V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.
Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na slovese věty řídící, nebo na přídavném jménu. Nejčastěji je uvozena spojkami že, aby, vztažnými zájmeny kdo, co a příslovci kde, kam, odkud.
V diskuzi ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vaclav morava.
Andreji nedej se.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pan Roman Goncarov.
pane babisi jak muzete vubec dovolit aby byly zavrene obochody pred vnocema to se zato nestidite to nemuzete jako premier to uvolnit comi je do nakiho premiera nebo ministra blatneho ktery nicemu nerozumi akoraat delate znas blce a pokusne kraliky nemuselo ktomu nikdy dojit kdybiste uz zavreli hranice tak byste nmel tak velky narust kovidu 19jeto jen vase chiba z to tak tak vipuklo a ze sou zavreny a ocem se furt tam radite koukejte to obnovot zase a nedelejte zesebe hlupaky a toho blatniho poslete odkud prisel kdyz znas dela pokusny kraliky a zakazuje vsechno i obchody a skoli at si ten experiment dela v brne ano pane babiši prominte ale sem rozlobeny na vsechny ze nedokazete dat cesku svobodu at se nosi rousky proti tomu nic nemam ale otevrete obchody a sporty prosim ale tohovola vihodte ano pana blatneho akorat dela chitreho a pritomnerozumi nicemu vsechno rikaji zanej iny pane babis sem vas obdivovatel a fanda tak mu domluvte ano prosim budou vanoce vite a preci nemuzou lidi nakupovat darky nebo jo a kde prosim v obchdech s potravinama nebo kde autobazarech nebo kde odepiste mi kde prosim mame mi lidi nakupovat kdyz sou zavreni obchody a skoli kdyz nastoupi prvnaci a nebudou umenet nic otom prmislejte pane premiere a chtel sem dodat vas by chtelo abyste byl prezident a ne pan zeman dekuji pan goncarov dekuji a hezky den drzim palce a budu vam drzet plce uvolneni obchodu malejch a textil obuvy a elktroniky a vice obchodu kdeb mohli lidi nakupovaat prosim dekuji pan goncarov roman hradec kralove
Slovo proč je příslovce, přesněji řečeno zájmenné příslovce. Ta jsou po stránce formální i významové příbuzná zájmenům. Rozlišujeme zájmenná příslovce místa (například kde, odkud, kudy, tudy, tamhle), zájmenná příslovce času (například kdy, potom, tenkrát, jindy), zájmenná příslovce způsobu (například jak, tak, takto, takhle) a konečně zájmenná příslovce příčiny, mezi něž patří i naše proč.
Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:
částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
částice neplní ve větě funkci větného členu
částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
Každý z pádů má svůj význam a náleží k určité informaci.
1. pád
NOMINATIV
Podmětný pád
2. pád
GENITIV
Přivlastňovací pád
3. pád
DATIV
Pád adresáta
4. pád
AKUZATIV
Předmětný pád
5. pád
VOKATIV
Pád oslovení
6. pád
LOKÁL
Pád umístění
7. pád
INSTRUMENTÁL
Pád způsobu
Pády v latině
Sama latina využívá 6 pádů, přičemž ten poslední v sobě spojuje funkce několika dalších pádů, ablativu (ODKUD), instrumentálu (ČÍM), lokativu (V) a i dalších nových významů, například PROČ, V DOBĚ.
Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
3. nástroje a prostředku – označuje nástroj, který umožňuje realizaci děje, a prostředek transportu. Například: Kreslila pastelkami. Na dovolenou jsme letěli malým letadlem.
4. původu – označuje, „odkud se daná věc vzala“. Například: Dům byl postaven ze dřeva. Byt jsem zdědila po dědečkovi.
5. původce děje – označuje původce děje; stojí vždy u slovesného rodu trpného. Například: Závodní saně byly taženy psy. Oznámení bude doručeno listonošem.
6. účinku – označuje okolnosti, které vyplývají z velké, nebo naopak malé míry intenzity děje; obvykle bývá vyjadřováno vedlejšími větami. Například: Byla tak vyčerpaná, že ani nevstala z postele. Věra křičela do ochraptění.
