MOTÝL

Motýl

Pestrý motýl sluší jaru,

sosáček má od nektaru.

Třepetá se tam a zpět,

nevynechá žádný květ

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky o jaru

HO HO WATANAY

Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,

dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

kyokéna, kyokéna.

Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,

vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.

Ho ho Watanay?

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,

má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

Ho ho Watanay?

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná.

Vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.

Ho ho Watanay?

Zdroj: článek Ukolébavky

Diktát 2

Černý rybíz, nic mu nezbylo, bystrá mysl, biskup, vybírání poplatků, Přibyslav, obyvatelé Bydžova, bílý motýl, obilí, neodbytný zákazník, býložravec, hodiny odbily, živobytí, hřebík, bitva, dobývat hrad, hbité dítě,bizon, nerozbitné nádobí, vaječný bílek, biologie, bicí nástroje, Bystřice, bída, bývalý manžel, kobylka, přibil desku, přibyl k nám do kroužku, slepice na bidle, úbytek na váze, Bible, dobytčí trh, vánoční obyčeje.

Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b

Vyjmenovaná slova po l

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.

Pozor: mlít (zakončení -ít jako ve slově třít) obilí, nalíčený (obličej), líčený (děj), lýčené (z lýka, lýkové) střevíce, lis (přístroj na lisování), vlys (ozdobný pás ve stavebnictví), lišej (vyrážka), lišaj (motýl), lísat se, líska (keř), lyska (pták), plivat (něco na zem), vyplývat, slynout (být proslulý), linout (vůně se line), blýská se (pře bouřkou), blízká (nedaleká), lyže (sportovní náčiní), ližiny (trámce)

Zdroj: článek Vyjmenovaná slova

Cvičení na psaní y i v koncovkách podstatných jmen

Klas?iíyý3 obil?iíyý2, ztráta obuv?iíyý1, poselstv?iíyý2, orchide?iíyý3, africké step?iíyý1, vítězstv?iíyý2, plavb?iíyý3 loděm?iíyý1, s myšm?iíyý1, na břez?iíyý2ch Vltav?iíyý3, cesta do Mladé Boleslav?iíyý1, šperky s drahokam?iíyý3, dopis?iíyý3 s přáním?iíyý1, lv?iíyý1 lovící antilop?iíyý3, škol?iíyý3 s tradicem?iíyý1, v stromov?iíyý2, brusle s kolečkam?iíyý1, dub?iíyý3 s břízam?iíyý1, časopis?iíyý3 s fotografiem?iíyý1, v jetel?iíyý1, čerti s řetěz?iíyý3, na kolej?iíyý2ch, o běžc?iíyý1, pod stol?iíyý3 a židlem?iíyý1, během studi?iíyý2, mezi lem?iíyý3, na návs?iíyý1, provaz?iíyý3 s uzl?iíyý3, mezi kaplem?iíyý1, matematické rys?iíyý3, motýl?iíyý1 s podivnými názv?iíyý3, vlas?iíyý3 a vous?iíyý3, jestřáb?iíyý1 a holub?iíyý1, pěstování mrkv?iíyý2 a petržel?iíyý2, večerní zpráv?iíyý3, s Francouz?iíyý1 a Ital?iíyý3, ubrus?iíyý3, k ředitel?iíyý1, dráp?iíyý3, šelm?iíyý3, známá příslov?iíyý2, kadeřnictv?iíyý2, s obdivovatel?iíyý1, v sedmém neb?iíyý1.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na psaní y i

Hora Říp

Napsal Jaroslav Seifert

Viděl jsem hory plné ledu,

však zpívat o nich nedovedu.

~

Jiskřily dálky nad hlavami

jak bleděmodré drahokamy.

~

Jímala závrať při pohledu,

zpívat však o nich nedovedu.

~

Když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,

~

na nebi mráček běloskvoucí

- přestane srdce chvíli tlouci.

~

Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.

~

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,

~

aby je vrazil ve chřtán dračí

a motýl spěchá po bodláčí;

~

a jako krůpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.

~

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

~

zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!

Báseň ze sbírky Jaro, sbohem:

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

1. cvičení: Psaní i / y na konci slov

souhrnná cvičení (podstatná jména, přídavná jména a slovesa)

a) Srny a srnci se proháněl?iyíý1 smrkov?iyíý4m?iyíý1 lesy, otep?iyíý1 slám?iyíý2 stál?iyíý2 blízko stodol?iyíý2, šl?iyíý1 jsme na návštěvu s děrav?iyíý4m?iyíý1 ponožkam?iyíý1, motýl?iyíý3 kukl?iyíý2 se náhle vylíhl?iyíý2, krotitelov?iyíý1 lv?iyíý1 se vrhl?iyíý1 na divákov?iyíý2 ps?iyíý2, ciz?iyíý3 lidé m?iyíý1 připadal?iyíý1 zábavn?iyíý3, drahokam?iyíý2 a ryz?iyíý3 zlato tvořil?iyíý2 překrásné ozdob?iyíý2, studijn?iyíý3 materiál?iyíý2 se m?iyíý1 válel?iyíý2 pod stolem, zaměstnanci z kadeřnictv?iyíý3 se pohádal?iyíý1, m?iyíý2 jsme od dětstv?iyíý3 nesnášel?iyíý1 ryb?iyíý3 tuk, sousedov?iyíý2 děti si hrál?iyíý2 s bratrov?iyíý4m?iyíý1 dřevěným?iyíý1 hračkam?iyíý1 na zem?iyíý1, mlčenliv?iyíý3 otroci byl?iyíý1 prodán?iyíý1 na trz?iyíý3ch, nesměl?iyíý4 princ se ucházel o králov?iyíý2 dcery, cukrářov?iyíý2 dorty obsahoval?iyíý2 i kokosov?iyíý4 krém.

