Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

POVINNOSTI ZASTUPITELE

Obsah

NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ

Adam Novák
Nová ulice 123
Pelhřimov
393 01

Václav Černý
Zastupitel města
Městský úřad
Dlouhá ulice 45
Pelhřimov
393 01

Pelhřimov, 15. května 2016

Otevřený dopis zastupiteli města o neplnění jeho povinností

Vážený pane zastupiteli,

mám slušné vychování, a proto jsem pro Vás použil oslovení „vážený“, přestože vážit jsem si Vás přestal již krátce po Vašem zvolení do zastupitelstva. Jsem si vědom toho, že po každých volbách je řada lidí z politiků, kteří se dostali do vedení města, zklamaná, obzvlášť pokud je nevolili. Vy jste ale můj hlas při minulých volbách získal, přestože s mou volbou má rodina nesouhlasila. Tvrdili mi, že se do politiky nehodíte, protože Vám ve skutečnosti na městě nezáleží. Neposlouchal jsem je a teď jen lituji svého rozhodnutí, protože pak bych se před nimi za Vás a za svou volbu nemusel stydět.

Před volbami jste občanům našeho města sliboval, že budete dělat vše pro jejich blaho a pro zlepšení života v našem městě. Sliboval jste nejen podporu pro děti a mládež, ale i pro seniory v našem městě. Zavázal jste se, ale i že uděláte vše proto, aby se zde vybudovalo větší sportovní vyžití pro všechny občany města. Řada lidí Vám stejně jako já uvěřila a zvolila si Vás jako zastupitele našeho města. A teď čtyři roky po volbách se Vás musím ptát, co se stalo s Vašimi předvolebními sliby.

Že Vaše sliby byly jen planým mluvením, se ukázalo již v okamžiku, kdy Zastupitelstvo města Pelhřimov hlasovalo o vybudování krásného a rozsáhlého městského parku. Vy, který jste měl vybudování takovéhoto místa ve svém předvolebním plánu, jste byl jedním ze zastupitelů, kteří hlasovali proti. Dal jste přednost vybudování dalšího nákupního centra před místem klidu a oddechu pro všechny občany města. V tu chvíli jste nám jasně ukázal, že Vaše předvolební sliby pro Vás nic neznamenají. Dokázal jste to i v okamžiku, kdy jste se raději účastnil nedůležitého setkání s ředitelem jedné místní firmy místo toho, abyste šel podpořit naše seniory při jejich akci pro děti. Takže Vaše slibovaná podpora dětí a seniorů byla také lež. Další zradou Vaší předvolební rétoriky bylo, když jste jako jediný zastupitel odmítl přiznání finanční podpory pro naše žákovské fotbalisty. Tím jste se stal velkým zklamáním svých voličů, ale stále jste si mohl udržet jejich úctu, kdybyste se projevil jako dobrý městský zastupitel. I v tomto jste ale zklamal.

Jak se během minulých měsíců ukázalo, nejenže jste zpočátku v zastupitelstvu hlasoval v rozporu s Vašimi předvolebními sliby, ale vy jste nakonec na zasedání města přestal chodit úplně. Vaše nepřesvědčivá zdůvodnění absence na zasedání nenechávají ostatní zastupitele ani občany města na pochybách o tom, že Vám na blahu města zas až tak nezáleží a minulé volby jste využil jen k tomu, abyste zviditelnil svou osobu a Vaši rodinnou firmu. Bohužel neplníte ani jiné své zastupitelské povinnosti. Na městském úřadě nejste nikdy v pracovní době k zastižení, na dopisy a emaily občanů také nereagujete. Osobních setkání s občany města se již také neúčastníte s výjimkou setkání se členy rybářského svazu, kde jste se prezentoval spíše jako hulvát a opilec, který je schopen jen urážet jiné zastupitele a vyvolávat rvačky. V tu chvíli jste jistě přišel i o poslední úctu u Vašich voličů, kteří jen se smutkem a vztekem přežili zbytek volebního období.

Za vrchol Vaší drzosti a arogance ale považuji to, že i přes Vaši neschopnost vykonávat úřad zastupitele města, jste se rozhodl kandidovat i v dalších městských volbách. Vaše kandidatura je navíc provázena stejnými sliby, jaké byly i před čtyřmi roky, a které jste se ani nepokusil splnit. A co víc, Vaše prohlášení v místních novinách, že se domníváte, že jste své voliče jistě po minulých volbách nezklamal, už považuji opravdu za zvrácené.

Upřímně věřím, že pochopíte, že žádný pelhřimovský občan se zdravým rozumem by Vám už nikdy nedal svůj hlas, a proto se nakonec rozhodnete za svou stranu nekandidovat a nedělat sobě ani straně nadále ostudu. Snad najdete uplatnění v jiném oboru, protože česká politika je už takhle na špatné úrovni a nepotřebuje, aby ji člověk jako Vy tahal ještě více ke dnu.

S pozdravem

Adam Novák
Váš bývalý volič

Zdroj: Vzor otevřeného dopisu pro zastupitele města

Diskuze

V diskuzi PLNÁ MOC, PRÁVA A POVINOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.

Jaká jsou práva a hlavně povinnosti zmocněnce předem děkuji za odpověď a hezký den.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Plná moc, práva a povinosti

Plná moc všeobecná

Plná moc všeobecná je určena pro zastupování při běžných úkonech, například jednání s úřady. U této plné moci není uvedeno časové omezení, je tedy sjednána na dobu neurčitou. Všeobecná plná moc byla aktualizována podle nového občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014. Zastoupení je upraveno v § 436–488 občanského zákoníku. Smluvní zastoupení je pak upraveno v § 441–456 občanského zákoníku. Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci.

Z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.

Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno, nebo v případě, že zmocnitel zmocnění odvolá nebo zmocněnec vypoví.

Zdroj: Plná moc

Poradna

V naší poradně s názvem JAK MÁ VYPADAT ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČSSZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendula Sasáková.

Prosím o radu.Potřebuji poslat čestné prohlášení,že nechci dát do školky (kterou otevřou 4.5.)dceru z důvodu,že obýváme stejnou domácnost s babičkou a dědou,kterým bude 70let,abych nepřišla o ošetřovné.
Můžete mi prosím poradit,jak to sepsat,aby to bylo na úřadě platné.Děkuji,Sasáková Vendula

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Nelze! Ošetřovné náleží pečující osobě jen za dítě jehož školní / dětské zařízení bylo uzavřeno. Bude-li otevřeno, tak tím dnem končí nárok na tyto dávky. Dítě samozřejmě do školky dávat nemusíte. Nicméně hlídání je již na vaše náklady. Z pracovní povinnosti vás to již omlouvat nebude.

Zdroj: diskuze Jak má vypadat čestné prohlášení pro ČSSZ

Plná moc k přepisu vozidla

Z právního hlediska je při přepisu vozidla a použití plné moci na automobil nejprve nutné uzavřít kupní smlouvu. Vlastnictví k vozidlu na kupujícího přechází v momentě předání vozidla. Od této doby přecházejí na nového vlastníka všechna práva, ale také povinnosti.

Povinnosti prodávajícího

Prodávající musí vozidlo po uzavření kupní smlouvy odhlásit na odboru dopravy z evidence vozidel. K tomu potřebuje následující doklady:

  • Kupní smlouvu
  • Osvědčení o registraci
  • Technický průkaz
  • Živnostenský list (pokud bylo vozidlo provozováno na IČ)

Na odboru dopravy se do technického průkazu zapíše odhlášení vozidla a poté se doklady předají kupujícímu.

Převodem vozidla také zaniká povinné ručení. Povinné ručení zaniká dnem, kdy to pojistník (prodávající) oznámí pojišťovně. Pouhý převod nepostačuje k tomu, aby povinné ručení zaniklo. Změnu vlastníka je nutné nahlásit co nejdříve na pojišťovně. Pro případ sporů je dobré mít o nahlášení změny vlastníka na pojišťovně doklad. Těmito úkony přepis vozidla pro prodávajícího končí.

Povinnosti kupujícího

Kupující by ihned po obdržení všech dokladů od prodávajícího měl na vozidlo uzavřít povinné ručení, aby mohl vozidlo začít používat.

Následně je třeba navštívit stanici technické kontroly (STK), kde je nutné provést na své jméno evidenční kontrolu. Pokud není na vozidle platná technická kontrola, je nutné provést měření emisí a technickou kontrolu. Evidenční kontrola je její součástí a v tomto případě ji tedy není nutné provádět samostatně. Posledním krokem nového majitele je žádost o přihlášení vozidla u příslušného dopravního odboru.

Nemůžete-li se k přepisu dostavit osobně, je možné nechat někoho vše vyřídit za vás, a to na základě plné moci. Není potřeba ji mít úředně ověřenou.

Co je nutné přiložit k žádosti:

  • Platný doklad totožnosti nebo živnostenský list či koncesní listinu, výpis z OR
  • Plnou moc (v případě zastupování)
  • Osvědčení o registraci vozidla (malý technický průkaz)
  • Technický průkaz (v TP potvrzené odhlášení vozidla z jiného správního obvodu)
  • Zákonné pojištění na nového majitele (na toho, na koho se vozidlo bude registrovat)
  • Protokol o evidenční kontrole vozidla
  • Registrační značky vozidla – pokud se jedná o přepis z jiného kraje (obě vrátit, v ceně přepisu jsou nové)
  • Platnou technickou kontrolu (pokud je na vozidle platná technická kontrola, stačí zápis v TP nebo protokol)
  • Doklad o zástavním právu váznoucím na silničním motorovém vozidle a přípojném vozidle, bylo-li zřízeno
  • Cizinci potřebují doklad o povolení k pobytu nebo o udělení azylu na území ČR, není-li provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla občanem České republiky
  • Jedná-li se o vozidlo na leasing – předložení leasingové smlouvy

Plná moc ke stažení

Zde je vyhotovena plná moc k přepisu vozidla.

Zdroj: Plná moc

Diskuze

V diskuzi ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.

Pjekný den Pane Bbabiš.Jsem mladá žena 38let a mám vše takzvaně spackaný.Umřela mi maminka a žiju z dcerou ,tetou která je postížená , mám ji v péči a i z otcem,ale nechci sním žít,chtěla bych si obstarat radši dům.Protože najmi bytu jsou opravdu moc drahé a já jsem z vesnice.Jenže stím mím platem to nejde.Atˇ dělám co dělám a půjčku si vzít nemůžu, časem bych to nezvládla splácet.Moje zdravotní stránka taky není zrovna bezvadná,měla jsem trombozu,embolii,jsem astmatik alergik.A vzimě marodím z průduškama často a ta noha potromboze je špatnější a méně citlivá.Jinak se postarám ovše jak se dá a pracuji aby bylo na jídlo a nabenzín .Ale to bydlení na to nikdy mít asi nebudu.Můžete mi poradit co mám dělat prosím a pomoct mi .Napište mi na imeil: yordana11@seznam.cz prosím děkuji za pochopení .

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milena.

Sice nejsem Andrej Babiš, ale chce se mi reagovat na tvůj dotaz. Řešení je jednoduché. Sama píšeš, že jsi mladá, je ti 38. To znamená, že máš vše takzvaně před sebou. Najdi si přítele nebo přítelkyni! To je tvoje řešení. A jak toho dosáhnout? Nejdříve se musíš uvolnit z nashromážděných povinností. Starost o tetu přenech na Domácí péči geria.cz/co-je-domac… Tvoje nemoci ti mohou pomoci k získání lázní. Vyřiď si je a odjeď si odpočinout do lázní. Možná budeš mít štěstí a seznámíš se tam. Nový partner ti pomůže ke splnění tvého snu a ty se jednou dočkáš vysněného domu. Nespoléhej na to, že to za tebe někdo vyřeší. Nevyřeší! Tohle musíš udělat ty sama. Žádný zázrak z nebe nespadne a nevysvobodí tě. Tak se vzpamatuj, najdi v sobě zbytky šarmu a vyraž na lov. Přeju ti hodně štěstí!

Zdroj: diskuze Andrej babiš kontakt e mail

Ověření podpisu

Důvodem pro nutné ověření podpisu je zejména ochrana zájmů České pošty, s.p. při dodávání zásilek, které obsahují zákonem chráněné poštovní tajemství a Listinou základních práv a svobod chráněné listovní tajemství. Aby mohla Česká pošta, s.p. spolehlivě prokázat, komu a na základě čeho vydala zásilku, která nebyla dodána adresátovi, ale osobě od něj odlišné (příjemci), potřebuje ověřit pravost podpisu na plné moci, aby se v maximální míře eliminovala možná zneužití. Česká pošta, s.p. tím chrání v neposlední řadě taky zájmy adresáta a odesílatele. Úřední ověření slouží ke zvýšení právní jistoty, že plnou moc podepsal skutečně ten, kdo ji udělil a oprávnění v ní uvedená jsou sjednaným smluvním zastoupením mezi zmocnitelem a zmocněncem.

Ačkoliv není zákonem výslovně požadováno, aby plná moc byla v případě poskytování poštovních služeb úředně ověřena, přesto v souladu s § 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, k čemuž v případě požadavku na úřední ověření plné moci nedochází.

V případě, kdy je k převzetí zásilky podle poštovních podmínek vyžadováno ověření totožnosti předložením občanského průkazu, by bylo v rozporu se smyslem takového ujednání, aby zásilka byla vydávána na základě neověřeného podpisu plné moci. V takovém případě, dovedeno ad absurdum, by totiž mohlo docházet k situacím, kdy by plnou moc jménem adresáta udělil kdokoli, neboť by zde chybělo ověření totožnosti adresáta.

S ohledem na to, Česká pošta, s.p. v zájmu zachování řetězce prokázaní totožnosti, vedoucího od adresáta, vyžaduje předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem, a to buď v originále, nebo v úředně ověřené kopii.

Zdroj: Plná moc Česká pošta

Diskuze

V diskuzi ANDREJ BABIŠ - PODPORA PANA PREMIÉRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Foretková.

Vážený pane premiére,

děkujeme Vám za Vaši obětavou a neúnavnou práci pro všechny lidi v této zemi, i když řada z nich si to ani nezaslouží. Jste a vždy budete nejlepší. Vaše výsledky hovoří za Vás. Nemáte konkurenci. Nedostudovaný klučina, který Vám nesahá ani ke kotníku, Vás nemusí znepokojovat. Volby a průzkumy ukáží, kdo stojí za Vámi. Neúspěšný student a pan Kalousek s ostatními tzv. "politiky", kteří nejsou schopní, ale všeho schopní, nejsou pro Vás konkurence. Jsem ráda, že nikdo z mé velké rodiny a přátel, mladí i staří, nesouhlasí s demontranty. Jsou jim k smíchu. Obdivujeme Vás, pana prezidenta a paní ministryni financí. Jste a budete vždy skvělí.
Přejeme Vám všem pevné zdraví a hodně štěstí... Obdivujeme Vás. Vydržte.
Zdraví Vás

Marta Foretková

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan fedak frydek mistek.

Dobrý den, Pane premiére

Jsem strašně moc nazlobený na všechny občany této republiky a to myslím občany kteří jsou tak nezodpovědní dalo byse říct až schyizofrenní mluvím o lidech kteří jezdí do rizikových oblastí zasažene koronavirem a pak se vráti a chovají se s ironickym úsměvem na tváři s pocitem výhry jao byse jednalo o nějakou hru pokus omyl.Tak jako například ve Frýdku Místku 8 ZŠ byli na lyžáku jejich spousta v karanteně včetně učitelu a to jsem se dozvěděl prosím pěkně aš dnes.Z nějakeho članku s facebooku Města Frydek Místek podotykam jsem nevidomý kdyby mě neinformoval známy tak bych nevěděl v jakem riziku jsem jelikož 8 ZŠ je hned vedle mého byliště.Prosím měl bych jednu připomínku která by řešila podchycení všech potencionálních přenášeču co se týka našich občanu že všichni bez rozdílu jakých koliv podmínek by byla zavedená povinnost se hlásit po návratu s ciziny na higienicke stanice a neb lekaře atd ato telefonicky atd při nesplnění této povinnosti by byl určený finanční postich a to opravdu do výše 100000 kč a taky by nebylo špatné zavest vymečně na nezbytně nutne období povinné nahlášení odchod do zahraničí aby se nahlasili do aplikace Drost .Věřte mi pane premiére na povahu a mentalitu našich občanu by byl tento způsob nejučinější a pro vás nejlepší kontrola a přehled vím že někdo namitne že jeto omezovaní a nebo diktát aneb nestandartní nedemokratické ale tato situace je nestandartní!tudíž je třeba přistoupit k nestandartním procedurám a zvláště když lide jsou nezodpovědní děkuji za čas který jste věnoval mé poněkud delší připomínce.PS mimochodem vám hodně fandím jsem nevidmý masér žijíci V ČR spoustu let ale srdcem jsem Slovák jsme natom stejně proto mám k vám hodně blízko těším se na odpověd s pozdravem Milan Fedák