7. zřetele – označuje, že něco platí s ohledem na něco jiného. Například: Zájezd byl cenově výhodný. Na muže o sebe hodně pečuje.
8. průvodních okolností – označuje okolnosti, za kterých probíhá nějaký děj. Například: Do místnosti vstoupil s odhodláním. Odjela bez rozloučení.
Příslovečné určení příčinné povahy (obvykle se používá zkratka PU a za ni se doplní název dané podkategorie) zahrnuje čtyři podkategorie:
1. vlastní příčiny – vyjadřuje, proč se něco děje, co je příčinou něčeho jiného; směřuje DOZADU ˂− (ptáme se otázkami PROČ? Z JAKÉHO DŮVODU?). Například: Kvůli tobě jsem nestihla vlak. Dostala poznámku za opisování.
2. účelu – vyjadřuje děj, který je zaměřen na něco jiného, na nějaký cíl, jehož má být dosaženo; směřuje DOPŘEDU –> (ptáme se otázkami PROČ? ZA JAKÝM ÚČELEM?). Například: Šel vynést koš. Dala si panáka na kuráž.
3. podmínky – označuje okolnost, na které závisí splnění děje (ptáme se otázkou ZA JAKÉ PODMÍNKY?). Například: Bez podpisu je smlouva neplatná. V případě zájmu nám napište.
4. přípustky – označuje okolnost, navzdory níž se něco děje (ptáme se otázkami NAVZDORY ČEMU? „I PŘES CO?“). Například: Navzdory smutku se mírně usmála. Přes přísnost byl učitel oblíbený.
každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který
(zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny
(zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž
(zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem
(sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce),
volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se
(sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno),
působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno)
tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko
(příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas
(příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile
(příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o
(předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko
(příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno),
pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni
(zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších
(přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné
jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme
(sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho
(číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce),
mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť
(částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka)
2. cvičení na určení slovního druhu
Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)
Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)
Každý ho měl rád. (zájmeno)
Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)
Podívej se, co se stalo! (zájmeno)
Když
se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)
Když
mně se tak nechce! (částice)
Mám
volno jen
v neděli. (příslovce)
Jen
se neboj! (částice)
Jen
se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)
Už
budu hodný! (částice)
To
mi slibuješ už
několik dní. (příslovce)
Slyšel
jsem jen slabounké tik tak.
(citoslovce)
Kdybych
tak
vyhrál milion! (částice)
Závodů
se zúčastnili jak chlapci, tak
dívky. (spojka)
Udělala
jsem to přesně tak,
jak jste mi řekli. (příslovce)
Kdybyste
náhodou jeli kolem,
tak se tam podívejte. (příslovce)
Procházeli
jsme se kolem
řeky. (předložka)
Kam
jdeš s tím kolem?
(podstatné jméno)
Nezapomeňte
na tu ozdobu uprostřed.
(příslovce)
Nejvíc
se mi líbila marcipánová růže uprostřed
dortu. (předložka)
Naproti
domu je krásná zahrada. (předložka)
Bydlím
hned naproti.
(příslovce)
Střela
šla těsně vedle.
(příslovce)
Neběhej
pořád a posaď se vedle
mě. (předložka)
Olga
je
už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)
Vídávám
je
spolu pořád. (zájmeno)
Místo
do práce musel k lékaři. (příslovce)
Jindra
přišel o vynikající místo.
(podstatné jméno)
Jindřiška
k nám nastoupila místo
něj. (předložka)
Pospěš
si, ať
stihneš všechny úkoly. (spojka)
Ať
už to mám rychle za sebou! (částice)
Požádali
jsme lékaře, aby
přijel a ihned Otu vyšetřil. (spojka)
Aby
to tak byl černý kašel! (částice)
Že
jsem tam vůbec chodil! (částice)
Netušil
jsem, že
ji tam potkám s Ivanem. (spojka)
Podřízeným
větným členem rozumíme člen závislý na jiném členu.
(přídavné jméno)
Nelíbí
se mi, jak se chová ke svým podřízeným.