Vyzkoušet cvičení

b) Mlad?iyíý3 hasiči porazil?iyíý1 v soutěžn?iyíý3m klán?iyíý3 soupeře. S tolika peněz?iyíý1 se m?iyíý1 bude žít lépe. Smolíkov?iyíý1 navštívil?iyíý1 i Čapkov?iyíý2 bratry. Hmyzožrav?iyíý3 savci se nacházel?iyíý1 ve zvláštním oddělení. Na návs?iyíý1 se scházel?iyíý1 muži s manželkam?iyíý1. Zloděj?iyíý1 ukradl?iyíý1 pozinkovan?iyíý4 plech. Žáci lezl?iyíý1 pod starým?iyíý1 lavicem?iyíý1. Podnikatelov?iyíý1 zaměstnanci se připravil?iyíý1 o proviz?iyíý1. Během těhotenstv?iyíý3 se m?iyíý1 měnil?iyíý2 nálady. Na břez?iyíý3ch Vltav?iyíý2 rostl?iyíý2 i vrb?iyíý2. Cestou k Jaroslavov?iyíý1 jsme jeli kolem Čáslav?iyíý1. V jetel?iyíý1 poskakoval?iyíý1 mal?iyíý3 zajíci. Alena a Vítek procházel?iyíý1 obchodem s hedvábným?iyíý1 punčocham?iyíý1. Mouch?iyíý2 a komáři m?iyíý1 poletoval?iyíý1 kolem hlav?iyíý2. Při procházce v les?iyíý3ch učitelov?iyíý2 děti zabloudil?iyíý2. Trapas?iyíý2 a omyl?iyíý2 se m?iyíý1 stával?iyíý2 často.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

5. cvičení: Psaní y / i v koncovkách podstatných jmen

Nápověda: U koncovek podstatných jmen záleží na vzoru, k němuž se podstatné jméno řadí.

a) Lem?iyíý2 dámských šatů, sklady obil?iyíý3, pohled plný trpělivost?iyíý1, vojáci domobran?iyíý2, větrolam?iyíý2 u cesty, pozemek s hradbam?iyíý1, moderní účes?iyíý2, zemřel v boj?iyíý1, stýkat se s lovc?iyíý1, terárium s myšm?iyíý1, buchty s povidl?iyíý2, náprav?iyíý2 s kol?iyíý2, námořnické uzl?iyíý2, mít na mysl?iyíý1, kostel na návs?iyíý1, matematické rys?iyíý2, bydlení v Chrudim?iyíý1, byl z toho na větv?iyíý1, hrál si s motýl?iyíý2, názv?iyíý2 silnic, duhoví pstruz?iyíý1, stol?iyíý2 s pokrm?iyíý2, s čáp?iyíý2 a volavkam?iyíý1, s Francouz?iyíý1 a Ital?iyíý2, v mláz?iyíý3, topol?iyíý2 v aleji, šetřit peněz?iyíý1, ryb?iyíý2 a plaz?iyíý1, o jedl?iyíý3ch, se spisovatel?iyíý1, s pohádkam?iyíý1, u škol?iyíý2, ps?iyíý1 a jiné šelm?iyíý2, potkal lv?iyíý2.

Vyzkoušet cvičení

b) Cesta do Mladé Boleslav?iyíý1 trvala dlouho. Válečné zákop?iyíý2 byly napadeny nepřátel?iyíý1. Horolezci šplhali přes skalní převis?iyíý2. Údol?iyíý3m se rozléhaly výstřel?iyíý2. Stodol?iyíý2 byly plné obil?iyíý3 a uhl?iyíý3. Přítel?iyíý1 Karlov?iyíý1 se ztratili ps?iyíý1. Navštívili jsme starožitnictv?iyíý3. Lv?iyíý1, pum?iyíý2 a pardál?iyíý1 se volně pohybovali v přírodě. Přátelstv?iyíý3 jsme stvrdili náramky s polodrahokam?iyíý2. Upír se prý živí krv?iyíý3. V našem podneb?iyíý3 může být různé počas?iyíý3. V televiz?iyíý1 rád sledoval film?iyíý2 a seriál?iyíý2. Po těžké práce měl na ruce mozol?iyíý2. Letadlo se vzneslo k neb?iyíý1. V tomto obdob?iyíý3 se nudím doma. Dav?iyíý2 lidí pochodovaly k hradu. Mezi pol?iyíý1 a loukam?iyíý1 pobíhaly srnky. Při matematice pracovali s dělitel?iyíý1.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
  Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
• Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky.
• Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka?
• Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.
• Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.
• Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
• Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Odpovědi na hádanky pro děti

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  (Zápalka)
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  (Kuře)
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí? (Žába)
• Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost. (Duha)
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky. (Chůdy)
• Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka? (Hrábě)
• Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají. (Strom)
• Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš. (Tma)
• Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři. (Rampouch)
• Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček. (Kos)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka,
  Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech