Popis postavy – sloh pro 6. třídu s osnovou a ukázkou
Jak napsat popis postavy v 6. třídě
Popis postavy zachycuje především to, jak člověk vypadá. V 6. třídě je vhodné postupovat od celkového dojmu k jednotlivým detailům: nejprve představit osobu, potom popsat postavu, obličej, vlasy, oblečení a případně několik typických vlastností nebo gest. Text by neměl být jen seznamem znaků. Jednotlivé věty je dobré spojovat tak, aby vznikl souvislý a přirozený popis.
Při slohové práci nemusíš popisovat pouze skutečného člověka. Postavou může být člen rodiny, kamarád, spolužák, učitel, sportovec nebo také smyšlená postava. Důležité je, aby sis před psaním rozmyslel, čeho si na ní člověk všimne jako prvního a které podrobnosti jsou pro ni typické. V 6. třídě už se očekává, že text nebude tvořen jen krátkými větami typu „Má modré oči. Má hnědé vlasy.“ Lepší je jednotlivé informace propojit a používat pestřejší slovní zásobu.
Osnova
Osnova popisu postavy
Než začneš psát celý sloh, připrav si jednoduchou osnovu. Pomůže ti, aby se informace neopakovaly a aby popis postupoval logicky.
- Úvod – představení postavy: Kdo to je? Odkud ji znáš? Proč právě tuto osobu popisuješ?
- Celkový vzhled: Je vysoká, malá, štíhlá, silnější, sportovní nebo drobná? Jak působí na první pohled?
- Hlava a obličej: Tvar obličeje, oči, obočí, nos, ústa, vlasy, případně vousy.
- Oblečení a další znaky: Jak se obvykle obléká? Nosí brýle, hodinky, šperk, čepici nebo něco jiného typického?
- Pohyby a vystupování: Jak chodí, směje se, mluví nebo gestikuluje?
- Závěr: Jak na tebe postava působí a čím je podle tebe zajímavá?
Nemusíš použít všechny body stejně podrobně. Pokud například popisuješ spolužáka, jeho typický výraz nebo způsob chůze může být zajímavější než přesný popis bot.
Jak začít slohovou práci
Úvod by měl být krátký. Stačí jednou nebo dvěma větami představit osobu, kterou budeš popisovat.
Například: Můj kamarád Adam chodí se mnou do stejné třídy už několik let. Člověk si ho snadno zapamatuje, protože je vysoký a téměř pořád se usmívá.
Takový začátek rovnou říká, koho popisuješ, a současně přechází k jeho vzhledu.
Vhodná slovní zásoba
Slova, která se hodí při popisu postavy
Častým problémem bývá opakování slov má, je a vypadá. Pomůže širší zásoba přídavných jmen a různých způsobů vyjádření.
Postava a výška
- vysoký, menší, středně vysoký, drobný, štíhlý, hubený, statný, svalnatý, sportovní, podsaditý
Obličej
- kulatý, oválný, úzký, protáhlý, bledý, opálený, pihovatý
Oči
- modré, zelené, hnědé, šedé, tmavé, světlé, velké, úzké, zářivé, veselé, pronikavé
Vlasy
- krátké, dlouhé, rovné, kudrnaté, vlnité, husté, jemné, světlé, tmavé, plavé, kaštanové
Pohyby a vystupování
- kráčí pomalu, chodí svižně, často se usmívá, výrazně gestikuluje, mluví klidně, směje se nahlas, působí sebejistě
Místo několika stejných vět můžeš napsat například: Zpod hustých vlasů mu vykukují tmavě hnědé oči. Nebo: Na jeho kulatém obličeji si člověk nejdříve všimne širokého úsměvu.
Ukázkový text
Ukázkový popis postavy pro 6. třídu
Můj kamarád Adam
Můj kamarád Adam chodí se mnou do stejné třídy. Známe se už několik let a často spolu trávíme přestávky i volné odpoledne. Když ho někdo vidí poprvé, nejspíš si všimne jeho výšky a širokého úsměvu.
Adam je na svůj věk poměrně vysoký a má štíhlou sportovní postavu. Protože hraje basketbal, pohybuje se rychle a většinou chodí svižným krokem. Když stojíme vedle sebe, je skoro o hlavu vyšší než já. Má dlouhé ruce a trochu neohrabaná gesta, zvlášť když se snaží něco nadšeně vysvětlovat.
Jeho obličej je spíše oválný. Má světlou pleť a v létě se mu na nose objeví několik pih. Nejvýraznější jsou jeho tmavě hnědé oči, nad kterými má husté obočí. Když se směje, oči se mu trochu přivřou. Nos má rovný a ústa poměrně široká. Právě jeho úsměv je asi tím, čeho si na něm lidé všimnou nejdříve.
Adamovy krátké hnědé vlasy bývají většinou trochu rozcuchané. O svůj účes se příliš nestará a před začátkem vyučování ho obvykle jen rychle upraví rukou. Nejčastěji nosí mikinu, tričko, džíny nebo sportovní kalhoty. Na nohou mívá tenisky, protože po škole často míří rovnou na trénink.
Také způsobem vystupování je snadno rozpoznatelný. Mluví rychle, při vyprávění hodně používá ruce a často se směje. Když se však soustředí na práci, dokáže být překvapivě klidný. Na první pohled může působit trochu hlučně, ale většinou je přátelský a ochotný pomoci ostatním.
Adam je člověk, kterého bych poznal i ve velkém davu. Nejen podle jeho vysoké postavy a rozcuchaných vlasů, ale hlavně podle typického úsměvu a energických pohybů.
Tato ukázka může sloužit jako inspirace pro vlastní práci. Není vhodné ji pouze opsat. Mnohem lepší je použít stejný princip a doplnit vlastní postavu, její vzhled a charakteristické znaky.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu postavy
1. Text připomíná seznam
Slabší popis může vypadat například takto: Adam je vysoký. Má hnědé vlasy. Má hnědé oči. Má dlouhé ruce. Nosí mikinu. Informace mohou být správné, ale text působí jednotvárně.
Lepší je věty propojit: Adam je vysoký a štíhlý. Nad tmavě hnědýma očima mu padají krátké, obvykle trochu rozcuchané vlasy.
2. Neustálé opakování slova „má“
Sloveso má je při popisu normální, ale nemělo by začínat téměř každou větu. Střídej různé konstrukce: Jeho obličej je oválný. Na nose se mu objevují pihy. Zpod vlasů vykukují hnědé oči.
3. Přeskakování mezi částmi postavy
Není přehledné popsat nejprve vlasy, potom boty, vrátit se k očím a následně znovu k oblečení. Postupuj například od celkového vzhledu přes hlavu a obličej až k oblečení a typickému vystupování.
4. Příliš obecné věty
Věta Vypadá normálně čtenáři téměř nic neřekne. Mnohem přesnější je uvést několik konkrétních znaků. Stejně málo užitečné jsou věty typu Je moc hezký, pokud nevysvětlíš, co je na jeho vzhledu nápadné.
5. Záměna popisu a charakteristiky
Popis postavy se zaměřuje především na vzhled. Charakteristika se více zabývá povahou a vlastnostmi. V popisu můžeš několik vlastností zmínit, zvlášť pokud se projevují v chování, ale neměly by zabrat většinu práce.
Kontrolní seznam
Kontrola slohu před odevzdáním
Po dopsání si práci ještě jednou přečti a zkontroluj několik věcí:
- Představil jsem na začátku osobu, kterou popisuji?
- Postupuji při popisu logicky?
- Popsal jsem celkovou postavu i několik konkrétních detailů?
- Nepoužívám stále slova má, je a vypadá?
- Neopakují se stejné informace?
- Jsou věty propojené a netvoří pouze seznam znaků?
- Používám vhodná přídavná jména?
- Je závěr skutečným zakončením práce?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a velká písmena?
- Rozdělil jsem text do odstavců?
Dobré je přečíst si sloh také nahlas. Snadněji pak poznáš, kde se některé slovo opakuje příliš často nebo kde věta zní nepřirozeně.
Nejčastější otázky
Jak dlouhý má být popis postavy v 6. třídě?
Přesnou délku obvykle určuje učitel. Důležitější než počet vět je, aby práce měla úvod, souvislý hlavní popis a krátký závěr. Pro běžnou školní práci je vhodné popsat několik charakteristických znaků podrobněji místo vytváření dlouhého seznamu všech možných detailů.
Jaký je rozdíl mezi popisem postavy a charakteristikou?
Popis postavy se soustředí hlavně na vzhled člověka: výšku, postavu, obličej, oči, vlasy, oblečení nebo typické pohyby. Charakteristika se více zabývá povahou, vlastnostmi, chováním a vztahy k ostatním lidem. Několik povahových znaků se může objevit i v popisu, ale neměly by být jeho hlavní částí.
Může se při popisu postavy psát o povaze?
Ano, ale jen doplňkově. Hodí se zejména vlastnost, kterou lze spojit s vnějším projevem. Například místo samotné věty Je veselý můžeš napsat, že se často směje a při rozhovoru působí přátelsky. Tím propojíš vzhled a chování přirozeněji.
V jakém pořadí se postava popisuje?
Nejjednodušší je postupovat od celku k detailům. Nejprve napiš, jak člověk působí na první pohled a jakou má postavu. Potom přejdi k obličeji, očím, vlasům a dalším znakům. Nakonec můžeš zmínit oblečení, pohyby, způsob mluvy a celkový dojem.
Jak zakončit popis postavy?
V závěru není potřeba znovu vyjmenovat všechny popsané znaky. Stačí krátce vyjádřit celkový dojem nebo zmínit, podle čeho bys daného člověka snadno poznal. Závěr může mít například jednu až tři věty a měl by přirozeně uzavřít celý sloh.