Zdroj: diskuze Andrej babiš kontakt e mail

Co je to obchodní rejstřík

Obchodní rejstřík je veden příslušným rejstříkovým soudem, kterým je krajský soud. Konkrétně jde o:

  • Městský soud v Praze (vede obchodní rejstřík i pro podnikatele se sídlem v obvodu Krajského soudu v Praze; v rejstříku je zapsána téměř polovina všech obchodních společností v České republice)
  • Krajský soud v Českých Budějovicích
  • Krajský soud v Plzni
  • Krajský soud v Ústí nad Labem
  • Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
  • Krajský soud v Hradci Králové
  • Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
  • Krajský soud v Brně
  • Krajský soud v Ostravě
  • Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci

Do obchodního rejstříku se zapisují:

  • obchodní společnosti a družstva;
  • některé podnikající zahraniční osoby;
  • fyzické osoby, které jsou podnikateli, mající bydliště v České republice a které o zápis požádají (povinný je zápis v případě průměrné výše výnosů nebo příjmů snížených o DPH za poslední dvě účetní období přesahující 120 milionu Kč);
  • další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis.
Zapisuje se:
  • jméno a adresa zapsané osoby;
  • předmět činnosti nebo podnikání;
  • právní forma právnické osoby;
  • den vzniku a zániku právnické osoby;
  • u fyzické osoby datum narození, rodné číslo, bylo-li jí přiděleno, a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu;
  • identifikační číslo osoby;
  • statutární orgán s uvedením způsobu, jak za právnickou osobu jedná; je-li členem statutárního orgánu právnická osoba, také osoba, která ji při výkonu funkce zastupuje;
  • kontrolní orgán a jeho členové;
  • prokurista, způsob jeho jednání a údaj o tom, zda se prokura vztahuje jen na určitou pobočku a zda je prokurista oprávněn zcizit nebo zatížit nemovitou věc;
  • status veřejné prospěšnosti právnické osoby;
  • výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti;
  • výše vkladu každého společníka, je-li podle jiného zákona vyžadován zápis těchto osob do obchodního rejstříku, a rozsah splnění vkladové povinnosti;
  • údaj o tom, že byl převeden závod nebo jeho část nebo že byl dán do zástavy, nájmu nebo propachtován, případný údaj o zániku závazků z těchto smluv, a usnesení soudu o nabytí závodu nebo jeho části děděním;
  • údaj o tom, že se obchodní korporace podřídila zákonu jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona o obchodních korporacích;
  • údaj o tom, že členovi orgánu nebo prokuristovi byl pozastaven výkon funkce;
  • zástavní právo k podílu v korporaci, ledaže je představován cenným papírem nebo nesplacenou akcií;
  • zákaz zatížení nebo zcizení podílu v korporaci, byl-li zřízen jako věcné právo;
  • u veřejné obchodní společnosti jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, jejích společníků;
  • u komanditní společnosti jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, jejích společníků s uvedením, který ze společníků je komplementář a který komanditista, výše komanditní sumy každého komanditisty a její změny;
  • u společnosti s ručením omezeným jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, jejích společníků, výše podílu každého společníka, druh podílu a popis práv a povinností s ním spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin a údaj o tom, zda byl na podíl vydán kmenový list;
  • u akciové společnosti rozsah splacení základního kapitálu, počet, forma a jmenovitá hodnota akcií nebo údaj o tom, že společnost vydá akcie, které nemají jmenovitou hodnotu (kusové akcie), a v jakém počtu, údaj o tom, zda budou vydány akcie jako zaknihovaný cenný papír nebo budou imobilizovány, druh akcií a popis práv a povinností s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy uložené ve sbírce listin a případné omezení převoditelnosti akcií na jméno; má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se i jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, tohoto akcionáře;
  • u družstva údaj o tom, zda se jedná o družstvo, bytové družstvo nebo sociální družstvo a výše základního členského vkladu, popřípadě vstupního vkladu;
  • u státního podniku označení toho, kdo jménem státu vykonává funkci zakladatele státního podniku, výše kmenového jmění, minimální výše kmenového jmění, kterou je státní podnik povinen zachovávat, a určený majetek;
  • další skutečnost, o které to stanoví tento nebo jiný zákon, nebo jiná důležitá skutečnost, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem;
  • den, k němuž byl zápis proveden.

Rejstřík také obsahuje sbírku listin, která obsahuje důležité listiny týkající se jednotlivých subjektů (například zakladatelskou listinu společnosti / společenskou smlouvu, účetní závěrky, podpisové vzory statutárních orgánů a další).

Zdroj: Obchodní rejstřík

Děti Marie Terezie

Za svůj život Marie Terezie porodila 16 dětí, z toho bylo jedenáct dcer. Těhotná strávila rakouská královna 19 let svého života, ne všechny děti donosila, podle některých pramenů prodělala císařovna asi sedm potratů. Se smrtí šesti dětí se ale musela matka vyrovnat. Na dětech Marie Terezie je dobře vidět, jak pro tehdejší společnost nebyla důležitá jména, klidně jméno zemřelého dítěte dali dalšímu potomkovi, neviděli na tom nic špatného. Dnešní doba je v tom ale jiná. Marie byla jako panovnice proslulá houževnatostí, mnoho času trávila v pracovně, kde se věnovala politickým záležitostem, vždy si ale našla čas na své děti. Pokud bylo některé z nich nemocné, zanechala svých panovnických povinností a spěchala za dítětem.

Marie Terezie byla ve výchově svých dětí velmi přísná, při jejich výchově kladla důraz na osobní hygienu a správnou stravu, chtěla, aby nebyli vybíraví a žádné jídlo neodmítali, zároveň se jí nelíbilo, když jejich strava obsahovala příliš mnoho cukru. Také se jí nelíbilo, když její děti byly příliš těsně baleny do plen, chtěla také, aby její potomci trávili hodně času na čerstvém vzduchu. Netrpěla u svých dětí umíněnost a neposlušnost. Pro děti starší šesti let začínalo také povinné pravidelné vyučování. Přestože její děti měly dostatek služebnictva, kojných, komorných, vychovatelek i učitelů, Marie Terezie na jejich vzdělávání neustále dohlížela. Některých jejich hodin (hlavně jazyků a hudby) se dokonce sama aktivně účastnila. Ráda s dětmi trávila čas, když se zrovna nemusela věnovat státnickým záležitostem, pak jim zpívala, hrála na cemballo, učila je tancovat. Společnost dětí ji pomáhala alespoň na chvíli utéct ze světa politiky. Marie Terezie si uvědomovala, že pro malé arcivévody a arcivévodkyně je důležité dodržovat denní režim, ten jim i sama organizovala. To ona určovala, kdy její děti budou vstávat, kdy půjdou spát, určovala, co, kdy a jak se budou učit i čemu se budou věnovat ve svém volném čase. Také je navštěvovala každé ráno po sedmé hodině, kde promlouvala i s jejich vychovateli. S dětmi trávila i odpoledne na procházkách, nebo projížďkách na koních. Snažila se je naučit své lásce k hudbě i divadlu, a tak s nimi nacvičovala každý rok divadelní vystoupení.

Snažila se dopřát svým dětem vše, co potřebovaly, ale zároveň je nerozmazlit, a tak její vlídná slova často střídaly i tresty a zákazy (třeba moučníků). I u ní platilo, že své potomky považovala za děti i v době, kdy už byly dospělé a měly vlastní životy. Josefovi například i jako svému spoluvládci dávala jasně najevo, že je pořád jejím dítětem a že by ji měl tím pádem poslouchat.

Nejoblíbenějším dítětem Marie Terezie byla její dcera Marie Kristýna, které se v rodině přezdívalo "Mimi", jen jí dovolila její matka provdat se z lásky. Ostatní děti využila pro svou sňatkovou politiku včetně Marie Antonie, kterou provdala za francouzského krále Ludvíka XVI., Marie Karolíny, kterou provdala za neapolsko-sicilského prince Ferdinanda. Neváhala do svých svatebních intrik zaplést i následníka trůnu Josefa II., kterého dokonce oženila dvakrát, a to s Isabelou Parmskou, do níž se ale Josef II. zamiloval, a po její smrti i s Marií Josefou Bavorskou, jíž ale Josef nenáviděl. Oženila také syna Petra Leopolda, který výhodným sňatkem získal nejen snoubenku Marií Ludoviku, s níž měl šestnáct dětí, ale i Toskánské vévodství.

Zdroj: Marie Terezie - referát a prezentace

PRODEJ MĚSTSKÝCH POZEMKŮ

Alena Nová
Severní ulice 78
České Budějovice
370 06

Antonín Černý
Starosta města
Městský úřad
U Viaduktu11
České Budějovice
370 06

České Budějovice, 1. září 2016

Nesouhlas s postupem zastupitelstva města při prodeji městských pozemků

Vážení zastupitelé města,

před osmi lety, kdy většina z Vás byla do úřadu zvolena poprvé, jste ve svých předvolebních slibech lákali voliče na to, že jste jim slibovali, že budete dělat vše proto, aby se našemu městu dařilo lépe a aby vzkvétalo, aby občané zde vedli spokojený život, a že uděláte vše proto, aby nevyužívaný městský majetek byl prodán případným zájemcům. Díky těmto slibům jste ve volbách od obyvatel města České Budějovice obdrželi potřebné hlasy a dostali jste se do zastupitelstva. Vaši voliči Vám pomohli dostat se do čela města a na oplátku čekali, že Vy po svém zvolení začnete plnit vše, co jste slibovali.

Neupírám Vám změny, které jste po svém prvním zvolení nastolili. Někdy to byly změny k lepšímu, někdy se to úplně nepovedlo, to ale k úřadování zřejmě patří. Voliči ale po Vašem zvolení čekali, kdy při jednáních začnete řešit problematiku, kterou si snad každá politická strana v našem městě dala jako hlavní předvolební slib, a to prodej nevyužívaného, případně nadbytečného městského majetku. Všichni voliči očekávali, že tuto otázku začnete řešit brzy po Vašem zvolení, protože předcházejícímu zastupitelstvu bylo velmi vyčítáno, že tento majetek neřeší, a ten chátrá. Jako Váš volička jsem Vám věřila, že Vy stejnou chybu neuděláte. I přesto jsem byla zpočátku Vašeho působení velmi zklamaná, protože jste městský majetek vůbec neřešili. Až ve druhé polovině Vašeho prvního volebního období se konečně na programu zasedání Zastupitelstva města České Budějovice objevil bod týkající tohoto městského majetku. Zklamáním pro mě bylo, že jste se nedohodli na odprodeji hmotného, ani nehmotného majetku. Věřila jsem ale, že to byl jen první pokus, že problémy, které se kolem tohoto prodeji objevily, vyřešíte, a bude se dál o tom jednat.

Na několik měsíců vše ale utichlo, přestože řada občanů našeho města se na tuto problematiku snažila vehementně upozornit. Až v posledním roce Vašeho prvního volebního období jste konečně dospěli ke shodě o prodeji hmotného městského majetku. Po zveřejnění vyhlášky o tomto prodeji Vás kontaktovala řada zájemců, kteří byli ochotni od města odkoupit různé stroje. Velká část těchto zájemců ale nakonec vycouvala, protože prodej tohoto majetku provázel obrovský byrokratický boj, při němž bylo zřejmé, že části městského úřadu spolu nejen nespolupracují, ale dokonce si vzájemně odporují. Téměř po roce se Vám nakonec podařilo hmotný nevyužívaný majetek prodat, a Vy jste mohli považovat alespoň část Vašeho volebního slibu za splněný. Byl to sice boj, ale nějak jste ho zdárně dotáhli do konce a mohli jste kandidovat i v dalších volbách, kde jste již slibovali nejen prodej nehmotného městského majetku, ale i to, že tento prodej nebudou provázet takové komplikace, jako tomu bylo u hmotného majetku. Řada voličů, včetně mě, Vám uvěřila. Věřila jsem, že minulé problémy byly způsobeny Vaší nezkušeností, a že teď již vše bude probíhat tak, jak má. I proto jste tedy i podruhé dostali můj hlas.

Očekávala jsem, že s prodejem nehmotného majetku začnete hned po Vašem zvolení, Vy jste ho ale opět odkládali. Nakonec jste se k němu dostali zhruba po roce od Vašeho zvolení do zastupitelstva města. Jednání o tomto prodeji provázely různé neshody mezi jednotlivými zastupiteli, které část Vašich voličů velmi znechutily. Nakonec jste dospěli ke shodě, že majetek bude nabídnut k prodeji. Ukázalo se ale, že během těch šesti let, během nichž jste o městské pozemky nestarali, tyto pozemky výrazně ztratily svou hodnotu, a cena, kterou jste za ně požadovali, byla velmi nereálná. V prvním kole nikdo tedy o pozemky zájem neměl, a Vy jste museli s cenou jít dolů. Nakonec se nějací zájemci téměř po roce našli a byli ochotni se s Vámi dohodnout. Jednalo se většinou o mladé rodiny, které se těšily, jak si tyto pozemky zvelebí a budou zde žít, mezi nimi byla i rodina mého syna. Vaše jednání s nimi ale považuji zcela za neseriózní. Od začátku Vašeho jednání s nimi jste neustále měnili podmínky prodeje. Navíc nebyl nikdo konkrétní, s kým by zájemci mohli o prodeji jednat. Neustále byli posíláni od jednoho člena zastupitelstva ke druhému, a žádný zastupitel, ani vedoucí města nevěděl, jak to s daným prodejem pozemků bude. Všichni jen něco slibovali, ale nikdo žádný slib neplnil. V jednu chvíli starosta města sliboval, že na uvedené pozemky zavede město elektřinu, o týden později již vše bylo jinak. Stejně tak se měnily míry a cena pozemků. Navíc se neustále odkládal datum podpisu smlouvy. Byl to nekončící boj s větrnými mlýny. Není se tedy čemu divit, že z prodeje nakonec všichni zájemci vycouvali a pořídili si pozemky jinde. Vrcholem všeho ale bylo, jak jste při zasedání zastupitelstva města reagovali na kritiku od těchto zájemců. Uráželi jste je a vinu jste kladli jen jim, protože podle Vás prý byli nekompetentní. Nebyli jste ochotni přiznat, že se Vám prodej pozemků nepodařil proto, že jste si nejen neurčili priority prodeje, ale ani jeho podmínky.

Své sliby ohledně prodeje městských pozemků jste tedy ani po osmi letech nesplnili a ještě navíc očekáváte, že Vám to voliči odpustí a dají Vám šanci i po třetí. Nejsem si jistá, jestli najdete někoho natolik naivního, aby Vám uvěřil, že potřetí to vyjde a Vy ty pozemky opravdu prodáte, když Vám voliči dají hlas.

Upřímně Vám doporučuji v příštích volbách nekandidovat, protože vedení města nerozumíte a děláte tak ostudu nejen sobě, ale i celému městu. Pokud ale máte hroší kůži a budete nadále kandidovat, a najdou se voliči, kteří nemají dostatek soudnosti a dají Vám svůj hlas, tak Vám doporučuji najít si nějakého poradce, který všechny záležitosti kolem města zařídí za Vás, a vy pak v klidu můžete jen slíznout smetanu. Snad naše město nedovedete k úplnému krachu a ostudě.

S pozdravem

Alena Nová
Znechucená volička

Zdroj: Vzor otevřeného dopisu zastupitelstvu města

Charakteristika spolužačky Aleny

Osnova:

  1. Alena

  2. Její vzhled

  3. Aleny povaha

  4. Alena a rodina

  5. Alena ve škole

  6. Alena a příroda

  7. Její zájmy a schopnosti

  8. Můj vztah k Aleně

  9. Shrnutí

Pro dnešní charakteristiku jsem si ze třídy vybrala osobu, s níž se příliš nekamarádím, přestože podle mě patří k hodným a obětavým lidem. Aleně je patnáct let a pochází z vesnice ležící deset kilometrů od našeho města, a proto musí každý den do školy dojíždět. Alena žije v domě se svými rodiči, sourozenci a i prarodiči. Alena je velmi osobitá dívka.

Na první pohled Alena příliš nezaujme, dá se říct že, vypadá velmi průměrně. Není příliš vysoká, ale ani malá, není tlustá, ale ani hubená. Má dlouhé hnědé vlasy, které ale nosí většinou rozpuštěné, což působí dost neupraveně. Její obličej je obvykle schovaný pod vlasy, takže jeho rysy nejsou zcela zřetelné. Její oči mají nudnou šedou barvu a ani její nos a ústa nejsou nijak výrazná. Alena nevyniká nijak vzhledem, ale ani stylem oblékání. Obvykle nosí obyčejné džíny s jednoduchým tričkem a sportovní mikinou.

