Diktáty a vyjmenovaná slova patří k těm školním strašákům, kteří dokážou potrápit nejednoho žáka i rodiče. Přitom právě diktáty jsou jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si pravopis opravdu osvojit a přestat se bát chyb, které se neustále opakují.
V této části se zaměříme na to, jak diktáty na vyjmenovaná slova používat chytře, zábavně a systematicky, aby se z nepříjemné povinnosti stala užitečná pomůcka k lepším známkám i větší jistotě při psaní.
Diktáty na vyjmenovaná slova po l
Online diktát pro 1. stupeň ZŠ
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavé šaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
Kde se píší velká písmena? U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píší velká počáteční písmena.
U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného.
Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy, jižní Morava.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se
V naší poradně s názvem BÁSNIČKA 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den ráda bych se zeptala jestli tady máte básničku o paní učitelce ve škole máme nějaké kolo a ráda bych přednesla básničku která bude právě o té paní učitelce.
Jestli tady máte nějaké písničky taky bych potřebovala poradit prosím o pomoc
,tuto stránku mám ráda a doufám že mě nezklamete. děkuji za pomoc,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
TAHÁK
(Tereza Rýparová)
Každé ráno zas a znovu
zvonek nás volá do školy.
"No tak co je? Kde jste všichni?
A kde máte úkoly?"
Učitelka před tabulí
nejdřiv všechny vyzkouší.
Petr se nic nenaučil,
podvádět se pokouší.
Tahák z kapsy vytahuje,
Kátě šeptá do ouška,
jestli by mu poradila
druh tohohle papouška.
Učitelka trochu tuší,
kdo že třídu ruší snad,
a jen zkouší na pár pojmů,
které měl by každý znát.
A tak Petr před tabulí
přešlapuje sem a tam.
"Na co mi je teďka platný,
že taháky v kapse mám?
Příště radši naučím se,
ať nestojim tu jenom tak,
a kdo tvrdí, že to nedám,
tomu ještě vytřu zrak!"
Nejsem ani ranní ptáče, ani noční sova! Jsem nějaký druh trvale vyčerpaného holuba.
V životě jsou chvíle, kdy vám někdo tak moc chybí, že byste ho chtěli vyjmout ze svých snů a skutečně obejmout.
Pokud nevíš, za co být vděčný, nahmatej si puls.
Lidé obrátili naruby sedm hlavních hříchů a vyhlásili je za ctnosti:
pýchu nazvali zdravím sebevědomím
lakomství zákonem ekonomiky
smilstvo zdravým biologickým instinktem
nestřídmost vyšší životní úrovní
surovou závist a nenávist bojem o spravedlnost a polickou svobodu
hněv rozhořčením nad názorem druhých
lenost nazvali filozofickým postojem
Nikdy nebojuj se sviní. Oba budete špinaví, ale jí se to bude líbit.
Potkat mě, to je osud. Milovat mě, to je statečnost.
Když volá minulost, neodpovídej. Nemá nic nového, co by ti řekla.
Nikdy se ti nepodaří žít tak, aby se to líbilo každému. Proto žij tak, aby se to líbilo tobě.
Nikdy se nedívej zpět! Protože, kdyby se Popelka vrátila pro střevíček, nikdy by se z ní nestala princezna!
Až mě někdy budeš chtít soudit, obuj si moje boty, a šlapej mojí cestou, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, radost, projdi roky, které jsem si prošla já. Zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já, pokaždé znovu vstaň a jdi dál, tak jako já, a až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš a že jsem špatná.
Jsem vděčný za negativní lidi v mém životě. Oni mi totiž přesně ukazují, kým nechci být.
Zlomené srdce je stejné jako zlomená žebra. Nikdo to nevidí, ale při každém nádechu to bolí.
Jediný člověk, kterému byste měli něco dokazovat, se na vás dívá každé ráno v zrcadle.
Osmdesát procent mozku tvoří kapalina, u někoho bohužel brzdová.
Uklizený byt je známkou toho, že člověk absolutně netuší, jak naložit se svým časem.
Udělat chybu je projev lidskosti. Ale dokázat si ji přiznat a poučit se z ní je projev charakteru.
Lidé jsou jako holubi, když jsou dole, zobou ti z ruky, když jsou nahoře, kálejí na tebe.
Mám ráda ticho, ale ne mlčení, mám ráda humor, ale ne posměšky, mám ráda chytré lidi, ale ne chytráky!
Skleróza je nemoc inteligentů, protože blbec si nemá co pamatovat!
Často máte pocit, že jediní lidé na světě, kteří si o vás myslí, že jste vtipní, jste vy sami.
Někteří lidé jsou jako nůž. Tupí, ale přesto dokážou ublížit.
Předtím než někomu ublížíš, zkus si představit sebe na jeho místě a zkus si, jak moc to může bolet!
Hoď mě vlkům, vrátím se jako vůdce smečky!
Občas ani vy sami nevíte, jestli si děláte legraci, nebo to myslíte vážně.
Moderní léky jsou hotový zázrak. Díky nim se žena se zápalem plic může postarat o muže s rýmou.
Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát. (Rebarbora)
Černají se v lese, na slunci i na pasece, Jejich keře píchají, ale plody chutnají. (Ostružiny)
Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem. (Jablko)
Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka, na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček. (Brambory)
Kdo každého rozpláče? (Cibule)
Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí. Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí. (Křen)
Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali. (Cibule)
Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)
Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole. Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš. A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)
Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí. Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí. (Cibule)
Má tvar pistole nastříkané žlutě. Když je na stole, dělá nám chutě. V horké černé Africe, živí se jím opice. (Banán)
Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky. Naříká i hospodář, když mě málo okopáš. Naříkají kuchaři, když mě málo povaří. (Brambora)
Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí. Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku. (Jablko)
Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást. A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)
Podobá se zvonu, ale nezvoní, Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních. (Hruška)
Popelka ho přebírá. Pne se do výše. Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše. (Hrách)
Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky. Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky. (Borůvky)
Rostou v řádku na poli pod zelenou natí. Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí. Sloupnou si je se solí kluci pihovatí. (Brambory)
Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm, kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. (Cibule)
Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném, tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče. (Třešeň)
Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí, kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí. (Citron)
Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku. (Jahoda)
Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. (Mrkev)
Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších. Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších. (Třešně)
Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene. Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání. (Jabloň)
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ NA DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Rýdl.
Básničku Vám můžu napsat na počkání, pokud máte představu o čem by to mělo být a pro jakou příležitost. Napíši Vám návrh a editace, úpravy textu jsou neomezené. Zdeněk Rýdl
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David Noga.
Dobrý den chtěl bych se teda zeptat jestli by jste mi tu básničku dokázal vymyslet moc bych byl rád. Děkuji
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
Pět slok poskytuje dostatek prostoru pro rozvinutí myšlenky, ale zároveň zůstává přehledných. Básnička 5 slok umožňuje dětem pochopit stavbu básně a lépe pracovat s jejím obsahem.
Dítě si snáze zapamatuje jednotlivé části a dokáže je logicky propojit.
Vtipné básně nejsou omezené věkově. Humor se dá objevit v básních určených pro malé děti, i pro ty starší, stejně jako pro dospělé. Při výběru vhodné básně se musí učitel rozmýšlet nad tím, co je pro žáky vhodné, i to, co jsou žáci schopni se naučit (každý má jinak vytrénovanou paměť, někomu bude stačit básnička se třemi slokami, jiný nemá problém naučit se báseň mnohem delší). Zde je ukázka vtipné básničky k recitaci pro 3. třídu.
