PRAVOPIS SLOVES I Y je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Slova budu či budeme jsou tvary slovesa být. Sloveso být ve smyslu existovat v prostoru a čase patří mezi vyjmenovaná slova (ale to snad ani není potřeba připomínat). Nedokonavé sloveso být řadíme mezi slovesa nepravidelná (být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít, jít), to znamená, že jejich časování nemá stejné zákonitosti jako slovesa, která se časují dle zařazení do slovesných tříd. Ale to už jsem trochu odbočila, vraťme se tedy zpět k otázce, na kterou hledáte v tomto příspěvku odpověď.
Časování
A jak tedy vypadá kompletní časování slovesa být v indikativu futura (způsob oznamovací, čas budoucí)?
Osoba
Jednotné číslo
Množné číslo
1.
budu
budeme
2.
budeš
budete
3.
bude
budou
Pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu se tvoří budoucí čas u slovesnedokonavých:
Osoba
Jednotné číslo
Množné číslo
1.
budu dělat
budeme dělat
2.
budeš dělat
budete dělat
3.
bude dělat
budou dělat
U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:
budu dělat, budu sázet, budu zpívat – nedokonavá slovesa
udělám, nasázím, zazpívám – dokonavá slovesa
Budoucí čas slovesa být a sloves od něj odvozených předponou
Jak už jste si zajisté všimli, sloveso být má v budoucím čase změnu ve kmeni na bud-:
budu, budeš, bude, budeme, budete, budou
U sloves odvozených předponou od slovesa být (například dobýt, odbýt, zbýt, přibýt, ubýt, nabýt) se setkáváme se dvěma tvary:
původní tvar s u: dobudu, odbudeš, zbude, přibudeme, ubudete, nabude. Tento tvar se považuje za základní, stylově vyšší a spisovný.
nový tvar s y: dobydu, odbydeš, zbyde, přibydeme, ubydete, nabyde. Tento tvar se považuje za stylově nižší, až hovorový.
V naší poradně s názvem ČJ PRAVOPIS MY BYLI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Kurelová.
Potřebuji vysvětlit / věta -Já a Pavel jsme byly v kině. Je správně shoda podmět s přísudkem, tedy tvrdé y po l je správně? A nebo je měkké i jako my všichni? Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je Já a Pavel jsme byli v kině. Je to jako my všichni.
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
Psaní i y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaní i y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.
Několik členů je rodu středního a
alespoň jeden je v jednotném čísle
-y
Kůzlata a hříbě se proháněly
pastvinami.
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní
koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět
nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí
věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z
kontextu.
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat.
Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Dost často se stává, že právě u tohoto slovesa člověk znejistí a neví, jestli je správná varianta s "mně", nebo jen s "mě", pak se snaží najít nějaké logické zdůvodnění pro ten či onen pravopis.
Pravopis
Správný je pouze tvar s "mně" tedy "vzpomněl".
Vysvětlení
Určitým zdůvodněním proč tomu tak je, může být to, že v jiných tvarech (či odvozených slovech) tohoto slovesa se objevuje hláska "n" = například "vzpomenu". A právě toto "n" je to, které se objevuje i v hláskové skupině "mně" ve slově vzpomněl. Pro většinu lidí je ale nejjednodušší si toto slovo prostě zapamatovat, než si pracně zdůvodňovat jeho pravopis.
Ukázky ve větě
Kdo by si občas rád nevzpomněl na svou první lásku?
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Ve svém příspěvku POHROMADĚ NEBO PO HROMADĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tadeáš.
Normálně pravopis! To máš přece jasný, pohromadě znamená všichni společně prostě spolu a po hromadě, že se sejdou až po nějaké valné hromadě. Takže by to mohlo být takto:
Při letních ohňostrojích se všichni brňané sejdou pohromadě na přehradě.
Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se.
Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona.
Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).
Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:
vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.
Jak již bylo zmíněno, plnovýznamová sloves se dělí na slovesa činnostní (jinak také akční, či dějová) a stavová. Slovesa akční vyjadřují nějakou činnost, která vyšla od určitého činitele, na rozdíl od těch stavových, které vyjadřují stav či jeho změnu.
