Vtipné básně k recitaci patří na druhém stupni základní školy k nejoblíbenějším textům, protože dokážou děti pobavit, zaujmout publikum a zároveň jim umožňují pracovat s výrazem, intonací i pointou. Humor, nadsázka a nečekané situace pomáhají odbourat trému a dávají recitaci lehkost, která je pro žáky pátých až osmých tříd ideální.
V tomto článku najdete pestrý výběr básní různých autorů, které se hodí pro školní recitační soutěže, besídky i běžnou výuku českého jazyka. Texty jsou vybrány tak, aby odpovídaly věku dětí, jejich jazykovým schopnostem i smyslu pro humor.
Mojetužkaušatá
Jan Vodňanský
(4 sloky básně k recitaci pro děti od Jana Vodňanského)
Mojetužkaušatá
poskakuje sem a tam.
Buďto píše nebo kreslí,
neptá se mě vůbec jestli,
může papír počmárat,
proto tužku svou mám rád.
~
Buďto čmárá nebo píše.
zvířata i jejich skrýše,
kreslí, když ji napadnou
květy, které nezvadnou.
~
Mojetužka všeho schopná
včera vyskočila z okna,
vyvolala paniku,
rejdila po chodníku.
~
Mojetužkaušatá
poskakuje sem a tam,
Tuhu má a taky uši,
všechno slyší nebo tuší,
láká kluky děvčata, Mojetužkaušatá.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Petrová.
Dobrý den,
prosím nemohu nikde najít báseň od Jiřího Žáčka s názvem O šaškovi.
Prosím o poslání celé textace této básně.
Děkuji,
s pozdravem.
Petrová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Báseň s názvem „O šaškovi“ Jiří Žáček pravděpodobně ještě nenapsal, respektive se nevyskytuje v jeho hlavních sbírkách ani v dostupných online archivech jeho děl.
I když je téma šašků či klaunů blízké jeho humornému stylu, v jeho tvorbě pro děti i dospělé lze nalézt pouze tematicky podobné texty, nikoliv však báseň s tímto konkrétním názvem.
Proč nejde báseň O šaškovi najít?
– Záměna autora: Často dochází k záměně s jinými autory dětské poezie, jako jsou František Hrubín, Jan Vodňanský nebo Josef Lada.
– Jiný název: Podobné téma zpracoval Žáček například v básnické pohádce „Kašpárek v pekle“. Ale to je celá kniha plná veršů na hodiny čtení.
Náhradní řešení: naše báseň O šaškovi.
O šaškovi
Na hradě žil šašek malý,
kalhoty měl samé fialy,
čepici měl s rolničkami,
smál se nocí, smál se dny.
Jednou si spletl krále s židlí,
poklonil se, až mu spadly brýle,
král se smál a dvůr se třásl,
šašek klopýtal, až práskl.
Když byl smutek v království,
šašek přišel potichu,
udělal tři kotrmelce
a smích vyskočil z kufříku.
A tak šašek dobře ví:
smích je lék i kouzlení,
kdo se umí zasmát sám,
ten je králem — aspoň k ránu.
Přivlastňovací zájmena jsou také
uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco
někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.
U přivlastňovacích zájmen, které se
vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil
klouzačku svýma rukama.
Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj,
jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY K 60. NAROZENINÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brona Lobodinska.
Potřebuji vtipnou báseň pro mistra k 60 na téma alkohol slivovice
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Tady máš vtipnou báseň k šedesátinám na téma slivovice – lehce odlehčená, vhodná třeba i na přednes:
---
Mistr slaví šedesát – a slivovice teče proudem
Šedesátka na krku, to není žádný vtip,
mistr ale drží formu – žádný unavený typ.
Ruce pevné, hlava bystrá, zkušeností mraky,
jen ta slivka večer láká víc než nové zakázky.
Když byl mladej, pil jen pivo, to byl jeho styl,
dneska říká: „Slivovice – to je pravý cíl!“
Panák ráno na zahřátí, večer pro dobrou náladu,
a když je den obzvlášť těžký, tak i na poradu.
Na dílně je legenda, to každý dobře ví,
co on zvládne levou zadní, jiný nesvede ani tři.
A když přijde na koštování, to je jeho parketa,
pozná ročník, kraj i švestku – prostě znalec od veta.
Šedesát? To nic není, jen číslo na papíře,
hlavně když je po ruce slivka – nejlepší to míře.
