Cvičení na podmět a přísudek
Určete podmět a jeho druhy:
Zdroj: článek Podmět
Téma
PRAVOPIS DRUH SPOJKY
Podmět patří k úplným základům české větné skladby, přesto právě u něj vzniká překvapivě mnoho nejasností a chyb. Žáci i dospělí si často nejsou jisti, kdy je podmět ve větě skutečně vyjádřený, kdy ho musíme jen domýšlet a proč někdy vůbec není možné ho jednoznačně určit. V této doplňující části článku se proto zaměříme na praktické situace, problematická místa a typické chytáky, které se objevují při určování podmětu, při rozlišování jeho druhů i při shodě s přísudkem. Text je koncipován tak, aby pomohl jak při školní přípravě, tak při samostatném procvičování.
Příběh
Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.
Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den,
pokud jste pozorně četla náš článek, tak v jeho úvodu je vysvětleno, že plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Neplnovýznamová slova, která svůj význam získávají až ve spojení se slovem plnovýznamovým, jsou předložky, spojky a částice.
Vy v první větě mluvíte o větných členech, a pak se ptáte, jak je to se zájmenem či předložkou. Nelze míchat dohromady tyto dva termíny (slovní druh x větný člen).
Výše jsem tedy uvedla, jak je to se slovními druhy, nyní stručné vysvětlení k větným členům.
Větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, tedy výše uvedená podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce (v některých případech i citoslovce). Z čehož vyplývá, že zbývající slovní druhy, ty neplnovýznamové (předložky, spojky a částice), nejsou samy o sobě větnými členy, bývají jen jejich součástí (např. na kole, zelený a modrý svetr apod.).
Nepleťte si tedy prosím slovní druhy a větné členy…
Zdroj: příběh Slova plnovýznamová
Druhy spojek
Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.
Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:
- slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
- stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
- odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
- vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
- příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
- vysvětlovací – a to, a sice
- důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy
Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).
Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:
- příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
- účinkový (že, až, takže, div že)
- důvodový (jestliže, protože, když)
- účelový (aby, by, ať)
- podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
- přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
- časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
- způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
- obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
- výjimkový (leda, ledaže)
- vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)
Zdroj: článek Spojky
Poradna
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH SLOVA PROČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub Ježek.
proč je potřeba znát slovní druhy a k čemu nám jsou????????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy jsou důležité pro správné pochopení jazyka a bezchybný pravopis. Znalost slovních druhů je součástí základní gramotnosti. Kdo nezná slovní druhy, nevyhne se chybám v psaném projevu. Samozřejmě, že existují profese, kde není psaný projev důležitý. Díky tomu najdou uplatnění i ti, kteří to do hlavy nedostanou. Takže v klidu, když to nejde, přetrpět to a později si najít vhodné živobytí s ohledem na omezené možnosti komunikace.
Zdroj: příběh Slovní druh slova proč
Psaní čárek
Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).
Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.
Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).
Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.
Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.
Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.
Zdroj: článek Spojky
Příběh
Ve svém příspěvku VÝZNAM SPOJKY "PŘECE" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Orlík.
Jaký obsahový význam slovo "přece" má a jakým slovem jej lze nahradit?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.
přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím
Zdroj: příběh Význam spojky "přece"
Spojky podřadící
Spojky podřadící uvádějí vedlejší větu a spojují ji s větou řídící. Věty nejsou rovnocenné – jedna je na druhé závislá.
Nejčastější podřadící spojky
- že – vyjadřuje obsah vedlejší věty
- aby – vyjadřuje účel
- protože – vyjadřuje příčinu
- když, jestliže – časové a podmínkové spojky
- ač, přestože – vyjadřují odporovací vztah
- kde, kam, odkud – vyjadřují místní vztahy
Příklady podřadného spojování
- Půjde ven, když dodělá úkol.
- Řekla mu, že přijde pozdě.
- Šel domů, protože se necítil dobře.
Zdroj: článek Spojky souřadící a podřadící
Příběh
Ve svém příspěvku POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.
Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?
Zdroj: příběh Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Přehled slovních druhů
Ohebné slovní druhy
1. Podstatná jména = substantiva
- vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
- skloňují se
- můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
- příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
- určujeme u nich:
- rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
- číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
- pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
- vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
- mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)
2. Přídavná jména = adjektiva
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
- ptáme se na ně: jaký, který, čí
- skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
- mají tvar podle podstatných jmen
- můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
- příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
- určujeme u nich:
- pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
- druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
- vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
- přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
- zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
- shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
- příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
- určujeme u nich:
- druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
- rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
- číslo (jednotné, množné)
- pád (7. pádů jako u podstatných jmen)
4. Číslovky = numeralia
- vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
- dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
- podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
- kolik? – základní: deset, několik
- kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
- kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
- kolikrát? kolikanásobný?
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slovní druhy
Příběh
Ve svém příspěvku POHROMADĚ NEBO PO HROMADĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tadeáš.
Normálně pravopis! To máš přece jasný, pohromadě znamená všichni společně prostě spolu a po hromadě, že se sejdou až po nějaké valné hromadě. Takže by to mohlo být takto:
Při letních ohňostrojích se všichni brňané sejdou pohromadě na přehradě.
Zdroj: příběh Pohromadě nebo po hromadě
Co jsou spojky
Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).
Forma spojek může být:
- jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
- opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
- dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
- víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.
Zdroj: článek Spojky
Poradna
V naší poradně s názvem ČJ PRAVOPIS MY BYLI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Kurelová.
Potřebuji vysvětlit / věta -Já a Pavel jsme byly v kině. Je správně shoda podmět s přísudkem, tedy tvrdé y po l je správně? A nebo je měkké i jako my všichni? Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je Já a Pavel jsme byli v kině. Je to jako my všichni.
Zdroj: příběh Čj pravopis my byli
Slovní druhy
1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.
4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.
5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).
7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.
8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.
9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.
10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.
Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.
Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.
ADAMOVI
(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)
Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.
Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.
ALE
Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.
Částice: příklad využití: Ale je sympatická.
Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?
AŤ
Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.
Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!
BACHA
Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.
Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!
BĚHEM
Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.
Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.
BLÍZKO
Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.
Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům
FAQ – Časté otázky
Jaký je hlavní rozdíl mezi gramatikou a pravopisem?
Pravopis řeší psanou podobu jazyka, gramatika tvary slov a jejich vztahy ve větě.
Je psaní i/y gramatika, nebo pravopis?
Jedná se o pravopis, i když často vychází z gramatického rozboru.
Patří shoda podmětu s přísudkem do pravopisu?
Ne, jde o gramatický jev, pravopis se uplatňuje až při zápisu.
Může být věta gramaticky správná, ale pravopisně špatná?
Ano, významově může dávat smysl, ale obsahovat pravopisné chyby.
Může být věta pravopisně správná, ale gramaticky chybná?
Ano, slova mohou být správně napsaná, ale špatně poskládaná.
Proč se tyto pojmy často pletou?
Protože se v praxi prolínají a mnoho jevů vyžaduje znalost obou oblastí.
Co je důležitější – gramatika nebo pravopis?
Obě oblasti jsou stejně důležité a navzájem se doplňují.
Jak poznám, zda dělám gramatickou, nebo pravopisnou chybu?
Podle toho, zda je problém ve tvaru či vztahu slov, nebo jen v jejich zápisu.
Zdroj: článek Gramatika versus pravopis
Poradna
V naší poradně s názvem PRAVOPIS VYKÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Vacval.
Dobrý deň,
Mal by som na Vás jednu otázku ohľadom českého pravovisu. Na webe máte uvedenú formu vykania. Ako príklad uvádzate:
tykanie: "četl jsi", vykanie: "četl jste" - jednotné číslo, "četli jste" - množné číslo.
Predpokladám, že "četl jste" sa jedná o jednotné číslo mužského rodu, pre ženský rod bude "četla jste".
Ako je však správne vykanie, ak oslovujem neznámu osobu, u ktorej neviem rod?
"Děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Děkujeme, že jste nás podpořili" ?
A v prípade oslovenia?
"Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořili"?
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Když nevíte rod, tak je lepší použít větu "Děkujeme za vaši podporu".
Vážený návštěvníku, děkujeme za Vaši podporu.