(podstatné jméno)
Pak
se nemám zlobit! (částice)
Umyj
se a pak
přijď ke stolu. (příslovce)
Je-li
to nutné, pak
to udělám. (spojka)
Táňa
se
pozorovala v zrcadle. (zájmeno)
Nechtěla
jít se
mnou
do kina. (předložka)
Svou
práci dělá opravdu
rád. (příslovce)
Je
opravdu
blázen? (částice)
Takové
štěstí hned
tak někdo nemá! (částice)
Přijdu
za tebou hned
po večeři. (příslovce)
Nejraději
jí
se svými přáteli. (sloveso)
Nevěřil
jsem jí
ani slovo. (zájmeno)
Bez lásky nejsou lidé šťastní. (předložka)
Černý bez na jaře krásně kvete. (podstatné jméno)
Zlepšila se mu nálada, jakmile to dokončil. (spojka)
Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje.
Jaké počasí o svatém Jiljím, takové bývá celý podzim.
Je-li Jiljí jasný den, krásný podzim zvěstujeme.
Je-li pěkně na svatého Jiljí, bude pěkně po čtyři neděle.
Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.
Jiljí jasný - podzim krásný.
Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí.
když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky.
Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň. Když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na svatého Jiljí krásný den – krásný podzim zvěstuje.
O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunná pohoda.
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.
Svatý Jiljí děvčata bílí.
Svatý Jiljí své počasí pevně drží.
V jakém počasí jde jelen k říji, v takovém se o Michalu vrací.
V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týdnech navrací, jestli jde jelen něco později do říje, tedy jest znamení, že pozdě zima nastane.
VYSVĚTLENÍ:
Většina pranostiky říká, že jaké je počasí v tento den, takové bude celý měsíc a případně i celý podzim. Pokud tedy bude hezký den, bude hezký celý měsíc, pokud bude ale pršet, proprší celý měsíc. Jiné pranostiky se zase týkají blížící se říje jelenů. Zároveň jejich říje může být i signálem toho, že zima nastane déle než obvykle, pokud se říje jelenů zpozdí.
2. září: svátek má Adéla (dříve svatý Štěpán král a Štěpán)
PRANOSTIKY:
Na Štěpána krále je už léta namále.
Na svatého Štěpána krále, je už zima namále.
Od Štěpána krále bouřek je namále.
VYSVĚTLENÍ:
Všechny pranostiky se týkají počasí, dvě říkají, že období léta a bouřek končí, další zase říká, že se naopak blíží zima.
3. září: svátek má Bronislav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. září: svátek má Jindřiška
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
5. září: svátek má Boris
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
6. září: svátek má Boleslav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
7. září: svátek má Regína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. září: svátek má Mariana (dříve Narození Panny Marie, Matky Boží)
PRANOSTIKY:
Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle.
Jaké počasí o Panny Marie narození, takové bude osm neděl.
Matka Boží hlávku složí.
Na Panny Marie narození vlaštovek shromáždění.
Narození Panny Marie – co má studenou krev, se do země zaryje.
Neprší-li o Marie narození, bude suchý podzim.
O Marie narození, vlaštovek tu více není.
Panny Marie narození - vlaštoviček rozloučení.
VYSVĚTLENÍ:
Jedním z témat těchto pranostik je počasí v tento den a ve dny následující. Druhé téma je odlet ptáků do teplých krajin.
9. září: svátek má Daniela
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. září: svátek má Irma (dříve svatý Mikuláš Tolentinský)
PRANOSTIKA:
Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim.
VYSVĚTLENÍ:
Opět pranostika, která říká, že počasí v tento den ovlivní počasí v následujícím období, pokud tedy neprší, tak nebude moc pršet ani na podzim.
11. září: svátek má Denisa (dříve Pafnucius)
PRANOSTIKA:
Neprší-li na svatého Pafnuce, bývá suchý podzim.
VYSVĚTLENÍ:
I tato pranostika náleží k těm, které předvídají počasí na podzim podle počasí v konkrétní den. Pokud tedy neprší 11. září, nemělo by pršet téměř celý podzim.
12. září: svátek má Marie
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. září: svátek má Lubor
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
14. září: svátek má Radka (dříve Povýšení svatého Kříže)
PRANOSTIKY:
Na povýšení svatého Kříže odkud fouká vír, odtud přijde drahota.
Po svatém Kříži podzim se blíží.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že v místě, odkud fouká vítr, tam byla špatná úroda, a proto tam bude draho. Druhá pranostika zase říká, že se pomalu blíží podzim.
15. září: svátek má Jolana (dříve Panna Marie Sedmibolestná)
PRANOSTIKA:
Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika říká, že se podzimní počasí začíná projevovat teplotní změnou.
16. září: svátek má Ludmila
PRANOSTIKY:
Ludmila, patronka česká - po létu se stýská.
Na Ludmily světice obouvej střevíce.
Svatá Edita pilně podmítá.
Svatá Ludmila deštěm obmyla.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika říká, že léto je již pryč. Druhá zase, že začíná být chladno a už by opravdu člověk neměl chodit bos. Další pranostiky se zase týkají deště a povětrnostních podmínek v tento den.
17. září: svátek má Naděžda
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
18. září: svátek má Kryštof
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
19. září: svátek má Zita
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
20. září: svátek má Oleg (dříve svatá Zuzana)
PRANOSTIKA:
Slunce jasné v den svaté Zuzany, kyselost z hroznů vyhání.
VYSVĚTLENÍ:
Slunečné počasí v tento den, může ještě dopřát hroznům změnu chuti.
21. září: svátek má Matouš
PRANOSTIKY:
Jaké počasí dělá svatý Matouš, takové potrvá čtyři neděle.
Je-li na Matouše jasno, bývá to vínu spásno.
Je-li na svatého Matouše pěkný den, mají vinaři naději na dobrou sklizeň.
Krásné počasí na svatého Matouše má vydržet ještě čtyři neděle.
Matouše jasný den čtyři týdny potom jasné předpovídá.
Na svatého Matouše pohoda - vyschne v lese každá kláda.
O svatém Matouši vlaštovka nás opouští.
Po svatém Matouši čepici na uši.
Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší.
Svatého Matouše, každé jablko se ukouše.
Svatý Matouš svačinu zakousl.
VYSVĚTLENÍ:
Některé pranostiky opět předvídají počasí pro následující měsíc na základě počasí v tento den. Jiné zase předvídají dobrou sklizeň vína, pokud bude hezký den. Jiné pranostiky se zase týkají ochlazování, odletu vlaštovek na jih a sklizně jablek.
22. září: svátek má Darina (dříve svatý Mauricius, později Mořic)
PRANOSTIKY:
Je-li jasno na svatého Maurica, bude v zimě mnoho větrů.
Na svatého Maurice nesej pšenice, bude samá metlice.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud v tento den bude hezky, mělo by v zimě velmi foukat. Druhá pranostika zase předvídá špatné počasí v tento den, a proto nedoporučuje cokoliv sít.
23. září: svátek má Berta (dříve Tekla)
PRANOSTIKY:
Dne 23. září začíná na severní polokouli podzim.
Svatá Teklička maluje jablíčka.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že tento den opravdu začíná podzim (podzimní rovnodennost). Druhá pranostika se zase týká sklizně jablek.
24. září: svátek má Jaromír
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
25. září: svátek má Zlata
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
26. září: svátek má Andrea (dříve Cyprián)
PRANOSTIKA:
Na svatého Cypriána je už chladno časně z rána.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika se týká podzimního ochlazování.
27. září: svátek má Jonáš (dříve Kosma a Damián)
PRANOSTIKY:
Déšť na Kosmu a Damiána předpovídá pěkně na Floriána.
Na Kosmu a Damiána studeno bývá z rána.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že pokud bude v tento den pršet, tak v následující dny bude naopak hezky. Druhá pranostika je opět o ochlazování.
28. září: svátek má Václav, den české státnosti (dříve Václav)
PRANOSTIKY:
Jaké mrazy před svatým Václavem, takové před svatodušními svátky.
Je-li bouřka na Václava, dlouho teplo zvěstovává.
Je-li na svatého Václava bouřka, bývá dlouho teplo.
Kolem svatého Václava, nové léto nastává.
Kolik mrazů před svatým Václavem, tolik na budoucí rok po Filipu a Jakubu býti má.
Na svatého Václava bývá bláta záplava.
Na svatého Václava českého bývá vína nového.
Na svatého Václava každá pláňka dozrává.
