Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

MĚL NEBO MNĚL


MĚL NEBO MNĚL a nejen to se dozvíte v tomto článku. Božena Němcová je jednou z nejvýznamnějších českých spisovatelek nejen 19 století. Článek zachycuje Němcové nejvýznamnější knihu Babička, povídku Divá Bára a několik pohádek z jejích pohádkových knih.


Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Havlíková.

Dobrý večer pane premiére chtěla bych se zeptat zda hodláte něco racionálního udělat pro nás Čechy ohledně práce.Jsme zamořeni Ukrajinci a jinýma a samy máme problém zavadit o práci.Chápu tuto politiku oni pracují za míň ,velká výhoda pro zaměstnavatele. V jiném státě např.v Německu , pokud bych šla na pracovní pohovor a se mnou by tam byl i Němec ,tak ten by měl přednost.U nás bych šla na pohovor a se mnou Ukrajinec ,tak by měl přednost on.Já Vám pořád věřím,ale měl byste se více zaměřit na nás opravdové Čechy.To .že nám říkáte jak se máme dobře,to my tady dole nevidíme.My vidíme jak se vše zdražuje a platy zůstávají.Jak si musíme pronajímat drahé byty a na vlastní nemáme.Vidíme jak Češi mizí ,kamkoliv jdete ať je to nemocnice,stavba ,prodejna všude Ukrajinci.Návod je prostý už dost Ukrajinců ,ať si práci dodělají do skončení víza a hurá domů.pak zaměstnavatelům nezbyde nic jinýho než vzít nás a taky nás zaplatit.A jen Vás uvedu v obraz já bydlím ve Velkých Přílepech a okolo mě je cirka necelých 10 rodin českých a větší zbytek jsou Rusáci a Ukrajinci.V Horoměřicích postavily ohromné sídliště ,Češi tam nejsou neboť na to nemají ,jsou tam nějaký Indové ,Ukrajinci,Rusáci.Teď staví vedle další ohromné sídliště a opět ne pro Čechy.Museli by jsme krást ,abychom na to měli.To je ta realita. Je otázka jestli není účelem ,abychom nenápadně zanikli.děkuji Jitka Havlíková

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.

Si to jdi řešit prosím někam jinam a nestezuj si

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

Příběh

Ve svém příspěvku PLNÁ MOC ZASTUPOVÁNÍ VE VĚCI PŘEVODU DODAVATELE EL. ENERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Novák.

pan Honza:
Takže pokud je ve smlouvě penalizace, tak prostě si zmocněnec může dělat co chce, nemusí vůbec reagovat na moje výtky a to až do doby skončení smlouvy v roce 2050? Není to trochu nelogické? To snad není účelem plné moci? Domnívám se, že pokud nejedná v mém zájmu tak by měl o plnou moc přijít, a to ať je to v důsledku úmyslu nebo i neschopnosti. O tom snad by měl rozhodovat zmocnitel a ne nějaké ustanovení ve smlouvě.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

Platí to, k čemu jste se upsal ve smlouvě. Pokud si myslíte, že je to v rozporu se zákonem, tak je možné smlouvu zneplatnit a domáhat se náhrady škody. Další pomoc naleznete na Energetickém regulačním úřadu.

Zdroj: příběh Plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.

Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Radomil Kozák.

Milý Andreji,
dovoluji si,s prominutím toto oslovení,neboť jsem jednak stejně starý,ale hlavně proto,že cítím,že naše společnost má konečně nějaký směr a cíl,že je tu někdo,kdo chce a hlavně ví ,co.Skoro po padesáti letech pociťuji to příjemné mrazení,kdy paní učitelka sundávala ze zdi Novotného a dávala tam Dubčeka a my,děti ani pořádně nevěděly,proč.Časem nám to došlo.Shodou okolností,nebo,že by to byla naše spása a naděje,také Slováka.Ale není to ani spása ani naděje,je to díky Vám a lidem okolo Vás,skutečnost, na kterou lze sáhnout,je to doslova vidět na každém koutu naší krásné a vždy hrdé zemi,ale především na životní úrovni.A zase po tolika letech,cítím to příjemné mrazení a jsem rád,že jsem se dožil toho,že jsem pyšný na člověka,který je premiérem,který má vizi,který je celosvětově uznávaný a kterému záleží především na vlastních lidech.Z deseti lidí,kteří Vás pomlouvají,Vás devět volí.Všichni vidí a pokud nejsou slepí,musí tleskat a především obdivovat Váš záběr a nasazení a na druhé straně klid a věcné argumenty,kterými odvracíte ty směšné útoky zkorumpovaných blbců typu Bendy,o Kalouskovi nemluvím,Stanjury,Fialy a bohužel i pirátů,ze kterých se vlasně vyklubali udavači bez nějakých hmatatelných výsledků.Je smutné,že Češi udávají Čechy a ohánějí se komunismem,který ani nepoznali.Čas ukazuje,že jste měl pravdu a zemi je potřeba řídit jako podnik, direktivně,aby se dostavily výsledky.A ty jsou,pane Babiš,za Vámi vidět a nikdo je nemůže,a doufáme všichni,že si ani nedovolí,je spochybnit.Dotáhněte do konce,tím nemyslím,aby jste je pozavírali,ale ukažte veřejně v parlamentu na ty,co ve jménu vlasti,jak říká p.Soukup ,který mimochodem ukazuje,jak má vypadat zpravodajství,právě nyní,kdy si budeme připomínat to slavné třicáté výročí,kdo to tady řídil,kdo tvz.odklońoval veřejné toky peněz,nebojte se jich a vůbec na ně neberte ohledy,národ by měl vědět ve jménu čeho kradli.Oni Vás také nešetřili a byli schopni věcí,které by neměly zůstat bez vysvětlení.Vím,že se tímto směrem nevydáte a to je jediné ,co mi na Vás vadí.