Přestože na to Alena nevypadá, je to velmi cílevědomá dívka, která jde tvrdě za vítězstvím. Pokud se rozhodne, že v něčem vyhraje, tak jí nic nezastaví a je lepší jít jí z cesty. Ráda lidem pomůže, ale jen v případě, že to nijak neohrozí její cíl. Pokud se tedy rozhodne, že bude nejlepší v matematice, tak nikomu nijak neporadí, aby nehrozilo, že ji dotyčný předběhne. Dobré výsledky ve škole a ve sportu, to je asi to jediné, co Alena případně závidí ostatním. Rozhodně jí ale nevadí, že jiné dívky chodí lépe oblékané, že jsou hezčí než ona. To pro Alenu není důležité. Ve třídě jsme si ji zvolili za předsedu, protože všichni vědí, že je Alena spravedlivá, nikomu nikdy nenadržuje. Není pro ni důležité, jestli danou osobu má ráda, nebo ne. Ve třídním kolektivu nemá Alena žádné problémy, všichni ji berou takovou, jaká je. Horší to je v situaci s cizími kluky, při komunikaci s nimi působí naše Alena jako plachá, nespolečenská a stydlivá dívka. Nikdy nevěří, že by se někomu mohla líbit, je v tom dost pesimistická.

Alena má velkou rodinu a s většinou z ní žije. Má další čtyři sourozence a všichni jsou mladší než ona. Její rodiče jsou velmi zaměstnaní, takže se o sourozence musela a stále musí starat ona. Vodí je do školy, chystá jim svačiny, hlídá je venku, v podstatě jim nahrazuje rodiče. Je velmi obětavá, nikdy si na to nepostěžuje, přestože všichni vědí, že kvůli tomu nemá tolik času na své zájmy. Spolu s nimi žijí v domě i prarodiče, ale ti jsou příliš staří na to, aby se mohli o její sourozence starat, takže jí v tom nepomohou. Naopak Alena se často stará i o ně. Nosí jim jídlo a tráví s nimi spoustu času povídáním o jejich životě. Nikdy ji nevadí, že některé jejich historky slyšela už mockrát. Stačí ji vidět se sourozenci, nebo s prarodiči a je jasné, že je velmi miluje. Takový vztah ale nemá s rodiči. Myslím, že se na ně zlobí za to, že se jí a jejím sourozencům nevěnují. Snaží se proto chovat zcela samostatně, aby je vůbec nepotřebovala.

Ve škole se Alena snaží mít co nejlepší výsledky a většinou se jí to i daří. Učí se každé ráno cestou autobusem, aby byla vždy připravená na vyučování. Ve škole je také velmi soutěživá. Přestože není pokaždé nejlepší, vždy se o to alespoň snaží. Učitelé velmi oceňují její snaživost a píli. Někdy tím ale ostatní otravuje. Nejvíce se její soutěživost projevuje v hodinách tělesné výchovy, protože ví, že ve sportu je v naší třídě bezesporu nejlepší. Nikdo se jí nevyrovná. Je nejrychlejší i nejobratnější. Všechno, co zkusí, to jí hned jde, ať už je to gymnastika, nebo kterýkoliv kolektivní sport. Naši školu proto reprezentuje snad na všech sportovních soutěžích a obvykle díky ní naše škola vyhraje. Přestože usiluje o své nejlepší výsledky, tak se tím nikdy nechlubí. Docela dobře se jí daří i v cizích jazycích, protože každé léto jezdí za tetou do Anglie, konverzace v angličtině je pro ni proto jednoduchá. Její slabinou je ale hudební výchova, velmi dobře ví, že neumí zpívat, a tak se tomu vyhýbá jako čert kříži. Pokaždé, když ji učitelka nachytá, že nezpívá, dostane sólo a všichni se jí pak smějí. Alena z toho pak má deprese.

Alena sice žije na vesnici, ale nemá zrovna nejlepší vztah k přírodě. Přestože jejich vesnici obklopují lesy, tak v nich netráví skoro žádný čas. Doma nechová ani žádná zvířata, nemá na ně čas. Přesto ji ale pohled na trpící zvířátko rozlítostní. Jednou vynadala paní, která venku bila svého psa proto, že šel podle ní pomalu. Také několikrát do roka nosí dárky do městského útulku pro zvířata. Vždy se snaží pomáhat těm, u nichž ví, že si nemohou pomoci sami.

Pro povinnosti doma a ve škole nemá Alena moc času na další zájmy, a proto nechodí do žádných kroužků. I přesto je ale znát, že velmi ráda sportuje, k tomu vede také své sourozence. Také ráda pracuje s dětmi, dokonce u nich na vesnici uspořádala pro místní děti karneval i sportovní závody. Pokud má chvíli času a neučí se, tak si ráda čte dívčí romány, nebo si po večerech staví puzzle. Skoro každý den také vaří, obvykle jen jednoduchá jídla, ale baví jí to. Zvláštní na ní je, že na rozdíl od svých vrstevníků netráví skoro žádný čas na internetu. Považuje ho za ztrátu času.

Podle mého názoru musí Alenu každý obdivovat za to, co všechno doma zvládá a jaké výsledky u toho má ještě ve škole. Alena je podle mě velmi všestranná dívka, která určitě jednou uspěje i ve svém budoucím povolání. Alenu mám ráda, protože se vždy snaží chránit ty slabší a nebojí se pro jejich ochranu udělat cokoliv. Navíc se mi velmi líbí její stydlivost před kluky.

Starat se o čtyři děti a ještě k tomu o prarodiče je velmi těžké i pro dospělého člověka, natož pro „puberťačku“. Patnáctiletá Alena to ale zvládá úplně s přehledem a ještě k tomu vyniká nad většinou vrstevníků ve škole i ve sportu. Přestože je její život plný povinností, je vidět, že se nevzdává a bojuje za to, být vždy tou nejlepší.

Zdroj: Charakteristika spolužačky

Charakteristika maminky

Osnova

1. Moje maminka
2. Její vlastnosti
3. Vztah k naší rodině
4. Maminčiny kamarádky
5. Maminčin vztah k našemu okolí
6. Práce
7. Zájmy
8. Co si o sobě maminka myslí
9. Shrnutí

K charakteristice jsem si vybrala mého nejmilejšího člena rodiny, se kterým mám toho nejvíce společného. Moje maminka se jmenuje Karolína Chudá a je jí 40 let. Maminka žije s naší rodinou v rodinném domku v malé vesničce blízko Českých Budějovic. Maminka je malé a štíhlé postavy, má dlouhé černé vlasy, které nosí často svázané do copu. Má zelené oči, rovný nos a hezký úsměv. Maminka nosí hezké fialové brýle a také se moc hezky obléká.
Moje maminka je moc hezká, milá, přátelská a sympatická. Má spoustu kamarádů, protože každému ráda pomůže a poradí. U nás na vesnici k ní chodí spousta dalších maminek na návštěvu, protože vědí, že si maminka na ně vždycky udělá čas. Moje maminka se vždy chová tak, aby nikomu neubližovala. Nikdy nikoho neuráží a nepomlouvá, jak to dělají jiní lidé. Maminka to nemá ráda a nerada takové nesmysly poslouchá. Také je upřímná a říká, co si myslí. Maminka je také velmi chytrá, vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní ve velké firmě. Proto je také dochvilná, nerada chodí do práce pozdě, nechce, aby na ní někdo musel čekat. Také často říká, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Je spolehlivá, když mi něco slíbí, vždycky to splní. Vím, že se na ni můžu vždy spolehnout. Maminka si na mě vždy udělá čas, i když má spoustu práce. Nejradši na ní mám, že udrží všechna tajemství, která jí svěřím a vždy když se trápím, tak najde způsob jak mě potěšit a rozveselit. Trošku mi na ní vadí, že je hodně starostlivá, hodně řeší, co mám na sobě, jestli mi není zima, nemám hlad, nebo mě někdo netrápí. Vím, že to myslí dobře, ale někdy to dost přehání. Maminka umí být také velmi umíněná, pokud si něco zamane, tak s ní nikdo jen tak nepohne, to trápí hlavně tatínka, který se s ní nerad hádá, protože ví, že nikdy nevyhraje. Pokud chce maminka něčeho dosáhnout, je ochotná tomu obětovat veškerý volný čas a sílu. Někdy sice bývá smutná, ale vždy si dokáže najít něco, co ji znovu motivuje a nabije pozitivní energií.
Maminka je srdcem a duší naší rodiny. Pokud by nás neřídila, pravděpodobně bychom spoustu věcí nezvládali v takové pohodě jako doteď. Maminka vychází s tatínkem, i přes občasné neshody, výborně. Často jí slyším říkat, že jsou na líbánkách. Vždycky ji mrzelo, že nemá více dětí, ale pro mě a mého staršího bratra by udělala cokoliv, klidně by za nás i dýchala, kdyby to bylo potřeba. Můj bratr s ní nevychází tak dobře jako já, protože má pocit, že ho maminka často sekýruje. Zároveň ale Lukáš ví, že to maminka dělá jen proto, že chce, aby se měl jednou v životě dobře a něco z něho bylo. Přestože se tedy hádají, nemyslí zlá slova nikdy vážně. Maminku mrzí, že nemá tolik času, kolik by si přála, aby mohla častěji navštěvovat svoje rodiče, kteří bydlí v severních Čechách. Často jim ale píše a volá jim. Neustále na ně myslí a vede nás s bratrem k tomu samému. Pro maminku je rodina to nejdůležitější v jejím životě, a přestože má ráda i jiné věci, nic jí není přednější.
Maminka má spoustu kamarádek, které k nám rády chodí na návštěvu. Maminka s nimi také jednou týdně vyráží na zumbu do Českých Budějovic. A jednou měsíčně spolu v sobotu vyráží na „dámskou jízdu“. Obvykle zajdou někam na dobrou večeři a pak se jdou pobavit. Maminka je ráda, že se může s kamarádkami odreagovat a nemusí pořád jen myslet na povinnosti doma a v práci. Se svojí nejlepší kamarádkou chodí také o víkendu běhat, nebo na projížďku na kole. Vždy se vrací usměvavá a odpočinutá. Tatínek je rád, že si maminka našla kamarádky i na vesnici.
Maminka je na naší vesnici spokojená, má tu prý vše, co potřebuje. Je tu krásná příroda, milí sousedé, malý obchůdek a do většího města do práce a na nákupy to není moc daleko. Navíc se s námi ráda chodí v létě koupat a v okolí je mnoho jezer a rybníků, kde můžeme v létě trávit čas. Také je v okolí spousta věcí k vidění, a proto nás maminka bere často na výlety, abychom poznali krásy okolí. Maminka je tu šťastná a já si neumím představit, že by žila ve městě, kde by neznala všechny sousedy.
Maminka pracuje jako hlavní účetní ve velké firmě a má pod sebou několik zaměstnanců, za které je zodpovědná. V práci už maminka tak milá není, bývá velmi přísná a trvá na dodržování jasně daných pravidel. Nemá ráda, když se někdo fláká, nebo svaluje vinu na druhého. S takovými lidmi umí rychle zatočit. V práci si ji nadřízení pochvalují, protože ví, že je na ni spolehnutí a že vždy odvede práci na jedničku.
Maminka má ráda spoustu věcí, ale bohužel ji kvůli rodině a práci nezbývá na zábavu mnoho času. I přesto mám někdy pocit, že její den musí mít alespoň čtyřicet hodin, jinak by to vše nemohla stihnout. Ve volném čase maminka ráda podniká různé výlety po okolí, společně navštěvujeme různé hrady a zámky. Také si ráda zasportuje, někdy běhá, jezdí na kole, cvičí zumbu. Zkoušela také jezdit na inlinech, ale to jí moc nešlo, a tak to vzdala. Velmi ráda pečuje o svoji zahrádku, kterou máme u domu, má tam zasazenou zeleninu, ale i květiny. Když má zahrádku hezky upravenou, ráda si sedne s knihou na houpačku a dívá se na svoji dobře odvedenou práci. Jako malí jsme si s bratrem přáli spoustu zvířátek, ale teď se o naše psy, kočky, králíky i slepice stará spíše maminka. Asi proto ji mají zvířátka z naší rodiny nejraději, protože pro ně má vždy nějaký pamlsek a vlídné slovo. Maminka vždycky říká, že by si chtěla najít ještě trochu volného času na učení dalšího cizího jazyku. Zatím umí anglicky a německy, a to je podle ní prý málo.
Moje maminka je k sobě příliš kritická, vždy na sobě vidí jen samé chyby. Neustále by na sobě něco zlepšovala, ale ani pak by nebyla úplně spokojená. Vždy říká, že se jí v životě povedly jen dvě věci, a to jsme my s bratrem.
Maminka je a bude vždy mým vzorem. Je neuvěřitelné, co všechno sama zvládá a nikdy si nepostěžuje. Doufám, že až já jednou budu mít vlastní děti, že se budu chovat jako ona a že i já jim půjdu příkladem, jako moje maminka šla mě. Myslím, že nikdy jí nedokážu dostatečně vyjádřit, jak moc jí mám ráda, ale věřím, že ona to ví.

Zdroj: Charakteristika

Poslední dny Marie Antoinetty

"Byla jsem královnou, a vy jste mi vzali mou korunu, manželkou, a vy jste zabili mého manžela, matkou a vy jste mě připravili o mé děti. Zbyla mi jen má krev, vezměte si ji, ale nenechte mě trpět dlouho." To Marie Antoinetta prohlásila poté co u soudu, přečetl prokurátor její obžalobu.

Vězení v Templu, kam byla Marie Antoinetta zavřená, bylo v hrozném stavu. Královnu čekal hlučný, plesnivý žalář, plný kouře, krysí moči a špatné hygieny.

Tělesný i duševní stav královny se během věznění horšil, královna hubla, vlasy jí šedivěly a vypadávaly, byla velmi bledá a často krvácela. Trpěla nedostatkem soukromí, neustále s ní byli v cele dva dozorci, kteří měli za úkol ji sledovat. Nesměla si krátit čas šitím, ani pletením. Často jen seděla, sledovala ruce, otáčela prsteny. Když už nemohla, škubala tapety a vytahovala z nich nitě, které pomocí špendlíků přeměňovala v jednoduchou krajku.

Období kolem 2. srpen 1793

Marie Antoinetta dorazila do vězení Temple v Paříži ve tři hodiny ráno, poté co ji vytrhli z náručí své dcery Marie Terezy a její švagrové Madame Elizabeth. Syn Ludvík Karel jí byl odebrán již o měsíc dříve. Marie Antoinetta byla rychle eskortována do cely pod úrovní vězeňského nádvoří. Zděná podlaha byla pokrytá bahnem a vodou pocházející z nedaleké Seiny prosakující ze stěn (když bylo v Seině málo vody, tak stěny vězení vyschly a Marie Antoinetta mohla na nich pozorovat staré tapety zdobené, ironicky, kosatcem.). Královna upřeně sledovala holé zdi, našla v nich zabodnutí hřebík a na něj zavěsila své hodinky, a pak se natáhla na svou postel, kterou byla skládací dětská postýlka, věznitelé se domnívali, že ta je dostatečně dobrá pro královnu.

"Nejvíce infikovaná cela s několika krovy ze slámy jako postel," poznamenal dozorce, "to je vše, co je potřeba." Královnini strážci ale nebyli bez soucitu. Toussaint a Marie Anne Richardsovájí dokonce poskytli alespoň malý komfort v podobě polštáře, malého stolu se dvěma židlemi, dřevěnou krabičku s práškem a cínovou nádobu s pomádou. Marie Antoinetta a její dozorci byli ale pod neustálou kontrolou stráže (odděleni pouhou zástěnou od královny), která celý den pila, kouřila a hrála karty.

Když královna požádala madam Richardsovou o čerstvé oblečení, dozorkyně se neodvážila její přání splnit, protože se obávala přísných rozkazů revoluční vlády. Nicméně ale když si Madam všimla, že čepec Marie Antoinetty už dlouho nevydrží, riskla to a požádala pro ni o nový. Vládní úředníci žádost kupodivu vyslyšeli a královna obdržela dva úplně nové čepce (díky přesným záznamům úředníků, které se dochovaly dodnes, víme, že vládu stály 7 livrů). Úředníci si ale vzápětí uvědomili, že kdyby museli královně kupovat novou garderobu, že by se jim to finančně nevyplatilo, a tak poslali policii, aby vyhledali oblečení, které dříve patřilo královně, a předali jim ho. Hodlali tak ušetřit na pořizování nových věcí.