Na svatého Václava mráz nastává.
Na svatého Václava nové léto nastává.
Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek.
Po svatém Václavu beranici na hlavu.
Přijde Václav, kamna připrav.
Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí.
Svatý Václav Čechům přeje, neprší-li na něj, dobře se za rok seje a ještě více ve stodole děje.
Svatý Václav hady sklízí.
Svatý Václav praví: Pusťte krávy do otavy!
Svatý Václav tady, sklízí hady.
Svatý Václav v slunci září, sklizeň řípy se vydaří.
Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.
Svatý Václav zavírá zem.
Tolik na budoucí rok po Filipu a Jakubu býti má.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že jak bude mrznout v tento den, tak stejně bude mrznout i na v následujícím období. Pokud bude v tento den bouřka, bude podzimní teplo trvat ještě dlouho. Jiná pranostika zase říká, že se v tomto období často ještě oteplí, další ale zase tvrdí, že i trvá deštivé období. Jiné pranostiky se zase týkají sklizně obilí a jeho kvality, mizení hadů z přírody.
29. září: svátek má Michal
PRANOSTIKY:
Fučí-li na svatého Michala od severu nebo od východu, bude tuhá zima.
Hřímání okolo Michala znamená veliké větry.
Hřmí-li na svatého Michala, bude hojnost vína, ale ovoci ublíží a budou hrubí větrové.
Hřmí-li na svatého Michala, bude mnoho žita, ale málo ovoce a silné větry.
Jasný den na Michala - urodí se obilí a dobrý masopust.
Je-li noc před svatým Michalem jasná, bude velká zima. Prší-li, bude levná zima.
Je-li o Michalu jasná noc, zvěstuje to zimy moc. Je-li mlhavá a vlhká, nebudou chladna velká.
Je-li svatý Michal jasný a krásný, bude tak ještě po čtyři neděle.
Jestli noc před Michalem jasná jest, tedy má veliká zima následovat.
Když mrazy časně před svatým Michalem přicházejí, tedy se po svatém Matěji zdlouha zase navracejí.
Kolik dní před svatým Michalem jíní a mrzne, tolik dní po Filipu a Jakubu budou jíní a mrazíky.
Kolik před Michalem bývá mrazů, tolik po Filipu v jednom rázu.
Michal, v den-li jeho pršívá, teplo před Vánoci věštívá.
Mokro o Michalu, studeno o Štědrém dnu.
Na svatého Michala když severní a západní vítr věje, tuhá zima k nám pak spěje.
Nejsou-li pryč před Michalem ptáci, tak po něm tuhá zima neburácí.
Noc-li chladná před Michalem, tuhá zima přijde cvalem.
Padají-li před svatým Michalem žaludy, bude tuhá zima.
Padají-li před svatým Michalem žaludy, nastane tuhá zima.
Pryč nejsou před Michalem ptáci, po něm tuhá zima neburácí.
Svatý Michal všechno z polí spíchal.
Žalud-li do Michala dozrává, krutá zima brzo nastává.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud v tento den bude foukat vítr, bude dobrá úroda vína, ale velmi špatná úroda ovoce. Pokud bude jasno, bude v příštím roce dobrá úroda obilí a hezké počasí v období masopustu. Bude-li navíc jasná noc, znamená to, že v tomto roce bude krutá zima. Jiná pranostika zase říká, že pokud ještě neodletěli ptáci do teplých krajin, tak nenastane krutá zima. Další pranostika zase říká, že teď by měla být již pole sklizená.
30. září: svátek má Jeroným
PRANOSTIKY:
Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima.
O svatém Jeronýmu připravuj se už na zimu.
Svatý Jeroným, bez dřeva zatopil.
VYSVĚTLENÍ:
Všechny pranostiky se týkají ochlazení a příprav na zimu.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo
5. Slovesa = verba
vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
časují se
určujeme u nich:
osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
vzor – každá třída má své vzory
slovesné tvary mohou být:
určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)
Neohebné slovní druhy
6. Příslovce = adverbia
ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)
7. Předložky = prepozice
vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
podle původu se dělí na:
vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)
8. Spojky = konjunkce
slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
samostatné nejsou větnými členy
dělí se na:
souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...