Jak se píše poněvač? Správný tvar je poněvadž
Správně se píše poněvadž
Slovo poněvač je nesprávný hovorový nebo zkrácený tvar. Ve spisovné češtině používáme spojku poněvadž, která znamená totéž co protože nebo jelikož. Příklad: „Nepřišel do školy, poněvadž byl nemocný.“
Slovo „poněvač“ lidé někdy používají v běžné mluvě, protože se při rychlé výslovnosti koncové „dž“ může zjednodušit nebo zaniknout. V psaném projevu, ve škole, v pracovních textech nebo v úřední komunikaci je však vhodné použít správný tvar poněvadž.
Co je správně
Správný a chybný zápis
| Nesprávně | Správně | Význam |
|---|---|---|
| poněvač | poněvadž | protože, jelikož |
Ve spisovném českém jazyce tedy píšeme vždy poněvadž. Tvar „poněvač“ může působit jako nářeční nebo hovorová výslovnost, ale v běžném psaném textu není správný.
Pravidlo a vysvětlení
Pravidlo pro používání slova poněvadž
Poněvadž je podřadicí spojka. Uvozuje vedlejší větu příčinnou a vysvětluje důvod nebo příčinu nějakého děje.
Významově se dá často nahradit slovy:
- protože,
- jelikož,
- neboť.
Před vedlejší větou se spojkou poněvadž obvykle píšeme čárku.
Příklady
Příklady použití ve větách
- Nepůjdeme na výlet, poněvadž celý den prší.
- Marie si vzala deštník, poněvadž čekala déšť.
- Úkol dokončil včas, poněvadž si práci dobře naplánoval.
- Zahrada letos krásně kvete, poněvadž dostala pravidelnou péči.
- Autobus přijel pozdě, poněvadž byla na silnici nehoda.
- Knihu jsem dočetl rychle, poněvadž mě velmi zaujala.
- Děti zůstaly doma, poněvadž byly nemocné.
- Výlet se vydařil, poněvadž jsme měli krásné počasí.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
- Poněvač – chybný zápis vzniklý podle výslovnosti.
- Poněvadž – správný spisovný tvar.
- Záměna za podobná slova – významově správně lze často použít také „protože“ nebo „jelikož“.
Chyba vzniká hlavně tím, že při běžném mluvení nemusí být koncová část slova „-dž“ výrazně slyšet. Při psaní je ale nutné zachovat správný tvar.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si zapamatovat správný tvar
Pomůcka: ve slově poněvadž si hlídejte písmeno d před koncovým „ž“. Slovo souvisí se starším tvarem, kde byla hláska „d“ zachována.
Jednoduchá věta k zapamatování:
Nepřišel, poněvadž měl důvod.
Když si místo slova „poněvadž“ dosadíte „protože“, snadno poznáte, že jde o spojku vyjadřující příčinu.