PŘEDLOŽKA NEVLASTNI

Seznam předložek

Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.

• à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
• během - nevlastní - 2. pád – během dovolené
• bez – vlastní - 2. pád – bez mobilu
• beze – vlastní - 2. pád – beze mě
• blízko – nevlastní - 2. pád – blízko domu
• cestou – nevlastní - 2. pád – cestou zákona
• dík – nevlastní - 3. pád – dík tobě
• díky – nevlastní - 3. pád – díky tobě
• dle – knižní - 2. pád – dle názoru
• do – vlastní – 2. pád - do domu
• jménem – nevlastní – 2. pád - jménem krále
• k – vlastní – 3. pád - k tobě
• ke – vlastní - 3. pád – ke stolu
• kol – knižní – 2. pád – kol zahrady
• kolem – nevlastní - 2. pád – kolem domu
• kontra – cizojazyčná – 1. pád – Jestřáb kontra Hrdlička; význam této předložky je slovo „proti“
• kromě – nevlastní – 2. pád – kromě tebe
• ku – vlastní – 3. pád – ku devíti
• kvůli – nevlastní – 3. pád – kvůli rodičům
• mezi – nevlastní – 7. pád – mezi domy
• mimo – nevlastní – 4. pád – mimo provoz
• místo – nevlastní – 2. pád – místo mě
• na – vlastní – 4. pád + 6. pád – na stůl + na stole
• nad – vlastní – 4. pád + 7. pád – nad stůl + nad stolem
• nade – vlastní – 4. pád + 7. pád – nade dveře + nade dveřmi
• naproti – nevlastní – 3. pád – naproti obchodu
• navzdory – nevlastní – 3. pád – navzdory nepřízni
• o – vlastní – 4. pád + 6. pád – o hlas + o moři
• ob – vlastní – 4. pád – ob sedačku
• od – vlastní – 2. pád – od strýce
• ode – vlastní – 2. pád – ode dveří
• ohledně – nevlastní – 2. pád – ohledně návrhu
• okolo – nevlastní – 2. pád – okolo domu
• oproti – nevlastní – 3. pád – oproti nepřátelům
• po – vlastní – 4. pád + 6. pád – po kolena + po tobě
• poblíž – nevlastní – 2. pád – poblíž domu
• pod – vlastní – 4. pád + 7. pád – pod dům + pod domem
• pode – vlastní – 4. pád + 7. pád – pode dveře + pode dveřmi
• podél – nevlastní – 2. pád – podél řeky
• podle – nevlastní – 2. pád – podle zákona
• podlevá – nářeční – 2. pád – podlevá Boha, význam - podle
• pomocí – nevlastní – 2. pád – pomocí vody
• před – vlastní – 4. pád + 7. pád – před dům + před domem
• přede – vlastní – 4. pád + 7. pád – přede dveře + přede dveřmi
• přes – vlastní – 4. pád – přes řeku
• přese – vlastní – 4. pád – přese všechno
• při – vlastní – 6. pád – při tobě
• pro – vlastní – 4. pád – pro tebe
• prostřednictvím – nevlastní – 2. pád – prostřednictvím televize
• proti – nevlastní – 3

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Předložky

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Zdroj: příběh Slova plnovýznamová

Druhy předložek

Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).

Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).

Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.

Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.

Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).

Ukázka:

Kolem – Podstatné jméno – Jel s kolem na výlet.

Příslovce – Jel jen tak kolem.

Předložka – Jel kolem řeky.

Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.

Předložka – Díky tobě večer neusnu.

Blízko – Příslovce – Stál moc blízko.

Předložka – Ubytoval se blízko nás.

Zdroj: článek Předložky

Příběh

Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julda.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Řešení

1. Test na určování slovních druhů

kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který  (zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny (zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž (zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem (sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce), volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se  (sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno), působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno) tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko (příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas (příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile (příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o  (předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko (příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno), pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni (zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších (přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme (sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho (číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce), mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť (částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).

