Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Otcův pes, otcův dům
Otcovi psi; otcovy domy
2. pád
Otcova psa, otcova domu
Otcových psů, otcových domů
3. pád
Otcovu psu, otcovu domu
Otcovým psům, otcovým domům
4. pád
Otcova psa; otcův dům
Otcovy psy, otcovy domy
5. pád
Otcův pse, otcův dome
Otcovi psi, otcovy domy
6. pád
O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu
O otcových psech, o otcových domech
7. pád
S otcovým psem, s otcovým domem
S otcovými psy, s otcovými domy
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Matčin pes, matčin dům
Matčini psi, matčiny domy
2. pád
Matčina psa, matčina domu
Matčiných psů, matčiných domů
3. pád
Matčinu psu, matčinu domu
Matčiným psům, matčiným domům
4. pád
Matčina psa, matčin dům
Matčiny psy, matčiny domy
5. pád
Matčin pse, matčin dome
Matčini psi, matčiny domy
6. pád
O matčině (/u) psu, o matčině (/u) domu
O matčiných psech, o matčiných domech
7. pád
S matčiným psem, s matčiným domem
S matčinými psy, s matčinými domy
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu ženského v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Otcova kočka
Otcovy kočky
2. pád
Otcovy kočky
Otcových koček
3. pád
Otcově kočce
Otcovým kočkám
4. pád
Otcovu kočku
Otcovy kočky
5. pád
Otcova kočko
Otcovy kočky
6. pád
O otcově kočce
O otcových kočkách
7. pád
S otcovou kočkou
S otcovými kočkami
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu ženského v jednotném a možném čísle podle vzoru matčin:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Matčina kočka
Matčiny kočky
2. pád
Matčiny kočky
Matčiných koček
3. pád
Matčině kočce
Matčiným kočkám
4. pád
Matčinu kočku
Matčiny kočky
5. pád
Matčina kočko
Matčiny kočky
6. pád
O matčině kočce
O matčiných kočkách
7. pád
S matčinou kočkou
S matčinými kočkami
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu středního v jednotném a množném čísle podle vzoru otcův:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Otcovo kolo
Otcova kola
2. pád
Otcova kola
Otcových kol
3. pád
Otcovu kolu
Otcovým kolům
4. pád
Otcovo kolo
Otcova kola
5. pád
Otcovo kolo
Otcova kola
6. pád
O otcově kole, o otcovu kolu
O otcových kolech
7. pád
S otcovým kolem
S otcovými koly
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu středního v jednotném a množném čísle podle vzoru matčin:
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Novotná.
Dobrý den můžete mi prosím dát pár příkladů přídavných jmen na které se ptáme KTERY jaký a čí je nám jasné děkuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy
Pár příkladů přídavných jmen na která se ptáme jaký, který, čí:
KTERÝ
- Který z vás půjde nejdřív? První.
- Který meloun chcete? Zelený.
- Který telefon bývá nejdražší? Nový.
- Který strom je nejlepší k jarnímu polibku? Rozkvetlý.
JAKÝ
- Jaký domácí prostředek ničí viry? Mýdlový.
- Jaký je zralý plod? Sladký.
- Jaký autobus jezdil do Itálie? Mezinárodní.
- Jaký pas potřebujeme k vycestování? Cestovní.
ČÍ
- Čí bratr to byl? Matčin.
- Čí potraviny jsou prý lepší? Němců.
- Čí to byla družina? Krále.
- Čí je to láhev? Pavlova.
Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.
Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin(matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
pády
Rod mužský neživotný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův stroj
Otcovy stroje
2. pád
Otcova stroje
Otcových strojů
3. pád
Otcovu stroji
Otcovým strojům
4. pád
Otcův stroj
Otcovy stroje
5. pád
Otcův stroji
Otcovy stroje
6. pád
Otcově / otcovu stroji
Otcových strojích
7. pád
Otcovým strojem
Otcovými stroji
U přivlastňovacích přídavných jmen ženského rodu podle vzoru otcůvse píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy ženy).
pády
Rod ženský
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcova žena
Otcovy ženy
2. pád
Otcovy ženy
Otcových žen
3. pád
Otcově ženě
Otcovým ženám
4. pád
Otcovu ženu
Otcovy ženy
5. pád
Otcova ženo
Otcovy ženy
6. pád
Otcově ženě
Otcových ženách
7. pád
Otcovou ženou
Otcovými ženami
U přivlastňovacích přídavných jmen středního rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (například otcova města).