Přeji Vám,celé rodině i Vašemu týmu a nakonec i nám



ať se daří!Radomil Kozák,Karlín

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL INFORMACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan |Vyskočil.

Dobrý den,
zdravím Vás a jen malou poznámku k situaci kolem pana Primuly.
Hospoda na Vyšehradě je vyhlášeným mafianským doupětěm. Bylo místem kde se stýkali bossové a kmotři od 90.let. To mě na tom zaujalo najvíce, zvláštˇpo dotazech novinářů. A to je to co mi na tom všem smrdí. Tato hospoda a ještě Žluté lázně. tam si vykukové dohadovali z novináři krytí. Tak bych o tom začal trochu přemýšlet. Zdravím pana Babiše. At´ si dá pozor kdo mu mydlí schody.
Vyskočil

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mjr. Jiří Šeretka v.v..

Vážený pane Babiši,

máte moji velkou podporu v současné volbě pzezidenta. Odsuzuji, pana gen. Petra Pavla, že se stydí za svou minulost a Vaše tvrzení o tom, že byl připravován pro agenturní činnost v rámci III. správy FMV ( kontrarozvědka, event. rozvědka ) je nepravdivé, popírá, když označil Vaše tvrzení, cituji : " Za samé lži". Postačí nahlédnout do podkladů Wikipedie a snadno zjistíte, že byl pro takovou agenturní činnost připravován. Že pomáháte lidem je každému známo, zejména pak musíme Vám být vděční za to, že jste významně lidem pomohl v zemědělství. Vzpomínám si na to, že po roce 1990 jsem musel požádat o lustrační osvědčení, pokud jsem chtěl nadále pracovat jako vyšetřovatel. Je pravdou, že mně bylo vydáno lustrační osvědčení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. a), b), c) nebo d) zákona ČNR č. 279/1992 Sb. Totiž, pokud by lustrační osvědčení bylo pozitivní musel bych státní službu opustit. Je zřejmé, že pan gen. Petr Pavel by pozitivní lustrační osvědčení měl, a tak se ptám, jak by to bylo s jeho prověrkou, která by se týkala státního tajemství ( na tajně, přísně tajné ) ??? Jak známo prezident republiky je vrchním velitelem armády !!! Navíc, kdo v těchto volbách vlastně mluví pravdu ??? Nad tím by se měl pan generál zamyslet.

Jsem s veškerou úctou

mjr. Jiří Šeretka, v.v. a právník v důchdou

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail informace

Pranostiky na jednotlivé dny

1.březen: svátek má Bedřich (dříve svatý Eudokie, později Albína)

PRANOSTIKY:

  • Eudokie příznivá, ale blátivá.
  • Jak je 1. března, takové bude celé jaro.
  • Na Bedřicha slunko teplem zadýchá.
  • Odkud na svatou Eudokii vane vítr, odtud bude po celý rok foukat.
  • Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje.
  • Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.

VYSVĚTLENÍ:

Tyto pranostiky se rozcházejí v tom, jaké počasí očekávají na tento den. Některé pranostiky stále předpokládají sníh, jiné předpokládají, že již bude svítit slunce. Druhá pranostika říká, že jaké bude počasí v tento den, takové bude celé jaro. Pokud bude tedy zima, i celé jaro bude studené.

2. březen: svátek má Anežka (dříve svatá Anežka Česká)

PRANOSTIKA:

  • Na Anežku není radno sebou v trávě šíti, protože se celkem snadno vlčí neduh chytí.

VYSVĚTLENÍ:

Tato pranostika připomíná, že sice může být hezky, ale země je stále promrzlá, takže člověk se může lehce nachladit.

3. březen: svátek má Kamil (dříve Kunhuta, Marin)

PRANOSTIKY:

  • Mrzne-li o svaté Kunhutě, mrzne ještě čtyřicet dní.
  • Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout.
  • Svatá Kunhuta - o chlup stoupne teplota.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že pokud bude mrznout 3. března, tak bude mrznout ještě měsíc. Poslední pranostika zase tvrdí, že se o trochu oteplí.

4. březen: svátek má Stela (dříve svatý Kazimír)

PRANOSTIKA:

  • Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.

VYSVĚTLENÍ:

Pokud v tento den bude příjemné počasí, tak bude dobrá úroda.

5. březen: svátek má Kazimír (dříve svatá Adriana)

PRANOSTIKA:

  • Svatá Adriana nedá spáti z rána.

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika tvrdí, že v tento den bude mít člověk špatné spaní (kratší noc, špatné počasí atd).

6. březen: svátek má Miroslav (dříve svatý Felicitas, Bedřich)

PRANOSTIKY:

  • Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá.
  • Svatá Felicita sníh z polí odmítá.
  • Svatý Bedřich teple dýchá, nebo taky sněhy míchá.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že se začne oteplovat. Druhá pranostika zase tvrdí, že začne tát sníh. Třetí pranostika začíná stejně jako první, ale obsahuje také variantu se sněhem.

7. březen: svátek má Tomáš

PRANOSTIKY:

  • O svatém Tomáši sníh bředne na kaši.
  • Zima, kterou Tomáš nese, dlouho námi ještě třese.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že začne tát sníh. Druhá pranostika počítá s tím, že ten den se může ještě ochladit, pokud by to byla pravda, to ochlazení by bylo silné.

8. březen: svátek má Gabriela (dříve Radek)

PRANOSTIKA:

  • Svatý Radko – na cestách je hladko.

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika říká, že v tento de

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na březen

Příběh

Ve svém příspěvku POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.

Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?

Zdroj: příběh Používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Pranostiky na celý měsíc

PRANOSTIKY:

  • Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
  • Březen bez vody - duben bez trávy.
  • Březen mokrý - rolník smutný.
  • Březen se umí pousmát, ale také důkladně zamračit.
  • Březen - na pec si vlezem.
  • Březen suchý, duben mokrý, květen větrný pytle obilím naplní.
  • Březen suchý, duben mokrý a květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní.
  • Březen suchý, duben vlhký a chladný máj, humno bude jako ráj.
  • Březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li i nadělat.
  • Březen - za kamna vlezem.
  • Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj.
  • Březnové mlhy - za 100 dní déšť.
  • Březnové mrazy nikdy neschází.
  • Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát.
  • Březnové slunce od nohou studí.
  • Březnového prachu za dukát lot.
  • Březnového slunka je pořídku.
  • Březnový hrom - pozdní hlad.
  • Březnový prach úrodu zlatí.
  • Březnový slunce má krátký ruce.
  • Březnový sníh škodí polím.
  • Březnový sníh zaorati jest, jako když pohnojí.
  • Dlouho-li březen sněhu hovívá, na obilí úrodný rok bývá.
  • Druhdy ještě v březnu hejl na nos se posadí.
  • Hříbě, štěně a dítě březnové dobré bývá.
  • Hřímání v březnu, sněhy v květnu.
  • Hřmí-li v březnu, sněží v máji.
  • Hřmí-li v březnu, tak také v červnu.
  • Jak prší v březnu, sněží v máji.
  • Jak prší v březnu, tak také v červnu.
  • Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
  • Josef s Marijú zimu zabijú.
  • Kam se v březnu první bouřka honí, všechny ostatní jdou za ní.
  • Kolik březnových mlh, tolik lijavců v roce.
  • Kolik mlh v březnu k nebi stoupá, tolik bude ještě mrazů po Velikonocích.
  • Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v červenci.
  • Květ březnový není dobrý, květ dubnový polodobrý a květ májový docela dobrý.
  • Laštovčin zobáček je krátký, ale zvlášť v březnu sladký.
  • Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.
  • Marec chytá za palec.
  • Mlha v březnu znamená za 100 dní bouřku.
  • Mnoho dešťů březnových - hubené léto.
  • Mokrý březen od rolníků nenáviděn.
  • Na déšť březnový nenásleduje požehnání boží.
  • Napadlý sníh březnový oseníčku nehoví.
  • Nezapomeň nikdy na to, březnový prach že je zlato!
  • Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
  • Prach-li březen plodí - tráva, list se rodí.
  • Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout.
  • Smíření nepřátelé jako březnový led.
  • Sníh v březnu škodí osení i vinné révě.
  • Studený marec, mokrý máj - bude humno jako ráj.
  • V březnu dvě putny vody a jedna