Akční slovesa se mohou také ještě dělit na:
Předmětová: tato slovesa k sobě váží nějaký předmět, bez jeho uvedení není informace úplná a věta může postrádat smysl. Například sloveso věnovat. Nelze napsat jen: „Pavel věnuje.“ Je potřeba větu doplnit o informaci co a třeba i komu, aby věta dávala smysl. Musí tedy znít třeba takto: „Pavel věnuje peníze místní charitativní organizaci.“
Bezpředmětová: tento typ sloves nevyžaduje žádnou vazbu s předmětem, ta tam může být, ale není nutná. Věta i bez předmětu totiž dává smysl. Například sloveso odejít. Věta: „Adam odešel.“ je významově úplná.
Zvratná: tento typ sloves se pojí s předmětem zvratného zájmena (si, se). Patří sem například sloveso bát (se).
Pomocná slovesa se pak dělí na vlastní pomocná (být, mít), sponová (stát se, být), modální (chtít, mít, muset).
V naší poradně s názvem PRAVOPIS VYKÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Vacval.
Dobrý deň,
Mal by som na Vás jednu otázku ohľadom českého pravovisu. Na webe máte uvedenú formu vykania. Ako príklad uvádzate:
tykanie: "četl jsi", vykanie: "četl jste" - jednotné číslo, "četli jste" - množné číslo.
Predpokladám, že "četl jste" sa jedná o jednotné číslo mužského rodu, pre ženský rod bude "četla jste".
Ako je však správne vykanie, ak oslovujem neznámu osobu, u ktorej neviem rod?
"Děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Děkujeme, že jste nás podpořili" ?
A v prípade oslovenia?
"Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořili"?
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Když nevíte rod, tak je lepší použít větu "Děkujeme za vaši podporu".
Vážený návštěvníku, děkujeme za Vaši podporu.
U přídavných jmen měkkých se píše v koncovkách vždy í. Například: Kočka se potulovalo kolem psí boudy.
U přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích se v koncovkách píše -y/-ý. Například: Četl ve zprávách o vzteklých psech. Otcovy knihy ležely na polici. Výjimkou je 1. a 5. pádmnožného čísla rodu mužského životného, kde se píše -i/í a, a 7. pád množného čísla, kde je koncovka -ými. Například: Dědovi bratři na oslavu nedorazili. Zlí psi se potulovali kolem vesnice. Se zlými psy bych se nechtěl setkat.
Ve svém příspěvku BOHUMIL HRABAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda Soukenka.
Vas citat: Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem.
Cetl jsem myslim vetsinu Hrabalovych povidek. Jenom proto, ze Hrabal umi basnicky lidove popsat veci, o kterych ostatni lide premysleji jak ze by je vlastne popsali, tak to neni neotrely jazyk. Lampy se rozkdakaly - je tento vyraz neotrely? Kazdy, kdo zazil petrolejove lampy presne vi, jak slaby pohyb vzduchu okolo lampy rozhazi stiny po okolnich zdech a kazdy, kdo vstoupil do hejna slepic take vi, ze litaji okolo jako ty stiny petrolejky. Tedy kuprikladu.
Lide nejsou neotreli tim, jak pisi nebo mluvi, ale tim, jak ve skutecnosti jednaji. Hrabal byl gentleman a s Haskem nejlepsi cesky spisovatel. Kafku take nema nikdo rad jenom proto, ze psal o lidske demagogii prijate jako fakt. Jiraska jsem necetl, protoze jsme nemeli v loznici kamna a periny. (Hrabal)
Jak dnes hodnotite Drdovo "ani hlt vody sovetskym okupantum"? Nebo "vrazda na tyranu neni zlocinem?
Omlouvam se za pravopis a mistru Janu z Husi za chybejici diakritiku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
4. cvičení: Psaní y / i v koncovkách přídavných jmen
Nápověda: U koncovek přídavných jmen rozhoduje o i / y rod (případně i pád a životnost) podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží. Rozlišují se tři typy přídavných jmen: tvrdá, měkká a přivlastňovací.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
