OTÁZKY K URČOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Příslovce jsou prvním neohebným slovním druhem. Vzhledem k jejich neohebnosti je pro ně typické, že se nedají nijak skloňovat ani časovat.
Jak se ptáme na příslovce
Otázky, kterými se ptáme na příslovce, se dají lehce vydedukovat, když si uvědomíme druhy příslovcí. Na příslovce místa připadají otázky: KDE?, KAM?, KUDY? Příslovce času poznáme podle otázek: KDY? ODKDY? DOKDY? JAK DLOUHO? Příslovce způsobu nám pomůže určit otázka: JAK?, u příslovcí míry je otázka míry doplněná o slovo moc: JAK MOC?. U posledního typu příslovcí příčiny, je situace složitější: často se také jedná o otázku JAK?, ale z uvedeného příslovce musí vyplývat, PROČ se něco stalo.
V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.
Bohužel neexistuje vymezená skupina otázek, které by vám pomohly přímo určit, že jde o zájmeno, jako je tomu například u příslovcí nebo u přídavných jmen. Proč tomu tak je? Vyplývá to z věcného významu tohoto slovního druhu. Výše jsme zmiňovali, že zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují či odkazují, to znamená, že se na ně budeme ptát stejnými otázkami, jako bychom se ptali na tyto dva slovní druhy, které ve větě zastupují. Odtud je také zřejmý název "zájmena" - dáváme je "za jména".
Možná bude nejlepší, když si to ukážeme přímo na konkrétních příkladech...
Bez ní tam bude nuda. - Jak se zeptáte na označené slovo? Bez koho, čeho, tedy pádovou otázkou, kterou bychom se ptali na podstatné jméno. Ale označuje tento výraz konkrétní osobu? Ne. Pak je zcela zřejmé, že jde o zájmeno.
Jehosestra je velmi zábavná. - Jak bude znít otázka na vyznačené slovo? Čí sestra, zeptáme se tedy stejně, jako bychom se ptali na přídavné jméno. Ale vyjadřuje daný výraz, o jakou konkrétní sestru jde? Je Hugova, sousedova, nebo dědečkova? Ne. Pak tedy vězte, že jde opět o zájmeno.
!! Samy pádové otázky (kdo, co, koho, čeho, komu, čemu, ...) a otázky, jimiž se ptáme na přídavná jména (který, jaký, čí, kterého, jakým, ...), jsou zájmeny.
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Masáková.
Pane Babiš, již několikrát jsem psala různým politikům, na moje otázky mi nikdy nebylo kloudně odpovězeno.Tuším že jste jistě všichni dost pracovně vytíženi, ale podle mého prostého selského rozumu si myslím,že by jste měli mít na své voliče vyhrazenou určitou dobu a reagovat na jejich dotazy.Chtěla jsem se osobně s některými politiky sejít a prostě si s nimi popovídat.Vždy mi bylo odpovězeno, že z důvodu pracovní vytíženosti na mně nemají čas. Kdysi někdo z politiky prohlásil,že Český národ je lhostejný a lidé se o dění v republice nezajímají.Jsem tři roky v důchodu a situace z zemi mně dost zajímá,mrzí mně že někdo prohlásil,že když se takto bude přidávat nám důchodcům,že do budoucna nebude na důchody našich dětí.Co je to za kravinu,tak ať vrátí peníze všichni co si je"ze státní kasy vypůjčili" a z rozkradeného majetku našeho státu.Přidávání nám důchodcům je vám politikům solí v očích,ale že si při té příležitosti přidáváte i vy ve vládě a to moc pěkné peníze k ještě pěknějším vládním příjmům to je již podle někoho přijatelné?K novému roku dostaneme přidáno pár stokorun a co vše se nám k novému roku zdraží to již nikdo nezveřejňuje- popelnice,elektřina, voda, i nějaké jídlo.
PROSÍM CHCI SE OSOBNĚ SEJÍT JAK S VÁMI TAK I S JINÝMI POLITIKY A PROSTĚ LIDSKY SI POVÍDAT. Jana Masáková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Sejít se s politikem můžete akorát tak během volební kampaně. Ale v tu dobu vám politik slíbí cokoliv, aby získal váš hlas ve volbách. Demokracie není ideální, ale zatím je to nejméně špatné řešení.
Částice se dále dělí do několika skupin. Jejich funkce a užití jsou vázány na ostatní výrazové prostředky, na obsah výpovědi a na konkrétní jazykovým ale i mimo jazykový kontext. Částice se tedy rozdělují na modální, intenzifikační, vytýkající, modifikační, odpověďové, negační a přací.
Modální částice
Mezi modální částice patří výrazy jako asi, snad, nejspíš, jistě, zajisté, možná, pravděpodobně. Tyto výrazy udávají stupeň pravděpodobnosti obsahu výpovědi. Jejich význam se pohybuje ve škále od velmi pravděpodobného až po vyloučené. Na tyto části se nedá doptat doplňovacími otázkami, ale lze jimi odpovídat na zjišťovací otázky. Například: Budeš večer doma? Snad. Vzhledem k jejich významu je jasné, že se běžně vyskytují o oznamovacích větách, případně ve zjišťovacích otázkách.
Intenzifikační částice
Částice intenzifikační určují intenzitu vlastnosti: velmi, moc, málo. Například: Jak se ti líbil film? Moc. Někdy dochází k záměně s příslovci. Obvykle intenzifikační částice stojí před slovesem na rozdíl od příslovcí. Byl pěkně nazlobený x bylo pěkně. Šíleně ji miloval ( = velmi) x vypadal šíleně (= hrozně).
Vytýkací částice
Částice vytýkací vytýká jistou složku výpovědi: právě, přímo, zrovna, obzvlášť. Od intenzifikačních částic se liší tím, že se mohou vztahovat i na podstatná jména. Tyto částice implikují skutečnosti, jejichž pravdivost je předpokladem pro smysluplné užití této částice ve větě. Na oslavu přišel jen Martin (= což nám jasně říká, že ostatní nepřišli). Tyto částice můžou platnost výpovědi buď omezovat: jenom, jen, pouze, nebo rozšiřovat: tak, rovněž. Vytýkací částice stojí před větným členem, který obsahuje vytčený výraz.
Modifikační částice
Mezi částice modifikační patří obvykle výrazy, které primárně řadíme k jiným slovním druhům, například: ale (spojka), tak (příslovce). Ukázka: mluv klidně (příslovce ) x klidně mluv (částice). Pokaždé má výraz jiný význam, a tak se jedná i o jiný slovní druh. Tyto části výpověď kontextualizují a modifikují s dalšími prostředky větný modus věty.
Odpověďové částice
Mezi částice odpověďové patří výrazy, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ne. Protože odpovídají na obsah věty, tak se často označují jako větné ekvivalenty.
Negační částice
Do částic negačních patří výrazy ne a nikoli pro členskou negaci. Zaujalo ji nikoli jeho postavení, ale jeho humor.
Přací částice
Posledním a nejznámějším typem jsou částice přací (=preferenční). Tyto částice stojí zpravidla na začátku věty a slouží k vyjádření přání mluvčího. Patří sem výrazy: kéž, nechť. Příklady: Kéž přijde! Kéž by! Nechť se o to sám zaslouží!
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bob.
Zdravím, pane Babiši, máte asi jiné starosti, než sedět u PC, či notebooku a odpovídat na otázky. Chtěl bych se dotknout restaurací a hospod, které si umanuly mít otevřeno i přes zákaz, porušují tím zákon a ještě se s tím chlubí v televizích. Dle mého mínění - NEJVYŠŠÍ MOŽNÁ POKUTA, NÁHRADA NEMOCNIČNÍHO OŠETŘENÍ, V PŘÍPADĚ, ŽE SE PROKÁŽE NAKAŽENÍ COVIDEM V TÉTO PROVOZOVNĚ, POPŘÍPADĚ ZA ÚMRTÍ ZPŮSOBENÉ COVIDEM, POSTUPOVAT JAKO ÚMYSLNÉ ZABÍTÍ. POKUD BY MAJITEL NEMĚL NA ZAPLACENÍ POKUTY, NÁSLEDOVALA BY EXEKUCE VEŠKERÉHO JEHO MAJETKU K ÚHRADĚ ZPŮSOBENÉ ŠKODY, POPŘ. TREST ODNĚTÍ SVOBODY. Proč tato opatření? Až když covid způsobí smrt blízké osoby, jste ochoten se nad celou pandemií opravdu zamyslet. Vyjadřovat se k ministru zdravotnictví by bylo plýtváním času a slov. Jedním slovem KATASTROFA. Děkuji Bob
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Dobrý den pane Babiš písi Vám protože jsem rozhořčen na naše zdravotnictví. Mám dvě malé děti, a prostě se nachladily dostaly kašel , rýmu a navíc prodělali PCar test který byl negativní ale uleklo asi 3 dny a nakazil jsem se covidem. Kašel se nezlepšoval ba naopak antigení test negativní, ale paní doktorka nám zakázala s dětmama zajít k lékaři že je to covid , ať si zavoláme rychlou . Je to možné se takhle zachovávat k malým dětem??? Jsou gto přeci lékaři mají pomáhat a nejvíce jde o malé děti ne?? opoět vše
přesunují na druhé je to ubohost udělejte v tom nějaký pořádek Krumpl¨
děkuji za odpověd
Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:
zájmenná příslovce času:kdy, někdy, nikdy, vždycky, odkdy, dokdy, kdykoli, nakdy, tehdy, tenkrát, tentokrát, kdysi, onehdy, potom, poté, jindy, tu a tam, onehdy, doteky, dosud, posud
zájmenná příslovce způsobu:jak, jakpak, tak, takhle, takto; a míry (mohou být i zájmennými číslovkami): kolik, kolikrát, tolik, tolikrát
zájmenná příslovce příčiny:proč, proto; a účelu: nač
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Štekl.
Dobrý den p. Babiši . Je mě 60let a nikdy jsem se neangažoval v diskuzích.
nyní mě ale dovolte abych vám poděkoval za to, jak hájíte občany a náš stát vůbec ohledně otázky migrantů. Jen slepý a naivní nevidí co Evropě hrozí.
věřte tomu, že většina našich občanů vám fandí a drží palce. přeji vám pevné zdraví a hlavně vydržet. S pozdravem Karel Štekl.
PS:
Až pojedete k p.Dobrému do Plzně do Slovanu, mám opravnu hud. nástrojů o blok níže, Martinská 1, tel 603 962 629 . Rád bych vám osobně stiskl ruku a poděkoval.
Šestým slovním druhem a prvním neohebným jsou příslovce, které určují bližší okolnosti děje a vlastností. Otázkyk určovánípříslovcí jsou: KDE? JAK? KAM? KDY? PROČ? atd.
Příklad: (KDY?) Večer (KDE?)venku lidé (JAK?) rychle venčili své psy, aby stihli své (JAK MOC?) velmi oblíbené televizní pořady.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Daniela Šulcová.
Vážený pane premiére,
po dnešním shlédnutí večerních zpráv na ČT1 jsem to už nevydržela a napsala stížnost šéfredaktorovi vysílání na moderátorku paní Peroutkovou.Kladla Vám
nevhodným stylem agresivně otázky a vyslýchala Vás jako estébačka. Myslím,že ve zpravodajství ČT1 by bylo zapotřebí více respektu k našim vládním představitelům,což by přispělo ke zklidnění napětí v naší společnosti.
Držím palce a zdravím
Daniela Šulcová
Většina zkratek objevující se na internetu (hlavně na nejrůznějších sociálních sítí) pochází buď z anglického jazyka (například: wtf, ayh) nebo z mateřského jazyka pisatelů (například: nz, jj).