2. Test na určení slovního druhu

Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)

Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)

Každý ho měl rád. (zájmeno)

Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)

Podívej se, co se stalo! (zájmeno)

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)

Když mně se tak nechce! (částice)

Mám volno jen v neděli. (příslovce)

Jen se neboj! (částice)

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)

Už budu hodný! (částice)

To  mi slibuješ už několik dní. (příslovce)

Slyšel jsem jen slabounké tik tak. (citoslovce)

Kdybych tak vyhrál milion! (částice)

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky. (spojka)

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli. (příslovce)

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte. (příslovce)

Procházeli jsme se kolem řeky. (předložka)

Kam jdeš s tím kolem? (podstatné jméno)

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed. (příslovce)

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu. (předložka)

Naproti domu je krásná zahrada. (předložka)

Bydlím hned naproti. (příslovce)

Střela šla těsně vedle. (příslovce)

Neběhej pořád a posaď se vedle mě. (předložka)

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)

Vídávám je spolu pořád. (zájmeno)

Místo do práce musel k lékaři. (příslovce)

Jindra přišel o vynikající místo. (podstatné jméno)

Ji

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Červinka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olda.

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je

POLEDNICE

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo,

ty cikáně, mlčelo!

~

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

~

Mlč! hle husar a kočárek —

hrej si! — tu máš kohouta!“ —

Než kohout, vůz i husárek

bouch, bác! letí do kouta.

~

A zas do hrozného křiku —

„I bodejž tě sršeň sám —!

že na tebe, nezvedníku.

Polednicí zavolám!

~

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“ —

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

~

Malá, hnědá, tváři divé

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas — vichřice podoba!

~

„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane,

ejhle tuť — Polednici!

~

Ke stolu se plíží tiše

Polednice jako stín:

matka hrůzou sotva dýše,

dítě chopíc na svůj klín.

~

A vinouc je, zpět pohlíží —

běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží

blíž — a již je v zápětí.

~

Již vztahuje po něm ruku —

matka tisknouc ramena:

„Pro Kristovu drahou muku!“

klesá smyslů zbavena.

~

Tu slyš: jedna — druhá — třetí

poledne zvon udeří;

klika cvakla, dvéře letí —

táta vchází do dveří.

~

Ve mdlobách tu matka leží,

k ňadrám dítě přimknuté:

matku zkřísil ještě stěží,

avšak dítě — zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

~

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu; klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!“

~

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

~

Pán stojí, nevěda co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

s pěkné přadleny.

~

„Svohodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!“

dívčinu к boku svému vine —

„ „Ach pane! nemám vůle jiné,

než jak máti chce.“ “

~

„А kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

,, „Ach pane! má nevlastní máti

zej tra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města.“ “

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

~

A před chalupou s koně hopl

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kos

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iriska6.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

AŤ

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

Poradna

V naší poradně s názvem PRO VELKÝ ZÁJEM BYLA POHÁDKA HRÁNA I O PRÁZDNINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Košťál.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Pro velký zájem byla pohádka hrána i o prázdninách

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH BEZ CHUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Slovní druh bez chuti

Druhy částic

Podle původu se dají částice dělit na dvě skupiny: vlastní a nevlastní. Vlastní částice nejsou jiným slovním druhem (například slovo kéž je vždy částicí), nevlastní částice mohou být i jiným slovním druhem (i, ale, krásně), nejčastěji se jedná o spojky a příslovce.

Zdroj: článek Částice - neohebný slovní druh

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁVODY V BĚHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Škorpová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Závody v běhu

Určení slovního druhu slova „během“

Slovo během může být v závislosti na kontextu třemi slovními druhy, a to podstatným jménem v 7. pádu, příslovcem, nebo předložkou. Prvotně bylo slovo „během“ podstatným jménem v 7. pádu od slova běh, pak se z něj vyvinula nevlastní předložka pojená se 2. pádem. A z ní pak vzniklo příslovce, které se ale obvykle používá hlavně v promluvách (méně často je slovo „během“ napsáno jako příslovce).