Královna se v cele trápila, což si uvědomovala i Madam Richardsová, a tak k ní jednou přivedla své nejmladší dítě Fanfana. Byl to okouzlující chlapec s krásnými vlasy a modrými očima, údajně královnu přemohly emoce, když jej spatřila, objímala ho a líbala. Zároveň vzpomínala na vlastního syna ve stejném věku, jako byl Fanfán, a který byl také uvězněn ve vězení. Přiznala jim, že na něj myslí ve dne, v noci. Královnu tato příhoda silně zarmoutila, až raději zůstávala ležet. Madam Richardsová svěřila vězeňské služce Rosalii, že syna by do vězení za královnou raději už nepřivedla, aby ji i nadále netrápila. Madam by ale stejně k tomu ž nedostala příležitost. Nedlouho poté byla doba jejího a manželova strážení u královny zkrácena. Dne 28. srpna 1793 totiž royalista Chevalier z Rougeville upustil v královnině cele karafiát, v němž byla ukryta tajná zpráva. Marie Antoinetta později dosvědčila, že zpráva obsahovala tyto věty "Co uděláte? Jaké máte plány? Byl jsem ve vězení, ale zázrak mě zachránil. Přijdu v pátek."Součástí zprávy byla i nabídka peněz, pravděpodobně jako úplatek pro stráže, a slib, že se v Pátek Rougeville vrátí. Královna špendlíkem naznačila odpověď "Jsem stále na dosah. Nemohu s nikým mluvit. Věřím vám. Přijdu." Jednalo se o první incident, který se proslavil jako Karafiátová aféra(plán jak pomoci královně k útěku) a který mohl být úspěšný. Rougeville se vrátil v pátek, aby eskortoval královnu do bezpečí, ale strážce, který byl podplacený, náhle zastavil královnu v poslední minutě před opuštěním místnosti. Co ho k tomu vedlo, se dodnes neví. Spiknutí tak selhalo a královna skončila opět ve své cele. Úřady účastníky vyslýchala, ale královna si dala dobrý pozor, aby nikoho neobvinila. Důsledkem ale bylo, že manželé Richardsovi byli zbaveni svých povinnosti a uvězněni za nedbalost. (Propuštěni byli po královnině popravě a vrátili se zpět do práce. Madam Richardsová se opět snažila pomáhat vězňům. Jeden z nich odsouzený na dvacet let, ji ale bodl do srdce nožem, když mu podávala misku s polévkou).

Období kolem 21. srpen 1793

Manžele Richardsovi nahradil pan Bault a jeho manželka. Oba si uvědomovali, že strážit královnu je obrovská zodpovědnost, ale zároveň Marii Antoinettě dlužili, protože je podporovala v době, kdy byla královnou. A když pár zjistil, že místní brutální správce je odvolán na jiné místo, požádali o jeho pozici a také ji získali. Chtěli své patronce pomoci, jak nejvíce to bylo možné. Nemohli jí nakupovat jídlo, jak se to dělo dříve, dodavatelé museli totiž projít vězeňskými kontrolními stanovišti při dodávkách jejich zboží. I přesto madam Baultová jí nechávala připravit jídlo ze surovin tajně zakoupených od blízkých prodejců místo vody a chleba, které měla Marie Antoinetta podle rozkazu dostávat. Stejně tak nechala královně každý den přinášet čistou vodu z Arcueil, protože voda ze Seiny byly infikovaná a královna nepila ani víno. Její manžel byl ale mnohem opatrnější, dokonce vězeňské služce Rosalii vzal stuhu, kterou dostala od královny, jen aby se nikdo z nich nedostal do problémů. Jeho reakce Marii Antoinettu na jednu stranu mrzela, ale zároveň ji chápala. Byla ráda, že se odvážil stát se jejím správcem, když věděl, že rodina bývalého správce sedí ve vězení. Bault ale i pro ni zkoušel riskovat, když byla královně v cele zima a požádala o bavlněné povlečení na postel, odvážil se Bault o něj požádat žalobce, který mu údajně řekl, že by za tuto žádost zasloužil gilotinu.

Poslední dny: 16. říjen 1793

Dohled manželů Baultových netrval ale dlouho. Zdlouhavý proces začal 15hodinovým zasedáním dne 14. října a 24hodinovým zasedáním 15 - 16. října. Po 10 týdnech ve vězení byl konečně v půl páté ráno vynesen verdikt: smrt gilotinou. Královna na toto rozhodnutí nereagovala jediným slovem. Po vynesení rozsudku byla odvedena zpět do své cely, kde požádala Baulta o pero a papír. Napsala dopis Madam Elizabeth, sestře krále: "píši vám, má sestro, naposledy. Byla jsem odsouzena, nikoliv k ohavné smrti, která čeká jen na uličnice, ale jít a vrátit se k vašemu bratrovi. Nevinný jako on, doufám, že ukážu stejnou pevnost jako on v jeho posledních okamžicích. Hořce jsem truchlila, když jsem opouštěla mé ubohé děti. Víte, že jsem tu byla pro ně a pro vás - vás, kteří jste svým přátelstvím obětovali všechno, abyste byli s námi." Údajně když královna dopsala dopis, políbila opakovaně každou stránku a složila je a předala Baultovi. Ten ale dopis nemohl předat, četník, který stále před budovu mu dopis zabavil a Elizabeth tak dopis nikdy nedostala.

Zdroj: Marie Antoinetta

Test z ukázek Malostranských povídek

  1. Ze které povídky je tato ukázka: „Doma, to jsem věděl, dnes mne pohřešovat nebudou. Dovedl jsem; s onou prolhaností, která tak mnohého devítiletého, nadaného hocha krášlí, matce nalhat, že si staroměstská teta naše přeje, abych k ní navečer přišel. Rozumělo se samo sebou, že zůstanu tam přes noc, ráno ale že se dostavím určitě zas na mši, k ministrantské své povinnosti. Prozradím-li se později, co na tom, vždyť mohu vyprávět, jak svatý Václav slouží mši!
  2. Ze které povídky je tato ukázka: „Jednou jsem byla také na židovském pohřbu,“ pokračovala pološeptem paní ......., „ale to není hezké. Všechna zrcadla jsou zavěšena, aby prý neviděli mrtvolu, ať se obrátí, kam chtějí. Takhle je líp, nebožtíka je vidět pěkně ze všech stran – já bych řekla, že ta truhla stojí dvacet zlatých v stříbře, to je krása! Ale zasloužil si ji, dobrák, jakoby se na nás i z toho zrcadla usmíval.“
  3. Ze které povídky je tato ukázka: „Honem okna zavřít a začnem studovat. Devět hodin. A je úterek, dobrý den pro začátek studií! Začnu jako každý s občanským zákonem. Myslím, že to půjde dob-

    „Ale já jsem se ani nezeptala, jak se to panu doktorovi první noci spalo,“ zní vesele zas ode dveří. „Koukej se, Kačenko, pan doktor. Dej dobrýtro – kompliment (kloní ji) tak! Duc! Duc! (dělá, jakoby ji házela na mne.) Dobře se spalo, to si myslím na takové posteli! (Už je u postele.) Kačenko, koukej, to se to hajá! (Klade ji už zas na postel.) Viď, mrško, to děláš paní? Je to postel!“ (zas si tak napolovic sama ke Kačence přilehla.)

