte? (Zády k sobě)
  • Tři horolezci podnikli výstup na dosud nepokořenou horu. Když však vystoupali na vrchol, našli zde tři zmrzlá těla. Jak je to možné?
    (Na vrchol hory se zřítilo letadlo a v něm byli tři pasažéři)
  • Tři kamarádi šnorchlují v jezeře, ale poté, co se vynoří, mají pouze dva mokré vlasy, jak to? (Třetí je plešatý)
  • Ve stáji jsou lidé a koně. Celkem je zde 22 hlav a 72 nohou. Kolik koňů a kolik lidí je ve stáji? (Ve stáji je 14 koní a 8 lidí. Výpočet: 14*4 + 8*2 = 72)
  • Víte, co dělá osel, když na něj svítí slunce? (Stín)
  • Víte, kdo má největší problémy, když ho bolí v krku? (Žirafa)
  • Víte, proč Smrtka seká trávu kosou? (Protože nemá řidičák na kombajn)

Zdroj: Logické hádanky pro starší děti
Zveřejněno: 26.10.2016

DYSGRAFIK

Dysgrafie v dospělosti

U dospělých se může tato porucha objevit při poškození určité části mozku při úrazu nebo mozkové příhodě. Je mnoho omezení, která SPU přináší, ale je i mnoho silných stránek osobnosti, mezi ně patří například kreativita či logické myšlení. Nejčastější uplatnění nacházejí lidé se specifickými poruchami učení v oblasti strojírenství, programování počítačů, umění, modelování či designu.

Být dysgrafiky není žádná ostuda. Vždyť touto poruchou trpěli mnohé významné osobnosti světové vědy, kultury a politiky: John Lennon, Tom Cruise, Cher, někteří američtí prezidenti.

Albert Einstein byl dyslektik, vývojovou poruchou čtení byl postižen například slavný státník Winston Churchill nebo zakladatel Microsoftu Bill Gates. I další významné osobnosti měly poruchu čtení: W. A. Mozart, Leonardo da Vinci, Hans Christian Andersen, Pablo Picasso nebo také Alexander Bell, Thomas A. Edison, J. F. Kennedy, George Bush a jiní.

Zdroj: Dysgrafik
Zveřejněno: 16.3.2017

VTIPNÉ HÁDANKY PRO DĚTI

Odpovědi na vtipné hádanky pro děti

  • Co je domov důchodců? (Msta dětí za mateřskou školku.)
  • Co je to, má to čtyři kola a spoustu much? (Popelářský vůz.)
  • Co je to, má to zuby, ale nic nejí? (Hřeben)
  • Co je to, neustále to mění tvar a přesto je to kulaté? (Měsíc)
  • Co je to, před použitím je to černé, v průběhu červené a nakonec šedé? (Uhlí)
  • Co roste kořenem vzhůru? (Horní zuby)
  • Jak zavoláte hasiče v Japonsku? (Telefonem!)
  • Jak zjistíš, že jsou dva sloni v lednici? (Nejdou dovřít dvířka.)
  • Jednou dírou dovnitř, dvěma děrami ven, až když jste venku, teprve jste vevnitř, co je to? (Kalhoty)
  • Kde musíte postavit dům, chcete-li, aby všechna jeho okna směřovala na jih? (Na severním pólu)
  • Kdo má vpředu dvě oči a vzadu mnohem víc? (Páv)
  • Kdo mě krmí, zmenšuje mě, kdo mi ubírá, zvětšuje mě, kdo jsem? (Jáma)
  • Kdo se živí zuby druhých? (Zubař)
  • Kdo to dělá, nechce to, kdo to kupuje, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom, co je to? (Rakev)
  • Má otce i matku, ale nejsem jejich syn, kdo jsem? (Dcera)
  • Má to 6 nohou, dvě hlavy, dva páry uší a chodí to po čtyřech, co je to? (Žokej na koni)
  • Na jakém místě je nejdřív dnešek a pak až přichází včerejšek? (Ve slovníku.)
  • Novorozený černoušek má černé ruce, černé nohy, černé oči, černé vlásky, jakou má barvu zubů? (Žádnou)
  • Proč dávají bílé ovce víc mléka než černé? (Protože bílých je víc!)
  • Proč je matematická cvičebnice smutná? (Protože má plno problémů.)
  • Předhoníš-li na závodech druhého běžce, kolikátý poběžíš? (Druhý)
  • Víš, proč nosí Superman tak těsné oblečení? (Protože nosí S! )
  • Víte, za jaké situace může být muž panna? (Pokud se narodí mezi 24. srpnem a 23. zářím)

Zdroj: Vtipné hádanky pro děti
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI – OVOCE A ZELENINA

Hádanky o ovoci a zelenině k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát.
  • Černají se v lese, na slunci i na pasece,
    Jejich keře píchají, ale plody chutnají.
  • Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem.
  • Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
    na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček.
  • Kdo každého rozpláče?
  • Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
    Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
  • Komu srubnou hlavu a krev neteče?
  • Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
    Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
    A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři.
  • Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
    Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí.
  • Má tvar pistole nastříkané žlutě.
    Když je na stole, dělá nám chutě.
    V horké černé Africe, živí se jím opice.
  • Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
    Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
    Naříkají kuchaři, když mě málo povaří.
  • Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
    Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku.
  • Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
    A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost.
  • Podobá se zvonu, ale nezvoní.
    Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních.
  • Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
    Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše.
  • Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
    Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky.
  • Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
    Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
    Sloupnou si je se solí kluci pihovatí.
  • Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
    kdo ji svlečou, slzy z očí tečou.
  • Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
    tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče.
  • Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
    kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí.
  • Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku.
  • Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.
  • Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
    Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších.
  • Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
    Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání.
  • Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.
    Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali.

Zdroj: Hádanky pro děti – ovoce a zelenina
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI – OVOCE A ZELENINA

Odpovědi na hádanky o ovoci a zelenině

  • Bez slabiky „re“ je to Barbora.
    Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát. (Rebarbora)
  • Černají se v lese, na slunci i na pasece,
    Jejich keře píchají, ale plody chutnají. (Ostružiny)
  • Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem. (Jablko)
  • Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
    na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček. (Brambory)
  • Kdo každého rozpláče? (Cibule)
  • Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
    Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí. (Křen)
  • Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali. (Cibule)
  • Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)
  • Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
    Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
    A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)
  • Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
    Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí. (Cibule)
  • Má tvar pistole nastříkané žlutě.
    Když je na stole, dělá nám chutě.
    V horké černé Africe, živí se jím opice. (Banán)
  • Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
    Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
    Naříkají kuchaři, když mě málo povaří. (Brambora)
  • Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
    Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku. (Jablko)
  • Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
    A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)
  • Podobá se zvonu, ale nezvoní,
    Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních. (Hruška)
  • Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
    Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše. (Hrách)
  • Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
    Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky. (Borůvky)
  • Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
    Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
    Sloupnou si je se solí kluci pihovatí. (Brambory)
  • Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
    kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. (Cibule)
  • Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
    tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče. (Třešeň)
  • Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
    kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí. (Citron)
  • Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku. (Jahoda)
  • Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku.
    Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. (Mrkev)
  • Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
    Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších. (Třešně)
  • Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
    Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání. (Jabloň)
  • Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.

Zdroj: Hádanky pro děti – ovoce a zelenina
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
  • Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
  • Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
  • Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
  • Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
  • Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
  • Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
  • Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
  • Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
  • Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
  • Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  • Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
  • Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
  • Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
  • Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
  • Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
  • Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
  • Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
  • Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
  • Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
  • Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
  • Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
  • Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
  • Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
    Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
  • Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
    velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
  • Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
    Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
  • Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
  • Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
  • Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky.
  • Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka?
  • Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.
  • Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.
  • Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
  • Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.

Zdroj: Hádanky pro děti
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI

Odpovědi na hádanky pro děti

  • Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
  • Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
  • Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
  • Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
  • Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
  • Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
  • Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
  • Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
  • Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
  • Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
  • Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
    (Zápalka)
  • Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
  • Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
  • Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
  • Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
  • Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
  • Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
  • Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
  • Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
  • Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
  • Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
  • Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
  • Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
  • Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
  • Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
    velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
  • Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
    Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
    (Kuře)
  • Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
  • Sedí panna v síti, oči se jí svítí? (Žába)
  • Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost. (Duha)
  • Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
  • Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky. (Chůdy)
  • Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka? (Hrábě)
  • Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají. (Strom)
  • Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš. (Tma)
  • Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři. (Rampouch)
  • Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček. (Kos)

Zdroj: Hádanky pro děti
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI O ZVÍŘATECH

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý.
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb.
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka.
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři.
  • Který tkadlec chodí nahý?
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek.
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to?
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon.
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu.
  • Plave v Nilu, brousí pilu,
    pilu ze zubů a v té pile,
    dík své síle, nosí záhubu.
  • Po obloze pluje, na louce si skáče,
    trká, vyhazuje, má vlněný fráček.
  • Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to?
  • Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to?
  • Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to?
  • Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
    Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí.
  • Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy.
  • Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
    přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu.
  • Stojí krejčí na pasece,
    tisíc jehel s sebou nese.
  • Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá.
  • Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň.
  • Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to?
  • Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
    Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí.
  • Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
    lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn.
  • Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
    Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici.
  • Ve zdi díra, mlsám sýra,
    To jsem celá já. Mám dvě očka.
    Pozor kočka! Ouška šedivá.
  • Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
    s každým se hned pohádá, veletoče ovládá.
  • V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to?
  • V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to?
  • Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
    nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva
  • V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
    Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra.
  • Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to?
  • Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
    A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to?

Zdroj: Hádanky pro děti o zvířatech
Zveřejněno: 26.10.2016

HÁDANKY PRO DĚTI O ZVÍŘATECH

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý. (Kotě)
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
  • Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to? (Beruška)
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
  • Plave v Nilu, brousí pilu,
    pilu ze zubů a v té pile,
    dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
  • Po obloze pluje, na louce si skáče,
    trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
  • Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
  • Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
  • Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
  • Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
    Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
  • Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
  • Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
    přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
  • Stojí krejčí na pasece,
    tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
  • Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
  • Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
  • Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
  • Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
    Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
  • Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
    lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
  • Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
    Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
  • Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
    s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
  • Ve zdi díra, mlsám sýra,
    To jsem celá já. Mám dvě očka,
    Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
  • V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
  • V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
  • Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
    nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
  • V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
    Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
  • Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
  • Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
    A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Zdroj: Hádanky pro děti o zvířatech
Zveřejněno: 26.10.2016

BYLO NÁS PĚT

Obsah

Obsah je takové shrnutí příběhu, které se ale vůbec nemůže vyrovnat přečtení Poláčkovy knihy. Obsah je stručně shrnutý do několika různých příběhů, které Péťa s kamarády prožil. Názvy příběhů souvisí s jejich obsahem. Ne s názvy kapitol v knize.

Výprask od Habrováků

Kluci táhnou do války proti Habrovákům. Vezmou s sebou taky holky. Čeněk se cestou posmívá Péťovi, že je ženich a že miluje Evu Svobodovou. Cestou si dívky zpívají a Habrováci je podle dívčího zpěvu najdou a chlapce zmlátí. Výprasku utečou jen dívky a Zilvar. Čenda výprask vyčítá Péťovi, a proto se chlapci cestou domů hádají a perou. Uklidní se, až když potkají pana Fajsta.

Požár

Kluci se rozhodli zahrát si na požár. Potřebovali budovy, které mohou zapálit, a tak Péťa ukradl strejdovi Vařekovi krabice od látek. Na krabice chlapci napsali názvy budov a krabice zapálili. Éda si při požáru propálil kalhoty.

Ukázka:

Čeněk Jirsák stál opodál a šklebil se, ale jenom trošku a pravil, to není žádný opravdivý požár, když se nezvoní na poplach. Když u nás hořel hraběcí špýchar, tak se zvonilo na všechny zvony a někteří vybíhali ven v podvlíkačkách, jak byli, protože to bylo v noci. Bejval to uznal, já jsem to taky uznal, všichni to uznali a Bejval pravil: "Tak zvoň na poplach!" A Čeněk Jirsák zvonil a tak si s námi hrál, ačkoli nikdo nechtěl, aby si s námi hrál. Veškerá dědina lehla popelem a Éda Kemlink si propálil kalhoty' a brečel, že takhle nemůže domů.

Koupání

Péťa se dočasně nekamarádí s Čendou Jirsákem. Kluci se rozhodnou, že se půjdou koupat. Cestou se k nim přidal malý Vašek. Vašek skočí do vody, ale neumí plavat. Nakonec ho zachrání Zilvar, který pro něj skočil a vytáhl ho. Ostatní chlapci ho rozdýchali. Cestou domů pak Zilvar vysvětluje Vaškovi, jak se plave.

Vosy

Příští týden se ve škole předávalo vysvědčení. Péťa dostal dvě dvojky a už plánuje, co udělá s penězi, které dostane od rodičů. Pan Fajst stál před školou a čekal, jestli o chlapci pozdraví. Jediný Zilvar nepozdravil a ještě se mu posmíval. Péťa se přestal bavit s Tondou, protože mu nechtěl půjčit kolo a začal se bavit s Čendou. Který začne Tondu pomlouvat. Chlapci se rozhodli, že pojedou do Itálie, aby jim Tonda záviděl. Péťu maminka poslala k ševci, ale on cestou potkal Tondu a ten se ho snažil usmířit a řekl mu, že má nový vynález. Ochočí si vosy a bude vydělávat na medu. Aby si Péťu udobřil, půjčil mu kolo, aby byl rychleji zpět od ševce. Všichni chlapci se sešli a vydali se na vosy. Rozhodli se, že je z hnízda vyčoudí, ale vosy vyletěly druhou dírou a poštípaly je. Kluci byli opuchlí a měli vztek. Péťa pak ještě dostal od tatínka za to, že lhal, když tvrdil, že jde do houslí.

Ukázka:

Avšak brzy jsme poznali, že se stala chyba. Dneska už víme, že vosy nejsou tak hloupé a že jsou chytřejší než všichni hoši. Ony asi už věděly, že je budeme chtít vykouřit, a tak si pro každý případ vydlabaly ještě jednu ďouru, o které jsme nevěděli. Pročež nás děsně převezly.

Dluhy

Každý z Péťových kamarádů měl co na práci, a tak se Péťa staral o svou sestru Mančinku. Také někdy musel pomáhat tatínkovi v obchodě, ale ze všeho nejraději, co se koloniálu týče, chodil upomínat lidi, co měli v obchodě dluhy. Nerad ale chodil k cukráři Svobodovi. Jednou napsal pan Svoboda panu Bajzovi dopis, který si ale Péťa přečetl. Protože dopis obsahoval velkou spoustu chyb, tak je Péťa poctivě opravil a opravený dopis vrátil panu Svobodovi. Pan Svoboda se urazil, dluh splatil a přestal se s panem Bajzou bavit.

Podzim

Blížil se podzim. Kluci si od kočího Jakuba nechali udělat draka a vydali se ho pouštět na pole. Udělali si tam i ohýnek a kouřili bramborovou nať a povídali si indiánské příběhy. Začala škola a hned první den zůstal Péťa po škole a Kristýna se mu posmívala. Péťa vymyslel krutý trest pro Kristýnu za její výsměch. Potají jí hodil do kufru mrtvou myš. Jeho tatínek to ale zjistil a Péťu potrestal.

Ukázka:

Eva Svobodová mne mockrát prosila, abych ji vzal s sebou na ten oheň, já jsem pravil, nevím,

nevím, až podle toho, a skutečně jsem nevěděl, co mám dělat, jelikož dělat ohníčky není věc holčenčí, ale hošenčí. Bál jsem se, že by se kluci koukali a Čenda Jirsák by se třeba příšerně šklebil, ačkoliv teď s ním chodím.

Ale když už mne moc mořila a pravila, že nevěděla, že jsem takový, tak jsem pravil: "Dobrá, tak

pojď," ale košům jsem o tom docela nic neřekl a přišel jsem s Evou rovnou na pole, když už tam

všichni byli. A jak jsem s ni přišel, hned jsem se díval, jestli se hoši nebudou koukat a jestli se Čenda nebude příšerně šklebit. On už se taky chtěl příšerně šklebit, ale vtom Eva vytáhla kornout pražených mandlí a nabídla je všem. Z toho jsem poznal, že Eva je chytrá, a každý ji za to chválil a všichni pravili, jenom ať přijde zas a ukradne doma pražené mandle, jelikož všichni hoši rádi pražené mandle. A Eva pravila, že zase ukradne, poněvadž ví, kde jsou, a doma to nevědí, že krade mandle.

Dřevěná noha

Péťa se těšil na zimu a začal se přátelit s Otakárkem, který mu půjčoval vernovky, chodil si k nim i hrát, ale když knihy dočetl, tak ho to přestalo bavit a začal chodit za Zilvarem do chudobince. Kde byla podle Péti větší legrace. Jednou si hráli i na žebráky s dřevěnou nohou. Péťa si pak k Vánocům přál dřevěnou nohu, ale dostal rukavice a od bratra Ládi barvičky.

Ukázka:

Maminka pak mně přikázala, abysem u Soumarů porád říkal „rukulíbám“, aby bylo vidět, že jsem dobře vedený. Já jsem jí to slíbil, ale neřekl jsem „rukulíbám" a neřekl bysem to ani za pytel buráků, jelikož se stydím.

Vařekovi

Na Štěpána přišli k Bajzům domům příbuzní Vařekovi. Aby jim Vařekovi nezáviděli, schovali Péti rodiče jídlo. Přesto je Vařekovi odhalili a urazili se.

Umělé plameny

Jednou večer pomocí karbidu chlapci vytvořili umělé plameny a vyděsili jimi pana Fajsta.

Ukázka:

Taky jo, šel pan Fajst a nesl si punclák mléka a koukal a viděl, jak plameny šlehají ze sněhu, i vykřikl silným hlasem a upustil punclák a my jsme slyšeli, jak volá: „Chval každý ducha Hospodina, já jsem z toho celý decimovaný.“ A my jsme se děsně smáli a skákali jsme vysoko, a smáli jsme se po celou cestu, že je pan Fajst celý decimovaný, a když jsem ležel v posteli, tak jsem se ještě smál, a když jsem se ráno probudil, tak se mne maminka ptala, co se mně zdálo, že jsem se ze psaní smál.

Kino

Kluci rádi chodili do kina, ale aby ušetřili peníze, tak vždy lístek koupil jeden z nich. A ostatní pak pustil dovnitř oknem. Nakonec byli ale chlapci odhaleni.

Záplavy

Blížilo se jaro a tál sníh. Velká voda zaplavila některé domy v okolí. Chlapci se vydali pomáhat a dostali za to pochvalu.

Ukázka:

A my, co jsme už velcí hoši a máme sílu, jsme také pomáhali, aby se lidi neutopili. A pomohli jsme do loďky jedné stařence a dvěma dětem, co velice brečely, a stařenka bědovala, že se jí utopí koza, a my jsme šli pro ni do chlívka, šla nám voda až pod bradu, ale kozu jsme odvázali, ona se vzpouzela, ale nic jí to nebylo platné a my ji do loďky dostali. Já jsem pozoroval, že Čeněk Jirsák si počíná moc neohroženě, on se porád křižoval a pak se vrhal do nebezpečí, a tudíž jsem mu pravil: „Moc se tu nevytahuj, Krakonoši," načež on odvětil, že se nevytahuje a že mně toho Krakonoše omaže o hubu, jen co nebude ta velká voda, a byl velmi hrdý, nejhrdější ze všech.

Cirkus

Nastalo jaro a do města přijel cirkus. Z Péti se stal nejslušnější chlapec na světě, protože si přál, aby ho rodiče vzali do cirkusu na představení. K Péťovi do třídy přišel chlapec z cirkusu. Každý se s ním chtěl přátelit. Péťovi rodiče se nakonec nechali přemluvit a šli všichni společně do cirkusu. Viděl tam své přátele. Nejvíce ho překvapilo, že tam byl i Zilvar. Zilvar chlapcům prozradil, že tam na představení mohl jít zadarmo, protože nosil vodu slonům. Druhý den vodu slonům nosili všichni chlapci. Na představení se ale nedostali, protože zasáhla Otakárkova vychovatelka, která za to seřvala principála, a ten je vyhnal.

Spála

Několik dní poté Péťa šel do školy, ale učitel ho poslal domu, protože byl zjevně nemocný. Měl spálu. Péťa celé dny a noci blouznil ze spaní. Zdálo se mu, že mu otec koupil slona Jumba. Jel s ním do školy a Jumbo mu pomáhal ve rvačce a Péťa mu nechal ušít krásnou čepici. Vydal se na něm s přáteli a Evou do Indie. Hledali pana Brabce, aby ho pozdravili od pana Jirsáka. Pan Brabec byl krejčím Maharadži. Chlapci se s ním seznámili a vydali se střílet tygry. Zilvar se ale věnoval princezně. Začal s ní chodit a chtěli se vzít. Maharádža to nechtěl dovolit, dokud Zilvar neuhádne 3 hádanky. Zilvar je nakonec uhodl a byla svatba. Před obřadem se ale kluci pohádali se Zilvarem. Tonda vymyslel, jak se mu můžou pomstít. Při obřadě, když říkal Zilvar své ano, trefil ho pštrosím vejce. Všichni se začali prát. Péťa se pomalu začal ze své nemoci uzdravovat, ale nemohl si vzpomenout, jestli to, co se mu zdálo, byla pravda. Zeptal se Kristýny, ale ta se mu jen smála a kluci s Evou nevěděli, o čem mluví. Péťa se cítil slabý, ale věděl, že se brzy uzdraví a každého přepere.

Ukázka:

Ten nejvyšší našeptavač a navaděč povstal a pravil: "Nuže, slyš a dávej pozor, vězni. Moje první hádanka zní: Má to bříško stejně velké jako hlavičku a hlavičku stejně velkou jako bříško a neslouží to k ozdobě."

"Chaha," odvětil Zilvar hrdopyšně, "to přece každý ví, že je to trojka z mravů. Musíte mi, pane, dávat těžší otázky, jináč to není žádná hra."

Zdroj: Bylo nás pět
Zveřejněno: 23.6.2016

CHARAKTERISTIKA

Charakteristika literární postavy: Harry Potter

Osnova

1. Seznámení s Harrym Potterem
2. Harryho vlastnosti
3. Harryho rodina
4. Harryho přátelé a nepřátelé
5. Harryho vztah ke kouzelnickému světu
6. Harry a škola
7. Harryho zájmy a schopnosti
8. Jak se Harry vnímá
9. Dojmy z Harryho Pottera

Příběh J. K. Rowlingové o mladém kouzelníkovi je známý po celém světě. Harry Potter se stal oblíbeným literárním i filmovým hrdinou. Jeho fanoušky nejsou jen děti, ale řadu příznivců má i mezi dospělými, kteří na jeho příbězích vyrůstali. I pro mě jeho osudy patří k těm příběhům, na něž budu těžko zapomínat. Harry James Potter se narodil dne 31. července roku 1980 v Godrikově dole. Jeho příběh sice začíná smrtí jeho rodičů, ale hlavní události v jeho životě nastanou, až když nastoupí na kouzelnickou školu. Harry je štíhlé, nepříliš vysoké postavy. Jeho tmavé, husté a věčně rozježené vlasy schovávají jizvu ve tvaru blesku, kterou má na čele. Pod nepříliš moderními brýlemi se ukrývají zelené oči, jejichž barvou se velmi podobá své matce.
Harry od dětství vyrůstá v nekouzelnickém prostředí u příbuzných, kteří se mu příliš nevěnují, a proto je prvních jedenáct let velmi osamělý. Nemá se komu svěřit se svými trápeními, a ani jeho problémy nikoho nezajímají. Až ve škole najde přátele, kterým se může svěřovat, s čímž ale může mít někdy problémy. Nakonec svým dvěma nejlepším přátelům zcela důvěřuje, přestože někdy o nich zapochybuje. Když mu například o prvních letních prázdninách nepřichází od Rona a Hermiony žádná pošta, tak se domnívá, že na něj zapomněli. Přátelé jsou pro Harryho velmi důležití, a tak je pro ně ochotný udělat vše, dokonce klidně riskuje i svůj život. Harry je také velmi odvážný a smělý, jen tak se něčeho nezalekne, a i když cítí strach, tak ho dokáže překonat. Neváhá se postavit zlu, když cítí, že je to správné. Jak se ukáže ve třetím díle Harry Potter a vězeň z Azkabanu, nejvíce se právě bojí toho, že bude mít strach. Přestože v některých chvílích působí Harry nesměle, například když se snaží oslovit dívku, která se mu velmi líbí, je zároveň také velmi přátelský. S přáteli, obzvláště s Ronem, se někdy chová jako správný puberťák a je velmi veselý. Oba chlapci třeba neváhají si domácí úkoly na hodinu jasnovidectví vymýšlet. Že má Harry rád humor, je jasné už z toho, že podporuje Ronovy bratry Freda a George v tom, aby si otevřeli obchod s žertovnými předměty. Dokonce jim na to dá peníze. Harry rozhodně není lakomý, v době kdy netušil nic o kouzelnickém světě, žádné peníze neměl a domníval se, že je jenom chudý sirotek. Až později se dovídá, že je vlastně bohatý, ale nijak svých peněz nezneužívá, naopak by se o ně rád rozdělil s Ronovou rodinou, ale ví, že by to nikdy nepřijali. Harry patří k chytrým žákům, i když výrazný vliv má na to jeho kamarádka Hermiona, která ho do dělání úkolů musí téměř někdy nutit. Harry má ale pro některé předměty bezpochyby nadání. Naopak pokud ho něco ve škole nebaví, tak se příliš nesnaží, se v tomto předmětu zlepšit. Harry je ve světě kouzelníků velmi známý proto, že se ho pokusil zabít zlý kouzelník lord Voldemort, Harry ale jeho útok přežil. Právě tahle sláva se Harrymu nelíbí, nepovažuje se za výjimečného a není rád, když ho někdo obdivuje. Pozornost ostatních nese velmi těžce, není totiž vůbec namyšlený. Zároveň si také uvědomuje, jak moc je sláva vrtkavá, v jednu chvíli ho v novinách chválí a v další ho považují za blázna. Harry nemá ale jen samé dobré stránky, stejně jako jeho otec je často namočen v různých průšvizích, a také bývá dost výbušný. Když například zjistí, že on musel celé léto strávit doma sám u Dursleyových, aniž by věděl o tom, co se děje v kouzelnickém světě, rozčílí se a nespravedlivě vynadá Ronovi i Hermioně. Stejně vybuchne i ve chvíli, kdy mu profesor Snape ve vzteku prozradí, že jeho otec ve škole ubližoval některým žákům. Harry je po celou dobu vůči tomuto profesorovi velmi nedůvěřivý, jak se ukáže v závěru neoprávněně.
Harrymu rodiče James a Lilly umřeli, když byl velmi malý. Oba se za něj obětovali, když se ho snažili chránit, aby ho lord Voldemort nezabil. Lilly zemřít nemusela, ale odmítla Voldemortovi ustoupit. Harry si rodiče příliš nepamatoval, což je logické. V prvním ročníku je ale spatřil v zrcadle z Erisedu, které odráží to, co si člověk nejvíce přeje. Harry si přál být se svými rodiči, a tak je v něm spatřil. Na konci prvního ročníku také dostal od Hagrida album s fotkami jeho rodičů, které Hagrid získal od jejich přátel. Harry tak měl na ně alespoň nějakou památku. Ve chvílích, kdy se setkal s mozkomory často slýchal hlasy svých rodičů těsně před jejich smrtí. To byl také jeden z důvodů, proč se mozkomorů bál a zároveň ale toužil ty hlasy znovu slyšet. Rodiče mu velmi chyběli, přesto byl na ně pyšný a doufal, že nezemřeli zbytečně. Těžko se také vyrovnával s tím, že jeho otec nebyl tak dokonalý, jak si ho představoval. Když zjistil, že se James na škole nechoval hezky ke Snapovi, tak ho to ranilo. Za rodinu Harry také považoval i nejlepší přátelé jeho rodičů Siriuse Blacka a Remuse Lupina. To jasně ukazuje, jak byl jeho rodinný život do té doby bezútěšný, když se během chvíle upnul k cizím lidem. Po smrti rodičů vyrůstal u tety Petunie a strýce Vernona Dursleyových, kteří se ho sice ujali, ale odmítli ho přijmout za svého syna. Chovali se k němu, jako k velké přítěži, což Harry těžce nesl, obvzlášť když viděl jejich bezbřehou a velmi nekritickou lásku k jeho bratranci Dudleymu. Harry cítil, že teta Petunie ho nenávidí a cítí k němu odpor, jen netušil proč. Až v pozdějších letech zjistil, že je to proto, že jí připomíná její sestru, na kterou žárlila. Strýc Vernon ho prostě nemá rád, považuje ho za divného pošuka, kterému by nejvíce prospělo, kdyby z něj to kouzlení vymlátil. Jejich vztah se vlastně nezmění. K určitým změnám ale dojde ve vztahu Harryho a Dudleyho. Dudley se vždy vyžíval v psychickém a fyzickém týrání Harryho, ale v závěru se ukáže, že měl vlastně Harryho svým způsobem rád a považoval ho za člena rodiny. Dudley byl také jediný, kdo se s Harrym neváhal rozloučit. Nedá se říct, že by Harry své příbuzné nenáviděl, jen nejspíš litoval toho, že ho nikdy nepřijali.
Nefunkční vztahy s Dursleyovými mu zcela nahrazovala jeho přátelství. Jeho nejlepším přítelem byl Ron Weasley, díky kterému Harry poznal, co to je mít velkou rodinu. Harry si celou rodinu Weasleyových zamiloval, Ronova matka dávala Harrymu stejnou lásku jako svým vlastním dětem. Harry tak poprvé zjistil, jaké to je, když ho lidé kolem něj milují, a proto rád trávil čas u nich doma. Ronovu mladší sestru Ginny bral zpočátku jako sestru, to se ale změnilo, když Ginny dospěla. Zamiloval se do ní, dokonce na ni žárlil, když chodila s jinými chlapci. Naopak mnoho lidí čekalo, že Harry si vezme svou nejlepší kamarádku Hermionu Grangerovou. S ní ho ale pojilo jen pravé přátelství a jeho respekt k jejím schopnostem a hlavně vědomostem, které je často vytáhly z průšvihů. Harryho neformovala ale jen jeho přátelství, vliv na něj samozřejmě měla i jeho nepřátelství. Jeho největším školním nepřítelem byl asi Draco Malfoy a jeho rodina. Draca Harry nedokázal ani respektovat, pohrdal jím, protože Draco byl v podstatě srab, který se často schovával za peníze a moc svých rodičů. Harry musel často čelit Dracovým záludnostem, nikdy nebyl ale mstivý.
Harryho charakter ovlivňovalo i přátelství s hajným Hagridem, Harry byl pro Hagrida ochotný udělat cokoliv, i riskovat svůj život, aby ho dostal z vězení Azkaban. Zároveň ho bránil před posměšky jiných žáků. Na Harryho měl bezesporu vliv také ředitel školy Brumbál, který měl v Harryho schopnosti neochvějnou důvěru, což občas vzbuzovalo v Harrym obavy, domníval se, že je jen průměrný žák a není tak výjimečný, jak se Brumbál domníval. V neposlední řadě je tu také profesor Snape, který v Harrym vzbuzoval vztek, odpor a zároveň respekt. Vždycky musel Harry ocenit, že se ho Snape pokusil několikrát zachránit, i přesto ale neměl tohoto profesora rád. Nakonec si ale Snape získal svým hrdinstvím Harryho obdiv a úctu. Harryho největším nepřítelem je bezpochyby Tom Raddle, v kouzelnickém světě známý jako lord Voldemort, jeho rozhodnutí zabít Harryho jako nemluvně určilo vývoj Harryho života. Jen díky Voldemortovi Harry přišel o rodiče, stal se slavným a ochotným položit svůj život na ochranu světa před Voldemortem.
Harry se o kouzelnickém světě dozvěděl až v den jedenáctých narozenin. Do té doby před ním Dursleyovi tajili jeho původ i existenci kouzel. Také ho za každou zmínku o magii trestali, i když Harry nevěděl proč. Harry lehce zapadl do kouzelnického světa, přestože ho spousta věcí udivovala. První kontakt se světem kouzel mu zprostředkoval Hagrid, který ho tam také vzal. Po druhé si už Harry musel poradit sám, když se vydal na vlak do školy v Bradavicích. V této situaci si plně uvědomoval, jak mu chybí přítomnost jeho kouzelnických rodičů, kteří by ho doprovázeli. Také ho trápilo, že ho všichni kouzelníci znají, těžko se s tím vyrovnával. Harry si svět kouzel zamiloval, miloval školu v Bradavicích se všemi jejími kouzly a duchy. Nejraději by tam trávil celý rok a mrzelo ho, že musí jezdit na letní prázdniny domů. Také si oblíbil vesnici Prasinky, kterou studenti vyšších ročníků navštěvovali. V rámci trestu navštívil i Zakázaný les, který v něm vzbuzoval respekt i obavu. Věděl, že tam žijí různá stvoření, a ne všechna že jsou bezpečná.
Harryho škola byla rozdělena do čtyř kolejí. Tři koleje spolu bez problému spolupracovali, ale Zmijozel se od nich velmi odlišoval. Harry se hned od příchodu do školy obával, že v této koleji skončí a měl obrovskou radost, když Moudrý klobouk rozhodl pro Nebelvír. Přesto měl ale Harry jisté pochybnosti o svém zařazení. Harry byl jako student stejný jako absolutní většina bradavických studentů. Některé předměty měl rád, některé ho nebavily a jiné nesnášel. Velmi si oblíbil předmět obrana proti černé magii, bohužel ale neměl příliš štěstí na dobré učitele. I přesto projevil pro tento předmět mimořádné nadání, což se projevilo i tím, že byl schopný vykouzlit fyzického patrona a čelit mozkomorům. Předmět dějiny čar a kouzel považoval za velmi nudný, což nejspíš bylo i způsobeno tím, že ho vyučoval duch, který přednášel velmi monotónně. Předmět jasnovidectví neměl vůbec rád, protože profesorka Trelawneyová mu často ráda věštila krutou smrt. Navíc měl silné podezření, že věštit vůbec neumí. Nejvíce ale Harry nenáviděl hodiny lektvarů, které učil profesor Snape, jenž ho měl často za cíl. Navíc tyto hodiny míval spolu se zmijozelskými studenty, které neměl rád. Škola byla ale pro Harryho důležitá, protože si přál stát se bystrozorem a na to musel mít ty nejlepší výsledky. I přesto, když se musel rozhodnout, jestli bude pokračovat ve studiu nebo se vydá hledat viteály, aby zachránil svět, tak si zvolil záchranu světa.
Mezi Harryho největší vášeň patřila hra famfrpál. Přestože o ní do příchodu do Bradavic neslyšel, projevil se v něm velký talent, který pravděpodobně podědil po svém otci. To bylo něco, co Harryho k otci přibližovalo. Harry ve hře působil jako chytač kvůli své šikovnosti a malému vzrůstu. Přestože měl ve hře několikrát smůlu, byl považován za výborného hráče. Harry miloval také svou sovu Hedviku, kterou dostal jako dárek. Rád také navštěvoval Prasinky a to i v době, kdy to neměl povolené. Rád se také potuloval po škole ve svém neviditelném plášti, nebo navštěvoval Hagrida. Harry byl výborný kouzelník, který v pátém díle Harry Potter a Fénixův řád vedl také skupinku studentů zvanou Brumbálova armáda k učení kouzel z obrany proti černé magii. Harry se projevil jako dobrý učitel. Harry kouzelnické schopnosti se také ukázali, v turnaji tří kouzelníků a při boji se Smrtijedy na ministerstvu kouzel. Harryho velkou schopností, kterou se tajil, bylo, že dokázal mluvit s hady. Tuto schopnost na něj omylem přenesl lord Voldemort. Přestože příběhy o Harry Potterovi se odehrávají v jeho teenegerovském věku, tak až do čtrnácti let Harry o dívky neprojevoval příliš velký zájem. Až pak se zamiloval do Cho Changové a pak do Ginny Weasleyové.
Nejspíš tím že vyrůstal mimo svět kouzel a nevěděl tedy o své slávě, se z Harryho nestal namyšlený náfuka. Naopak se často podceňoval a obával se, že očekávání lidí zklame, a že si jejich chválu nezaslouží, vždyť přece nic nedokázal. Byl jen malé dítě, kterého zachránila láska jeho matky. Postupně si ale svoji slávu zasloužil dalšími skutky, které dokazovaly, jak moc je statečný. Ani ve škole se nepovažoval za extra dobrého žáka, naopak vzhlížel k Hermioně a trochu jí její dobré výsledky záviděl. Stejně tak záviděl kamarádovi Ronovi jeho rodinu. On sám neměl nikdy pocit, že je lepší než ostatní, naopak si často dobře uvědomoval, že mu vždy někdo pomohl, když to potřeboval. Harry věděl jen, že si nepřeje, aby kvůli němu ještě někdo umřel jako jeho rodiče, a proto se byl vždy ochotný obětovat.
Příběhy Harryho Pottera jsou plné ideálů, stejně jako jejich hlavní hrdina. Postava Harryho Pottera získala mnoho příznivců právě proto, že pojednává v podstatě o obyčejně vypadajícím chlapci, který není žádný krasavec, ani svalovec, který dokáže neobyčejné věci. Zároveň je to člověk plný lásky a ochoty bojovat za druhé. Jeho postava často vzbuzuje ve čtenářích soucit právě svým osudem. Ztratil rodiče a vyrůstal v rodině, kde o něj nikdo nestál. Pak se na něj usměje štěstí a může z této rodiny odejít do světa, kde nachází to, co mu celou dobu chybělo, přátelé a novou rodinu. Nic ale není úplně dokonalé. A ani Harry Potter ne, i on má své chyby, působí někdy až moc posedle svou rodinou, také je k rodičům zpočátku až příliš nekritický, občas je ve svém hodnocení lidí nespravedlivý. Ale právě tyto zápory dodávají Harry Potterovi trochu reálnosti, vždyť co by to bylo za hrdinu, který by byl zcela dokonalý. Je fajn, že je to někdo, kdo má své vady, ať už to je nedokonalý vzhled, problémové chování ve škole, nebo i podceňování se. Harry Potter není mou nejoblíbenější postavou z jeho příběhů, ale rozhodně musím uznat, že něco na tom „Chlapci, který přežil“ je...

Autor: Mgr. Jitka Musilová

Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno: 26.2.2017