Ukázka:

Podstatné jméno – S během musel skončit.

Předložka – Přišel během vystoupení.

Příslovce – Přišel až někdy během. (Z kontextu musí být jasné, během čeho přišel.)

Zdroj: článek Během, jaký je to slovní druh?

Co je předložka?

Předložka je samostatné slovo, které stojí před podstatným jménem či zájmenem a určuje pád.

Příklady předložek:

• s kamarádem
• z domu
• k babičce
• bez cukru
• o prázdninách

Předložka se píše odděleně. Nikdy netvoří součást slova.

Jak vysvětlit žákům předložku?

• Předložka něco určuje – směr, místo, čas nebo vztah.
• Poznají ji podle toho, že stojí před podstatným jménem.
• Nikdy ji nepřipojujeme ke slovesu ani jinému slovu.

Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky

Příklady, které žáci často pletou

1. Předpona „s-“ a předložka „s“

• smíchat (předpona) × s kamarádem (předložka)

2. Předpona „z-“ a předložka „z“

• zbourat (předpona) × z domu (předložka)

3. Předpona „vz-“

• vznášet se
• vzít
• vzbudit

(Žáci si často pletou s tvary, kde „v“ a „z“ náhodně stojí vedle sebe, ale nejde o předložky.)

Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky

FAQ – Často kladené otázky

Co jsou předložky?

Předložky jsou neohebné slovní druhy, které vyjadřují vztahy mezi slovy ve větě.

Jak poznám neslabičnou předložku?

Je jednopísmenná a často se pojí s následujícím slovem pevnou mezerou.

Jaký je rozdíl mezi předložkou a předponou?

Předložka stojí samostatně, předpona je součástí slova.

Existují předložky nevlastní?

Ano, vznikly z jiných slovních druhů a jejich význam závisí na kontextu.

Proč jsou důležité pády u předložek?

Pád určuje správný tvar následujícího slova a význam celé vazby.

Lze si předložky splést se spojkami?

Ano, proto je důležité sledovat, zda slovo spojuje věty, nebo se pojí se jménem.

Jak se předložky nejlépe učí?

Nejúčinnější je pravidelné procvičování na příkladech a ve větách.

Jsou předložky důležité pro pravopis?

Ano, ovlivňují správné psaní pádových tvarů i celkovou srozumitelnost textu.

Zdroj: článek Předložky

Řešení jedno slovo více slovních druhů

Má peněženka je prázdná. (zájmeno)
Bratr má peněz dost. (sloveso)
Nasadil si klaunovský nos. (podstatné jméno)
Nos talíře na stůl. (sloveso)
Tamara jí ráda zeleninu. (sloveso)
Koupíme jí rajčata a papriky. (zájmeno)
Važte si svého zdraví. (podstatné jméno)
Jirka pokaždé zdraví pana Nováka. (sloveso)
Všichni byli zdraví. (přídavné jméno)
Kolem hřiště se zelenaly stromy. (předložka)
Zítra pojedu kolem, tak se stavím. (příslovce)
Musel s kolem do opravny. (podstatné jméno)
Pokladní deník má na starosti paní Novotná. (přídavné jméno)
Pracuje tam jako pokladní. (podstatné jméno)
Byl jsem tu už před týdnem. (příslovce)
Tu knížku jsem nesehnal. (zájmeno)
Sešli se jen tři bývalí spolužáci. (číslovka)
Tři si to místo, ať tě tolik nebolí. (sloveso)
Přijdu k vám večer. (příslovce)
Byl krásný letní večer. (podstatné jméno)
Ukaž tu pětku tatínkovi! (podstatné jméno)
Tatínkovi bratři jsou starší než on. (přídavné jméno)
A to se podívejme. (částice)
Koupil rohlíky a chleba. (spojka)
Že by doopravdy nepřišla? (částice)
Myslím, že určitě přijde. (spojka)
Běhám, ale nebaví mě to. (spojka)
Ale to je mi novina! (částice)
Nesměj se tak hloupě. (příslovce)
Tak už konečně pojď! (částice)
Přišla, aby nás zkontrolovala. (spojka)
Aby se jí tak něco stalo! (částice)
Stojí vedle mě. (předložka)
Jsem z ní úplně vedle. (příslovce)
Jdi tam místo mě! (předložka)
Sedni si na moje místo. (podstatné jméno)

Zdroj: článek Slovní druhy

Cvičení 1: Určete slovní druh vyznačených slov

1. Když jsme přišli na hřiště, všichni už hráli.

2. Nechápu, proč jsi tam nešel.

3. Dej mi jen chvíli času.

4. Viděl jsem dům, který stojí vedle školy.

5. Šli jsme kolem parku.

6. To je moje kniha.

7. Kteří žáci nepřišli?

8. Udělám to, takže se nemusíš bát.

9. Odkud máš ty informace?

10. Stál uprostřed místnosti.

Řešení cvičení 1

• 1. když – spojka; všichni – zájmeno
• 2. proč – příslovce tázací
• 3. jen – částice
• 4. který – zájmeno vztažné; vedle – předložka
• 5. kolem – předložka
• 6. moje – zájmeno přivlastňovací
• 7. kteří – zájmeno tázací/vztažné
• 8. takže – spojka
• 9. odkud – příslovce tázací
• 10. uprostřed – příslovce/předložka (dle kontextu, zde příslovce místní)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Cvičení 2: Doplňte vhodné slovní druhy a určete je

1. Stál tam jenž jsem ho poznal.

2. Mluvili chvíli a pak odešli.

3. Šel naproti bratrovi.

4. Vedle domu roste strom.

5. Seděl jsem v lavici a četl.

6. To je správná odpověď.

7. Oni jsou doma.

8. Musíme zvolit správné řešení.

9. Přijď či nepřijď, stejně půjdu.

10. Stal se omyl místo úspěchu.

Řešení cvičení 2

• 1. jenž – zájmeno vztažné
• 2. chvíli – podstatné jméno v příslovečném určení
• 3. naproti – předložka
• 4. vedle – předložka
• 5. seděl jsem – sloveso (minulý čas)
• 6. je – sloveso být
• 7. jsou – sloveso být
• 8. zvolit – sloveso plnovýznamové
• 9. či – spojka
• 10. místo – předložka

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Všechny částice

Podle původu:

• Vlastní – jsou vždy jen částice: ať, kéž, ano, asi, snad, možná.
• Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: i, jistě, asi, prý, že.
  Příklad: I promluvil ke králi. (částice) × Promluvil ke králi i ke královně. (spojka).
  Příklad: Že ses do toho pletla! (částice) × Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka)

Podle významu:

• Tázací: jestlipak, pročpak, zdali, zdalipak, jakpak.
• Apelové: ať, kéž, nechť, aby, kdyby, opravdu, rozhodně, vážně, vskutku, doopravdy, rozhodně, skutečně, věru, vážně, náhodou, přece, však.
• Modální: nejspíš, zajisté, možná, pravděpodobně, asi, snad, tak, nevyhnutelně, nutně, jistě, zajisté, určitě, nepochybně, opravdu, ovšem, skutečně, stejně, dozajista, bezesporu, prý, samozřejmě, bohužel, žel, každopádně, naštěstí, bohudík, doslova, jakoby, takříkajíc.
  
• Intenzifikační: velmi, velice, příliš, moc.
• Vytýkací: jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo, ani, dokonce, opravdu, zejména, zvláště, hlavně, vůbec, obzvlášť, právě, už.
  
• Modifikační: přece, ale, prostě, snad, jen, klidně.
• Emocionální: bohudíky, naštěstí, bohužel, naneštěstí, nedejbože, ať, beztoho.
• Odpověďové: ano, ne, ovšem, zajisté.
• Negační: ne, nikoli.
• Větná adverbia: samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí, ano, ovšem, zajisté, ne, ni, nikoli, nikoliv, jo.

Zdroj: článek Částice - neohebný slovní druh