MONIKA HERODESOVÁ ŽIVOTOPIS je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Monika Babišová používala léta jméno svého partnera Andreje Babiše, ale jeho manželkou se stala až po 23 letech společného soužití. Jméno si, dle jejích slov, změnila kvůli dětem. V době, kdy politická hvězda Andreje Babiše stoupala, už spolu byli téměř dvacet let. Monika Babišová je profesí interiérová designérka.
Životopis
MonikaHerodesová se narodila 14. června 1974. S Andrejem Babišem se seznámila v devadesátých letech, v té době byli oba zadaní. Ona pracovala jako sekretářka, on byl obchodním ředitelem Petrimexu.
Přivydělávala si dokonce jako modelka. Na mole se potkala s takovými celebritami, jako je Alena Šeredová či Petra Minářová. V roce 1998 na přehlídce v Trojském zámečku si ji přišel prohlédnout třeba i Jaromír Jágr.
S Andrejem mají dvě děti – Vivien a Frederika. Monika si v roce 2013 změnila rodné příjmení Herodesová na Babišová, aby se celá rodina jmenovala stejně. Svatba se konala 29. července 2017, tedy 23 let poté, co se ti dva dali dohromady. Andrej přitom prý Moniku požádal o ruku celkem dvakrát, napoprvé ale na veselku nedošlo. Monika se nyní živí jako interiérová designérka.
Stručné shrnutí:
věk: současný rok mínus 1974
výška: 171 cm
vzdělání: střední ekonomická škola
povolání: interiérová designérka
oblíbená hudba: Black Eyed Peas
oblíbená kniha: Alchymista od Paula Coelha
oblíbený film: Prázdniny
oblíbené jídlo: tatarák z lososa
záliby: architektura, design, móda, ráda lyžuje
v čem jezdí: Mercedes ML
životní motto: Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední!
Od 90. let Babiš žije s družkou Monikou (rozenou Herodesovou), která si změnila příjmení na Babišová. S Monikou Babišovou má také dvě děti, Vivien a Frederika.
I když mají partneři stejné příjmení, k jejich svatbě nikdy nedošlo. Monika si své příjmení změnila jen kvůli tomu, aby je měla stejné jako jejich dvě děti.
Monika Babišová je o 20 let mladší než Andrej Babiš.
1.květen: Svátek práce (dříve svatý Josef, svatý Filip a Jakub)
PRANOSTIKY:
Dívka, která zůstala na večer prvomájový nepolíbená, do roka uschla.
Filipa a Jakuba déšť - to zlá zvěst.
Filipa a Jakuba mráz - to obilí plný klas.
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle také čočka zaseje.
Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek.
Na Filipa a Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fičí.
Na Filipa a Jakuba koníček trávy naškubá.
Na Filipa a Jakuba se má vysévat čočka.
Na Jakuba a Filipa zelená se každá lípa.
Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest.
Před Filipem deštík noční úrodu nám věští roční.
Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se víno.
Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok.
První květen deštivý – polím a loukám škodlivý.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika souvisí s tím, že tento den je považován nejen za svátek práce, ale i lásky. Každá dívka by tedy měla dostat polibek (v Čechách se zachovává tradice, že má polibek proběhnout pod rozkvetlou třešní), aby byla během roku zdravá a neuschnula. Druhá a třetí pranostika se týkají počasí v tento den. Pokud by pršelo, bylo by to špatné pro zemědělce, pokud bude ale mrznout, tak to obilí neuškodí, spíše naopak. Jiné pranostiky se týkají vysévání čočky, či rostoucí trávy. Poslední pranostiky se týkají deště v tento den. Pokud by pršelo, bude v dalších měsících sucho a příliš se neurodí.
2. květen: svátek má Zikmund
3. květen: svátek má Alexej (dříve svatý Filip, svatý Florián a Jakub Menší, Kříž)
PRANOSTIKY:
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle čočka zaseje.
Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí.
Svatý kříž, ovčí střiž.
VYSVĚTLENÍ:
První dvě pranostiky jsou stejně jako na 1. Května, protože svatý Filip a Jakub měli svátek i v tento den. První pranostika doporučuje setí čočky v tento den, druhá zase předvídá počasí podle toho, jaké je počasí v tomto období. Poslední pranostika je rada pro chovatele ovcí, že je vhodné v tuto dobu stříhat ovce, zima již nepřijde, takže není potřeba, aby měly vlnu.
4. květen: svátek má Květoslav (dříve svatý Florián)
PRANOSTIKY:
Déšť svatého Floriána je ohňová rána.
Je-li o dni svatého Floriána veliký vítr, jest toho roku mnoho ohňů.
Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk.
Vivien Babišová je nejmladší z Babišových dětí a po vstupu Andreje Babiše do vrcholné české politiky se z ní stala taková malá celebrita sociálních sítí. Po svém tatínkovi nepodědila jen příjmení, ale také vzhled. Jako by mu z oka vypadla. Její největší zálibou jsou koně, a i když je to poměrně drahá zábava, druhý nejbohatší Čech si ji může dovolit platit. Andrej Babiš investuje také do dceřina vzdělání, platí jí studium na Prague British School. Na sociálních sítích si říká Vivi a poslední dobou se chlubí nejen fotkami s přítelem, ale i s milovanou fenkou zlatého retrívra Ellou. Jejím bratrem je Frederik Babiš.
Ing. Štefan Babiš (1922–2002), je tchán Moniky Babišové a otec Andreje Babiše. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu. Na začátku 50. let vstoupil do komunistické strany a vůči režimu zaujímal konformní postoj. V roce 1957 byl vyslán jako zahraniční delegát do Etiopie, po necelém roce se i s rodinou přesunul na čtyři roky do Paříže. V roce 1962 byl vyloučen z komunistické strany a nějakou dobu musel pracovat mimo svůj obor. V polovině 60. let se k oboru vrátil a pracoval jako odborný asistent na Katedře zahraničního obchodu bratislavské VŠE. V době normalizace se mu podařila politická rehabilitace, bylo mu navráceno členství v KSS a následně se držel režimem vytyčené linie. V letech 1969–1975 působil jako obchodní přidělenec ve stálé misi ČSSR u OSN v Ženevě. Po návratu ze Švýcarska se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě; na této pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. V 80. letech jej několikrát prověřovala ekonomická rozvědka pro podezření z hospodářské kriminality, před trestním stíháním jej uchránila prezidentská amnestie z května 1985.
Ve Wikipedii najdeme zmínku o Monice Herodesové, později Babišové, ve spojitosti s osobou Andreje Babiše, který je jejím manželem. Většinu informací najdete zde.
Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, je tchýně Moniky Babišové a matka Andreje Babiše. Narodila se v roce 1927 v městečku Jasině v tehdejší Podkarpatské Rusi (během války patřilo toto území Maďarsku). Po válce se rodina přestěhovala na Slovensko, kde se všichni začali angažovat v lidových soudech.
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu a v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd. V 70. letech dostala místo tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Syny se snažila vést ke sportu.
Uvedený životopis Williama Shakespeara může sloužit jako pomůcka pro tvorbu referátu na téma William Shakespeare.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, v pramenech je ale uvedené jeho datum křtu, a to je 26. dubna 1564. Stalo se tak ve městě Stratford nad Avonou, kde Shakespeare prožil podstatnou část svého života. Shakespeare nepocházel z chudých poměrů, jeho otec se živil jako úspěšný rukavičkář a matka pocházela z bohaté velkostatkářské rodiny. Jeho rodiče měli včetně Williama osm dětí. O dětství Williama Shakespeara toho není mnoho známo, ví se ale, že ve Stratfordu navštěvoval gymnázium, kde se věnoval latině a klasickému umění (tento studijní program byl totiž na všech gymnáziích). Shakespeare se také již v 18 letech oženil, a to dokonce s ženou o osm let starší, s Annou Hathawayovou. Celkově jejich svatba byla připravena ve spěchu, pravděpodobným důvodem bylo těhotenství Anny. Zhruba šest měsíců po svatbě se totiž narodila jejich první dcera Susanne. O dva roky (1585) později se manželům narodila dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith. Hamnet se ale nedožil dospělosti. O Shakespearově životě v období mezi lety 1585 a 1952 toho není moc známo. Různí životopisci mu přisuzují různé životní události. Některé pověsti říkají, že byl pytlákem a před trestem utekl do Londýna, jiné pověsti říkají, že pracoval jako domácí učitel, nebo že začal pracovat u divadla jako hlídač koní.
Shakespeare nepatřil k těm autorům, kteří by se proslavili až po své smrti. Úspěch zažil již za svého života, přestože není známé, kdy začal psát. Jisté je, že některé jeho hry byly v Londýně hrány již v roce 1592. Shakespeare se také stal členem divadelní společnosti Lord Chamberlain´s Men, kde fungoval jako herec a dramatik. V této společnosti působil, i když pak změnila název na King´s men. Tato společnost sídlila v divadle Globe, které z jedné desetiny vlastnil i Shakespeare. Postupně Shakespeare přestal fungovat jako herec a soustředil se hlavně na tvorbu divadelních her. Většinu her napsal v letech 1590 – 1604. Psal komedie, historické hry i tragédie. Většinu času během své herecké a autorské kariéry prožil v Londýně, případně ve Stratfordu. Z Williama Shakespeara se stal velmi dobře finančně zajištěný muž, který si mohl dokonce koupit jeden z největších domů ve Stratfordu (dům se nazýval New Place) a zároveň i dům na londýnském předměstí. V roce 1613 se ale natrvalo vrátil do rodného města, kde žil až do smrti. Londýn ale při některých příležitostech navštívil. Žádnou z divadelních her už po tomto roce nenapsal. Dokonce jeho poslední tři hry pravděpodobně ani nenapsal sám, ale podílel se na tom také autor John Fletcher. Shakespeare zemřel 23. dubna 1616 a většinu svého majetku odkázal nejstarší dceři Susanne s tím, že majetek předá svému prvnímu synovi. Susanne ale s manželem Johnem Hallem měli ale jen dceru Alžbětu, která zemřela bezdětná. Ani Judith s manželem Thomasem Quineym se nedočkali od svých tří dětí vnoučat.
Shakespeare byl pohřben před oltářem v kostele Holly Trinity Church.
Je třeba si uvědomit, že v životopise není státní příslušnost povinným údajem. Je tedy na pisateli, jestli ji uvede (stejně tak je to s rodinným stavem). Pokud je životopis určen do zahraniční firmy, je třeba zjistit, jestli v dané zemi nepatří státní příslušnost k povinným údajům. Zároveň se pak také využívá mezinárodního označení. Pro Českou republiku je to tedy CZE.
Karel Poláček se narodil do židovské rodiny v Rychnově nad Kněžnou dne 22. března roku 1892 a zemřel pravděpodobně 21. ledna 1945 v Gliwicích.
Karel Poláček studoval na gymnázium v Rychnově, maturitu ale skládal na gymnáziu v Praze. Poté nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity.
Během první světové války nastoupil do armády.
Po válce pracoval jako úředník a později jako redaktor. Z novin byl ale kvůli rasovým zákonům propuštěn a začal pracovat jako knihovník.
V roce 1943 byl poslán do terezínského ghetta a v lednu 1944 byl z Terezína deportován do Osvětimi.
Dlouho se předpokládalo, že Poláček v Osvětimi i zemřel, ale podle svědků se Poláček dožil přesunu vězňů do jiných koncentračních táborů a pravděpodobně zemřel buď při pochodu do tábora Gleiwitz, nebo při vstupní selekci nebo někdy později při pobytu v tomto táboře.
Karel Poláček patří mezi známé československé spisovatele, humoristy, novináře a filmové scénáristy.
Antoine de Saint-Exupéry (celým jménem Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry)
Životopis autora
Antoine de Saint- Exupéry se narodil dne 29. června 1900 ve francouzském Lyonu do rodiny inspektora pojišťovny. Antoine byl nejstarším synem (v pořadí třetí dítě z pěti sourozenců). Společně s matkou trávily děti po smrti otce mnoho času na zámku u prarodičů. Již od dětství psal básně a obdivoval piloty.
Během první světové války pracovala jeho matka jako ošetřovatelka, Antoine mezitím v roce 1916 složil maturitu na jezuitské koleji ve Švýcarsku. Poté ale neuspěl u zkoušek na námořní akademii, a proto se přihlásil na architekturu.
V roce 1921 nastoupil do vojenské služby a na vlastní žádost byl přidělen k letectvu, usiloval o výcvik na pilota. Protože byl v roce 1923 těžce zraněn, prohlásili ho lékaři za neschopného válečných letů, on si ale své zapojení prosadil. Byl proto považován za velmi odvážného. V roce 1943 (během 2. světové války) měl přestat z rolí válečného pilota, ale dostal zvláštní povolení létat na novém typu letadla Lockhheed F-5, měl ale nehodu a dostal zákaz létat. Odjel proto do Alžíru. Další povolení létat dostal od amerického generála na pět letů, letěl jich ale devět, to znamená, že čtyři lety absolvoval bez povolení. Jeho poslední let byl z letiště na Korsice a mělo se jednat o přelet nad Francií. Z tohoto letu se již nevrátil.
Na rozdíl od jeho narození o jeho smrti přesné informace známé nejsou. Předpokládá se, že zemřel 31. července 1944 někde nad Středozemním mořem při havárii letadla.