pády
Rod střední
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcovo město
Otcova města
2. pád
Otcova města
Otcových měst
3. pád
Otcovu městu
Otcovým městům
4. pád
Otcovo město
Otcova města
5. pád
Otcovo město
Otcova města
6. pád
Otcově / otcovu městu
Otcových městech
7. pád
Otcovým městem
Otcovými městy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského životného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například matčini muži). Ve 4. pádě množného čísla se píše -y (pro matčiny muže).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčin pes
Matčini psi
2. pád
Matčina psa
Matčiných psů
3. pád
Matčinu psu
Matčiným psům
4. pád
Matčina psa
Matčiny psy
5. pád
Matčin pse
Matčini psi
6. pád
Matčině / matčinu psu
Matčiných psech
7. pád
Matčiným psem
Matčinými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny stroje).
pády
Rod mužský neživotný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčin stroj
Matčiny stroje
2. pád
Matčina stroje
Matčiných strojů
3. pád
Matčinu stroji
Matčiným strojům
4. pád
Matčin stroj
Matčiny stroje
5. pád
Matčin stroji
Matčiny stroje
6. pád
Matčině / matčinu stroji
Matčiných strojích
7. pád
Matčiným strojem
Matčinými stroji
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu ženského podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny písně).
pády
Rod ženský
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Matčina žena
Matčiny ženy
2. pád
Matčiny ženy
Matčiných žen
3. pád
Matčině ženě
Matčiným ženám
4. pád
Matčinu ženu
Matčiny ženy
5. pád
Matčina ženo
Matčiny ženy
6. pád
Matčině ženě
Matčiných ženách
7. pád
Matčinou ženou
Matčinými ženami
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu středního podle vzoru matčinse píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (matčina města).
Pro tvrdá přídavná jména máme vzor MLADÝ (například urostlý muž, urostlá žena, urostlé dítě); pro měkká přídavná jména je to vzor JARNÍ (například včelí úl, včelí plástev, včelí žihadlo); a konečně pro přivlastňovací přídavná jména jsou to vzory OTCŮV a MATČIN (například Petrův sešit, Klářina kniha, bratrovo dítě, tetini spolužáci). Ale dost teorie, tu už určitě máte v malíčku, pojďte si ji tedy rovnou ověřit v následujících cvičeních.
U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.
DRUH
Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.
VZOR
Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.
ROD
Rod u přídavných jmen je stejný jako u podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.
ČÍSLO
Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle
(= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.
PÁD
I poslední mluvnická kategorie se shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i přídavného jména.
Na kraji vísky se tyčilo obilné silo. Včela opyluje nejen užitkové rostliny. Hbitá vydra vynořila hlavu z vody. Každoročně o Vánocích v televizi vysílají pohádku Pyšná princezna. To byl těžký omyl. Zbyněk nedodržel slib, který mi před lety dal. Musím si nabít mobil. Dnes si lidé obvykle nenechávají namlít kávu. Kdo zavinil jadernou havárii? Tento úsek se nazývá horská bystřina. Život kaskadéra visel na vlásku. K vítaným hostům patřil matčin synovec. Přemysl míval v dětství často angínu. Pro snazší nakládání nabízí obchod nájezdové ližiny. Blízko naší zahrady stávala myslivna. Ty máš nalíčený obličej? Nepřítomně zírala na vidličku. Babička milovala olomoucké syrečky. V zoologické zahradě jsme viděli i výra velkého. Ludmila zapomněla koupit mýdlo. V trávě se krčily jen tři malé pýchavky. Byt v nejvyšším patře byl úplně vybydlený. Musíš vypilovat svůj přednes. Místnost osvětloval plamínek sirky. Jan Železný zvítězil třikrát za sebou. Obyčejný nábytek se jí vůbec nelíbil. Mirka nadšením výskala a poskakovala.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo
5. Slovesa = verba
vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
časují se
určujeme u nich:
osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
vzor – každá třída má své vzory
slovesné tvary mohou být:
určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)
Neohebné slovní druhy
6. Příslovce = adverbia
ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)
7. Předložky = prepozice
vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
podle původu se dělí na:
vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)
8. Spojky = konjunkce
slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
samostatné nejsou větnými členy
dělí se na:
souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...