    Pěkná žínka, luzné podívání, ale, - ! Dívám se upřeně do zákoníku.“

  4. Ze které povídky je tato ukázka: „Děťátko ostýchavě jde kupředu. Slečna Máry jde hned za ním, pobádá je, aniž by mu určovala směr cesty. Chodí tak, až náhle řekne slečna: „Počkej!“, vezme děvče za ruku a vede ji nedaleko mezi hroby. Sundá z jistého železného kříže oprchalý, větrem a deštěm roztřepený věnec a zavěší tam nový, složený z bílých a černých umělých květin.“
  5. Ze které povídky je tato ukázka: „Nejveseleji jakoby ale byl měsíc svítil na střechy Ostruhové ulice, myslím, že zrovna na tiché ty střechy sousedních dvou domů „U Dvou slunců“ a „Hlubokého sklepa“. Podivné to střechy, hravě se dostaneš z jedné na druhou, a jsou samý kout, samý žlab, samé pokračování.
  6. Ze které povídky je následující ukázka: „Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak volně, že by ani vyslovit nebyla dovedla. Zdálo se jí, že sama vystrojila celý pohřeb Žanýnce nebohé.“
  7. Ze které povídky je tato ukázka: „Píšu upřímně. Bylo mně naprosto nevolno. Bylo mně nevolno vlastně už po více dnů, pořád hůř, čím blíž přicházel 20. srpen. Pozoroval jsem cos podobného také u ostatních vojvůdců. V posledních schůzích mluvilo se někdy až trochu spleteně. Přičítal jsem to ve vnitřku svém tomu, že mají vojvůdcové strach. Přemohl jsem sama sebe a vystoupil předevčírem rázně. Odpírali vesměs co nejhrdinněji, rozohnili jsme se, nikdy nebylo mluveno tak rázně jako předevčírem. Následující noci jsem spal ale přece špatně. Ano, kdybych byl cítil naprostou hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také zcela jinak...“
  8. Ze které povídky je tato ukázka: „Mnohý lehkovážný si snad pomyslí, že otevření nového krupařského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych řekl jen: „Ty nebohý!“ nebo bych docela jen pokrčil ramenama a neřekl ničeho. Tenkrát, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou bránou přišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako před dvaceti lety, pekař pod tímž štítem a hokynář v tomtéž domě. Tenkrát mělo vše svoje místo určené, zařídit najednou krupařství tam, kde bylo např. dřív kupectví, patřilo mezi věci tak hloupé, že na to nikdo ani nepomyslil.
  9. Ze které povídky je tato ukázka: „Krásnooká se otočila, vystoupla do samoty ven. Stála vedle mne, zrak její spočíval na mně, cítil jsem ruku její vedle třesoucí se ruky své. Uchopil jsem ji za ruku, byla tak měkká. Mlčky jsem táhl děvče dál a dále do arkád, děvče následovalo volně. Bouře dostoupila teď svého vrchole. Vítr hnal se jako příval vodní, nebe i země ječely, nad hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak by mrtví řvali z hrobů.“
  10. Ze které povídky je tato ukázka: „Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl nikdy ani neočekával. Obrat v přírodě i ve společnosti. Za prvé: Vlažné, usměvavé krásné dny a při nastalém teple rýma. Za druhé: cikorky konduktorčiny jsem se nasytil a právě jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvařil sám. Budu si napořád vařit kávu sám. Také v ostatním jsem učinil změnu. Konduktorka mně přinese už jen dnešní oběd zdola, k večeři si už seběhnu dolů do hostince. Nepotřebuji milostí a konduktorka v ochotě ochabla už naprosto. Aťsi, takhle bude líp. Pořád sedět nejde, člověk zpitomí a pokračuje v studiích tím pomaleji.
  11. Ze které povídky je tato ukázka: „Oba seděli vždy odvráceni od okna a tedy napolo také odvráceni od stolku i od sebe a dívali se na kulečník; k stolku se obrátili jen, když se chtěli napít nebo dýmku si nacpat. Jedenáct let již zasedali tak den co den. A po těch jedenácte let nepromluvili na sebe ani slova, ba ani si jeden druhého nevšimnul.“
  12. Ze které povídky je tato ukázka: Velevážená slečno! Tedy nemám být šťasten! – Sen prchnul, tlačím ruku k čelu, hlava mně víří v bolesti. Avšak ne – nechci kráčet cestou, která je dlážděna zmařenými nadějemi nejlepšího, jediného mého přítele! Nebohý příteli, tak ubohý, jak jsem já sám! Ovšem jste se ještě nerozhodla, ale jaképak je zde rozhodnutí možno? Nemohu žít v štěstí a vida svého Jeníka v zoufalství. I kdybyste mně podávala vskutku životní rozkoše, nemohu ji přijmout. Jsem rozhodnut, vzdám se všeho.“
  13. Ze které povídky je tato ukázka: „Takřka ve dvakráte čtyryadvaceti hodinách byl osud páně ...... zpečetěn. Všude ho ode dveří odbývali, že jsou „zlé časy“. Kde míval obědy, slyšel, že „dnes nic nezbylo“, nebo: „Jsme chudí, měli jsme jen hrách, to není pro vás.“ Uličníci kolem něho poskakovali a pokřikovali: „Domácí pán! Domácí pán!“
  14. Ze které povídky je tato ukázka: „Stařec sebou škubnul. Pak zašeptal dívaje se upřeně k Petřínu: „Nemá to ceny – oblázky...“

    „Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přece, pro nás i pro vás. Vy jste si je pracně sebral – strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat.“

    „Mysleli jste snad,“ zašeptal zas stařec monotónně a s namáháním, „že jsem bohatý, a já vskutku...

  15. Ze které povídky je následující ukázka: „Celé město o něm mluvilo. Noviny o něm psaly nejspíš po celém světě. Malá Strana byla pyšna. Vypravovaly se věci podivné. Baroni, hrabata, knížata si ho prý hleděli získat za osobního lékaře. Ba jistý vládnoucí král mu učinil návrh přímo neslýchaný. Vůbec se co nejnaléhavěji ucházeli o něho všichni takoví, z jichž smrti by bylo mnoho lidí mělo radost. Ale on byl jako zabedněn. Ba vypravovalo se, že paní radová mu nesla plný pytlík dukátů, že se k němu ale nikdy nedostala, a naposled prý ji polil z pavlače vodou.
  16. Ze které povídky je tato ukázka: „Sotva usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „bába milionová“. Jiné žebračky slibovaly, že pán bůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „milionů a milionů“. Milionová šla rovně, kdy chtěla, a kulhala, kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu ... . Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Sama drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“
  17. Ze které povídky je tato ukázka: „Ostatně nemohu říci, že bych byl v chrámové té samot cítil tesknotu, strach. Také proč? Byl jsem si sice vědom neobyčejnosti svého podniku, ale žádné chyby, žádné vědomí hříchu neskličovalo a netisklo duši mou, naopak cítil jsem se nadšeným, povzneseným. Náboženské nadšení jakoby ze mne bylo učinilo zvláštního, vznešeného tvora, nikdy předtím – a přiznám se: nikdy také již potom necítil jsem se tak dokonalým, tak všeobecné závisti hodným. Jinde a jindy bych se bál třeba strašidel – ale zde v kostele nemšla strašila přece pražádné moci!“
  18. Ze které povídky je tato ukázka: „Ale u „hlubokého sklepa“ stála setníkovic slečna Poldýnka a právě vypravovala paní radové Kdojekové: „On tam má tolik kouře, že je všechno jako uzené.“ A když přišla v poledne krupicová polívka na stůl, tvrdila slečna Poldýnka určitě, že „z ní cítí tabákový kouř“, a položila lžíci. Do večera si vyprávěli již veškeří sousedé, že v krámě páně ... zapáchá všechno tabákovým čmoudem, mouka že je jakoby pražena a kroupy uzeny. A již neříkali panu Vorlovi jinak než „uzený krupař“ – osud jeho byl rozhodnut.“
  19. Ze které povídky je tato ukázka: „Loudal se pomalu domů. Když přišel průjezdem až ke dvorku, opominul se podívat dle dávného obyčeje svého nahoru k Josefinčiným oknům. Bylo mu, jakoby byl vyvázl z nějakého nebezpečí, když podivně nejistým krokem vešel konečně do kuchyně Lakmusových. Oddechl si, krev mu počala proudit volněji a na Klárku promluvil s tak příjemně znějícím záchvěvem, jako předtím nikdy dříve. Nezdržel se ale dlouho, vešel hned do svého pokoje.
  20. Ze které povídky je tato ukázka: „Kupko, kam se to díváte – vy slítnete ještě jednou!“

    „Kam se dívám? Ke knihaři se dívám. Vy ani nevíte, že čte už po dvacet let den co den navečer životopis Husův, že pokaždé při tom pláče. Díval jsem se, jestli se už dnes rozplakal; ještě ne!“

    „Hlouposti, kdybyste si všímali něčeho jiného než knihařů, vy mladíci,“ a Novomlýnský zaluskal prsty. „Jestlipak jste si už všimli nové kojné naproti u hrnčířů, to je holka, jak? Ale je jako žluva, nedodrží.“

  21. Ze které povídky je tato ukázka: „V zimě, když měl na sobě šedivý mlynářský oblek, zapadala hlavička pod soukennou čepicí hluboko do límce z bavlněného astrachánu a v létě, když měl šedivý, kostkovaný šat lehký nebo ještě lehčí šat plátěný, kývala se nejistě jako na slabé šťopce. V létě chodil již o čtvrté hodině ranní do sadů na Mariánských hradbách a tu zasedl s knihou v ruce někam na nejodlehlejší lavici. Stalo se, že některý dobrosrdečný soused malostranský si k němu přisedl a mluviti začal. Ale ...... vstal, sklapnul knihu a šel, neodvětiv ani slova.
  22. Ze které povídky je tato ukázka: „Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parazol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval, – jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže ze střechy nejstaršího fiakra.“
  23. Ze které povídky je tato ukázka: „Byl jsem si již vědom všeho. Cítil jsem se k smrti zahanben – zoufale nešťasten – hlava se mně náhle rozbolela a točila se jako v divokém víru. Bolest pro matku, kteráž mne asi co ztraceného oplakávala a jíž to jsem nejspíše nesmírného zármutku způsobil, svírala mi srdce a křečovitě dusila dech. Chtěl jsem honem dolů, honem předstoupit před matku – ale nohy náhle bezvládně sklesly, hlava sklouzla po zdi a ležel jsem na podlaze. Nesmírné štěstí as, že skoro současně se dostavil pláč. Zpočátku slzy pálily jako oheň, pak mně ulevovaly.“



Zdroj: Test z ukázek Povídek malostranských

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jan Novotný


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP