Určování slovních druhů je jednou z nejdůležitějších dovedností české gramatiky. Přesto mnoho žáků i dospělých tápe při určování některých výrazů, zejména příslovcí, spojek, zájmen nebo částic. Tento článek nabízí obsáhlá cvičení zaměřená na konkrétní problematická slova, jako jsou když, proč, jen, který, už, tak, kolem, moje, všichni, kteří, jenž, takže, pak, jsem, byli, můžeš a mnoho dalších. Každé cvičení obsahuje také správné řešení, aby bylo možné znalosti ihned ověřit.
Cvičení 4: Věty k určování slovních druhů
1. Cesta byla dlouhá a všechna tři hřiště byla obsazená.
2. Přijdu brzičko.
3. Šli jsme podél řeky.
4. Je to podřízený pracovník.
5.Zas jsme to nestihli.
6. Úkol zvládl snadno.
7.Jsem rád, že jsi tady.
8. Zachoval se velmi nemile.
9. Cvičím pravidelně.
10. Řekl to a pak odešel.
Řešení cvičení 4
1. všechna tři hřiště – zájmeno + číslovka + podstatné jméno
Kdo bydlí v přepychově vybavené vile, nesmí být líný zamykat. Jestli sbíráš léčivé byliny, víš, že je lýkovec jedovatý. Starobylé hodiny na vyškovské vížce odbily poledne. Budete-li odbývat písemné práce z českého jazyka, obohatí brzy vaši sbírku známek nemilé výsledky. Mít dobrou náladu při mytí nádobí je velmi neobvyklé. Na poklidné hladině se honily lysky, sýkorky zběsile polykaly hmyz a včelky se opíjely pylem, začalo jaro. Víla Amálka vila na mýtině věneček a vůbec ji nevylekalo, když náhle poblíž zavyl vlk. Mlynář nemohl semlít obilí, protože mu nedovezli slíbené pytle. Myslím, že měl ve zvyku každé ráno jíst rohlík se sýrem a zapíjet ho bylinkovým čajem. Při lyžování na Lysé hoře jsem si zlomil ruku a natáhl svaly na lýtku. Aby obraz dobře visel, musíš ho důmyslně přibít hřebíkem. Mirkův polibek ve mně rozdmýchal vzpomínky na Zbyňka.
kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který
(zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny
(zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž
(zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem
(sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce),
volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se
(sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno),
působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno)
tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko
(příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas
(příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile
(příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o
(předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko
(příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno),
pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni
(zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších
(přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné
jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme
(sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho
(číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce),
mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť
(částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).
2. Test na určení slovního druhu
Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)
Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)
Každý ho měl rád. (zájmeno)
Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)
Podívej se, co se stalo! (zájmeno)
Když
se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)
Když
mně se tak nechce! (částice)
Mám
volno jen
v neděli. (příslovce)
Jen
se neboj! (částice)
Jen
se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)
Už
budu hodný! (částice)
To
mi slibuješ už
několik dní. (příslovce)
Slyšel
jsem jen slabounké tik tak.
(citoslovce)
Kdybych
tak
vyhrál milion! (částice)
Závodů
se zúčastnili jak chlapci, tak
dívky. (spojka)
Udělala
jsem to přesně tak,
jak jste mi řekli. (příslovce)
Kdybyste
náhodou jeli kolem,
tak se tam podívejte. (příslovce)
Procházeli
jsme se kolem
řeky. (předložka)
Kam
jdeš s tím kolem?
(podstatné jméno)
Nezapomeňte
na tu ozdobu uprostřed.
(příslovce)
Nejvíc
se mi líbila marcipánová růže uprostřed
dortu. (předložka)
Naproti
domu je krásná zahrada. (předložka)
Bydlím
hned naproti.
(příslovce)
Střela
šla těsně vedle.
(příslovce)
Neběhej
pořád a posaď se vedle
mě. (předložka)
Olga
je
už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)
Vídávám
je
spolu pořád. (zájmeno)
Místo
do práce musel k lékaři. (příslovce)
Jindra
přišel o vynikající místo.
(podstatné jméno)
4. cvičení: Psaní y / i v koncovkách přídavných jmen
Nápověda: U koncovek přídavných jmen rozhoduje o i / y rod (případně i pád a životnost) podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží. Rozlišují se tři typy přídavných jmen: tvrdá, měkká a přivlastňovací.
Doplňování i y po b patří mezi nejčastější typy pravopisných cvičení. Nejde však jen o mechanické dosazování písmen, ale o pochopení souvislostí mezi slovy.
Nejčastější chyby žáků
Mezi typické chyby patří záměna slov jako byt a bít, obyvatel a obývat nebo příbytek a příbitek. Pravidelné cvičení na vyjmenovaná slova po b pomáhá tyto omyly postupně odstranit.
Mezi časté chyby patří zaměňování historických označení s aktuálními kódy nebo používání zkratek, které platí pouze v národním kontextu. Typickým příkladem je používání starších označení na SPZ nebo záměna dvoupísmenných a třípísmenných kódů.
Proto je vždy vhodné ověřit, zda jde o mezinárodní zkratku státu podle platné normy, nebo o lokální či historické označení.
Příbuzná slova ke slovu nazývat se patří k nejčastějším zdrojům chyb. Děti si často pletou nazývat a nazívat, přestože jde o zcela odlišná slova s jiným významem.
U slov jako vyzývat, ozývat se nebo vzývat je tvrdé y zachováno, protože významově souvisí se slovem nazývat.
Vzory podstatných jmen nejsou samoúčelné tabulky, ale praktická pomůcka, která usnadňuje správné skloňování. Pokud žák pochopí, ke kterému vzoru slovo patří, dokáže si správné tvary v různých pádech odvodit mnohem snáz.
Jak správně určovat vzor podstatného jména
Při určování vzoru je vždy nutné vycházet z 1. pádu jednotného čísla a z rodu podstatného jména. Častou chybou je snaha zařazovat slovo podle významu, místo aby se sledoval jeho tvar a koncovky v dalších pádech.
Nejčastější omyly při práci se vzory
Mezi typické chyby patří záměna vzorů u rodu mužského, zejména mezi vzory pán, hrad, muž a stroj. U rodu ženského bývá problematické rozlišení mezi vzory žena, růže, píseň a kost, především v množném čísle.
Mezi nejčastější omyly patří záměna vzoru jarní a mladý nebo nesprávné určení rodu u podstatných jmen, která nejsou na první pohled jednoznačná. Častou chybou je také určování pádu bez položení správné pádové otázky.
U přivlastňovacích přídavných jmen bývá problém hlavně s rozlišením vzorů otcův a matčin, zejména v množném čísle.
Při práci se slovem níž se opakují stále stejné omyly. Nejčastěji dochází k mechanickému dosazování bez pochopení větné stavby. Čtenář pak správně tuší, že slovo patří do věty, ale špatně určí jeho slovní druh.
záměna níž a niž v souvětí,
považování každého výskytu za příslovce,
nejistota u spojení s předložkami,
nahrazování tvarem, který se do věty významově nehodí.
Mezi nejčastější omyly patří záměna rozvitého podmětu za několikanásobný nebo přehlédnutí rozvíjejícího přívlastku. Pomáhá jednoduchá otázka: lze podmět zkrátit bez ztráty základního významu věty?