Zdroj: příběh Pravopis vykání
Podstatná jména na D
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
- ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
- dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
- dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
- daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
- daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
- dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
- dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
- dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
- dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
- dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
- daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
- dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
- damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
- damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
- daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
- daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
- dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
- dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
- dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
- dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
- darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
- dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Podstatná jména
Poradna
V naší poradně s názvem PRAVOPIS Y I se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Maminka s dcerou šly do Zoo a potom šly do cukrárny
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně!
Zdroj: příběh Pravopis y i
Větněčlenská platnost
Větněčlenská platnost slov se týká role, kterou slovo hraje ve větě jako větný člen. Ne všechna slova mají větněčlenskou platnost, např. spojky a částice. Větné členy jsou pak základními stavebními kameny věty a vztahují se k sobě navzájem.
- Větný člen: Jednotka, která plní určitou funkci ve větě (např. podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení).
- Slovní druh: Třída slov na základě jejich morfologických a syntaktických vlastností (např. podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice).
- Syntax: Zkoumá vztahy mezi slovy ve větě a tvoření vět.
Větněčlenská platnost slov
Slova s větněčlenskou platností
Podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, ale i některé tvary infinitivů v závislosti na kontextu.
Slova bez větněčlenské platnosti
Spojky, částice, předložky (tyto slova se do větných vztahů zapojují nepřímo, ale samy o sobě nejsou větnými členy).
Infinitiv
Může mít větněčlenskou platnost jako součást predikátu (např. u modálních sloves) nebo jako rozvíjející větný člen (např. u plnovýznamových sloves).
Příklad ve větě
- Podmět: Žák čte knihu. (žák je podstatné jméno, které je v pozici podmětu).
- Přívlastek: Hezká kniha. (hezká je přídavné jméno, které je v pozici přívlastku u podstatného jména kniha).
- Předmět: Čtu knihu. (knihu je podstatné jméno v pozici předmětu).
- Příslovečné určení: Jdu domů. (domů je příslovce v pozici příslovečného určení).
- Modální sloveso s infinitivem: Mohu číst. (moci a číst spolu tvoří predikát).
- Plnovýznamové sloveso s infinitivem: Chci číst. (chci je plnovýznamové sloveso a číst je v pozici předmětu).
Pochopení větněčlenské platnosti slov je klíčové pro správné porozumění stavbě a významu českých vět. Umožňuje identifikovat vztahy mezi slovy a určit jejich roli ve větě.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Příběh
Ve svém příspěvku PRAVOPIS MY / MI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
píše se správně mi král nebo my král vyhlašujeme ?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Pravopis my / mi
Než slovní druh
Slovo než je spojka podřadicí (hypotaktická). Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném.
Všechny spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.
Zdroj: článek Spojky
Příběh
Ve svém příspěvku BOHUMIL HRABAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda Soukenka.
Vas citat: Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem.
Cetl jsem myslim vetsinu Hrabalovych povidek. Jenom proto, ze Hrabal umi basnicky lidove popsat veci, o kterych ostatni lide premysleji jak ze by je vlastne popsali, tak to neni neotrely jazyk. Lampy se rozkdakaly - je tento vyraz neotrely? Kazdy, kdo zazil petrolejove lampy presne vi, jak slaby pohyb vzduchu okolo lampy rozhazi stiny po okolnich zdech a kazdy, kdo vstoupil do hejna slepic take vi, ze litaji okolo jako ty stiny petrolejky. Tedy kuprikladu.
Lide nejsou neotreli tim, jak pisi nebo mluvi, ale tim, jak ve skutecnosti jednaji. Hrabal byl gentleman a s Haskem nejlepsi cesky spisovatel. Kafku take nema nikdo rad jenom proto, ze psal o lidske demagogii prijate jako fakt. Jiraska jsem necetl, protoze jsme nemeli v loznici kamna a periny. (Hrabal)
Jak dnes hodnotite Drdovo "ani hlt vody sovetskym okupantum"? Nebo "vrazda na tyranu neni zlocinem?
Omlouvam se za pravopis a mistru Janu z Husi za chybejici diakritiku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Bohumil Hrabal
Podstatná jména na D
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D