Tak ti mistře přejem zdraví, štěstí hromadu,
ať máš vždycky plnou sklenku… a dobrou náladu!
---
Chceš ji upravit víc na míru? Klidně mi napiš jméno mistra, profesi nebo nějaký inside joke – doladím to, aby to sedělo přesně na něj.
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
K charakteristice jsem si vybrala mého nejmilejšího člena rodiny, se kterým mám toho nejvíce společného. Moje maminka se jmenuje Karolína Chudá a je jí 40 let. Maminka žije s naší rodinou v rodinném domku v malé vesničce blízko Českých Budějovic. Maminka je malé a štíhlé postavy, má dlouhé černé vlasy, které nosí často svázané do copu. Má zelené oči, rovný nos a hezký úsměv. Maminka nosí hezké fialové brýle a také se moc hezky obléká.
Moje maminka je moc hezká, milá, přátelská a sympatická. Má spoustu kamarádů, protože každému ráda pomůže a poradí. U nás na vesnici k ní chodí spousta dalších maminek na návštěvu, protože vědí, že si maminka na ně vždycky udělá čas. Moje maminka se vždy chová tak, aby nikomu neubližovala. Nikdy nikoho neuráží a nepomlouvá, jak to dělají jiní lidé. Maminka to nemá ráda a nerada takové nesmysly poslouchá. Také je upřímná a říká, co si myslí. Maminka je také velmi chytrá, vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní ve velké firmě. Proto je také dochvilná, nerada chodí do práce pozdě, nechce, aby na ní někdo musel čekat. Také často říká, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Je spolehlivá, když mi něco slíbí, vždycky to splní. Vím, že se na ni můžu vždy spolehnout. Maminka si na mě vždy udělá čas, i když má spoustu práce. Nejradši na ní mám, že udrží všechna tajemství, která jí svěřím a vždy když se trápím, tak najde způsob jak mě potěšit a rozveselit. Trošku mi na ní vadí, že je hodně starostlivá, hodně řeší, co mám na sobě, jestli mi není zima, nemám hlad, nebo mě někdo netrápí. Vím, že to myslí dobře, ale někdy to dost přehání. Maminka umí být také velmi umíněná, pokud si něco zamane, tak s ní nikdo jen tak nepohne, to trápí hlavně tatínka, který se s ní nerad hádá, protože ví, že nikdy nevyhraje. Pokud chce maminka něčeho dosáhnout, je ochotná tomu obětovat veškerý volný čas a sílu. Někdy sice bývá smutná, ale vždy si dokáže najít něco, co ji znovu motivuje a nabije pozitivní energií.
Maminka je srdcem a duší naší rodiny. Pokud by nás neřídila, pravděpodobně bychom spoustu věcí nezvládali v takové pohodě jako doteď. Maminka vychází s tatínkem, i přes občasné neshody, výborně. Často jí slyším říkat, že jsou na líbánkách. Vždycky ji mrzelo, že nemá více dětí, ale pro mě a mého staršího bratra by udělala cokoliv, klidně by za nás i dýchala, kdyby to bylo potřeba. Můj bratr s ní nevychází tak dobře jako já, protože má pocit, že ho maminka často sekýruje.
William Shakespeare je typickým autorem renesanční literatury. Jeho díla jsou světského rázu bez náboženských motivů, které byly pro předcházející období typické. Jeho dramata jsou psána veršem, který ale není vždy rýmovaný. Verše působí bez rytmu a měly by se přednášet s důrazem na druhé slabice. Shakespeare začínal jako většina autorů tradičním jazykem, postupně si ale utvořil vlastní styl, který je kompromisem mezi tradičním a volným stylem.
SHAKESPEAROVA DÍLA:
Antonius a Kleopatra – tragédie
Bouře - romance
Coriolanus – tragédie
Cymbelín - romance
Dobrý konec vše napraví - komedie
Dva šlechtici z Verony - komedie
Dva vznešení příbuzní – romance (autor i John Fletcher)
Fénix a hrdlička – báseň
Hamlet - tragédie
Jak se vám líbí - komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra (autor i John Fletcher)
Báseň 8 slok už patří mezi náročnější texty. Pro pátou třídu je vhodná spíše výjimečně, častěji se využívá jako báseň na recitaci pro 6. třídu nebo druhý stupeň.
Pokud se dítě rozhodne pro takto dlouhou báseň, je důležité rozdělit si text na logické celky a pracovat s významem každé části zvlášť.
Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.
Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“. Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti.