AAMOF (z angličtiny: As A Matter of Fact) = vlastně, jako ve skutečnosti
ACAB (z angličtiny: All Cops Are Bastards) = všichni poldové jsou bastardi
ACC (z angličtiny: Account ) = účet
AFK (z angličtiny: Away From Keyboard) = nejsem tu (doslovný překlad je: pryč od klávesnice)
AFK (z angličtiny: Adept For Kill) = adept na zabití
AIS (z angličtiny: As I Said) = jak jsem již řekl
AKA (z angličtiny: Also Known As) = taky známý jako, alias
ASAP (z angličtiny: As Soon As Possible) = co možná nejdříve / jakmile to bude možné
ASL (z angličtiny: Age, sex, land/location = věk, pohlaví a země pobytu
ATB (z angličtiny: All the Best) = vše nejlepší
ATM (z angličtiny: At the moment) = právě nyní
ATYS (z angličtiny: Anything You Say) = cokoliv říkáš
AVN (z češtiny) = Ale vůbec ne!
AWOL (z angličtiny: Absence without leave) = odchod bez povolení
AYH (z angličtiny: Are You Here?) = jste tady?
AYOR (z angličtiny: At Your Own Risk) = na vlastní nebezpečí!
AYW (z angličtiny: As You Wish) = jak si přeješ
B2T (z angličtiny: Back To Topic) = zpátky k věci
B4 (z angličtiny: Before) = předtím
B4N (z angličtiny: Bye For Now) = zatím ahoj, tak zatím...
B8 (z angličtiny: Be) = být
BB (z angličtiny: Bye Bye) = pápá, ahoj, nashle
BBB (z angličtiny: Blah Blah Blah) = Bla bla bla
BBL (z angličtiny: Be Back Later) = vrátím se později
BBS (z angličtiny: Be Back Soon) = brzy se vrátím
BBFN (z angličtiny: Bye Bye For Now) = zatím ahoj, tak zatím...
BCS (z angličtiny: Because) = protože
BDAY (z angličtiny: Birthday) = narozeniny
BDU (z angličtiny: Brain Dead User) = uživatel bez mozku
BF (z angličtiny: Boyfriend) = přítel dívky
BF (z angličtiny: Best Friends) = nejlepší přátelé
BFF (z angličtiny: Best Friends Forever) = nejlepší přátelé navždy
BFFL (z angličtiny: Best Friend For Life) = nejlepší přítel života
BFG (z angličtiny: Big Fucking Gun) = výraz pocházející ze hry DOOM, znamená Velká Zasraná Pistole
BFI (z angličtiny: Brute Force and Ignorance) = surovost a ignorance
BFN (z angličtiny: Bye For Now) = zatim ahoj
BG (z angličtiny: BackGround) = pozadí
BHD (z angličtiny: God Thanks) = bohudíky
BHZL (z češtiny) = bohužel, naneštěstí
BION (z angličtiny: Believe It Or Not) = věř tomu nebo ne
BK (z angličtiny: Back) = zpět
BOT (z angličtiny: Back On Topic) = abych se vrátil k věci
Ve svém příspěvku OTEVŘENÝ DOPIS VLÁDĚ ČR V ČELE S PETREM FIALOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marián Beniček.
Vážená vláda vážený pane premiére.
Jsem obyčejný člověk který některým věcem rozumí, některým méně a některým vůbec. Můj otevřený dopis bude velmi jednoduchý a očekávám na něj jednoduchou odpověď tudíž odpověď srozumitelnou a ne vychytralé politikaření.
1- proč jste nedodrželi předvolební slib o nezvyšování daní.
2- proč jste nedodrželi předvolební slib o nezvyšování věku odchodu do důchodu.
3- proč jste důchodcům v roce2024 sebrali valorizaci důchodů o 1000 kč.
4- jaký máte vláda jako celek dle Vás morální a politickou kulturu, když jste si následně sami sobě zvýšili platy.Považujete tohle za morální vůči občanům?
5- Pane Fiala soc.sítě jsou zahlceny nevraživými vyjádřeními vůči Vaší osobě. Dle průzkumů máte sympatie 2 procent obyvatelstva. Nezvážil by jste rezignaci byla by to možnost odejít se vztyčenou hlavou.
6- není trochu za čarou, že po kauze kampelička jste pořád ve funkci? V evropských zemích kde ctí politickou kulturu a morální kredit odstoupili politici z mnoha méně závažných přehmatů. Takže co Váš morální kredit? Máte pocit že je to tak v pořádku?
Chci jako občan této země oprávněný volit znát odpovědi jasné a k věci.Mám za to že otázky jsou přímé srozumitelně a podle toho očekávám i úroveň odpovědí.
Marián Beniček obcan
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dopis osobní je vlastně určitou písemnou zprávou, která může mít jakoukoliv libovolnou grafickou formu. V tomto případě totiž forma zcela závisí na volbě pisatele. Osobní dopis může být velmi stručný, ale stejně tak i rozsáhlý, může být psán jednoduchou formou, ale klidně i ve vzletných vyjádřeních, nebo dokonce i v šifrách. Dneska už se dopisy píší často na počítači, ale i přesto se stále doporučuje osobní dopisy psát vlastní rukou. Přestože osobní dopis může mít různou formu a obsah, jsou určité části, které by měl každý dopis obsahovat. Patří sem: datum a místo sepsání dopisu, oslovení adresáta, vlastní obsah dopisu, zdvořilý závěr a podpis.
Každá část má svůj význam. Díky části datum a místo se dá třeba zjistit, jestli dopis nebyl doručen se značným zpožděním, a že jeho obsah již není tedy aktuální. Datum a místo sepsání může být umístěno ve vrchní ale i ve spodní části dopisu, vždy záleží na pisateli.
Oslovení obvykle vyjadřuje vztah pisatele k adresátovi, případně jeho city vůči němu. V osobních dopisech se obvykle objevuje v oslovení výraz: „milý a milá“.
Vlastní obsah dopisu je jistě logický bod, v něm pisatel sděluje adresátovi důvod svého psaní. Měl by být dělen do odstavců. Počet odstavců pak závisí na počtu informací, které jsou v dopisu obsaženy. Samozřejmě nejsou odstavce v osobním dopisu nutné, ale slouží k určité přehlednosti a struktuře. Vlastní obsah osobního dopisu může být různý. Dopis může obsahovat nějaké informace, případně oznámení o různých životních událostech, zároveň může obsahovat i různé otázky, na které je třeba nutné brzy odpovědět, dopis může být jen jakousi zprávou o tom, jak se pisatel má. Řada dopisů obsahuje také třeba kritiku (adresáta, případně někoho jiného), nebo úvahy. Po přečtení této části by si měl být hlavně adresát jistý, že ví, co mu chtěl pisatel říct. A proto je důležité, aby si nejprve pisatel uspořádal myšlenky a neskákal pak z jednoho tématu do druhého.
Zdvořilý závěr u osobního dopisu obvykle obsahuje nějaké přání, například: „Měj se hezky a brzy mi odepiš.“, nebo „Věřím, že Tě můj dopis potěšil.“, případně „Těším se na odpověď od Tebe a pozdravuj rodinu.“. Závěry mohou být tedy různé a opět vychází z osobních vztahů pisatele a adresáta a i z předcházejícího sdělení. Samozřejmě pokud má osobní dopis negativní obsah, tak je jasné, že závěr takového dopisu nebude příliš zdvořilý.
Poslední důležitou částí dopisu je podpis. Často se stává, že třeba malé děti na podpis ve svých dopisech zapomínají, protože předpokládají, že je jasné, kdo mamince píše z tábora. Přestože maminka ví, že jí dopis poslal syn, je třeba ho upozornit, že by se vždy měl na závěr podepsat. Mohou se pak vyskytnout situace, kdy to nebude již tak zřejmé a adresát by pak třeba musel přemýšlet, kdo ho to vlastně zval, aby přijel na prázdniny. Případně by pisatel nedostal odpověď na nějaké otázky, které adresátovi v dopise pokládal. Tomu se dá právě vyhnout tím, že se vždy pisatel podepíše.
U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.
DRUH
Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.
VZOR
Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.
ROD
Rod u přídavných jmen je stejný jako u podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.
ČÍSLO
Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle
(= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.
PÁD
I poslední mluvnická kategorie se shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i přídavného jména.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stanislav Sikora.
Pane premiére,daváte stupidní otázky.Přes restrikce se situace čím dál více zhoršuje.Mám v Polsku nemovitosti. Musím zaplatím nájem.Nemmám možnost. Nepustí mě přes hranice.Kdo bude platit penály?MámKartu Páláka a potvrzení o o vlastnictví nemovitosi.Na hranici jsou diletanti-ovšem polští.
Sikora Stanislav Ssikora11@seznsm.cz
603582536
S úctou
Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).
Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.
Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).
Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určenína těchto slovních druzích závisí.
Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítraráno.).
Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Zestaréhodomu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmipomalu.).
Jak se ptáme na příslovečné určení
Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.
Příslovečné určení může být vyjádřeno:
příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
infinitivem (Jel nakoupit.);
vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ JMÉNO
ROD, VZOR
VÝZNAM SLOVA
PŮVOD SLOVA
Kabanos
Mužský, hrad
Laciný točený salám
Z románských jazyků
Kabaret
Mužský, hrad
1. zábavní podnik s humoristickým programem;
2. pořad humoristického rázu
Francouzština
Kabát
Mužský, hrad
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže
Čeština
Kabátek
Mužský, hrad
Zdrobnělina od slova kabát
Čeština
Kabel
Mužský, hrad
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu
Angličtina, francouzština
Kabela
Ženský, žena
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), zpříslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U příslovcí se stejně jako u přídavných jmen dají vytvořit další dva stupně. Je potřeba si uvědomit, že všechna příslovce se ale stupňovat nedají, například již zmiňované kolem a zpravidla. Druhý stupeň se obvykle tvoří tím, že se k příslovci přidá koncovka -eji/-ěji, -e. Příslovce tiše, zdravě a vysoko ve druhém stupni tedy mohou mít tvar tišeji, zdravěji a výše. U některých přídavných jmen má příslovce ve druhém stupni nepravidelný tvar. Například dobře - lépe, brzy - dříve. Třetí stupeň je obvykle tvořený předponou nej-, stejně jako u přídavných jmen, a koncovkami druhého stupně. Uvedená příslovce tiše, zdravě a vysoko mají ve třetím tvaru podobu: nejtišeji, nejzdravěji a nejvýše.
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
jej
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.
Příslovce jsou v českém jazyce šestým slovním druhem. Latinsky se příslovce nazývají adverbia (v jednotném čísle adverbium) příslovce patří k nesklonným slovním druhům, což znamená, že se u nich nedá určit pád a zároveň se jejich tvar nemění v závislosti na čase, ani pádě. Příslovce vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (například: setkali se doma, velmi chytře). Při větném rozboru mívají nejčastěji funkci příslovečné určení:
například: velmi hezké = příslovečné určení míry
dolů = příslovečné určení místa
včera = příslovečné určení času
rychle = příslovečné určení způsobu.
Příslovce jsou většinou odvozená z přídavných jmen (veselý – vesele), vznikla také ustrnutím prostého pádu (kolem) nebo spojením předložky a jména (zrána, zpaměti). Tyto příslovečné spřežky se píší dohromady jako jedno slovo.
Druhy příslovcí:
Místa: doma, tudy, lesem
Času: včera, večer, dlouho
Způsobu: vesele, obratně, zničeně
Míry: velmi, trochu
Příčiny: úmyslně, proto
Stupňování příslovcí
Některé příslovce se stejně jako přídavná jména dají stupňovat:
2. stupeň:
přípony –eji (tišeji)
-ěji (zdravěji)
-e (dále)
Nepravidelně (lépe, dříve)
3. stupeň:
předpona nej + tvar 2. stupně (nejtišeji, nejzdravěji, nejdále, nejlépe, nejdříve)
Slovo kdykoli/kdykoliv je dle Slovníku spisovné češtiny příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat). Podle této jazykové příručky může mít výraz kdykoli/kdykoliv i funkci spojkypodřadicí, a to v souvětí s vedlejší větou příslovečnou časovou. Slovník spisovného jazyka českého řadí toto slovo jen mezi příslovce a mluví o zájmenném příslovci neurčitém a zájmenném příslovci vztažném (právě ve funkci uvození vedlejší věty).
Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).
Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!
Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).
Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)
U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