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na březen

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

Charakteristika literární postavy: Harry Potter

Osnova

  1. Seznámení s Harrym Potterem
  2. Harryho vlastnosti
  3. Harryho rodina
  4. Harryho přátelé a nepřátelé
  5. Harryho vztah ke kouzelnickému světu
  6. Harry a škola
  7. Harryho zájmy a schopnosti
  8. Jak se Harry vnímá
  9. Dojmy z Harryho Pottera

Příběh J. K. Rowlingové o mladém kouzelníkovi je známý po celém světě. Harry Potter se stal oblíbeným literárním i filmovým hrdinou. Jeho fanoušky nejsou jen děti, ale řadu příznivců má i mezi dospělými, kteří na jeho příbězích vyrůstali. I pro mě jeho osudy patří k těm příběhům, na něž budu těžko zapomínat. Harry James Potter se narodil dne 31. července roku 1980 v Godrikově dole. Jeho příběh sice začíná smrtí jeho rodičů, ale hlavní události v jeho životě nastanou, až když nastoupí na kouzelnickou školu. Harry je štíhlé, nepříliš vysoké postavy. Jeho tmavé, husté a věčně rozježené vlasy schovávají jizvu ve tvaru blesku, kterou má na čele. Pod nepříliš moderními brýlemi se ukrývají zelené oči, jejichž barvou se velmi podobá své matce.

Harry od dětství vyrůstá v nekouzelnickém prostředí u příbuzných, kteří se mu příliš nevěnují, a proto je prvních jedenáct let velmi osamělý. Nemá se komu svěřit se svými trápeními, a ani jeho problémy nikoho nezajímají. Až ve škole najde přátele, kterým se může svěřovat, s čímž ale může mít někdy problémy. Nakonec svým dvěma nejlepším přátelům zcela důvěřuje, přestože někdy o nich zapochybuje. Když mu například o prvních letních prázdninách nepřichází od Rona a Hermiony žádná pošta, tak se domnívá, že na něj zapomněli. Přátelé jsou pro Harryho velmi důležití, a tak je pro ně ochotný udělat vše, dokonce klidně riskuje i svůj život. Harry je také velmi odvážný a smělý, jen tak se něčeho nezalekne, a i když cítí strach, tak ho dokáže překonat. Neváhá se postavit zlu, když cítí, že je to správné. Jak se ukáže ve třetím díle Harry Potter a vězeň z Azkabanu, nejvíce se právě bojí toho, že bude mít strach. Přestože v některých chvílích působí Harry nesměle, například když se snaží oslovit dívku, která se mu velmi líbí, je zároveň také velmi přátelský. S přáteli, obzvláště s Ronem, se někdy chová jako správný puberťák a je velmi veselý. Oba chlapci třeba neváhají si domácí úkoly na hodinu jasnovidectví vymýšlet. Že má Harry rád humor, je jasné už z toho, že podporuje Ronovy bratry Freda a George v tom, aby si otevřeli obchod s žertovnými předměty. Dokonce jim na to dá peníze. Harry rozhodně není lakomý, v době kdy netušil nic o kouzelnickém světě, žádné peníze neměl a domníval se, že je jenom chudý sirotek. Až později se&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Obsahy jednotlivých dílů

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ

Dursleyovi žijící v Zobí ulici v Kvikálkově působili jako normální rodina s rozmazleným malým synkem Dudleym. Před světem se snažili utajit, že jsou příbuzní s Potterovými, které považovali za divné kvůli jejich „úchylce“. Jednoho dne se strýc Vernon vydal jako obvykle do práce. Cestou ale zažíval podivné situace. Měl pocit, že vidí kočku číst mapu, viděl podivně oblečené lidi, kteří se dokonce bavili o nějakých Potterových. Znejistilo ho to, doufal, že nemluví o jejich příbuzných Potterových. Když ve večerních zprávách slyšel o dalších podivných událostech, které se toho dne staly, tak se zeptal své ženy Petunie, jestli nemá nějaké zprávy o své sestře. Paní Dursleyová se na něj utrhla a oba odešli spát. Pan Vernon se před spaním ještě uklidnil, vždyť Potterovi ani jejich syn Harry se jich přece nijak netýkají. V noci před domem Dursleových se objevil profesor Brumbál s profesorkou McGonagallovou, ta se ho vyptávala, jestli vše, co dnes slyšela, je pravda. Brumbál ji potvrzoval, že Potterovi zemřeli v souboji s lordem Voldemortem a útok přežil jen Harry. Voldemort při útoku nejspíš zemřel. Harryho jedinými příbuznými byli Dursleyovi, kteří ale kouzelnický svět nenáviděli. Harry, kterého přivezl Hagrid, bude následujících několik let žít u této mudlovské rodiny.

Příběh pak pokračoval o deset let později. Ten den měl Dudley narozeniny, rozčiloval se, že dostal málo dárků, a tak mu rodiče slíbili další dva. Pak se s ním a jeho kamarádem hodlali vydat do zoologické zahrady, ale paní, která měla hlídat Harryho, si zlomila nohu, takže Harry musel jet s nimi. V autě Harry vyprávěl, že se mu zdálo o létající motorce. Dursleyovi to z nějakého důvodu rozčílilo. Harry v zoologické zahradě soucítil s hadem, kterého všichni otravovali. Překvapeně zjišťoval, že had mu rozumí. Dudley si všimnul, že had je aktivní a od terária odstrčil Harryho, kterého to rozzuřilo, v tom okamžiku zmizelo sklo terária a had se vydal ven, cestou na Dudleyho výhružně zasyčel. Pan Dursley to z nějakého důvodu dával za vinu Harrymu.

O letních prázdninách se pak Harry snažil trávit co nejvíc času mimo dům. Jedno ráno přišel do kuchyně, kde teta Petunie barvila Dudleyho staré oblečení, aby měl Harry stejnokroj do školy. Přišel tam i strýc Vernon a Dudley. Vernon poslal Dudleyho pro poštu, ten tam poslal Harryho. Harry kromě běžné pošty objevil dopis pro něj. Než ho ale stihl přečíst, strýc Vernon mu ho zabavil. Vernona a Petunii vyděsilo, že pisatelé věděli, že Harry spí v přístěnku, a tak mu přenechali jeden z Dudleyho pokojů. I následující dny přicházely do domu dopisy pro Harryho. Strýc Vernon nakone

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

Obsah díla

Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.

1. Kapitola

Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.

2. Kapitola

Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babička

Chování a vzhled řečníka

Řečník by se na tuto akci měl řádně připravit nejen tvorbou vhodné smuteční řeči, ale i svým vzhledem a vystupováním, aby působil důstojně. Při smuteční řeči musí řečník jednat s klidem, není vhodná přehnaná gestikulace, ani přecházení z místa na místo. Řečník by měl přijít k místu projevu a na něm po celou dobu zůstat. Jeho projev by měl navíc začít mírnou úklonou směrem k rakvi se zemřelým a stejně tak by měl i končit. Vždy tím řečník vzdává zemřelému čest. Řečník je navíc také první osobou, která vyjadřuje soustrast pozůstalým tím, že jim jako první kondoluje, až po něm přichází na řadu ostatní smuteční hosté. Vzhled řečníka je také velmi důležitý, je třeba, aby respektovat společenská pravidla i ohledně odívání, protože na pohřbu bude jednou z nejvýraznějších osob. Řečník musí být vhodně oblečen, pro muže to znamená obléknout se do tmavého obleku ideálně černé barvy, pokud se pohřeb koná v zimě a venku, je třeba, aby měl i tmavý kabát. Muži nesmí zapomínat i na vhodnou obuv, není možné, aby řečník přišel ve sportovní obuvi, i kdyby byla tmavé barvy. Vhodná je tedy společenská obuv, která je řádně vyčištěná. I špinavé boty totiž u řečníka nepůsobí dobře. Muž by měl být také čerstvě oholený a mít i upravené vlasy. Stejná pravidla platí i pro ženy, těm se doporučují tmavé šaty také ideálně černé barvy, ale je možná i jiná tmavá barva. Místo šatů můžou mít i tmavé společenské kalhoty s tmavou halenkou, nebo tmavý kostýmek. V případě pohřbu v zimě venku musí mít žena tmavý kabát. I u žen je důležitá vyleštěná společenská obuv. Na pohřbu by žena řečnice na sebe neměla strhávat pozornost výrazným make-upem, nebo účesem, líčení by proto mělo být decentní.

Zdroj: článek Smuteční proslov na pohřbu

Test na obsah a postavy Malostranských povídek

  1. Který z názvů patří některé Nerudově Malostranské povídce?
  2. Jak se jmenoval žebrák, který žebral na Malé Straně?
  3. Kolik povídek tvoří knihu Malostranské povídky?
  4. V jaké formě je psána povídka Svatováclavská mše?
  5. Co bylo původně v domě, kde si pan Vorel zřídil svůj obchod v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  6. Jakým výrazem začínal pan „Hastrman“ mluvit?
  7. Proč slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách nosila věnec i na hrob jedné ženy?
  8. Proč se v povídce Přivedla žebráka na mizinu žebračce říkalo „bába milionová“ ?
  9. Jaké povolání měl pan Heribert?
  10. Kdo byl s malým hrdinou v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  11. Co si v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno chlapci pořídili z ušetřených peněz?
  12. Jakou přezdívku měla slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách?
  13. V jaké formě je psána povídka Figurky?
  14. Jak to s panem Vojtíškem dopadlo v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  15. Kdo byl první zákazník pana Vorla v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  16. Co v povídce U Tří lilií nese tento název?
  17. Kde se nachází byt, do něhož se na Malou Stranu přestěhoval hlavní hrdina v povídce Figurky?
  18. Kde se odehrává děj povídky Svatováclavská mše?
  19. Co měl hokynář Pohorák obstarat chlapcům v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  20. Jak se jmenovali příbuzní, u nichž pan „Hastrman“ žil?
  21. Jak v povídce O měkkém srdci paní Rusky paní Ruska vyřešila, že nesměla chodit na pohřby?
  22. Kdo malému hrdinovi řekl, že svatý Václav slouží v noci v kostele mši v povídce Svatováclavská mše?
  23. Jakou přezdívku si nedali chlapci v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  24. Komu slečna Máry nosila na Dušičky věnce na hřbitov v povídce Psáno o letošních Dušičkách?
  25. V jakém ročním období se odehrává děj povídky U Tří lilií?
  26. Proč první zákazník pana Vorla nebyl v obchodě spokojený v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  27. Na střeše kterého domu se scházeli přátelé při večerních šplechtech? Dům .....
  28. Jakou zálibu měla paní Ruska v povídce O měkkém srdci paní Rusky?
  29. Jak se jmenovala dívka, do níž byl zamilován profesor v povídce Týden v tichém domě?
  30. Který národ měl Čechům podle chlapců pomoci v boji proti Rakousku v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  31. Jaké pomluvy o panu Vojtíškovi kolovaly Malou Stranou v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  32. Proč k panu Vorlovi v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku nikdo nechodil na nákup?
  33. Co se Jákl v povídce Večerní šplechty dozvěděl od známého medika?
  34. Co se svou sbírkou pan „Hastrman“ chtěl udělat, když zjistil, že je bezcenná?
  35. Co se stalo cestou na pohřeb pana Schepelera v povídce Doktor Kazisvět?
  36. V jaké formě je psána povídka Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  37. Jaké povolání má hlavní postava v povídce Figurky?
  38. U kterého kostela na Malé Straně žebraly žebračky v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  39. Proč byl Václav propuštěn ze zaměstnání v povídce Týden v tichém domě?
  40. Jakou zálibu měl pan „Hastrman“?
  41. Co pan Vorel dělal, když k němu nikdo nechodil nakupovat v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  42. V jaké formě je psána povídka U Tří lilií?
  43. Kolik lidí nakonec pan Heribert vyléčil v povídce Doktor Kazisvět?
  44. Co v povídce Přivedla žebráka na mizinu chtěla bába milionová po panu Vojtíškovi?
  45. Od koho si nechal pan „Hastrman“ ocenit svou sbírku?
  46. Jaká byla nejstarší vzpomínka Kupky v povídce Večerní šplechty?
  47. Kdo k panu Vorlovi v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku chodil pravidelně?
  48. Čí básně použil profesor, když chtěl získat lásku milované dívky v povídce Týden v tichém domě?
  49. Jak se nazývá restaurace, v níž se setkávali pan Ryšánek a pan Schlegl?
  50. Jak se malý Neruda snažil panu Vojtíškovi pomáhat v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  51. Proč se pan Ryšánek a pan Schlegl rozhádali?
  52. Na co má hlavní hrdina výhled z okna v povídce Figurky? (stavba)
  53. Jak staré děvčátko s sebou slečna Máry vodila na hřbitov v povídce Psáno o letošních Dušičkách? (Doplnit číslovkou!)
  54. Proč se malý hrdina rozhodne zůstat přes noc v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  55. Od koho si pan Vorel v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku půjčoval peníze?
  56. Co bývalo původně na místě zahrady v povídce U Tří lilií?
  57. Jak v povídce Doktor Kazisvět doktor Heribert poznal, že pan rada Schepeler není mrtvý?
  58. Kdo přivedl pana Vojtíška na mizinu v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  59. Proč si slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách nevzala ani jednoho z těch dvou mužů?
  60. Proč doktor Jensen chodí tak často navštěvovat hlavního hrdinu v povídce Figurky?
  61. Proč Pohorák nepřišel na smluvenou schůzku v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  62. Jak to s panem Vorlem v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku dopadlo?
  63. Proč měl přezdívku „Hastrman“?
  64. Který z mužů se neúčastnil Večerních šplechtů?
  65. Proč v povídce O měkkém srdci paní Rusky měl paní Ruska zakázáno chodit na pohřby?
  66. Komu v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku slíbil pan Vorel dobrák každou středu? Panu....
  67. Proč pan Vojtíšek nemohl žebrat jinde, než na Malé Straně v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  68. Na čí zpěv se těší hlavní hrdina v povídce Figurky?
  69. Kdo věděl, že malý hrdina zůstane v kostele přes noc v povídce Svatováclavská mše?
  70. Jak se pan „Hastrman“ doopravdy jmenoval?
  71. Kdo v povídce Doktor Kazisvět jako první panu Heribertovi uvěřil, že Schepeler není mrtvý?
  72. Proč si v povídce Večerní šplechty najednou přestali muži povídat?
  73. Co hlavního hrdinu zaujalo na tančící dívce v povídce U Tří lilií?
  74. Co policejní komisař po smrti pana Vorla obdivoval v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  75. Proč dívka v povídce U Tří lilií odešla?
  76. Co chlapec ráno viděl v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  77. S kým má paní domácí hlavního hrdiny v povídce Figurky poměr?
  78. Proč si slečna Máry myslela, že ji dva muži milovali v povídce Psáno o letošních Dušičkách?



Zdroj: článek Test na Povídky malostranské - obsah a postavy

Malý princ

Charakteristika hlavních postav

Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.

Ukázka:

„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“

Podíval se na mne užasle.

„Na vážné věci!“

Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.

„Mluvíš jako ti dospělí!“

To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“

Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“

„Cože to je?“

„Pýchavka!“

Malý princ byl teď hněvem celý bledý.

Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.

Ukázka:

Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.

Růže = Jedná se o rostlinu, která vyrostla na planetě ma

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Malý princ: Antoine de Saint-Exupéry

Sepsání smuteční řeči

Smuteční proslov je náročný projev, který musí být na patřičné úrovni, k tomu řečníkovi pomůže dostatečná příprava. Řečník by se měl na projev řádně nachystat, sepsat si řeč, kterou by měl mít na smuteční akci s sebou, aby se nestalo, že zapomene, co plánoval říci a začne nevhodně improvizovat. I řečník, i když třeba profesionál, je jen člověk, a tak se mu může stát, že v řeči zadrhne, nebo ho svým citovým projevem rozhodí některý z pozůstalých, a on zapomene, co měl říct. Pro takové případy je opravdu nezbytné mít řeč sepsanou u sebe. Sepsaný projev by měl být umístěn do desek tmavé barvy, které na sebe nebudou nijak poutat pozornost, což znamená, že by na nich neměly být žádné obrázky, nápisy ani symboly. Desky jsou nezbytnou součástí, pozůstalí by neměli vidět, že je třeba smuteční řeč sepsána na zmuchlaném papíře, nebo že je řeč plná zaškrtaných slov.

Trvání smutečního projevu by mělo být kolem 5 minut, může být ale i kratší nebo delší, mluvčí by měl brát ohled i na smuteční hosty, pro něž setrvání ve smuteční síni bývá náročné.

Zdroj: článek Smuteční proslov na pohřbu

Modlitba na chodníku

Vzal jsem si sváteční střevíce,

vyleštiv si je,

aby byly jak hvězdy zářící na dlažbě ulice

a poněvadž měl jsem hlad,

myslil jsem:

koupíš si třeba za zlatku baltického sledě,

za šesták chléb

a mezi tolika vzácnými hodovníky i ty budeš hostem

pří stole ulice,

k večeři pokrytém a prostém.

~

Jediným krajícem chleba a jedinou rybou

nemoh’ jsem bohužel nasytit tisíce.

~

Uzenářské výklady svítily jako oltáře v kostele

při bohoslužbě ranní,

na jejich stupních bych vydržel klečeli nejdéle,

a poněvadž i vchody do krámů byly jak nebeské brány

s nápisy, s hvězdami,

slyš,

ulice spustila hosana na varhany.

~

Myslil jsem na svou hezkou milou,

jak přijdu večer k ní

a jak jí zbožně hlavu svou položím do sukní,

škoda jen, že ji ruce mé něžněji neovinou,

jak tenká lodyha bílého svlačce

divizny stvol.

Však běda,

pak že prý básníkům život nadmíru dopřává snění,

ne, život nikdy zadarmo pranic nedá,

v hluboký bol

se každá má maličká radost změní.

Mám snad jiné srdce

a jiné oči.

~

Když bylo mi nejkrásněji

a s okna se na mě podívala slečna s plavými vlasy,'

přejeli psíka,

takového krásného s růžovou mašlí,

kterou měl, aby ho mezi tisíci jinými na prvý pohled našli.

Ihned umlkla ulice,

jen někde opodál zařvala železná roleta v krámě

jak raněný lev

a někdo zděšeně vykřikl;

byla to asi ta slečna, co se dívala na mě,

když spatřila vytrysknout krev.

~

Tělo měl chudák třikrát přeříznuté,

hlavu koly úplně rozmačkanou

a já zaplakal;

bylo mi jako dítěti, když stojí nad rozbitou pannou,

ba jako hříšník jsem se kál

a v prsa bil,

když z jeho horkého masa stoupala pára k nebi,

vždyť já jsem toho psa teprve nyní miloval,

když už mu lásky mé nebylo zapotřebí.

~

To se lak stává i u lidí;

ve viru dne a v každodenním hluku

děláme,

jako že se ani neznáme,

ale když někdo z nás toho druhého v rakvi uvidí,

pozná,

že ho měl vlastně rád

a že se měl na něj v životě aspoň trochu pousmát,

když už mu nepodal ruku.

~

Uprostřed života

a přeci jen uprostřed smrti

jdeš,

mysle si třeba na veliké činy,

opojen myšlenkou, jež spasí svět,

však než se naděješ,

válíš se v krvi pod koly elektrik,

umřeš jak onen bílý psík

s růžovou mašlí.

~

Anděl strážný přec za tebou vždycky nelétne,

zahledí se třeba na láhve dobrého vína,

na čerstvé klobásy,

na šunku,

a na tebe, člověče, docela zapomíná.

~

Zamyšlen

došel jsem na roh Ovocného

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Charakteristika kamaráda Adama

Osnova:

  1. Představení kamaráda

  2. Vzhled Adama

  3. Jeho vlastnosti

  4. Adamova rodina

  5. Adam ve školce a ve škole

  6. Adam a příroda

  7. Jeho záliby

  8. Závěr

Jako malé dítě jsem se velmi kamarádila s chlapcem jménem Adam Kováč. Byli jsme s Adamem sousedé, a proto nás rodiče přihlásili i do stejné školky, kde jsme se seznámili a hned první den se z nás stali nerozluční přátelé. Adamovi je teď stejně jako mně šestnáct let, bohužel jsme se už čtyři roky neviděli.

Adam byl jako chlapec vysoký a velmi hubený. Moji rodiče o něm říkali, že je samá ruka, samá noha. Byl neustále v pohybu, a proto mu nedělalo problém udržet svoji postavu. Na Adamovi se mi vždy velmi líbily jeho kudrnaté a blonďaté vlasy, které mu dodávaly vzhled roztomilého andílka. Stejně tak výrazné byly i jeho tmavě modré oči, které se na mě usmívaly za každé situace. Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene malou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. To bylo způsobené naši nehodou v dětství, kdy jsme společně spadli z houpačky. Adamova věčně usmívající se ústa k sobě vždy také dokázala přitáhnout pozornost. Adam byl jako dítě sportovní typ a důležité pro něj bylo pohodlí, své oblečení nikdy neřešil, hlavní pro něj bylo, aby se v tom dalo běhat a šplhat po stromech.

Adam už jako dítě ve školce (a i později) měl velkou řádku dobrých vlastností, ale našly se také vlastnosti, kterými se nemohl úplně chlubit. Už jako malý předškolaček byl velmi oblíbený pro svou štědrost. Nikdy nebyl lakomý a vždy se o vše rozdělil, ať už se jednalo hračky ve školce, opsání domácího úkolu, nebo poslední žvýkačku v balíčku. Důležité pro něj bylo, aby lidé kolem něj byli spokojení. Adam byl vždy také velmi usměvavý, pokud viděl někoho nešťastného, dělal vše proto, aby mu na tváři vyloudil alespoň malý úsměv. Pokud se mu to nepodařilo, tak se tím velmi trápil. Už ve školce těžce nesl jakékoliv konflikty, vše raději řešil mírumilovnou cestou. Při jakékoliv domácí práci, činnosti ve školce ale i hře, byl vždy velmi pečlivý a poctivý. Už u hraní společenských her nesnášel jakékoliv podvody, nebo nepřesné vyjadřování. Pro jeho dobré vlastnosti a úžasnou pozitivitu ho lidé měli vždy velmi rádi, a proto tolerovali i jeho negativní vlastnosti obzvlášť určitou bojácnost. Bál se neznámých lidí ale i neznámých situací, nevyhledával je a vždy mu chvíli trvalo než se v nich rozkoukal, a tak svou ustrašenost překonal. Adam nepatřil k agresivním a vzteklým dětem, ale ani k těm stateč

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika kamaráda

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jan Novotný


skloňování slova roup
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
líčení osnova
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.